zdeny99

Málo známý, ale o to více zajímavý československý válečný film, který se odehrává na konci 2. světové války. Děj začíná v koncentračním táboře, kde vedení plánuje popravit 3000 uvězněných svědků tak, že je nahrnou do muničního skladu, který později vyletí do vzduchu. Ten pochod vězňů je hodně emotivní, stejně jako o něco dřívější záběry na ně, když byli namačkaní ve svých domech. Z reálného pohledu chybí jedině snad ty vyzáblé těla, jinak je to hodně mrazivá podívaná. Před smrtí se zachrání pouze hrstka vyvolených, kteří utečou. Ovšem samotný útěk stejně přežijí jen dva, Vídeňan Ernest (Milan Kňažko) a mladý Žid Kim (Martin Zounar). Útěk se nepovedl kvůli tomu, že jeden z uprchlíků se dotkl drátů, které ohlásily útěk. Ten dotek mi přišel hodně nahraný, stejně jako mi přišel samotný útěk hodně zvláštní. Ernest se dostane ke kleštím a úplně nikým nepozorovaný přestříhá dráty. Poté to jde ještě oznámit na pokoje vězňům, že s ním mohou utéct. Přijde mi to takové hodně přitažené za vlasy, strašně moc jednoduché. Na druhou stranu se na to hezky dívá. Ernest je takovým rakouským Rambem prchajícím z koncentráku, který na své pouti učí zabíjet svého mladšího kolegu Kima. Proto by mě nenapadlo, jakým stylem film končí. [388. hodnocení, 43. komentář, 64%]

Filmařsky precizní veledílo našeho předního režiséra historických filmů, který tímto snímkem završil svoji bohatou kariéru. Historicky přesně zachytil v této rekonstrukci poslední dny před zahájením 1. světové války. Věrně zachytil atmosféru té doby z pohledu rakouského mocnáře Františka Josefa II., německého císaře Viléma II., ruského cara Mikuláše II. následníka trůnu Františka Fedinanda D´Este či dalších méně významných osobností té doby. Do hlavních rolí obsadil těchto vysokých evropských státníků obsadil herce oněch národů. Jen u rakouského udělal výjimku, a to s Rudolfem Hrušínským. Mimo jiné je u něj zajímavé sledovat ty protikladné role, konkrétně jeho jednu z prvních rolí, tedy Švejka a nyní jeho pravý opak. Je vidět, že i do filmu bylo vloženo hodně peněz, a to jak do masek, tak především do výpravy. Natáčení ve vídeňském Schönbrunnu či ruském Petrohradě dopomáhají oné autentičnosti. To ještě více znásobují dobové záběry stávky dělníků v Petrohradu či německého námořnictva na moři. A jen tak na závěr... Všimli jste si také těch pastelek na stole Františka Josefa I.? :-) [685. hodnocení, 45. komentář, 62%]

Po deseti letech od filmu PO STOPÁCH KRVE se do role majora Kalaše vrací Rudolf Hrušínský, aby vyřešil svůj poslední případ (ve filmu NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH jej hrál Jiří Sovák). Tím je násilné přepadení v zapadlém lese mladé blondýny, která následně na svá zranění zemře. I tentokrát se jedná o svižné, dobře natočené krimi. I když možná maličko slabší podívaná než předchozí čtyři snímky, přesto stále slušně vymyšlená detektivka. [2269. hodnocení, 134. komentář, 62%]

Z počátku velice překvapivý a krásný film. Vlasta Burian v dvojroli, jednou coby potrhlý policista Babočka a podruhé jako vážný zloděj diamantů Leon Weber. Coby Babočka si opět hraje to své. Jeho gesta a mluva vypadají jakoby byl neustále ožralej. Za to roli Webera hraje takovou, jakou u něj neznáme. K tomu impozantní záběry na staré jedoucí vlaky a již i vzácné záběry do starých vagónů s dřevěnými sedačkami. Vrcholem byly nádherné záběry na staré Karlovy Vary, takové záběry jen tak ve starých veselohrách nevídáme. Jenže tímto vše pěkné skončilo. V Karlových Varech začala parodie na americké gangsterky, které známe z pozdější doby z filmů Oldřicha Lipského a Václava Vorlíčka v tu chvíli mě to přestalo bavit. [4666. hodnocení, 84. komentář, 67%]

Poetický Vávrův retro výlet podle Hrubínovy divadelní hry o tom, jak lidé trávili na přelomu 50. a 60. let dva dny u jednoho z Třeboňských rybníků. Z dnešního pohledu je to již strašně nudná podívaná, která svojí atmosférou sice navozuje klid horkého letního večera, jenže opravdu se tam toho děje moc málo. A tak jediné, proč se dívat na tento film, je v tu dobu 48 letá rajcovní milfka Mixová (Vlasta Fabiánová), která svojí ženskostí v rajcovních šatičkách a přiléhavých jednodílných plavkách předčí kdejakou dnešní herečku. A pak tak ještě je zajímavé se dívat hned na kombajny, jak sečou obilí, jezdí po vsi ty staré kulaté autobusy, sledovat styl života bez výdobytků moderní doby, lehce opilého Karla Högera a mladičkého Třísku s Munzarem. Perlička o imperialistické USA samozřejmě taktéž nechybí, když Karel Höger polemizuje nad tím, že již deset let na obloze létá letadlo s vodíkovou bombou. [526. hodnocení, 40. komentář, 62%]

Podle mě je tento film až moc poetický a ještě více moralistický. Na druhou stranu, kdo ví, zda to tak opravdu v polovině 50. let nebylo. Ukazuje, jak mají malí kluci kombinovat sport se školou, a pokud se jim ve škole nedaří, tak nemohou hrát. Možná to tak opravdu bylo. Ostatně ta 50. léta byla fakt divná. O to víc si musíme vážit, že do tohoto ryze dětského filmu nebylo nic, co by propagovalo KSČ a Sovětský svaz. Naopak kluci tu tajně sní o tom, že budou hrát proti Kanadě. Tak to jsem fakt čuměl, že sem šoupli Kanadu a ne SSSR. Ostatně celý film je takový sen malého hokejisty. Začíná, jak na zaplněném otevřeném stadionu sehrají Bezejmenní mistrovský zápas, ve kterém jednoznačně vítězí. Poté stojí proti seniorským reprezentačním výběrů ČSR a Kanady a vždy slavně zvítězí. Připadalo mi to jako taková cesta Klabzubáků na bruslích. Ovšem byl to jen sen malého kluka, který se poté probudil do reality. Té dětskosti ve filmu je ale i tak hodně. Navíc je to již hodně starý film, který dneska již nikoho nezaujme. I proto se jedná o doslova neznámý film, na kterém můžeme tak leda ocenit tehdejší záběry na starý popelářský vůz či tramvaj. [216. hodnocení, 25. komentář, 65%]

Tyhle příhody českého Casanovy z rodu Rožmberků mě fakt nenadchly. Na úkor flirtování a milostných románků tam jen všichni chlastali. [3063. hodnocení, 83. komentář, 66%]

Nejslabší díl Ohnivých žen. To Milotínské jeviště bylo fakt příšerný. Vypadalo jak nějaký jeviště v sokolovně, kde vystupuje místní dechovka. Ovšem nejhorší byla ta kapela v čele s příšerným Janem Přeučilem. Ten vypadal jako holohlavej orangutan v modrém saku, jak tam skákal po jevišti. [1331. hodnocení, 24. komentář, 54%]

Zmizl Roden (tedy až na posledních tři minuty) a s ním i to pindání Veškrnové o něm z prvního dílu a hned se mi to víc líbilo. Trapně napsanou duchařskou romantiku, ve které neustále oplakávala Veškrnová svého milého nahradil o hodně lepší děj z muzeu, v němž dochází k záměnám originálů s falsifikáty. Scénář i technické provedení není již tak slabé jako v prvním díle. Přesto i tak se po více jak 30 letech jedná o naivní televizní podívanou. [1323. hodnocení, 20. komentář, 55%]

Ohnivé ženy jsou televizní inscenací, kterou velice poznamenal zub času. Ve své době, kdy v televizi promlouval jen Gustav Husák a pouštěly se filmy o rudé armádě, byly velice originální. V kombinaci fantazie založené na cestování časem dvou upálených čarodějnic a komedie tu bylo něco, co tehdejší socialistický divák neznal. Možná tak jedině západoněmecká STRAŠIDLA ZE SPESSARTU, tedy jestli se to tu vůbec mohlo vysílat... Ovšem scénář je chabý. Především co se týče převtělování upálených čarodějnic do mrtvých těl lidí, kteří zahynuli při autohavárii. To probuzení na operačním sále, kdy z nehybného těla začaly poskakovat dvě živé ženské, mi přišlo hodně nereálné. I neustálé pindání Veškrnové o mladém uchu Rodenovi je hodně ubohé. Stejně tak ubohé, jak se samotný Roden snaží o tu mladou husičku v nemocnici. Ovšem nejslabší na celém filmu je především levné technické zpracování. Převážně v dnešní době je už to hodně znát. Obzvláště v porovnání se zmiňovanými, mnohem staršími STRAŠIDLY ZE SPESSARTU, které i 60 let od natočení jsou krásnou moderní duchařskou pohádkou. [2005. hodnocení, 44. komentář, 63%]