Isard

Franco & Ciccio se opět zapletli do špionážních her, a když je zabit agent 007, musí zachránit svět před šílencem. Takže si můžeme užít kolosální parodii na bondovky a eurospy filmy obecně, od chlápka natřeného zlatou barvou až po špiónskou školu, která…se nedá popsat. Na první pohled je to zase další italská pitomá komedie, ale zvláštní je, že jde o dobře udělaný film, tedy přinejmenším ve srovnání s mnoha jinými eurospy díly, která byla vážná, přesto budí salvy smíchu. Franco & Ciccio sice nepředvádí nějaký hluboký humor, ale v divoké palbě gagů se najdou některé fakt dobré a může téměř šokovat, že celý příběh má skutečně děj, který kráčí odněkud někam.

Franco & Ciccio jako dva zlodějíčci, kteří se připletou do cesty celému hejnu tajných agentů. Klidně se dá říct, že je to naprosto pitomá komedie, ale kupodivu humor funguje, spousta gagů je originálních (nebo byla v době natáčení) a na film jako takový se příjemně dívá. Takže buď jej můžeme intelektuálně zvysoka zavrhnout, nebo si tuhle svižnou komedii prostě užít.

Na kriminální film postrádá napětí, na špionážní film zase nějakou odpovídající zápletku, na komedii více vtipných scén, na šedesátkový film zase atmosféru, zato dobových triků je nějak moc. A při tom nejde o úplně špatné dílo – pořád se něco děje, akční scény nejsou špatné i rozmanitá prostředí zaujmou. Líbilo se mi prostředí Londýna v momentě, kdy jeho swingující éra mizí v propadlišti dějin, krásně se k němu hodí motiv mírového hnutí, do kterého pronikají radikálové placení za šíření nepokojů… Troufám si tvrdit, že jako vážný film by Crossplot fungoval lépe.

Druhé z dobrodružství „Sedmi zlatých“ je mnohem více…více ve všem. Více ambicí, více zlata, vice spy-fi (až sci-fi), více triků, ale překvapivě – méně napětí a možná i zábavy. Film je příjemně stylový, jenže na opravdovou parodii se bere moc vážně a na vážnější dobrodružství už je zase moc na hraně parodie. Nicméně, pořád je to krásná podívaná.

Zábavný film, který lehce ubíhá. Trhliny v perfektním plánu se stupňují jen zvolna, přesně tak aby napětí přiměřeně stoupalo. Celý film je vlastně takový přiměřený – přiměřeně spy-fi, přiměřeně komedie. A přiznávám, že přiměřeně mě taky každou minutou bavil víc a víc.

Jako bych viděl dva filmy v jednom, které se spolu dost perou. Sledoval jsem fajn britský kriminální film, který táhne Edward Woodward a do toho se naboural jakýsi noir, kde Yul Brynner (nic proti němu) musí trousit drsná klišé a ve swingujícím Londýně působit jako pěst na oko. Vlastně právě to prostředí, ať už noční či denní Londýn a občasná nakouknutí za jeho dveře, mě bavilo nejvíc.

Bob Fleming se vrátil a opět to stojí za to. Příběh je docela komplexní, přinejmenším na poměry eurospy filmů, což znamená, že jde o víc než jen dostat agenta z jedné rvačky do druhé a po tuctovém začátku se docela rozvine. I pokud od eurospy čekáte jen humor a akci, můžete být spokojení. Film je skutečně zaplněn vtipy i vtípky a s akčními scénami se neplýtvá, o to jsou lepší. Casablancu tentokrát nevidíme jen jako změť exotických uliček, ale i jako moderní město, k tomu můžeme připočítat i slušný soundtrack. Za zajímavé považuji, že režisér, kterého špionský žánr docela dost minul pracoval s ansáblem, který patří prakticky do inventáře eurospy filmů (viz filmografie Mitsuoko). Ve výsledku tak dostáváme náramně podařený exemplář tohoto žánru.

První z dobrodružství agenta X117, Boba/Barta Fleminga. Jak vidno ambicí nebylo natočit jen, tak nějaký eurospy, ale přivést na plátno opravdovou konkurenci agentovi 007. Tento cíl se sice splnit nepodařilo, ale výsledek si pochvalu zaslouží. Příběh o pátrání po jaderném vědci a mikrofilmu sice není úplně originální, ale kritika Sovětů, že se zaprodali, zatímco rudá Čína v revoluci pokračuje, je na podobný film docela nečekaný zvrat. A takové je to ve filmu se vším – vtipné scény jsou jak trapné, tak skutečně vtipné, akční scény nejsou špatné (včetně napohled zajímavé honičky ulicemi Hamburku včetně německých policejních obojživelných aut) a hraje nám k tomu snaživý soundtrack. V některých momentech film vypadá trošku lacině (typický hotelový pokoj určený k tomu, aby se tam vše roztřískalo na třísky), ale je zjevné, že ušetřené peníze byly dobře použity jinde. Suma sumárum, hodně povedený eurospy.

Příběh vyčerpaného zrádce, který chce přeběhnout ke svým pánům, kteří jej však odmítají, protože se více hodí tam kde je a při tom všem má po boku/v zádech svého…umanutého kolegu zní skvěle. Jenže filmu schází nějaká naléhavá tíživost, která by k takové zápletce patřila, takže si jen tak plyne. Nicméně mám rád studenoválečný Berlín, toho si ve filmu užijeme hodně a pointa na závěr sama o sobě vystačí k podtržení právě té studenoválečné atmosféry, takže za obojí jedna * navíc.

Příjemný šedesátkový heist. Sestavování týmu, plánování a příprava loupeže se nesou v lehkém zábavném duchu, loupež samotná už se odehrává bez mluvení, a přece jen je to napínavější část filmu. Nicméně nějakého přehnaného dramatu se není nutné obávat, ona ani loupež samotná není zrovna nějaký geniální zločin, ale co naplat – tento film je tu od zábavy a té přináší více než dost.