Isard

Vedle devadesátiminutové verze lze nalézt i verzi dvouhodinovou. Pořadí příběhů je v obou verzích zřejmě jiné a místo čisté antologie nabízí delší verze více provázaný příběh. Ačkoli je úvod, noirové drama v nočním, deštěm smáčeném, Berlíně zajisté mistrovský kousek, zřejmě nejzábavnější je část prostřední, kde se Bourvil chopil role jinak tehdy vyhrazené jen hercům jako byl Sean Connery, nebo Ray Danton. Poslední italská část měla taky něco do sebe, ale kombinace vážnějšího tónu a parodických momentů byla trošku zvláštní.

OSS 117 podstoupil plastickou operaci („proto“ místo Stafforda tady máme Gavina) a místo superagentské práce na záchraně světa se hodlá věnovat odhalení organizace nájemných vrahů, která nese nápaditý název…Organizace. Příběh sice nepotěší, ale taky úplně neurazí (pár světlých momentů by se našlo) a tak je to asi v tomto filmu se vším.

Frederick Stafford se vrací jako OSS 117, ale tentokrát již s novým režisérem. Povinnost vede agenta tentokrát do Japonska, aby odhalil vyděračskou organizaci. Na příběhu se podílel Terence Young, což vysvětluje nejednu zarážející podobnost s pozdějším dobrodružstvím Jamese Bonda. V čem ovšem OSS 117 oproti 007 v Japonsku selhává je pořádný padouch. Příběh je totiž překvapivě uspokojivý a různě se klikatí, ale s jistou dávkou logiky vede k rozuzlení, které…postrádá velkolepost předchozího filmu. A to je veliká škoda! Tenhle film, s viditelně slušným rozpočtem, je pořád náramná podívaná, která z Japonska těží, co se dá (schází tedy sumo, ale dostaneme vcelku bizarní striptýzový klub), neschází podařené akční scény, ani správná špetka humoru.

Potřetí se OSS 117 v šedesátých letech vrátil se stejným režisérem, ale hlavní role se ujal Frederick Stafford a sérii to jen a jen prospělo. Příběh filmu se točí kolem záhadné série sebevražedných útoků a, ačkoli to rozhodně není pro eurospy film nutností, je soudržný a dobře ubíhá. Hlavní je ovšem akce a styl. Akce je prvotřídní – intenzivní, ale přehledné bitky, občas s nápadem, od chlápka s autogenem až po rvačku v padajícím letadle. Co se týká stylu, filmaři důkladně těží brazilské lokace, od různých tváří Ria de Janeria (které si fakt užijeme) až po amazonskou džungli, která navíc ukrývá náramnou základnu našich padouchů. Tentokrát neschází ani vtip a vše podtrhuje příjemný soundtrack. Brazilské dobrodružství agenta OSS 117 je jedním ze skvělých zástupců eurospy filmů a nesporně série s potenciálem konkurovat agentovi 007.

Váhal jsem, zda dát***, nebo ****. A takový je vlastně i celý film. Režisér Hunebelle jako by váhal, zda má jeho OSS 117 (opět Kerwin Mathews) navázat na předchozí, tradičně noirově pojatý díl, nebo naskočit na vlnu bondovských superagentů. Každopádně místo černobílé Korsiky vyrážíme do barevného Thajska, zjistit proč tam byl zavražděn jiný agent. Jenže celá ta exotika je nám dávkována jen opatrně (žádný travelogue nečekejte). Akčních scén je pomálu, ale je už přece jen vidět nějaká ta snaha o typický eurospy mix judo/karate/cotoprobohaje a hotelový pokoj je vybaven dostatkem balzového nábytku, aby se dal rozmlátit na třísky. Sám OSS 117 je vždy perfektně upraven v obleku, úzká kravata, účes drží vždy a všude, elektrický holící strojek je jeho nejlepší kamarád. Jenže jeho protivník nějak postrádá rozmáchlost jeho eurospy kolegů, ale má aspoň slušnou podzemní skrýš. Nejednoznačný dojem z filmu posiluje úplná absence humoru (nebo jsem ho jen nepostřehl?), soundtrack, který kombinuje fajn jazzové části s orientálním aranžmá, i střídavá porce atmosféry. Dobrodružství OSS 117 v Bangkoku je prostě film, který stojí rozkročený mezi dvěma érami, mezi dvěma odlišnými styly – a ještě neví kam jít.

Ještě, než se stihl agent 007 etablovat jako globální fenomén, zavítal na stříbrné plátno agent 117 (podoba čísel je čistě náhodná). Nedotčen bondovskou formulí, těží film ze zcela jiných tradic, hlavně z detektivních. Dostáváme tak ryzí studenoválečný příběh v pěkných kulisách Korsiky, stavěný spíše na charakterech, bez nadbytečné akce, která navíc zahrnuje i spolehlivý zabiják napětí – souboj potápěčů, zde nadmíru statický. V rámci doby vzniku slušný kousek, ale nejsem si jist, zda může oslovit dnes jinak, než jako začátek celé série dobrodružství OSS 117.

A tak končí série, která měla ve své době potenciál konkurovat bondovkám. Na papíře mohl film vypadat fantasticky, ale výsledkem je podivný slepenec. Aby šel brát vážně, je v něm až moc scén, které nějak moc nedávají smysl, pokud to měla být parodie, tak zcela nefunkční. Příběh vede odnikud nikam, humor je asi třeskutě intelektuální, nebo žádný, akční scény sem tam povedené, jindy ne a brazilské lokace pozoruhodně nevyužité. Škoda, tohle si OSS 117 nezasloužil.

Pokračování Superargových dobrodružství je pro mě zklamání. Celé to vypadá spíše jako fanfilm, většinu času totiž trávíme jen tak v lese. Zmatený příběh se točí kolem padoucha, který unáší sportovce a dělá z nich nemyslící zombie/roboty/miniony (což asi nebude moc výzva, že?). Bonusem je, že jeho výtvory aspoň mají zajímavé brnění. A tady přichází moje rada ambiciózním zombifikátorům: Navléct své zombie roboty do brnění je určitě lepší, než když jim jen ztmavne pleť (viz Attack of the Robots; 1966), ale pořád je lepší si pořídit armádu fešných slečen (viz Kiss Kiss Kill Kill; 1965).

Pustím si italský film s chlápkem v masce a čekám další variaci na Batmana (takže nějaké to fumetti?). Ale ne, je to wrestler (takže skoro lucha?), kterého trápí výčitky, protože je moc silný, proto ho přítelkyně půjčí agentům, kteří potřebují zachránit svět (takže skoro eurospy). Padouch je alchymista, který se naučil vyrábět zlato a teď hodlá světu hrozit zničením ekonomiky, ale hlavně: Na pustém ostrově má ucházející doupě a nosí stylový zlatý oblek. Takže tady máme poněkud eklektický film, který ale není zase tak špatný.

Předně bych si dovolil pochybnost, zda terčem parodie měl být James Bond, mnohem pravděpodobnějším terčem byly filmy podle románů Johna le Carré či podobná dramata. Ostatně režisér Ralph Thomas předvedl ve dvojici filmů o Bulldogu Drummondovi, jak se dá pracovat s bondovskou formulí a Hot Enough for June je zjevně ze zcela jiného těsta. Hrdinou je „začínají spisovatel“ (česky: lenoch a flákač), který je náhle zaměstnán u sklářské firmy, vyslán do Československa a teprve za Železnou oponou zjistí, že je vlastně špion. Ano, severoitalská Padova jako Praha příliš nesedí (proč ne Vídeň?), v českých nápisech je celkem dost chyb, ale celková atmosféra zase tak úplně mimo není. A reálie stačí na dostatek humorných situací, nicméně vtipy jsou především konverzační, některé velice britské, jiné nadčasové: V československé sklárně je předváděna žhavá novinka: Nerozbitné sklo. A kdo jej vymyslel? Ano, hádáte správně, soudruh z NDR! A překvapí vás, že imperialista sklo rozbije? „East German comrade“ je rázem „nazi swine“ a pojede do tábora na převýchovu. Do takového tábora, kde mu stačí jen kartáček na zuby... Který jen český film to připomíná? Film však táhne především svižný a napínavý příběh, prospívají mu i skvělé postavy a neméně skvělí herci. A neškodí ani zjevně velkorysý rozpočet (což oceníte, díváte-li se věčně na víceméně levné italské eurospy produkce). Hot Enough for June je po všech stranách skvělý film, který si zaslouží být viděn.