Malarkey

Pokud očekáváte vzorový slasher, tak zde jste správně. Partička mladých idiotů na jedné straně, pár důchodců s nesplněnými sny na druhé straně. K tomu sex, krev, rock and roll a překvapivě hodně slušné filmařské řemeslo, kde režisér a kameraman má slušné oko na dobrý záběr a k tomu povedenou dobovou atmosféru.

Rád bych předem upozornil, že zdejší hodnocení jsem viděl až po shlédnutí filmu. Vlastně zásadní a jediný důvod, proč jsem film okamžitě pustil, byl Eddie Murphy. Toho mám rád kdekoliv. Jen tady jsem teda po první půl hodině hodně pochyboval, že to dokoukám. Dialogy jsou totálně poplatný době. Nepochybuju o tom, že takhle se dneska baví mladí (a jistě nadějní) v Americe. Mně to ale přišlo jak u debilů na dvorečku a když do toho poměrně záhy začali motat náboženský hovna, opravdu stačilo málo, abych to vzteky nevypnul a nebědoval nad herci. U Jonaha Hilla by to bylo jedno, ale Eddie Murphy a David Duchovny by mě mrzeli. Po té půl hodině se z toho ale naprosto nečekaně vyloupla pseudo rasistická konverzační romantická komedie, která všechny ty hovna zabalila do setkání dvou odlišných rodin, kde jedna je židovská, druhá muslimská (a ještě k tomu černá) a mělo to i světlé momenty. Nakonec jsem to dokoukal a hodně přemýšlel jestli dám tři hvězdičky. Jakmile jsem si ale vzpomněl na ty diskuzní kydy, hned jsem se vzpamatoval a vpálil dvouhvězdu. Obávám se, že tohle je přesně ten druh filmu, který ukazuje danou dobu a bojím se, co přijde příště.

Vzorově zfušovaný válečňák, který by jinak měl docela solidní námět. U Norů mě to ale úplně nepřekvapuje, tam často šlápnou vedle. Vlastně ze všech skandinávských národů nejvíc.

Ne, nebudu v tom hledat pozitiva a marně se snažit najít jakýkoliv důvod, proč bych tento film měl mít alespoň trošku rád. Blondýnka je artové peklo a co naplat, že Ana de Armas tu šla s herectvím až na uměleckou dřeň. Docela jí to vzhledem k těm sexuálním a nervy drásajícím scénám i věřím. Když ale nemají žádnou logiku a souvislost, tak s tím se smířit úplně nedokážu. Kvůli neautorizované biografii, podle které je film natočen, vlastně nevím ani to, co je pravda a co lež. Z Marilyn Monroe tu udělali chudinku, která schytala všechno špatné, co Hollywood doby nabízel. Mnohdy to bylo až neúnosné a to je vlastně to jediné, co jde filmu k duhu. Jeho sledování je opravdu hodně nepříjemné a psychicky náročné. Podobné filmy točí třeba Gaspar Noé. U něj ale na rozdíl od tohoto filmu chci vědět, co se bude dít dál, možná i pro svojí uvěřitelnost, což mi tady chybělo. Tady mi to bylo vysloveně putna. Naopak jsem myslel, že u té neúnosné délky spíš zdechnu...

Na to, že film vypráví příběh sériového vraha podle skutečné události, to tu ze začátku vůbec nevypadá. Spíš to na první dobrou vypadá na film dle námětu, který jste viděli už tisíckrát. Jessica Chastain a Eddie Redmayne se tu nicméně hned z kraje fantasticky předhání v tom, kdo urve lepší herecký výkon. Jenže zatímco u Jessicy s tím počítáte a tak nějak se to i potvrdí, tak Eddie tu vystřihne psychopata jak vyšitého, což byste po všech těch Fantastických zvířatech, Dánských dívkách a Teoriích všeho vůbec nečekali. Horší je to ale s příběhem samotným, který je vyprávěný hrozně chladně a bez emocí. Tak moc bez emocí, až mi těch hereckých výkonů bylo líto. Pro ně ale stojí za to tento film vidět. I tak budete překvapeni.

Enderova hra mi léta unikala, až na ní jednou přišla řada. Tušil jsem, že půjde o ryzí young adult a tak jsem si s tím dával, nejspíš i proto, trošku na čas. Nakonec jsem nebyl daleko od pravdy. Young adult to sice je, ale místy tak drsný, že jsem i já měl co dělat, abych některé momenty ve filmu ustál. Silné na příběhu je totiž hlavně to, že ač jsou tu hlavní hrdinové děti, chovají se k nim všichni jako k dospělým. Domnělá hra se tak prolíná s realitou a celé je to zaobalené do obrany planety Země proti emzákům, kteří se chystají udeřit a naši planetu srovnat se zemí. Dlouho jsem tak měl co dělat, abych přijal ty dětské tváře a to, co rádoby dospělého vypouštějí z pusy. Finále mě ale totálně zmrazilo v pohovce a nakonec mě donutilo přidat i tu čtvrtou hvězdičku. Díky tomuto filmu jsem si uvědomil, kdy se z chlapců stávají muži. A není to pěkné uvědomění si.

Nikdy bych neřekl, že zrod SAS může být zfilmován třeba i zábavnou formou. Ta doba, ve které tento útvar vznikl, zábavná totiž zdaleka nebyla a tak mě překvapilo s jakým sarkasmem se tady tvůrci tohoto seriálu vytasili. A klobouk dolů. Sedlo to jako prdel na hrnec. Solidní přestřelky střídají absurdní scény, které mnohdy tnou do živého. To každý pacifista s oblibou k příběhu Hlava 22 musí jednoznačně ocenit. Šest epizod na jednu sérii je adekvátní a nechá se v klidu shlédnout. Jen jsem zvědavý, jakým směrem chtějí tvůrci děj příběhu posunout dál druhou sérií. No, uvidíme.

Překvapilo mě, že komik Michael Herbig, všemi Němci oblíbený pro svoje zábavné scénky, se tu chopil režie historicky poměrně nervy drásajícího příběhu. Chopil se toho ale se vší vervou a výsledkem je hodně slušný film, který je tématem kvalitně hodně vysoko a zaslouží si pozornost každého, kdo má dobové filmy rád. Důraz je totiž kladen nejen na detaily z doby, ale především i na napětí, které tu vládne celé dvě hodiny - obzvláště scény z balónu jsou neskutečný. Osobně jsem navíc vůbec netušil, že se ve Východním Německu někdo pokoušel uniknout na západ v balónu a všichni, kdo to zkusili, si zaslouží obrovský respekt. Nedovedu si představit jak zoufalí ti lidé museli být, když něco takového zkoušeli a zaslouží si nekonečný respekt. Můžeme být rádi, že žijeme v dnešní době.

Na dnešní poměry seriálového amerického thrilleru je to tady až moc kecací a hodně divadelní. Steve Carell a Domhnall Gleeson tu sice předvádí solidní herecké etudy, ale děj zdaleka není na deset dílů, nebo chcete-li pět hodin čistého času. To by tu toho napětí muselo být daleko víc a nesmělo by se to tady mnohdy naprosto zbytečně babrat v minulosti protagonistů.

Musel jsem se po Babylonu trošku uklidnit. Přijet z kina domů, vydechnout, usnout, nechat si zdát nějaké hezké filmové sny (což se opravdu splnilo), ráno se vzbudit, udělat procházku zamrzlou krajinou do práce, nadechnout se a uvědomit si, čeho jsem byl vlastně svědkem. Babylon je úctyhodný film. Vypráví příběh z doby němé éry v Hollywoodu formou tří různých postav a jejich příběhů, kde ve všech třech ohledech tu herci hrají jak z partesu. Konkrétně Brad Pitt, Margot Robbie a Diego Calva. A zatímco první dva tu hrají na hranici emotivních možností, tak Diego Calva minimálně coby nováček neskutečně překvapuje. Tyto tři různé příběhy se pak různě prolínají a procházejí jednou filmovou érou, která má své místo pod Sluncem. Už v úvodním asi půl hodiny dlouhém prologu je vše řečeno. Kamera postupně prochází místnostmi domu, ve kterém se koná jedna z mnoha akcí majitele filmového studia. To co se ale na scéně dělo byla dějová dekadence nejhrubšího zrna. Můžete jenom litovat, že v tu chvíli máte jen dvě oči, protože ani jimi nedokážete zabrat vše, co se na plátně děje. Po finále samotného úvodu a naběhnutí nápisu Babylon přichází konečně samotný děj. Ten v kulisách dobového Hollywoodu odkazuje na různé osobnosti doby a divák vchází z jedné scény do druhé, kde každá další přináší něco nového, nepoznaného. V celém průběhu pak film podporuje fantastický hudební podkres, který si místy vykrádá La La Land, ale mně to vůbec nevadilo a vtip, který ve mně místy vyvolával až záchvaty. Ve druhé třetině pak děj výrazně potemňuje a finále je reálný filmový orgasmus. Bylo krásné být svědkem premiéry tohoto filmu. Asi ve mně Babylon bude dlouho rezonovat…