Recenzie (2 193)
Laurel Canyon (2002)
Nevykalkulovaný, neklišoidní, přemýšlivý příběh, který jemným způsobem vybízí vnímavého diváka, ať si najde "to své". Světáckou rockerku McDormand bych chtěl mít za kámošku....
Firewall (2006)
Bezbolestný klystýr s Harrisonem Fordem, který se v příštím Indianu Jonesovi bude v domově důchodců rvát s ošetřovatelkou za to, že mu nevynáší bažanta.....
Stanley Kubrick: Život v obrazoch (2001)
Poutavý, obsahově bohatý dokument, kterému by slušelo přeci jenom o trochu méně nekritického náhledu. Supermani jsou jenom v pohádkách :o)
Francoise aneb Život v manželství (1964)
Stojím na straně ženy :o)
Fahrenheit 9/11 (2004)
Někde jsem četl trefný postřeh, že konspirační teorie jsou takovými pohádkami dospělých, s jednoduchou teorií a snahou najít zkratku pro vysvětlení složitých věcí. Moore takovým pohádkářem je, poutavým a zábavným, bohužel používajícím přesně ty zbraně, které vyčítá Bushovi. Demagogie a zjednodušování. Příkladem budiž jeho pohled na problém Iráku: Sugestivním hlasem prohlašuje, že "Irák nikdy nenapadl USA", to vše za doprovodu záběrů usmívajících se iráckých žen a malého iráckého chlapce, pouštějícího si dráčka. Navozuje tak pocit, že Irák byl před napadením šťastnou zemí, jejíž napadení bylo kriminálním činem. Pěkné, bohužel pan Moore opomenul, jistě zcela záměrně, několik podstatných faktů: Saddámova diktatura rozpoutala několik válek v oblasti Blízkého východu, napadla Irán, drancovala Kuvajt, zplynovala a jinými způsoby povraždila statisíce Kurdů, politické oponenty mučila a popravovala za přispění tajné policie Saddámových synů Udaje a Kusaje, kteří byli pro obyčejné Iráčany synonymem strachu, asi čtyřicetkrát ignorovala výzvu Rady bezpečnosti OSN atd. Kapka poháru trpělivosti přetekla a USA se opět iniciativně chopila, za trapného přihlížení tradičně neoperativní OSN a EU, role ČETNÍKA SVĚTA. Díky bohu za tuto roli, hajzlům se musí šlapat na paty (Miloševič před několika roky by mohl vyprávět). Ekonomické zájmy jsou pak logickým průvodním jevem, vždy budu stokrát raději, když bude ropa v rukouch demokratických států, než diktátorů typu Husajna atd. Jiným příkladem je Mooreovo poněkud nekorektní hraní na city v portrétu americké vlastenky, která přišla o svého syna a před Bílým domem dává průchod svým emocím, plným výčitek a slz. Jistě, smrt bližního je vždy bolestivá, té ženy mi bylo moc líto, ale svázat tuto smutnou skutečnost ke jménu Bush je tak trochu od věci. Každý, kdo se přeci dobrovolně přihlásí do armády, zákonitě nese i to nejvyšší riziko, to je prostě realita, smutná a krutá, ale nezbytná a platná pro armády celého světa. Inteligentní Moore to samozřejmě ví, ale proč nebýt v rámci politického protibushovského boje co nejvíce efektní, že ano. Oceňuji Mooreovu celoživotní snahu o nápravu věcí veřejných, proto se mi moc líbil jeho BOWLING FOR COLUMBINE, ale nemám rád, když mě někdo tahá za fusekli. Ovšem příznivci dnes tak v Evropě oblíbeného a trapně stádního "anti-ami" postoje, praštěných konspiračních teorií (oblíbený názor, že za útoky na WTC stojí americká vláda, CIA, možná snad i UFO) budou v sedmém nebi. Nu což, každému co jeho jest. PS: Sám moc konzervativnímu katolíkovi Georgu Bushovi a jeho "jestřábí" klace se jmény jako Rumsfeld a Wolfovitz příliš nefandím, inteligence zřejmě moc nepobral a dokážu si představit na jeho místě spoustu kompetentnějších kandidátů, nicméně to na mém názoru nezbytné "četnické" úlohy USA ve světě nic nemění.
Syriana (2005)
V závažnosti sdělení a ve své struktuře (přímo či nepřímo prolínající se dějové linie) Syriana hodně připomíná TRAFFIC, akorát že režisér Stephen Gaghan (právě scenárista Trafficu a teď i Syriany) vyměnil drogy za strategické suroviny, kolem kterých se točí celý svět - ropu a olej. Nepopírám, že jsem se při prvním shlédnutí v příběhu fúze společností Connex a Killen, v té změti jmen a faktů, ztrácel, osudy Clooneyho agenta CIA, prince Násira a těch dvou arabských chlapců však zaujaly hodně a v závěru i dokázaly strhnout. Gaghan si nebere servítky, nešetří CIA, zahraniční politiku své země ("Když má země 5% světové populace, ale vynakládá 50% ze světových prostředků na armádu, znamená to, že její přesvědčovací schopnost upadá."), poukazuje na korupci, dotýká se problému islámského fundamentlismu, problémem ale je, že jeho vyprávění působí poněkud chladným a odtažitým dojmem, což může některé diváky odradit. Já jsem ale filmu, který má myšlenku, ambici něco důležitého sdělit a navíc je z něj cítit poctivá filmařina (kamera a výprava se sugestivními arabskými reáliemi), schopen hodně prominout. PS: Clooney už dávno není tím, co - slovy Stevena Spielberga - škube hlavou jako holub, svým uměřeným civilním projevem příjemně překvapil, stává se z něho velký herec.
Ultraviolet (2006)
Páchnoucí lejno, natřené křiklavými barvami a vsazené do čerstvě zřízené vitrínky průserů Kurta Wimmera. Tady ani lesní vůně značky "Nadhled" nepomůže.......
Probuzení (1959)
Krejčík opět zaválel. Svého času veliký hit mezi mladými u nás i v zemích ´východního bloku´, který udělal z mladičké Jany Brejchové mezinárodní hvězdu. Bez jakkýchkoliv náznaků ideologizace generační výpověď mladé generace, která se v poststalinské době pozvolna tajících ledů může začít zhluboka nadechovat, rebelantství a nesměle nastupující rock´n´roll. Vynikající Petr Kostka ve svém hereckém debutu. Závěrečná optimisticky laděná scéna znovusetkání byla i přes nesouhlas Krejčíka dodána na popud schvalovatelů.
Mladí muži za pultem (1994)
Nějak mi uniká "genialita" tohoto díla. Spousta slovní vaty, pointy většiny scén snadno odhadnutelné dopředu, sexuálně podbarvené dialogy jak z nějaké ´prcičkoidní´ ptákoviny (že holčina přeblafla 36 týpků, či pokus o samo-orál s následkem smrti mi bránici rozhodně netrhá), i ty životní postřehy, jako by odtamtud vypadly. Jediné, co pobavilo, byla přítomnost cool týpka Jasona Mewese alias Jaye a jeho "taneček". Ani se mi nechce věřit, že o pět let mladší inteligentní a vtipná Dogma je od stejného tvůrce. PS: Naštěstí sequel Clerks 2 je tak o dvě třídy lepší.
Jazda vysočinou (1962)
Typická peckinpahovské ´dance macabre´se tu ještě nekoná, ale jeho deziluze z doby Divokého západu a poněkud svojský přístup k ženským postavám je zde už patrný. Film má nečekaně pomalý rozjezd, ale od příjezdu do zlatokopecké kolonie chytne a už nepustí. Menší pihou na kráse byla těžko uvěřitelná náhlá změna chrakteru Gila Westruma v čestného muže v samém závěru, jinak bez výhrad.