Dudek

Vůbec ne špatný film, který, přiznejme si, drží pouze úžasná hlavní postava, kterou skvěle ztvárnil John Travolta. Příběh je originální, i když doplácí na vady scénáře, jenž se spokojí pouze s průměrnou a okoukanou zápletkou. Jistě, je tam plno zajímavých a neotřelých myšlenek, jenže ty to zachránit nedokážou. Škoda jen, že to nejlepší přichází téměř v úvodu a celéme snímku se pak nedaří tuto scénku překonat. Mluvím o příchodu Michaela, jeho dlouhou cestu ke schodům do ledničky a zase zpět. Kamera skvěle zachytila celou tu ošuntilost, která tu zaměňuje typickou andělskou krásu. Jedna z těch lepších road show. [TOP 19/6 57%]

Klasický dobrodružný film o skupince lidí, kteří pátrají po diamantech v jedné velmi nebezpečné džungli. Na dobu vzniku se však jedná o poměrně propracpvaný snímek s velmi dobrým hudebním doprovodem, který kazí jen záběry na šelmy, u nichž je jasně patrné, že byly natočeny v úplně jinou dobu - a jen tvůrci vědí jestli se nejdená o úryvky z cizího dokumentárního filmu. Příchod lva z útrob džungle ke konci filmu je tak fádní a následná rvačka mezi ním a jedním z mužů, kdy onen napadnutý válí sudy schován za košatým keřem působí opravdu velmi směšně. Ale nudné to věru nebylo a toho si v poslední době vážím nejvíc. Hodnotím slabším průměrem...

No, abych byl upřímný, jsem z tohoto filmu velmi rozpačitý. Zatímco oba předchozí díly měly koule a byla radost se na ně dívat, tak z toho třetího byla (a nejspíš stále je) cítit jistá 'únava materiálu'. Samozřejmě, nuda to není a snímek se nestává pouhým čekáním na finální pointu, ale způsob jakým se snaží autoři udělat tenhle díl zajímavý a nový je mnohem horší než kdyby vystavěli příběh na premise předchozích Pil. Ano, je to zvláštní, ale Saw 3 je extrémně překombinovaný film, ve kterým se vypráví rovnou několik příběhů, ale rád bych to vzal od začátku. Snímek začíná úžasným způsobem, i když později zjistíme, že to co vidíme nehraje vůbec žádnou roli, neboť tato část příběhu je později zapomenuta. Máme možnost zhlédnou několik úžasných vražd, které mají atmosféru (!), ale postrádají dějovou linii, neboť ta přichzí až za okamžik. Zajmutím doktorky jsem byl opravdu překvapen a přiznávám, že stejně jako ona, jsem neměl vůbec žádné tušení, co se to sakra děje. Jenže prokládání jejího příběhu hrou Anguse Macfadyena a jeho otravnými flashbacky nefunguje tak jak bych si přál. Příběh je příliš roztříštěný a v samotných fázích, kdy má sepnout diváka, vždy přepne na jinou linii a sám se tak rozpadá. Bohužel, musím zvolat, neboť pasti byly tentokrát opravdu povedené a třeba topení soudce působí přesně tak jak má. Ač jsem celkově zklamán - a pointa se opět velmi líbila - jsem zvědav na další díl...

Klasická chanovka, která se od těch ostatních liší zejména vážnějším zaměřením. Béčková zápletka je tu rozvedena v příjemný příběh se spoustou efektních soubojů s odzbroující choreografií. Vážněji míněné scény jsou postupně prokládány příjmně komediálním nádechem, tak jak jsme u Jackieho filmu zvyklí, jenže ani cestování napříč světem nedokáže zakrýt chyby, který tenhle snímek má. Většina soubojů je opravdu povedená, například ve skadišti za astistence štaflí nebo podvodní bitva za asistence žraloka, jenže občas jsou tvůrci přeci jen až příliš zaujatí povedeností dané scenérie, až ji přetahují do bezbřehé nudy. Opravdu dobře odvedenou práci jsem sledoval snad jen u velmi dynamických scén, jako je Jackie Chan a jeho bojové kreace na chůdách, které dokáží udržet pozornost po celou dobu svého trvání díky své kreatibilnosti. I přes to, že První rána je relativně krátký snímek a tempo je opravdu ďábelsky rychlé, nedokáže - až na pár výjimek - pracovat s divákem.

Další z řady filmů, u kterých jsem byl překvapen, že i přes jeho hloupost mi nečinilo žádný problém se na něj dívat. Úvodní svatba je brána s příjemným nadhledem a určuje rytmus i zbytku filmu. Jenže tím hlavním problémem je tzv. "syndrom romantických filmů". Ať se zdá celá zápletka jakkoli neokoukaná, příběh se odehrává stejně, jako v hromadě dalších snímků a to bez jediné inovace. Navíc hlavní hrdina mi byl krajně nesympatický a jeho chování považuji za odporné, i když nikdy nevíte co všechno se může stát. Jennifer Lopez hraje přesně tak jak si to celý snímek zasluhuje, přičemž se jí i přes to daří udržet divákovu pozornost a s vypětím všech se stává hlavním tahounem příběhu. Šedý průměr, který už díky své vyčpělosti přestává být zábavným. [TOP 19/6 37%]

No tedy, vážení, já čumím jak blázen. Knihu Stepfordské paničky znám velmi dobře a proto jsem absolutně nechápal, jaký film z ní mohl vzniknout. Abyste to špatně nepochopili, nemám s novým zaměřením téhle adaptace žádný problém, jen jsem to prostě nečekal. Dusná atmosféra a veškeré zajímavé poznatky a myšlenky, které Ira Levin do knihy vložil jsou eliminovány na úkor komediálněji laděnému příběhu. Identita paniček je odhalena až příliš brzy a celý snímek tak čerpá pouze z odlišností mezi robotickými obyvateli a normálním člověkem. Samotná podstata knihy je podána odlehčeně a jednotlivé složky nám tvůrci servírují rovnou pod nos. Snímek postrádá jakoukoli gradaci a nedaří se jej stmelit dohromady. Samozřejmě, v běžné stopáži se tu neustále něco děje, tvůrci dobře zaměřili ladění jednotlivých scén a rozdělili snímek na krátké - a vcelku dobře provázané - segmenty, které jsou různě uspůsobeny, tak aby se neustále něco dělo. Pokud to vezmu hned od začátku, musím se přiznat, že jméno režiséra absolutně ladí k počátečnímu ladění snímku, který má nádech jisté retrospektivy v současné moderní kinematografii. Nebereme-li v potaz jen úvodní titulky, pak je nutné si všimnout zejména hereckému vedení, jednotlivým výrazům hlavních hrdinů a i jednotlivým žertíkům, které jasně plynou z minulosti a zároveň docela překvapivě nepůsobí vzhledem k modernosti vůbec jako pěst na oko. Stepford je příjemný, přesně jak se zmiňuje Claire Wellingtonová, jedná se o městečko, které zůstalo uvězněno v minulosti. Tohle autoři zvládli na jedničku a knihu jsem opravdu z jednotlivých propriet cítil. Snímek celkově postrádá pevný scénář, který sice dodal několik velmi dobrých vtípků, ale zároveň staví na trapném kýči a pouze minimální invenci. Kupříkladu taková postava Roger, jedná se o typický obraz homosexuála, se všemi těmi zženštilými rysy, tady jsem opravdu rád za Rogera Barta, který roli ztvárnil opravdu neskutečným způsobem a byla radost se na něj dívat. Scénář však ostatním nedává příliš prostoru a většina známějších tváří /Kidman, Walken/ zaniká utopených ve vlastní roli. Významnou chybou je obsazení Matthewa Brodericka do hlavní role, tomuhle herci totiž chybí všechno, co by tahoun filmu měl mít, je absolutně nevýrazný a jistým způsobem nedává filmu možnost více vyniknout. Scénář má však i své klady, například jasné vyprofilování rozdílů mezi paničkami a muži, názory na ideální život a díky rychlému ději i tempo. Pokud by se příběh zdržoval na jistými motivy stejně jako kniha, stal by se absolutně nudný a pochybuji, že by se na něj dalo vůbec dívat. Takhle je jistým způsobem snesitelný a nebudu mít problém jej za jistou dobu zhlédnout znovu. Frank Oz tápe a já těž, neboť nevím jak film ohodnotit. Není to nejhorší, nenudil jsem se, ale zároveň jsem měl pocit, že je celý film za výlohou a nedokáže mě pustit ke svému jádru. Za tuto odtažitost nakonec hodnotím slabším průměrem. "Muži, ovládněte své ženy!" [TOP 19/6 67%]

Přiznávám, že Krampol mi absolutně nevadí, ba naopak, vždy mě spolehlivě pobaví a to je nejspíš jeden z důvodů proč se na Nikdo není dokonalý tak rád dívám. Zpočátku to bylo neskonale vtipné, hlavně jsem se smál odpovědím diváků, z nichž některé opravdu stálo za to. U novějších dílů mám pak problém s tím přijmout fakt, že to celé není nahrané, neboť někteří náhodně potkaní se buď snaží svou odpovědí všechny pobavit nebo jsou to pečlivě vybraní náhodně potkaní. Též je obrovská škoda, že některé vtipy a vyprávěnky o Fouskovi se začínají opakovat a postrádají svou prvotní vtipnost, i když Krampol moc dobře ví jak publikum pobavit. Ale jak jsem předznamenal hned na začátku, na tohle se podívám vždy rád.

Pravá česká talk-show ve vedení úchvatného Jana Krause. Mezi největší klady tu patří samozřejmě samotný Jan Kraus, který dokáže chytře a vtipně reagovat na většinu vět, které hosté vypustí z úst, ti jsou někdy vykolejeni a jindy se snaží podobným způsobem zesměšňovat samotného moderátora. Samozřejmě hodně záleží na samotných pozvaných, neboť se někdy stává, že se pořad zvrtne v bezbřehou nudu, kdy jeden monotématicky vypráví a Kraus se nemá čeho chytnou nebo naopak se snaží host předčít samotného moderátora a sám táhne celý pořad do bahna trapnosti. Aby se tvůrci občasným chybkám ve výběru co nejvíce vyhnuli a navíc udrželi diváka celou dobu u televize, vybírají co nejširší spektrum hostů, takže v jednom pořadu můžete vidět herce, jeptišku a potulného prodejce prezervativů a eliminace nevhodných hostů se jim ve většině případů velmi daří. To nejhorší je samozřejmě skupina Krause ml. která se nedá poslouchat, ale jednou týdně se to přetrpět dá. Velmi zábavné a rozhodně ne tím hloupým způsobem.

Sice jsem z toho nebyl nadšen tak jako v dětství, přesto musím uznat, že Knoflíková válka je perla dětské kinematografie. Příjemná podívaná jakoby ztracená v čase mezi Twistem a jím podobnými dokáže zaujmout všechny věkové kategorie. Ač je morální poselství zřejmé a jasné an první pohled, Roberts nám jej nevnucuje. Navíc dětští herci jsou zde příjemní a důraz není kladen na ně, jak je tomu poslední dobou zvykem, ale na příběh samotný.

A je tu další spin off, jehož nevalná kvalita je vzhledem k původnímu seriálu až mrazivá. Opět se změnili hlavní hrdinové, ústřední znělka (ta je opravdu příšerná) a samozřejmě i, jak už napovídá samotný název, místo děje seriálu. Takže to vezmeme postupně. Samotní vyšetřovatelé jsou nezajímaví a nesympatičtí, přesto je však příjemnější sledovat vyšetřovatele z New Yorku než jejich kolegy v Miami. Rozřazení postav je tu samozřejmě podle klasického schématu z LA, i když zde se spíše jedná o kopii Miamského spin offu. Gary Sinise nemá dostatek charakteru na to, aby dokázal táhnout děj a ostatní mu v tom zdatně sekundují. Jednotlivé případy přestávají být zajímavé už v momentě příjezdu kriminalistů a místo činu, neboď děj každého dílu sestává z jedné a té samé věci, kde jedinou proměnou je pachatel a místo činu. Každému dílu chybí jistá úděrnost a postrádá razanci známou ze syrové atmosféry první řady LA. Narozdíl od neonů v Las Vegas a prosluněného Miami postrádají ulice New Yorku tu jistou krásu a tvůrci se dokonce ani neobtěžují vypomoci ději nástrahami velkoměsta či zdůrazňováním jeho velikosti. Jednotlivé charaktery nejsou moc propracované a divák je spíše pasivní než aktivní figurou. U Grissomova týmu jsme přijímali fakta a mohli o nich přemýšlet, zde jsou nám servírována rovnou i s návodem k použití. Navíc samotná aplikace nějakých technologií už se pohybuje na hranici se sci-fi. Ne děkuji, raději zůstanu u své milované Kriminálky Las Vegas, i když kvalita posledních epizod je též nevalná, a natěšen budu čekat na dvojici epizod od Quentina Tarantina, které na obrazovky doplují již za chvíli.