Isard

Druhé dobrodružství agenta Dicka Malloye. Tentokrát pátrá po uneseném vědci, který vynalezl … paprsek smrti. Filmy z žánru eurospy samozřejmě nemusí mít nějaký konzistentní příběh, ale v tomto případě je těch nedostatků přece jen víc. Film je např. plný akce, ale ta je k ničemu, protože nikdy nikdo nikoho netrefí, takže je nutné ji pořád a pořád opakovat. Nicméně díky tomu se pořád něco děje, takže se až tak moc není nutné nudit, navíc se můžete kochat dobovou Paříží a Istanbulem.

Ze snahy přiživit se na fenoménu 007 vznikla v 60. letech žádaná značka 077. V různých zemích se pašovala do názvů různých filmů, které vůbec nebyly o nějakém agentovi 077, ale třeba o FX-17, nebo OSS 117 atd. Z tohoto guláše ční trojice filmů, které tak nějak tvoří ucelený celek příběhů o americkém agentovi Dicku Malloyovi (který si ovšem také neříká 077), kterého hraje Ken Clark. V první z „malloyovek“ je ukradena atomová bomba, ale naštěstí lze sledovat stopu lupičů až na estetickou kliniku (přes noční klub, samozřejmě). Příběh není nijak sofistikovaný, ale funguje, dokonce nechybí ani dějové zvraty. Akce je dost, občas je pitomá a občas ne. Agent má k dispozici různé „hračky“, ale když přijde na to, aby se dostal ze skladiště, místo nějakého bondovského udělátka prostě…vezme sbíječku a probourá zeď, no. Užijeme si dobovou Paříž a hlavně Atény. Tohle je eurospy, který je prostě „tak akorát“.

V nejlepší britské tradici dostáváme příběh amatéra, který je zapojen do špionských her. David Niven (už to by stačilo) je zde dr. Jason Love, lékař, na kterého se obrátí britská rozvědka, aby vypátral agenta, který zmizel v Bejrútu. Film má vlastně jen jeden problém – neví, jestli chce být thriller, nebo komedie. Výsledný dojem je pak trošku rozpačitý, a to je fakt škoda, protože inteligentní příběh by se bez snahy o komediálnost dost dobře obešel. Pochválit je ale nutné lokace – opravdu hodně se natáčelo v Bejrútu a nechyběl ani Baalbek.

Když se agent Charles Vine vrátil potřetí na stříbrné plátno, už nešlo o eurospy britský, ale skrz naskrz jihoevropský, ale místo výhod této změny se naplno projevily všechny negativa. Zápletka – Albánci (na zakázku Číňanů) unáší západní a sovětské špiony – je jen prostředkem, jak (ne)vyprávět příběh neustálé snahy o útěk z vězení uprostřed zaprášené pustiny. Celé to není úplná katastrofa, ale hodí se jen pro skalní fandy eurospy filmů.

„Druhý nejlepší agent 00“ Charles Vine se vrátil podruhé na filmové plátno, aby zabránil krádeži jakéhosi supermateriálu. A tentokrát se film obešel bez jakékoli zmínky o Bondovi. Film má sice poměrně vážný a dobrý příběh, který je však lemován spoustou komediálních scén v ryzím sixties stylu – od porady u šéfa tajné služby viděné očima jeho (britské modré) kočky, takže slyšíme jen blá, blá, blá až po honičku v kanále zamořeném plynem, který způsobuje smích... Skvělou práci odvádí staří komici ve vedlejších rolích - např. během mohutné mnohostranné přestřelky v márnici místní zřízenec popíjí čaj a stěžuje si, jak mu každou vteřinou přibývá práce. Od prvního Vineova dobrodružství se radikálně zlepšila i akce. Pořád se však nejedná o dokonalý eurospy – schází nějaká "Vinegirl" a nejhorší je, že Tom Adams zrovna není materiál na superagenta. Z tohoto filmu si nejvíce zapamatujete padoucha Serafa, v buřince se střílející holí.

Vzhledem k tomu, že agent 007 nemá čas, musí nastoupit druhý nejlepší 00, Charles Vine. Jeho úkolem je ochrana švédského vědce, který vyvíjí revoluční technologii. V klasickém eurospy stylu se tak začne odvíjet poněkud překombinovaný příběh vědce, zločineckého syndikátu a sovětských agentů. Licensed to kill (původní britský název) je film, který by byl vážný, nebýt několika scén, které jsou tak úderně parodické, že by si na ně netroufl ani Austin Powers. Akce se většinou řeší přestřelkami, které asi měly být originální, ale jsou spíše zdlouhavé a mírně podivné. Na pěsti dojde jen jednou (a to Vine mlátí Číňana v ženských šatech v klasickém sixties nepřehledném stylu). Ale pozor! Film vůbec není špatný. Překombinovaný příběh má na konci docela zajímavou pointu, Sověti jsou jedna malebná postava za druhou – od zábavného šéfa, po zabijáky s údernými jmény jako Shee-Hee, nebo Sadistikov – užijeme si pár hezkých pohledů na dobový Londýn, zejména závěrečné "všichni proti všem" je scéna natáčená v docích, které už dnes neuvidíte.

Hned od prvních minut jsem se bavil. Na poměry žánru solidní příběh, možná zbytečně zamotaný, ale díky tomu se pořád něco děje. Velkým plus je kamera – někdy hravá, jindy nápaditá, máme i rvačku pod vodou, skoro jako od Karla Zemana. Serenáda je zajímavá spoustou odkazů na Bonda, který je kolegou hrdiny, agenta 006 a půl, který na svém pohřbu čeká i vzlykajícího Conneryho. A co je vlastně Serenáda zač? Dočkáme se sice parodických scén, ale o velkou část legrace se postarají vtipné rozhovory, vlastně je to spíš jen komedie. Žánru eurospy se Serenáda vymyká zasazením do USA a natáčelo se poctivě venku. Takže se dočkáme nejen zajímavých pohledů do ulic San Francisca, ale zaujme Las Vegas, které v roce 1965 vypadá přece jen o dost jinak než dnes. Serenáda je překvapivě krásný a zábavný film a všemu lidstvu prospělo, že byl tento film nalezen a můžeme se po půlstoletí kochat.

Vražda v zamčeném pokoji je nadčasové téma, jen okolnosti mohou podléhat trendům. V 60. letech byli v módě agenti, nicméně v tomto případě nejde o žádný klon bondovky či spy-fi a eurospy je to jen s přivřeným okem. Brzy pochopíte, že kdo a co – párek zřejmě britských agentů pátrá po pašerácích zřejmě drog – jsou jen proměnné v klasickém příběhu. A jakkoli je divák zvědavý, jak byl padouch zavražděn, je snadné nechat se unést vším okolo. A přesně proto mám tyhle sixties filmy rád. I přes zjevně malý rozpočet je film ukrutně stylový a krásný. Natáčelo se na Maltě, takže si užijeme křivolaké uličky a dramatické skalnaté pobřeží. Dalším, a to pořádným, plusem jsou náramně hezké herečky (zvláštní, jako by jich tehdy měli mnohem více než dnes), ačkoli v této kategorii se vloudila úsměvná chyba. Hrdinova parťačka měla přiletět z Anglie, ale nejde si nevšimnout, jak moc je opálená. Zvlášť, když má ve filmu evidentně menší bikiny než v předchozích týdnech na pláži. Death is a woman je malý film, ale krásně se hodí pro tiché sobotní večery s whisky a anglickým čajem.

Vše začíná tuctově: Ztratí se atomová bomba a situaci řeší Dick Smart, zpovykaný bohatec, který občas brigádně pracuje jako agent za jednotnou sazbu milion dolarů (v roce 1967!), první třetina filmu vůbec nedává smysl a pak...pak objevíte ten skrytý poklad. Bomba nemá být zneužita k ovládnutí světa, nebo něčemu podobnému, lady Lister jen vynalezla způsob, jak pomocí ní vyrábět z uhlí diamanty. Asi jsem z eurospy filmů zblbnul, ale tuto zápletku považuji za velmi podařenou. Herci se nádherně hodí k postavám, ať už je to sám Dick Smart, nebo jeho pomocnice, zmatkařská agentka Jeanine, která má brýle, které by byly velké i pro Harryho Palmera. Padouch s mechanickým hlasem je fajn, ale všem vévodí Margaret Lee jako lady Lister. Pochvalu by si navíc zasloužil i její krejčí a hlavně kadeřník – v každé scéně má jiný úžasný účes. Mihne se i robot, který znepokojivě připomíná Choppera ze Star Wars Rebels. Dostane se nám spousty záběrů na Rio de Janerio a okamžik i v rozestavěné Brasílii. Pokud se však film točil, jako bylo zvykem jen v Římě a okolí, pak druhá jednotka v Brazílii a hledači lokací v Itálii odvedli fantastickou práci – jako by se natáčelo kompletně v Riu! Dočkáme se i dostatku akce, která patří k nejlepší, co jsem v podobných filmech viděl – dynamická, se zajímavou choreografií. Pověstnou třešní na dortu jsou špionská udělátka. Skútr Vespa, který se mění v častou používaný skládací vrtulník či ponorku, a navíc tu máme bizarní BGF – Beautiful Girl Finder. Když k výše řečenému přidáte ještě přiměřené množství humoru, dostanete film, který dělá žánru eurospy jen a jen čest.

Světu vyhrožuje superpadoušská organizace CLAW, proto jsou na pomoc povoláni ti nejpovolanější – James „Bond“ a Batman (s Robinem). Že to zní zajímavě? Nutno dodat, že jde o film z roku 1966 (což je dobře, zvlášť kvůli Batmanovi), film černobílý (což už není tak dobře), natočený na Filipínách (no teda). V dnešní době, kdy je v podstatě každý filmovým kritikem, by to měl James Batman těžké, naštěstí my, kteří zbožňujeme eurospy, máme měřítka jiná. Kupodivu nejde o špatný film. Příběh je jednoduchoučký, ale díky tomu ubíhá lehce a unese i velký dějový zvrat. Zajímavé je, že CLAW nechce výkupné, nebo vládnout světu, žádá zavedení komunistické vlády (a to i v Číně) – není nad to, rozšiřovat si filmové obzory i mimo Evropu. Humor je občas zvláštní, ale gagů či podařených dialogů je docela dost. Akce taky není špatná, ocenit je třeba Batmana s Robinem, jejich „boj“ je skutečně stejný jako v tehdejším seriálu. CLAW má navíc, v žánru obvyklé, dívčí oddíly, a to s náramně zajímavými uniformami. James Batman měl být parodií na oba legendární hrdiny, ale rozhodně není parodií vlídnou, např. James přišel o plavky a do zadku ho pak kousla stonožka... Batman je na tom možná ještě hůř. Zajímavé je, že soundtrack je totálně vykradený. Ale to jsou drobnosti. James Batman není film, který bych vychválil, ale je toho jen málo k pomlouvání.