Malarkey

Turci u mě mají punc kvalitních filmařů, jejichž filmy dokáží být na jednu stranu kulturně odlišné, ale přitom Evropě tak strašně blízko. V případě tohoto filmu je hlavním tématem mladý kluk, který se straní lidí a žije na střeše s holuby, o které se i stará. Samozřejmě je nepochopen, ale jemu to nevadí. Žije si ve svém holubím světě, kde ho nikdo neruší, a to mu k životu bohatě stačí. Lidi k životu rozhodně nepotřebuje. Jelikož ale lidi mají obecně strach z odlišností, udělají mu ze života peklo. Závěr mě ale svojí volností natolik uzemnil, že musím přidat jednu hvězdičku. Velice podařený debut.

Nic nového pod sluncem. Na druhou stranu je to příjemná rutina. Pokud se na film vysloveně těšíte, nemůžete odejít zklamáni. Snad jen občas zarazí nějaké to hispánské vymítání, které je místy výrazně odlišné od toho, co je běžně známé.

Přiznám se, že původní film z roku 1970 mě neoslnil natolik, jako tato mini série. Musím říct, že tohle se chlapcům v čele s Clooneyem vysloveně povedlo. Absurdita války je tu zobrazována poměrně schopně sarkasticky, každou chvílí tu narazíte na nějakou tu absurditu, no a když si na tu haha atmosféru zvyknete, tak Vás to sejme nějakým momentem, u kterého Vám do smíchu vůbec nebude. Dlouho se mi nestalo, abych se u něčeho upřímně nasmál a v následující scéně tupě zíral na obrazovku, snažíc se přijmout fakt a okolnosti, co se v příběhu udály. Klobouk dolů. Takhle se vytváří filmové emoce a ty mě v tomto příběhu totálně rozebraly. Navíc Christopher Abbott je úplně dokonalej a perfektně mu zde sekunduje snad každej, kdo se v příběhu objeví, včetně místních, kteří i s jazykovou zábranou, dokáží bez potíží rozesmát. Rozhodně jeden z největších zážitků z roku 2019!

Tady to u mě Němci vyhráli s výběrem herců. Frederick Lau a Oliver Masucci jsou pro mě dva nejzajímavější němečtí herci současnosti a tady se ještě k tomu postaví proti sobě. Škoda ale, že film neměl úplně logiku. Nechci tu spoilerovat, ale ten závěr mi přišel hrozně primitivní. Nu, budiž. Jelikož je tu ale vše ostatní poměrně sympatické, nebudu se rozčilovat a zakončím to upřímným tříhvězdičkovým oceněním.

Pokud jste viděli od Mr. Oiza Fízlové hajzlové, tak Wrong je taková předzvěst tomuto filmu. Jsou v něm podobní herci, mají podobné role a do toho je to, jako již standardně, jedna velká šílenost. Celou dobu jsem ale čekal, jestli přijde nějaká brutální scéna, co by mě odpálila mimo realitu, jako právě u Fízlů, až jsem se vlastně nedočkal. Nicméně pár geniálních nápadů by tu přeci jen bylo. Například jakákoliv scéna s fízlem nebo jakákoliv scéna s malířem. Dokud to neuvidíte, tak si to prostě nevymyslíte..vážně.

Mé bláhové srdce jsem si ze zajímavosti pustil kvůli kombinaci dramatu a jazzové hudby. Jaké ale bylo pro mě překvapení, když jsem zjistil, že tento film je jeden z těch filmů, na které čtvrt hodiny koukám a nerozumím mu ani slovo. Vyprávěcí postupy jsou pro mě nepochopitelné a neuchopitelné. Vyšetřovatel se tu plahočí jak v drogovém opojení, do toho hrají hypnotické tóny jazzové hudby a celé to má takový ten nádech přicházejícího deliria tremens, o kterém filmoví odborníci dokáži mluvit hodiny, ale já na něm vůbec nic nevidím.

Útoku z hlubin se vlastně nedá nic vytknout. Překlad filmu od českého distributora ve mně nejdříve evokovalo, že by se mělo jednat o remake dvacet let starého akčňáku s mega žralokem, abych pak film zapnul a byl mile překvapen, že tenhle útok z hlubin zařídí spíše ponorka. Škoda, že současné akčňáky z Hollywoodu málokdy mají takovou duši, jako tomu bylo v osmdesátých a devadesátých letech. Akce je hodně, herci jsou ok, ale něco tomu prostě chybí. Nejlepší momenty pro mě byly, když se na scéně objevil Michael Niqvist jako ruský kapitán Andropov. Ten tomu dodal osobité kouzlo, kterým samotný film nepatrně povýšil. Je mi líto, že už není mezi námi.

Jsem rád, že Terry Gilliam svůj opus dei konečně natočil. Jsem i rád, že jsem ho viděl. No a to je asi tak všechno, co bych k tomu asi chtěl říct. Žádný zázrak to prostě není. Co bych od Terryho taky vlastně měl čekat jiného, než filmový úlet. Abych ale nebyl jenom negativní, tak musím říct, že Adam Driver do své role docela dobře zaplul. Hrozně se mi líbila ta jeho postava, která je takovou nepřímou paralelou k samotnému režisérovi. Také i prostředí nemělo chybu. Španělsko má svoje kouzlo, o tom netřeba dlouze spekulovat. Filmařské řemeslo tu opět ukázalo, zač je toho loket, ale po příběhové stránce tu je více fantazie, než reality. Ale když nad tím po shlédnutí přemýšlím, tak co je vlastně ta realita? Vždyť to nevěděl ani Don Quijot.

Čekání na tuto sérii bylo zatím nejdelší a tak byla očekávání logicky největší. A vyplatilo se. Třetí série je nářez. Osm bombastických dílů, které opět těží ze všeho, čím se tato série proslavila. Osmdesátková atmosféra tu dostává hlavní slovo tak do půlky seriálu, než se specifikuje příběh a ve druhé půli se rozjíždí výrazná příběhová linka. Bylo super opět vidět partičku kolem El, i když stárnou jako my všichni. Navíc se mi líbilo i to, jak jsem si během této série udělal vztah k postavám, ke kterým bych to předtím ani neřekl. Až mi ke konci bylo sakra smutno. A jelikož těch emocí bylo víc než dost, můžu s klidným svědomím říct, že třetí série Stranger Things je zatím to nejlepší, co jsem z letošních seriálů viděl a co ve mně zanechalo vzpomínku. Už aby bylo pokračování!

Konečně si Marvel se svým univerzem udělal výlet i za matičku zem, která si až dosud myslela, že je věčná a jedinečná. On ale i ten evropský trh je docela zajímavý a tak je moc fajn, že si jedno z míst na natáčení zvolili i Prahu a Liberec. Se Spider-Manem to mám tak, že jsem na první filmové trilogii vyrůstal, pak druhá s Andrewem kolem mě jenom prošla a teď Tom Holland si opět získal moji pozornost. Zvládl to už minulým dílem a tak jsem měl o důvod víc se na tento díl těšit. A zadařilo se. Legrace požehnaně, nostalgických momentů adekvátně, pohledy na pomlácený Staromák (potažmo liberecké náměstí) sakra zábavné. Celé to má takový young adult nádech, který k novému Spider-Manovi prostě sedí a vhodně zaplňuje díru i v samotném současném konceptu Marvelu.