Lima

Výčty z deníku největšího žvanila německých dějin, doprovázené tehdejšími filmovými záznamy. Zaujme především jeho citové rozpoložení ve vztahu k ženám, neskrývaná nenávist k Himmlerovi a jeho komentáře k německé i hollywoodské filmové produkci. Škoda jen, že z duševních pohnutek posledních týdnů jeho života (jeho rozhodování k hromadné rodinné sebevraždě) tu není prakticky nic, to mohl být vrchol celého 2-dílného dokumentu.

Má to pár dobrých nápadů (inteligentní kuličky reagující na pískot mě pobavily), vizuálně to taky není úplně marný (chvílema moc pěkné interiéry) a na Charlize, které by snad slušel i ježeček s duhovým přelivem, je hezký pohled. Ale to je tak všechno, co by stálo za zmínku. Příběh je hrozně hloupý, akce nezáživná a za celý film tu není ani jeden moment, který byste si s chutí pustili znova. Na pohled charismatický Marton Csokas má evidentně omezený herecký rejstřík, záporáci mu jdou dobře, ale "hodnýho kluka" mu nevěřím ani náhodou a proč tam pro těch pár záběrů zabloudila herecká persona typu Frances McDormand, je mi opravdu záhadou. Pravdou tedy zůstává, že zatím všechny filmy s komiksovými akčními hrdinkami dostávají filmařsky, umělecky i komerčně na prdel, Catwoman s Elektrou by mohly rovněž vyprávět.

KING KONG ESCAPES__Víte, jak zklidníte nadrženého King Konga? Prostě ho pěkně poprosíte. Jinými slovy, Kong opět útočí a opět pod vedením Ishiró Hondy!! Ne, ani zdaleka to není taková pecka, jako jeho předchozí KING KONG vs GODZILLA, má spoustu hluchých míst, ale i tak se zde dají vyzobat pěkné filmové nuggety. Děj začíná na severním pólu, kde zlý profesor Who sestrojí MECHA-KONGA, ocelového robota velikosti a podoby King Konga, za účelem těžby vzácných drahokamů. MechaKong se ale, opásán bombami, které hází do ledové krusty, aby se dostal k vytouženým nerostům, na nic se nezmůže. Mezitím u ostrova kdesi v Pacifiku zakotví válečná ponorka, z níž vyletí vznášedlo (všechno roztomilé modýlky), které - s osazenstvem dvou velitelů a jedné poručnice jménem Susan - vletí do ostrovní džungle. Zatímco pánové jdou na průzkum terénu, dáma zůstane u vznášedla. Kde nic, tu nic, objeví se pravěký ještěr (herec v ještěřím kostýmu), Susan začne ječet a probudí tak v nedaleké jeskyni Konga. Ten si na ještěra došlápne a začíná souboj. Kdyby vás zajímalo, jak takový ještěr bojuje, nuže: vyskočí a oběma nohama ve vzduchu kopne Konga do břicha, který udělá kotoul vzad. To se opakuje asi třikrát, až se Kong nasere, nasadí ještěrovi kravatu a přesně mířenými pěsťovkami na žaludek vyřadí protivníka z provozu. Mezitím naši hrdinové prchají z ostrova, cestou zpět k ponorce nad mořem je napadne jakýsi mořský had, Kong opět přispěchá na pomoc, hada zrube a následně přileze k ponorce, ve kterém se zatím ukryla Susan, do které se beznadějně zamiloval. Nadržený Kong třese ponorkou, buší do ní pěstí a znemožňuje tak ponorce odplout. Susan vyleze z ponorky a slovy "Kong, please dont shake the ship. I sleep and i eat on this ship." Konga přesvědčí. Ponorka odpluje, Susan s kolegy zvěstuje celému světu, že objevili Konga a profesor Who se rozhodne opici unést, aby mu pomohla vytěžit drahokamy. K zulíbání roztomilými vrtulníčky bombarduje Konga éterovými bombami, těmi ho uspí, naloží na loď a odveze na sev.pól. Zároveň také unese Susan, která se zrovna vrací na Kongův ostrov. Kong, ovládaný jakýmisi anténkami, naraženými na kebuli, hrabe v ledu jak vzteklej, hledá drahokamy, ale poté, co spatří unesenou Susan, vzbouří se, prolomí mříže a utíká polární krajinou pryč, směr Tokyo (proč zrovna tam, to netuším), kde na něj armáda útočí modýlkami tanků. Who tam za ním doveze MechaKonga a závěrečný souboj může vypuknout. K tomu se ještě přimotá Susan, která se svými unesenými kolegy mezitím utekla ze spárů šíleného profesora, přiběhne za Kongem a se slovy: "Calm down, Kong. We´re your friends!" se nechá dobrovolně čapnout do jeho tlapy, to vše za úžasu přihlížejících vojáků ("Není šílená?" - "Není, je v pořádku.Kong byl na ní vždycky něžný."). Opice se Susan v tlapě, společně s Mecháčem, šplhají na místní televizní věž, na které dojde k zuřivému souboji, ve kterém taková pěkná rána po hlavě vyrvaným zábradlím je to nejmenší. Co myslíte, kdo vyhraje?

Škoda, přeškoda. V prvních dvouch třetinách mělo tohle drama našlápnuto k pěkným 4*, ale od scény s autobusem je to v příběhu jeden logický lapsus vedle druhého, v samotném závěru s tím nejprofláklejším scenáristickým klišé v podobě skrytého ----- (stoprocentně jsem si byl jistý, že to na mě scenárista vybalí). I tak si u mě Bruce Willis po špatném ´Rukojmím´ spravil reputaci, role stárnoucího kulhajícího poldy mu padla jako ulitá, na mečivého Mos Defa si šlo časem zvyknout (a zahrál to dobře) a Richard Donner ještě pořád nepatří do starého železa. Resumé: v pohodě stravitelná tříhvězdičková zábava.

Millerův snímek je silný v detailech (rozhovory s vrahy, závěrečná poprava), ale nebýt Hoffmana, byl by jen "jedním z mnoha", filmařsky a příběhově ničím vyjímečným a objevným snímkem. Samotný Capote je chlápek, se kterým bych si určitě nezašel na pivko. Jeho sebestředná, manipulativní a ve vztahu k odsouzeným nechutně pragmatická a vypočítavá povaha, nezřídka sahající ke lžím, je místama až odpudivá a takhle krásně napsanou kontroverzní postavu muselo být radost hrát. Zde je potřeba zatleskat lidem od castingu, typově - směsice looserství a silného charismatu - je Hoffman pro takovou roli zcela ideální. Nezklamal, byl skvělý.

Film je nejslabší ve svém akčním začátku a konci, všechno mezitím je překvapivě duchaplné vyprávění plné úvah na téma boje jedince proti diktatuře, jeho práva být odlišný a neuniformní (zajímavé přiblížení osudu lesbické ženy, asi nejemocionálnější část filmu) a jeho ochoty podřídit svůj život boji proti zlu a totalitě i za cenu ztráty vlastního života. Ano, myšlenkově podnětné, ale v konečném důsledku poněkud rozporuplné, opravdu si totiž nemyslím, že vyhazování historických budov do vzduchu po vzoru teroristických frakcí je tím správným a efektivním krokem v boji proti státnímu zřízení. Akční scény nic moc, jejich nedostatek ve filmu byl v mých očích spíš plusem. Hlavním problémem filmu je nepřesvědčivé vyobrazení totality. Při něm je sice zřejmá narážka na všemocnost médií a jejich schopnost manipulovat davem, ale chyběla mi tu ta orwellovská beznaděj, tíživost života v totalitním systému. I proto byl celkový emocionální dopad filmu na mojí osobu poněkud mizivý. Na tohle téma příště raději sáhnu po Radfordově 1984, Truffautově Fahrenheitu, či Kachyňově Uchu.

Skvěle napsané a zahrané konverzační drama, s vyústěním, které, jak je vidět ze zdejších ohlasů, mnohý divák nezkousne. Jenže právě rozhřešení celého příběhu, překvapivé, do jisté míry cynické, jdoucí proti zaběhnutým stereotypům (ti, pro které je Columbo, Perry Mason či jiné detektivky denním chlebem, budou asi nemile překvapeni :o) ) a pošlapávající mojí idealistickou dušičku, dodává celému vyprávění ten správný dráždivý říz. Jedinou slabinu bych viděl v postavě detektiva, který v závěrečné pětiminutovce svým projevem (to, jak se náhle zvedne z postele, či až komicky gestikuluje při vyjevení své teorie) posouvá příběh až do jakési frašky. Ale to je opravdu jen taková malá pižka na kráse celku.

"DOKONALÁ loupež"? Ale kdeže. Spíše, co se týče logiky, DOKONALE haprující x-tá variace na bankovní loupež. Logicky děravá jak v pointě celé akce lupičů, jakkoliv je divácky efektní, tak i v jednání šéfa banky (ty kompromitující materiály si schovával pro strýčka Příhodu?). Chabou náplastí zůstává skutečnost, že Spike Lee opět zůstal svůj. Potěšily jeho jemné politické narážky, ačkoliv neměly zdaleka takovou sílu jako Nortonovo vyznání ve 25.hodině, potěšil jeho smysl pro černý humor, a přestože film svižně utíká a nenudí, od tvůrce tak zvučného jména jsem rozhodně čekal víc, než jen rádoby efektní a vykonstruovanou story.

Krvavý morytát podle scenáře Nicka Cavea. Tohoto muzikanta, básníka a příležitostného scenáristu renesančního ducha mám moc rád a když skvostně zarostlý a špinavý Guy Pearce jede působivou australskou krajinou za doprovodu šeptajícího hlasu (...."Kdy?" řekl měsíc hvězdám na obloze....), nelze necítit dotyk Caveovy poetické duše. I několik zajímavých dialogů značilo, kdo je jejich autorem, nicméně chtělo to ještě trochu zapracovat na příběhu. Ten je až příliš jednoduchý a předvídatelný, po závěrečném masakru jsem cítil absolutní prázdno, nepříjemné pocity a žádnou potřebu si tuhle nezvyklou krvárnu pustit znovu. Přesto doporučuji, tak drsný a nekonvenčně pojatý snímek v našich kinech už dlouho nebyl a stojí za to si na něj udělat vlastní názor.

Když pominu Jackie Brown, tak asi nejznámější (v USA dosahující až jistého kultovního statutu, viz. některé zámořské ankety) film Tarantinovy ikony Pam Grier v roli zdravotní sestry, která poté, co se její mladší sestra předávkuje drogama, rozhodne se ve svém městě skoncovat s drogovými dealery. Blaxploitation jako řemen. Atmosféra 70.let, velká černá afra a stylová muzika doprovází její cestu pomsty, s nabitou brokovnicí, sem tam rozstřeleným mozkem a několika nezapomenutelnými scénami. Nezapomenutelná je ivoká jízda autem, které za sebou táhne na provaze odsouzence k smrti a především skvostná bitka několika žen, kdy si Grier schová do svého afro účesu žiletky a nemile tak překvapí svojí sokyni, která se rozhodne jí tahat za vlasy. Věřím, že při tomhle filmu musel Tarantino rochnit blahem.