Dudek

Ač jsem sám nevěřil, že se něco takového může stát, jsou Ti druzí na druhé zhlédnutí ještě mnohem lepší než na první. Příjemné drama jedné rodinky s nástavbou hororu je jasnou ukázkou dobře zvládnutého filmu. Samotný snímek začíná nevinně. Příběh známe jen okrajově a narozdíl od jiných žánrových kousků je nám tu nabízeno více než jedno téma. Autoři pracují s divákem, a to přímo úžasným způsobem. Pomaličku vykládají karty na stůl a když se začné zdát, že divák má vyhráno, rychle vyloží trumf. Počáteční minimalismus není na škodu, právě naopak, skvěle dokresluje komorní atmosféru rodinného dramatu. Nicole Kidman uchopila roli skvělým způsobem a hraje velmi podobně jako v Trierově Dogvillu (dokonce i obě její postavy mají stejné jméno). Samotná strašidelnost vyplývá pouze z faktu, že se jedná o horor. Ano je to tak. Ono se vlastně vcelku nic neděje. Autoři sice něco málo naznačují, ale divák se chytá do pasti zcela sám. Pokud by bylo jasně uvedeno, že Ti druzí jsou pouze dramatem, byl by počáteční přístup diváka naprosto odlišný. Atmosféru pak dokresluje veliké sídlo plné temných koutů, pochmurná atmosféra, nejistota v tom co se vlastně děje, dokonce i doba, ve které se film odehrává a v neposlední řadě komorní, kteří se nám ke konci začnou pěkně vybarvovat. Zajímavý je pak závěr, který je diametrálně odlišný od doposavadního dění. Náznaky dostávají pevné obrysy a na povrch vychází pravda, která se však ještě několikrát převrátí vzhůru nohama. Alejandro Amenábar od počáteční nevinnosti postupně přitvrzuje, ale nikdy nevyjede z jasně dané linie. Příběh graduje až do závěru a to postupně. Ti druzí nabízejí opravdu povedený divácký zážitek.

Moje v poslední době čím dál oblíbenější Julia Roberts zklamala na plné čáře. Jako hlavní postava nefunguje tak jak by měla. Scénář jí dává docela velký prostor, ale ona působí spíše takovým zadupaným dojmem. Ve vyhrocených chvílích jsem jí vůbec nevěřil, mnohem lépe jí seděla klidná fáze příběhu, například scéna, kdy hrála se svými studentkami hru na pravdu. Prakticky mohu říct, že ji překonávají v hereckém projevu skoro všichni. Scénář je příliš plytký a ani Mike Newell jej nezvedá svou řemeslností o moc výše. Zajímavé lokace, které měly být jedním z hlavních lákadel jsou též příliš zazděné a nevýrazné. Úsměv Mony Lisy není zrovna vzorkem funkčního filmu. Až na jednu, dvě scény a jednu výborně napsanou postavu nemá absolutně co nabídnout. Jediným kladem tak zůstavá - alespoň pro mě překvapivě skvěle hrající - Kirsten Dunst, která od samotného začátku přebírá roli tahouna příběhu a jedině s ní se stávají vyhrocené chvíli opravdu funkčními (může za to i velmi dobře napsaná postava - v porovnání s ostatními). Ale vraťme se ke scénáři. Hlavní linie příběhu je nezajímavá a rozhodně nepůsobí dojmem, že by mohla udržet diváka u televizních obrazovek. Vedlejší linky jsou o poznání lepší, ale scénárista do nich vchází skoro stejně rychle jako je opouští. Příběh postrádá větší soudržnost a na romantickou komedii překvapuje i přílišným soustředěním na hlavní hrdinku a její práci - nikoli soukromí.

Trochu netradiční film s Dolpehm Lungrenem, kterého si ani pořádně neužijete. Tajmený Mstitel se rozhodl po smrti své manželky pomstít všechny nevinné a tak dychtivě vyhlíží ze svého kanálu co se kde děje. Řemeslně nepříliš povedený snímek s Lungrenem, který vypadá jako na pokraji smrti. Příběh je prostý jak facka, což ovšem neznamená, že si tvůrci nenajdou prostor pro podstrčení několika už mnohokrát viděných scén. Příšerný hudební doprovod a několik chutných stříkanců krve + jako třešnička na dortu vražda žlutozubé japonky.

Nebezpečná známost je film děravý jako cedník. Hloupý scénář plný klišé postrádá byť jen šptku funkčnosti a snímek nedrží pohromadě ani režisér, kterému se za celou dobu podařilo vystihnout snad jen jednu jedinou scénu. Jistým způsobem mohu napsat, že jediným šťastným tahem je obsazení Madison, neboť Erice Christensenové se přesně podařilo vystihnout jemné detaily postavy. Ne, nepředvádí žádný herecký koncert, spíše její tvář a výrazové prostředy přesně pasují do její postavy. Co se týče pocitů, dostal mě sníemk tam kde jsem měl být, toužil jsem po tom pořádně bolestivou smrtí zprovodit ze světa hlavní postavu. Díky bohu, že Nebezpečná známost trvá jen půl druhé hodiny, jinak by se na ten blábol opravdu dívat nedalo.

Tohle není film, ale atrakce. Eddie Murphy a jeho rodinka prochází strašidelným domem, kterž je plný duchů a naráží na spoustu strašidelných věcí. Scénář nedává tvůrcům příliš prostoru k vyřádění - je to solidní sbírka klišé ať již z oblasti hororů, tak i z komediální branže - ale i přesto je v něm plno scén, ve kterých se mohli vyřádit mnohem více. Rob Minkoff dělá co může, ale přílišný talent neukazuje, spíše se jdená o klasického režiséra, který točí tak jak si přeje produkce. Je třeba si uvědomit, že tenhle film je sice komedie pro celou rodinu, ale i tak mohli autoři více přitlačit na pilu. Zajímavé prostřihy mezi Eddiem a jeho dětmi sice fungují solidně jako jistý eliminátor veliké nudy, ale mohly by zároveň nabuzovat mnohem větší atmosféru, alespoň maličké napětí a náznak hororovosti by přeci vůbec nevadili. Příběh samotný nepatří zrovna do kategorie zábavných, ale jistým způsobem se dá říct, že funguje. Pár vtípků patří do sekce docela legračních a tvůrce ctí, že nám je nepředhazují stále do kola. Souboj s kostlivci v hrobce je poměrně roztomilý, ale dalo se z něj vypotit mnohem více (komediálnosti i hororovosti).

Německá komedie plná krásných těl sice nepatří mezi nejlepší žánrové kousky, ale do jasného odpadu bych ji také neházel. Samotná premisa je primitivní a tvůrci se ani neobtěžovali obalit ji nějakým hutnějším těstíčkem. Humor je zejména na začátku vulgární a velmi trapný, ke konci je od něj ale naštěstí upuštěno. Herecké výkony jsou asi takové jako každý očekával, a tak jediná věc, která může překvapit je vcelku zdařilý hudební doprovod. V průběhu snímku jsem si několikrá sice klepal na čelo a jen tupě zíral na ty nesmyslné obrázky, které předemnou byly promítány, ale i tak musím uznat, že se Sladký život na Ibize dívat dá. Pokud přetrpíte tentokrát velmi dementní děj, možná se i příjemně pobavíte. Já s tím měl bohužel problém.

Smutná komedie o profesionálním vrahovi, která se snaží dokázat, že nejen se Sousedem zabijákem se dá užít spousta legrace. Pierce Brosnan hraje lidskou trosku, která necítí emoce, ale při setkání s jedním chlápkem, který je dokonce ochoten si s ním přátelsky pohovořit si začíná uvědomovat, že jeho život je úplně prázdný. A právě hlavní postava se stává hlavním tahounem ne zrovna povedeného příběhu. Televizní režisér Richard Shepard, se snaží vyhoupnout se do hlavního proudu a ukázat všem, že bychom s ním měli počítat. Daří se mu to jen částečně. jeho vizep říběhu je rozhodně zajímavá a v jistém ohledu i originální. Potrpí si na hrátky s barvami podobně jako to dělají španělští tvůrci, ale na úžasnou barevnost některých korejských filmů ještě nemá. Z příběhu přímo čpí pocit šití horkou jehlou, občas se ukazuje nepropracovanost, ale díky primitivní dějové linii to nepůsobí nijak rušivě. Matador je rozhodně příjemnou podívanou, ale nejedná se o ten druh filmu, který si dokáže udržet vaši pozornost.

Rozhodně to mohlo být lepší, tahle komedie je dost triviální a nefunguje zrovna v těch místech kde by měla. Celý děj se točí kolem odbíjené (samozřejmě víme, že o to tu jde až v druhé řadě), která je tak zoufale natočená, až to dohání k slzám. Zajímavé je, že tvůrci nezvolili rychlý střih, ale tak nějak divně zabrali toho kdo obdíjí, a pak pomalu dalšího, přičemž je téměř jasné, že míč přihrává nedaleko stojící osoba. Jenže je třeba si uvědomit, že tohle je německá teen komedie, tentokrát sice mnohem umírněnější ve vulgaritách, ale přesto ne zrovna povedená. Úroveň humoru můžeme přirovnat k Účastníkům zájezdu, kterým se Líbání zakázáno podobá v mnoha ohledech, na druhou stranu nutno poznamenat, že funguje podstatně lépe. Přiznávám, že ze začátku jsem nebyl zrovna na větvy, fádní obřízka, trapné vtípky, ale kolem středu se začala rýsovat "klasická" romantická komedie, které škodí zejména přemíra neoriginality. Plytký děj v jistém ohledu elimineje většinu naprostých debilit a stane se lépe sledovatelným v druhé části, kdy přijíždí neskutečně otravný přítel hlavní hrdinky. Jsou tu zajímavé žertíky s maskotem, notýskem a najde se i pár opravdu povedených kousků (a ten pár myslím doslovně). Líbání zakázáno navíc dokazuje, že téměř všude krom naší republiky vypadá televizní film opravdu dobře - možná i lépe než většina výtvorů naší kinematografie.

Carpenterova neskutečně chutná jednohubka, s černým humorem a jednou dávkou nadhledu na víc. Kurt Russell jako drsný Snake, který mluví jen když má přichystanou nějakou peprnou hlášku. Vize drsné budoucnosti "svobodné Ameriky" je opravdu originální a až na ty prastaré efekty nemohu najít téměř žádnou chybu. Rychlý děj, který se nepozastavuej nudným vysvětlováním ani nejde do hloubky hrdinů. Nikoho totiž nezajímá, jestli Snakea jako malého rodiče týrali nebo jestli byl počat předmanželským sexem. A to jsem se ještě nezmínil ani o ostatních skvěle napsaných a ještě lépe obsazených postavách (Pam je opět skvostná) a ani úžasném hudebním doprovodu, kterému se daří neskutečným způsobem dodávat filmu tu pravou šťávu a eliminovat nudnější chvilky. Jen jedno je mi líto, že se podobné filmy netočí dnes.

Obrovské překvapení, snímek o kterém jsem nikdy dříve neslyšel a přesto mě hned svým prvním záběrem dostal do kolen. Sympatický příběh o dospívání, přátelství a všem okolo toho. Skandál v katolické škole navíc nejede v zajetých kolejích, ale přispívá s vlastními názory a stává se tak po dlouhé době opět filmem s myšlenkou. Stejně jako většina jiných nestudiových projektů se drží reality a nesnaží se získat na zobrazování romantických nepravd. Zajímavostí je též komixová vsuvka, která sice někdy není zrovna logická, ale skvěle příběh obohacuje a posouvá dál. Drsné ukončení je jen taková třéšinka na dortu.