Nordost

Angažované politické divadlo, které využívá konkrétní tragické události přepadení moskevského divadla čečenskými teroristy jak k odsouzení politiky současného ruského režimu, tak i k všeobecné kritice metod vlád, které upřednostňují vojenské a policejní operace před politickým vyjednáváním a mírovou politikou. Autor na závěr dává jasné rovnítko mezi masakrem na Dubrovce a 11. zářím v New Yorku. Ze strany hereček jde o kvalitní práci, k divadelnímu představení už bych nějakou tu výtku měl. Buchsteiner se až příliš spoléhá na sílu a tragédii prožité události, takže představení mechanicky redukuje na prostou výpověď tří žen, zpočátku monotónní, později naléhavou, plnou citových výlevů, jejichž osudy se v určitém bodě protknou. Scéna je minimalistická, takže divák vnímá pouze výpověď o událostech. Celkový dojem: 80 %. (06.12.2009)

Pro mě hra Torstena Buchsteinera Nordost má opravdu objektivní výpověď. Narozdíl od Bluntmana (viz jeho komentář) se rozhodně nedomnívám, že je hra prachpouhou analogií k americkému vpádu do Íráku. Proč by mělo být? Vždyť se jedná o nedávnou historii. A krom toho si daleko víc vybavím nedávné tanky v Gruzii. Je to jen memento všudypřítomné hrozbu okupace a následných teroristických útoků. Něčeho kam nedohlédneme. Objektivita pramení z toho, že každá z žen je jen malinkou částečkou v systému, řadová černá vdova-teroristka, řadová občanka, řadová lékařka. Je na ně nahlíženo z lidského hlediska a lidsky se ukazuje, jak všemi životy zamává jedna teroristická akce a jak je snadné se do toho všeho nechat namočit. Žádnou z žen nemůžeme vlastně odsoudit, nebo chcete-li soudit lze všechny tři. Každá je jiná, v něčem sympatická, v něčem hloupá, v něčem obdivuhodná. Minimalismus, s jakým se hraje, tři téměř statické monology a jen autentické naléhavé výpovědi. (13.06.2009)

STRETNUTIE 2009 Od Ivana Pokorného jsem viděl pouze dvě představení, a to ANTIGONU a NORDOST, na základě čehož bych si mohl odvodit, že rád čerpá z "historických" událostí a vypráví o ženách, které se obtížně vyrovánají se samotou... ale co do pojetí se obě hry více lišit nemohou (i když obě obsahují nezvládnutý konec s diskutabilními a doslovnými přesahy do současnosti). NORDOST předkládá politickou událost pohledem tří žen, které převážně stojí, vyprávějí svůj příběh a navzájem se doplňují, v závěru dojde na jejich konfrontaci... a nad tím vším je hlas vševědoucího vypravěče, který shrnuje podstatná fakta a v závěru si dovolí situaci zhodnotit. A s tím mám právě největší problém, protože ze zdánlivě nepolitického a subjektivizovaného vyprávění tří žen se v závěru z konceptu vybočí a nabídne se "jakože" objektivní záznam skutečnosti prostřednictvím dokumentárních televizních záběrů. Jinými slovy: z nepolitického se přejde do otevřeně politického, nedramaturgicky se vybočí z konceptu, aby se ťalo do živého, ale z umění se na místo toho stane kýč, a paralela s americkou intervencí do Iráku je pro svou explicitnost vyloženě hloupá. Takže první hodina za 5*, zbylá čtvrthodina za 3*, tudíž výsledné jsou 4*. (23.05.2009)

Útok islámských teroristů na moskevské divadlo na Dubrovce v říjnu 2002 z pohledu čečenské teroristky, zasahující lékařky a jedné z rukojmí. Tři ženy, tři strany barikády, tři pohledy na věc, tři osobní příběhy, tři výpovědi. Nikdy bych neřekl, že budu tak konsternovaný u divadelní hry, kde primárně tři postavy pouze stojí a mluví. Možná politická agitka….ale i kdy to celé stálo na reálných základech podobných těch Pána prstenů, tak nehrané slzy v očích Zuzany Onufrákové vás nemohou nechat chladným. (16.05.2019)

"Moderní tragédie" v umanutě precizní režii Filipa Nuckollse a koncentorvané herecké kreaci tří hereček drtí i na záznamu. Úsporná scéna s nervózně tetelící projekcí v pozadí, bodová světla jako u výslechu. Neskutečně chladné a přitom zříravé, napínavé a mnohdy až jedovatě ironické. O terorismu, jeho východiskách, úniku z něj a obětech. (12.05.2011)