Dymnik

V úvodní šarvátce odehrávající se v Itálii, kdy splašení koně s vozem pana Boreše (Michael Caine) zastaví před spadlým stromem, vůz dojedou dva vojáci a jeden z nich začne křičet, aniž by bylo zřejmé, že utrpěl zranění. Až po střihu vidíme, že byl bodnut útočníkem, který vyběhl z úkrytu.

Dokumentární film byl natočen na základě knihy „Bílá místa konce války (1944-5)“, jejímž autorem je PhDr. Tomáš Chvátal, PhD., historik Muzea a Pojizerské galerie Semily. Knihu vydalo Muzeum a Pojizerská galerie Semily, p.o. v roce 2020 jako 7. svazek ediční řady „Paměť Semilska“ v nákladu 500 výtisků (I. vydání).

Nákladní železniční vozy pro natáčení zapůjčil depozitář Národního technického muzea v Chomutově. Parní lokomotiva 310.072 byla zapůjčena z výtopny Plzeň a parní lokonmotiva 434.1100 s osobními vozy z Muzea Českých drah v Lužné u Rakovníka. Mechanické závory přejezdu u strážního domku hlídače Doušy byly zapůjčeny z Muzea Zubrnice, stejně jako historická inspektorská drezína a ostatní  historické rekvizity.

Převážná většina záběrů při jízdách parních lokomotiv byla natočena na trati Chomutov–Vejprty nebo přímo v dopravně Kovářská.  Záběry, ve kterých je vidět tunel, byly natočeny u obce Jarov na trati Praha–Vrané n. Vltavou–Dobříš a v tomto úseku byly natočené také scény přímo v železničním voze.

Partnerem filmu se stala i společnost ČD Cargo. Díky této společnosti se několik automobilových veteránů vydalo na cestu, která se konala k zahájení premiér filmu na Slovensku. Historická vojenská technika jela do Košic dvojím způsobem. Těžší auta se naložila na nákladní vlak a lehčí byla přepravena autovlakem na nočním spoji Praha–Košice.

Ve filmu zazní píseň „Milujem to, co ztrácíme“. Tato píseň byla vydána společností Ultraphon pod objednacím číslem A 12216. Hudbu k písni složil Jiří Srnka, text napsal K. Walló a píseň zpívá Lída Baarová (Rosa).

V hospodě můžeme slyšet píseň „Hoši od Zborova“. Skladba byla vydána i na gramofonové desce spolu se skladbou „My jsme hoši od pěchoty“. Hudbu k oběma písním složil Karel Hašler a nahrál Dol. Dauberův salonní orchestr. O výrobu těchto desek se postarala firma Gramophone Co. v Ústí n. Labem spolu s firmou „His master's voice“.

Skladba „Už to máme hotový“ vyšla v tištěném provedení v edici „Sbírka lidových popěvků“ pod číslem 160, jejímž vydavatelem byl nakladatel Ferry Kovařík. Ryla a tiskla Průmyslová tiskárna v Praze. Zajímavostí rovněž je, že zde byl film uveden jako „Tonda Špelec - ostroštřelec“.

Hudba, hudba, hudba jen!“ z roku 1939. Hudbu složil Peter Kreuder a text napsali H. F. Beckmann a Jan Fifka. Jedná se o foxtrot (též uvedeno jako Sfing-fox) a každý, kdo si ji chtěl zahrát či zazpívat, měl možnost díky jejímu tištěnému vydání. O to se se svolením držitele práv, kterým byl UFATON VERLAGS G. M. B. H Berlin, postaral pro Protektorát Čechy a Morava nakladatel Engelbert Hruby. Ryl a tiskl K. Kisch-Trojan, Nototiskárna Nové Benátky. Skladbu nazpíval rovněž R. A. Dvorský pod názvem „Hudba, hudba jen“, ale v jeho podání se text omezil pouze na refrén, zcela vynechána byla první a druhá sloka a jedná se tak pouze o fragment celé písně.

Informace o filmu a jeho propagace proběhla skrze „Bio-program v obrazech“ vydavatele a nakladatele M. Schulze v Praze 7. O filmu se zde dozvíme třeba to, že byl vyroben ve filmových továrnách A-B-Film-Praha na Barrandově, že zvukový systém filmu byl TOBIS-KLANGFILM a že exteriéry se natáčely v Průhonickém parku a v okolí České Kamenice.

Titulní obrázek u filmu zde ukazuje dobovou reklamní pohlednici s motivem jako z pohádkové knížky pro děti. Na vratech si můžeme přečíst: „Elektafilm vám představuje.“ Člověka napadne otázka, co že nám to Elektafilm představuje a náš zrak sjede do pravého dolního rohu k názvu filmu. My však musíme otevřít vrata. Za nimi je složené leporelo, na jehož první straně se po otevření vrat objeví: „Herce zfilmované operety Na tý louce zelený.“ Po rozložení můžeme spatřit podobizny herců s dokresleným tělem. Na zadní straně pohlednice bývá razítko biografu, ve kterém bude film promítán. V případě Prahy to bylo například: „Od pátku 7. srpna 1936 v biografech Fenix-Lucerna,“ anebo v případě oblasti Mostecka: „Bio APOLLO v Kopistech u Mostu.“

V čase 00:10:24 vidíme vzdalující se lokomotivu 434.1100. Na tomto záběru jede lokomotiva tendrem napřed (jsou vidět její dýmniční vrata) a rovněž vidíme rozsvícené bílé lucerny. Lucerny se často přendavaly z jednoho konce lokomotivy na druhý podle toho, jakým směrem jela. Koncová návěst byla tvořena lucernou s červeným sklem. Vzhledem k tomu, že se jedná o stroj s otevřenou budkou, nebyla by jízda „po uhlí“ žádná slast.

Ve filmu jsme mohli vidět dvě parní lokomotivy. První z nich je 310.072 (ex KkStB 97.161) vyrobená v roce 1889 firmou Krauss. Od června 1914 byla dislokována v Šumperku, pak v Praze-Vršovicích, a to až do roku 1935, kdy byla odprodána. Druhou lokomotivou je 434.1100 řady KkStB 270.300, kterou vyrobily v roce 1920 Škodovy závody v Plzni. Stala se tak první lokomotivou vyrobenou v tomto závodě. Lokomotivy tohoto typu byly později nejvíce rozšířené na Moravě. Jednalo se o výkonné lokomotivy pro nákladní dopravu, ale například v okolí Hlučína byly nasazovány i na těžké osobní vlaky. Ani jeden z těchto dvou typů lokomotiv není uváděn na této trati jako běžně požívaný v provozu, a to zejména z důvodu horského charakteru tratě, kde nejvyšší převýšení činí až 20 promile. Před první světovou válkou zde byly nasazovány „čtyřkolky“ (4 hnací nápravy) a jednalo se tak o lokomotivy rakouského označení IV (ČSD 412.0, 422.1, 413.1). Svou práci na těchto horských tratích odváděla po roce 1920 i lokomotiva 414. Pro zvyšující se náklad však bylo třeba vyvinout lokomotivy o větších výkonech. Byly zde tak nasazeny lokomotivy s pěti hnacími nápravami (524.0 a zejména 524.1, která se stala symbolem této železnice) a některé osobní vlaky zde byly taženy lokomotivami 423.0.

Horská železniční trat Chomutov–Vejprty, na níž stojí v kilometru 25,376 (úsek Křimov–Vejprty) vpravo při vjezdu do stanice Kovářská „Wächterhaus“ Josefa Doušy (Karel Roden), v roce 2022 oslavila 150 let od zahájení provozu.

Ve filmu zazní skladba „Jadran (Mám tě k smrti rád)“. Slova k ní napsal Saša Razov, hudbu Josef Kumok a výrobu a monopol měla na starost společnost Ocean-film. Nototisk s textem u nás vyšel pravděpodobně již v roce 1932, a to prostřednictvím Zdeňka Vlka a jeho hudebního závodu a nakladatelství sídlícího v Palackého ulici č. 6 v Praze 2. Na výtisku je totiž uvedeno: „Copyright 1932 for all countries by Zdeněk Vlk, Praha.“

Ve filmu zazní pochodová skladba J. Dunajevského „Kdo je rád na světě, tak si zpívá“. K této skladbě vyšel u nás i notový zápis spolu s kytarovou úpravou F. A. Tichého a se slovy Jiřího Voldána. Práva z roku 1934 držela Edition Salabert et Trust Cinématographique European a pro Československo 1935 Zdeněk Vlk – hudební závod a nakladatelství v Praze II., Palackého ul. č. 6. O nototisk se postaral Küntsner, n. s., Česká lípa.

Ve filmu můžeme slyšet skladbu s názvem „Kdo zná úsměv tvůj Mono Liso?“. Jedná se o Slowfox z dílny Roberta Stolze a tato skladba se brzy dočkala i svého českého vydání spolu s notovým zápisem, kdy slova Waltra Reische přeložil Ruda Jurist. Ryl a tisknul Oscar Brandtstetter, Lipsko-Berlín, a o výhradní expedici pro ČSR se postaral F. Chadim – Nakladatel, Praha II., Vodičkova č. 48. Práva z roku 1931 držela Alrobi Musikverlag G.m.b.H., Berlín. Patisk byl zapovězen a práva provozovací, úpravy, rozmnožování i práva překladu pro všechny země byla vyhrazena.

Hlavním hudebním motivem tohoto filmu byla skladba „Píseň noci“ („Flower of love“), kterou složili Axt a Mendoza a která se brzy po uvedení stala světovým hitem. Patrně proto byl i u nás vydán její notový zápis s textem. Autorem českého textu byl F. Kudrna a v Československu ho vydalo pod číslem 370 hudební nakladatelství Accord sídlící na Národní třídě na Praze 2. O tisk se tehdy postaral První československý průmysl pro rytí a tisk not, E. Starý, Praha-Smíchov. Vydáno bylo též pro zpěv a klavír a salonní orchestr.

Ve filmu se objevila parní lokomotiva 555.0153 „Němka“ klubu KHKD, kterou jsme již dříve mohli vidět ve filmu Poslední vlak (2006). V obou filmech měla tato lokomotiva stejné číslo, a to 52.7620.

Film se natáčel ve středověkém dvorci Curia Vítkov a na tvrzi Malešov, která se nachází ve stejnojmenné obci nedaleko Kutné Hory.