Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Dobrodružný
  • Krimi
  • Komédia

Recenzie (175)

plagát

A 008, operazione Sterminio (1965) 

008 v tomto případě není Bondův kolega, ale americká agentka. Ale bez obav, i na agenty Jejího veličenstva přijde řada... Tak tohle je přece jen slabší eurospy. Příběh sice ujde, neurazí a vcelku ubíhá, ale celé to sráží někdy až neuvěřitelně slaboduché dialogy (a to i na poměry žánru). 008 je navíc jako agentka dost špatná, ale dobře se na ni dívá (scénu v baru bych si mohl pouštět zase a znovu) a nemůžu si pomoci, ten pocit mám u sixties filmů často: Herečkám to opravdu slušelo, to se dnes nevidí... Plus si zaslouží i skutečnost, že se točilo v Egyptě a jde to vidět, povinně se mihnou pyramidy, ale pochvalu si zaslouží scény na krásně živých ulicích, Káhira vypadala zajímavě, moderní i exotická zároveň. A ačkoli film ani není vyloženě stylový, přesto z něj cítíte jakýsi šarm a kouzlo.

plagát

Tajemství čínského karafiátu (1964) 

Počátkem 60. let chrlili západní Němci černobílé detektivky ze zamlženého Londýna, ale ani oni nemohli jen tak ignorovat přicházející bondmánii, proto se v Tajemství čínského karafiátu mezi gangstery a detektivy ještě zapletli agenti. Na výsledku to příliš nemění, pořád dostáváme dobrý dobový detektivní film. Který potěší nepřehlédnutelnou českou stopou – zamlžený Londýn nápadně připomíná Staré Město (pražské), Barrandov nic nepředstírá a v titulní roli budeme obdivovat Olly Schoberovou. Úžasné však je, že tohle všechno je smícháno s budoucími hvězdami eurospy filmů – Klaus Kinski hraje (klasicky) divného zabijáka a Brad Harris svým svalstvem vytváří vlastní gravitační pole.

plagát

Come rubare la corona d'Inghilterra (1967) 

Sir Reginald Hoover je nesmírně bohatý, asi jako Bruce Wayne, ale vede výrazně...zábavnější život ve svém ukrutně stylovém domě. A protože má i nějaké superschopnosti, páchá po světě dobro jako Argoman. Na scéně se však objevuje padoušská Jenabell, která má v každé scéně má jiné šaty, ale všechny jsou v nádherně sixties stylu, operuje z ukrutně stylové podzemní skrýše (má tam i velkého robota) a velí armádě stylově maskovaných padouchů. A chce ovládnout svět, samozřejmě. Film je vlastně menší ptákovina, než byste čekali, natáčelo se skutečně v ulicích Londýna a Paříže (nasávejte atmosféru), v pozadí zní krásně stylový soundtrack a kostýmy jsou prostě nádherné. Tohle je prostě perla.

plagát

Flashman (1967) 

V Americe dobro koná maskovaný miliardář jako Batman, v Británii se téhož chopil lord jako Flashman. Prvním překvapením filmu je příběh – začínáme vraždou profesora (jak jinak), který vynalezl sérum neviditelnosti (to už je trošku originální), kterého se tak zmocnil gangster. V příběhu se pak objeví i skupina krásných žen, které pracují v bankách, kde mění pravé peníze za falešné a po vší té dřině se sejdou ve svém stylovém doupěti, kde se převléknou do … něčeho stylového. Všichni padouši se nevyhnutelně spojí a přijdou (překvapivě) s plánem, který je téměř rozumný, což je poněkud nečekaný zvrat. Flashman sám je zajímavý hrdina. Vedle neprůstřelného kostýmu neváhá používat ani převleky, vede aristokratickou domácnost se služebnictvem v parukách, ale jeho sestra je vyloženě chodící reklama na Swinging London s nádechem retrofuturismu. K dalším plusům filmu patří i dobrá produkce: Herci si všechno odpracovali ve studiích či anonymních lokacích, ale divák se dočká překvapivě hodně záběrů na jejich dubléry ve skutečných ulicích Londýna či Bejrútu (fanoušci eurospy filmů už nemůžou nepoznat hotel Phoenicia). Na tehdejší dobu se rozhodně nejedná o standard a filmu to propůjčuje zvláštní kouzlo, umocněné i podařeným soundtrackem. Flashman je prostě ukrutně stylová komiksárna, jaké dnes už nikdo neumí a při tom to není žádná ptákovina. Vzácná kombinace.

plagát

Tre supermen a Tokio (1967) 

První film o trojici fantastických supermanů byl…fantasitický. A druhý není o moc horší. Schází sice skvělé duo Harris – Kendall, nicméně má jít o stejnou trojici hrdinů, jako v prvním filmu, dva zlodějíčky a agenta FBI. Britská tajná služba je velmi svérázně najala, aby vyřešili problém, který dnes působí vlastně úsměvně: S jedním z princů se nechala v intimním okamžiku natočit sovětská špionka a UK čelí ultimátu: Buď vystoupí z NATO a do OSN bude přijata rudá Čína, nebo bude film promítnut novinářům. Produkce se zdá být o kus levnější, ale za ušetřené peníze se skutečně natáčelo v ulicích Tokia, takže chudé interiéry střídají zajímavé venkovní scény. A tak je to vlastně s celým filmem. Vidíme třeskutou snahu o grotesku, a při tom se často můžeme zasmát u skutečně vtipné scény, stejně jako choreografie četných bitek má být zřejmě taky k popukání, ale nejednou nám tvůrci servírují vcelku slušnou a nápaditou akci. Zmenšovací stroj se sice zdá už být přehnaný, ale zase díky tomu vidíme i nějaké ty filmové „triky“. Krátce řečeno – tvůrci se usilovně snažili natočit strašnou ptákovinu, a při tom se jim povedl poměrně slušný film.

plagát

I fantastici tre supermen (1967) 

Ke dvěma zlodějíčkům v nezničitelných kostýmech se přidá třetí, ale vyklube se z něj agent FBI. Ale stalo se tak právě včas, protože byl unesen profesor, autor světoborného vynálezu, a odvlečen do podzemní základny darebného padoucha. V podstatě eurospy, jen tvůrci místo Jamese Bonda kopírují Batmana, Batmana 66, samozřejmě. A to vlastně dává tón celému filmu a cirkusově – groteskový soundtrack nás nenechá na pochybách. Jenže stačí se podívat na režiséra a dva ze tří supermanů (Brada Harrise a Toynho Kendalla) a máme tady třetí složku skvělého mixu - excelentní sérii Kommissar X. Takže tenhle film je ve vásledku strašná ptákovina, ale strašně dobře udělaná, se spoustou výborně vypointovaných scén (hračka odhozená v půlce filmu něco udělá i na konci). Choreografie akčních scén je sice primárně komediální, ale ve výsledku překonává leccos ve filmech, které se braly vážně. K tomu připočítejme zástup krásných hereček, luxusně velikou podzemní skrýš (dokonce uvidíme její schéma) a celkově takový příjemně spy-fi nádech. Nepotěší tak přece jen trošku zaprášené lokace (ačkoli Dalmácie nabídla i několik zajímavých míst) a především padouch (samozřejmě Němec), který je na tenhle film až nějak moc obyčejný.

plagát

Agente 3S3, massacro al sole (1966) 

Druhá (a poslední) mise agenta 3S3 na filmovém plátně. Na (fiktivním) karibském ostrově, který ovládá diktátor totiž zmizel agent 3S4 a je jeho úkolem zjistit, co se mu stalo. I tentokrát se dočkáme slušného příběhu v krásných lokacích podbarvených stylovým soundtrackem i nějaké té slušné akce. Problémem možná je, že ten příběh je trošku moc zalidněný, máme v něm nějak moc padouchů. I náš superagent není v poli sám, ku pomoci má i sovětského agenta, a především naprosto skvělou britskou agentku, mistryni převleků. Osobně mě zklamalo finále, kde byl potenciál pro velkolepou akci, ale nedošlo na ni. Každopádně jde pořád o jeden z kvalitních eurospy filmů.

plagát

Agente 3S3: Passaporto per l'inferno (1965) 

„Italský James Bond“ Ardisson poprvé v akci jako Walter Ross, americký agent 3S3. Jeho úkolem je zlikvidovat soukromou špionážní organizaci s názvem… Organizace. Bez přehánění jde o jeden z nejlepších eurospy filmů (své doby). Příběh drží pohromadě a rozhodně není nezajímavý, hlavní hrdina je méně závislý na špionských udělátkách, než řada jeho kolegů a dokáže si poradit silou svých pěstí. K tomu se tedy samozřejmě hodí i slušné akční scény a dobrý dojem završí stylový soundtrack a stylové lokace. A neschází ani nějaký ten humor, ať je jasné, že 3S3 je opravdu ta nejostřejší tužka v penálu.

plagát

Nikto večne neuteká (1968) 

Film s docela „zvláštní“ premisou: Australský policajt má jet zatknout hledaného vraha, který má novou identitu a stal se – velvyslancem v Británii a nyní předsedá mírové konferenci. Příběh jako takový se trošku vleče, ale rozhodně nenudí a nabízí náramně chutnou směs akce a humoru. Vše navíc doplňují krásné herečky a dobře využité lokace dobového Londýna. Takže pokud necítíte nutnost tento film forenzně pitvat, ale raději se necháte bavit, užijete si.

plagát

Otley (1968) 

Skvělý špionážní film, který se, i navzdory době svého vzniku, obejde bez superagentů a dalších propriet. Zlodějíček Otley se ocitne v prekérní situaci, kdy musí kličkovat mezi tajnými službami, a ještě ke všemu jej hledá policie. Na tomhle filmu je úžasné, že spojuje solidní příběh (který má navíc i jistý morální přesah) s ohromnou porcí chytrého humoru, který se nedostává „za čáru“ (ano, i o výplachu střev se kupodivu dá vtip utrousit slušně). K tomu můžeme přidat schopné herce se zajímavými postavami, živý swingující Londýn a máme tu skvělý výsledek.