Isard

Maskovaného (anti)hrdiny si sice moc neužijeme, přesto jde o docela zajímavé dílo. Film vypadá ukrutně lacině, naštěstí tvůrci servírují docela slušný příběh, který dopředu netlačí snaha o spektakulární akci, ale spíše kombinace plížení a dialogů s vcelku nápaditými vraždami padouchů (smrt toho hlavního považuji za jednu z nejnápaditějších a nejbrutálnějších v celém žánru). Několik scén má potenciál k označení za „stylové“, k dobrému patří i snaživá kamera a soundtrack, který sice nepotěší, ale ani neurazí. S pořádným rozpočtem by tohle byl vážně podařený film.

Jeden z nedoceněných eurospy filmů, nevím, co začít chválit dříve. V žánru, kde nebyl smysluplný příběh podmínkou úspěchu je radost sledovat film se zajímavou zápletkou a soudržným dějem. Díky slušnému příběhu není nutné plýtvat akčními scénami, které jsou ovšem podařené. Dokonce i tradiční zabiják napětí v těchto filmech – podvodní akce – je zvládnutá slušně. Zvláštní pochvalu si zaslouží herečky, díky kterým je radost tento film sledovat, ať už je jejich úkolem jen vypadat dobře, nebo přispívají k příběhu. K tomu všemu připočítejme výborný soundtrack a celkově podařenou atmosféru.

Ačkoli spojení jména Roberta Vaughna a slova „Affair“ v názvu může evokovat The Man from U.N.C.L.E., máme tady něco zcela jiného. Film totiž jen tak plyne, pomalu, neokázale, patří k těm špionážním kusům, které se více spoléhají na slova než na okázalou akci. Nicméně nejde o nějaký ohromující počin, ale nemalým plus je podařený soundtrack a především – Benátky. Filmaři z města vytěžili maximum a díky tomu má film nevšední atmosféru. Herecké obsazení si taky zaslouží pochvalu, osobně mě nejvíc potěšila Luciana Paluzzi, která se na pár vteřin mihla.

Solidní detektivka (o vhodnosti tagu „eurospy“ trošku pochybuji), která sice nezanechá nějaký trvalý dojem, ale zabaví. Vcelku hodně se v tomto filmu povídá, ale ani akce nechybí. Naneštěstí se vše odehrává v zaprášených kulisách pouště a hor, ale zato s ponurým hudebním doprovodem.

Film složený ze dvou posledních (a barevných) epizod seriálu Danger Man (Danger Man (seriál) (1964)). Seriál patří k mým oblíbeným a je lepší se na obě epizody dívat…jako na seriál. Danger Man je založen na chytrých příbězích, které jsou založeny na konverzaci s minimem akce. Ale i když jsou epizody Koroshi a Shinda Shima propojeny, je ta vazba tak slabá, že příběh sotva drží pohromadě. Moje vysoké hodnocení je proto spíše za seriál, než za film. Bez zbytku seriálu raději nekoukat.

Taková pěkná šedesátková antologie, ve které jakýsi profesor vykládá svému únosci trojici příběhů: 1. Dobrodruh má zjistit, kdo si objednal vraždu novináře. Příběh mě bavil, ale sotva začal, tak skončil. Škoda.  2. Příběh o tajném agentovi, který musit doručit zprávu a čelí při tom nejedné nástraze. Asi to měla být parodie, díky „legračním“ zvukům i pánům s klobouky, kteří na Pierra Brice útočí. Při tom by to byl pěkný eurospy se solidními akčními scénami a vlastně i podařeným příběhem.  3. Případ utopených zfetovaných nahých dívek (to nám o cílovém publiku leccos napoví) nakonec dovede soukromé očko do gangu vrahů, kteří chystají atentát na latinskoamerického prezidenta. Kulisou má být (samozřejmě) karneval v Riu. Svižný a trošku napínavý příběh v pěkném prostředí, tato část mě bavila. Nezbývá než dodat, že i rámcový příběh – profesor a jeho únosce – má docela zajímavou pointu. Obrovským plusem filmu je samozřejmě vyloženě luxusní herecké obsazení (které musí nadchnout jak fandy Vinnetoua, tak eurospy), mínusem je, že jde o smutně lacinou produkci. Přesto doporučuji.

Italský název filmu napovídá, co můžeme čekat – perfektní kombinaci heistu a eurospy. Z obou žánrů si navíc film bere to dobré. Tím pádem tady máme obvyklé dokonale naplánované loupeže, ale v pozadí probíhá operace britské tajné služby. Gangy a agenti se tak promíchají v docela napínavém příběhu, který se rozhodně nebojí zajímavých zvratů. Na italský eurospy je nutné ocenit právě příběh, který drží pohromadě a směřuje odněkud někam. Ale tím výčet kladů tohoto filmu nemůže končit – herecké obsazení je výborné, soundtrack je hodně podařený, potěšit můžou i ulice dobového Londýna.

Skoro bych chtěl napsat „další film o“, ale tohle je perfektní zástupce žánru. Není tak chladný jako Liga gentlemanů, ale zase je vážnější než např. Sedm zlatých. Tým lupičů patří k těm lepším, které v těchto tehdejších filmech můžeme vidět. Metodická příprava loupeže se odehrává v krásných kulisách Ria de Janeria, kde dokonce jedna z postav bydlí ve stejném domě, jako hrdinka jednoho z filmů s agentem OSS 117 a loupež samotná je natočená docela napínavě. Film má naprosto parádní atmosféru, na které se podílí i podařený soundtrack a mezi herci je i pár solidních jmen (mrzí mě, že Celi neměl více prostoru).

Parádní film, který sice nemá nejsilnější zápletku, ale od začátku do konce baví. Obrovským plus je skvělé obsazení, zvláště v případě dam doslova luxusní. Každá z postav se do filmu perfektně hodí, vyloženě mě bavilo policejní duo – rozšafný britský detektiv před penzí těžící ze zkušenosti a jeho mladý studovaný čínský podřízený. Oba se špičkují citáty ze Shakespearových her a dohromady tvoří pohodový tandem. A zbytek osazenstva by si také zasloužil nejednu větu. Dosyta si užijeme i Hongkong, a to z nesčetných úhlů pohledu. V nočním klubu se dočkáme hned trojice pěveckých čísel, z toho dvě v podání samotné Margaret Lee. Film má tag „eurospy“, což považuji za trošku nešťastné, ale je fakt, že pokud máte rádi šedesátkové dobrodružné/kriminální/akční filmy, tohle je přesně pro vás.

Příjemný eurospy, který má sice trošku košatější příběh, ale jinak ve všem ostatním funguje solidně – děj vcelku ubíhá, akční scény jsou povedené, humoru je přiměřeně. Mezi herci sice není žádná obvyklá eurospy hvězda, nicméně se dočkáme povedeného soundtracku a příjemným plus je i spousta záběrů na exotické lokace, zejména v Bejrútu (neschází samozřejmě hotel Phoenician) a okolí. Rozhodně jeden z výrazně lepších zástupců žánru.