Malarkey

Adam Sandler se svojí produkční společností spojil síly s Netflixem a natáčí ve spolupráci jeden film za druhým. Nevím, jestli mu to vlilo novou energii do žil, ale od spojení točí jednu bláznivou komedii vedle druhé. A i když je to všechno na jedno brdo, pořád na jeho filmy hrozně rád koukám. Sice už se dlouho nestalo, aby některá z jeho komedií byla víc výrazná, než ostatní, ale ten solidní komediální (a sem tam i fekální) standard si to prostě udržuje. Takže jestli máte Adamův humr rádi, tak tady je to totální klasika se vším všudy. Sem tam hrozná prdel, sem tam trošku vopruz, ale celkově vzato totální pohoda, která mi z celého amerického komediálního univerza v současnosti sedí asi nejvíc.

Michael Bay je prostě blázen. Navíc si myslí, že film o partičce, která chce spasit svět, ale během akce zabije kupu nevinných, mě vlastně bude bavit. A ano, můžu říct, že akce mě hodně bavila. Snad nikdy jsem ve filmu neviděl, že by měla takový vliv i na ono okolí. Nicméně kromě akce nefungovalo nic. Kluci a holky tu nevytvořili nic, čemu by se mohl říkat vztah s divákem. Dokonce i pohled na polonahou Mélanie Laurent mě nechal ledově klidným...a to už je sakra co říct.

Měl jsem pocit, jak kdyby režisérka soupeřila s jinými alternativními režiséry a snažila se natočit například nejdelší scénu, kde se herec popř. herečka obléká. Stejně tak si myslím, že jsem se setkal i s nejdelší scénou jízdy na kole. Navíc si myslím, že film měl snad tisíc hodin, dokud neskončil. Pak jsem se podivil, že je o pouhé necelé dvě hodiny později a já tak nezestárl pocitově o deset let.

Mohla to být fajn komedie, ale působilo to na mě jako Hannah Montana bez vtipu. A ano, můžeme tvrdit, že Hannah Montana byla občas i vtipná, protože v porovnáním s tímto určitě.

Dvojka Olivier Nakache a Eric Toledano jsou pro mě jistota silného životního příběhu. Nedotknutelní a Samba jsou toho jasným důkazem. Přitom zde ještě měli jednu dřinu navíc - dokázat, že Vincent Cassel není herec jen negativních nebo nepřístupných, nicméně geniálních rolí, ale i vlídná osoba, která dovede být sympatická. A aby to podpořili, tak hned na úvod se na plátně objevil klip, kde Vincent děkuje České republice za to, že na film přišla do kina. V tu ránu mi bylo jasné, že můj vztah s Vincentem se nadobro proměnil. Doba, kdy jsem ho vnímal za jednoho z největších francouzských herců současnosti, ale zároveň protivu na druhou, jsou tatam. Výjimeční je totiž tak silný příběh, že ty postavy ve filmu nemůžete mít neradi. To prostě nejde. Neskutečně silný příběh, vstup do světa autismu a lidí, kteří chtějí pomáhat. A co víc, pomoci obětují celý život. I když mi chvíli trvalo, o co filmu jde, tak ve druhé půli už to byla regulérní filmová slast, ale zároveň se promítal i smutek z díry v systému, které se někteří snaží pomáhat jinou, mnohdy i nelegální cestou. Klobouk dolů všem, kteří tak pracují. Olivier a Eric jsou režiséři a scénáristé na svém místě. Dokáží napsat a zfilmovat film, který uměle neždíme emoce, ale zároveň v příběhu budete vnímat jistou osudovost, kterou každý scénárista do příběhu vpravit nedokáže a já jim za to z celého srdce děkuji.

Silně poetické a nemluvné. Není se ale čemu divit. Bulharská Sahara je přesně ta oblast, kde když už musíte žít, tak se slovem zbytečně namáhat nebudete. Pokud Vás ale prostředí a tiché postavy zaujmou, tak budete mít vyhráno. Žízeň je příkladný bulharský film, který ukazuje, jak je tamní kinematografie na špici, když si dovolí natočit i něco takového.

Zajímavý dokument z oblasti dnešní Neapole. Dle plakátu je patrné, že dokumentuje přátelství dvou kamarádů, ale zároveň režisér s kamerou k nim přichází v době, kdy jim policajt v sebeobraně zastřelí kamaráda. Vše je navíc natočené na kameru iPhonu, takže to všechno působí dost amatérsky. Na amatérsky znějící počin jsem se ale 76 minut vůbec nenudil. Kluci žijí v oblasti, kde mladí žijí tak, jak já asi nikdy nepochopím. Vzhlížení k mafii, děti běhající s plastovými pistolkami, držící je tak odborně, jak bych ani já pořádně nedokázal. Navíc mladí střílejí kradenou zbraní do vzduchu. Je těžké být v této oblasti normální a ještě těžší udržet si zdravý rozum.

Vzorová odpověď na fotbalový Vyšehrad. A navíc seriál, který těží, ale i strádá z těch stejných problémů. Námět super, Jirka Langmajer představuje solidní lidský prase. Navíc ale veškerý ten zájem stahuje na sebe, takže jakmile není na obrazovce, je to vcelku o ničem. Přitom dobrých herců je tu poměrně dost a první série navíc parádně burcuje. Od průměrného začátku ke geniálnímu závěru. Druhá série už je celkově slabší.

Až na ty jihoamerický panorámata na tomhle dramatu není vůbec nic zajímavého. Nezáživný námět opravdu nezachráníte dobrou komerou. A to se můžete snažit sebelépe.

Na tomhle dokumentu vlastně není vůbec nic zvláštního. Snad jenom to, že ukazuje, jak italská mládež v dnešní době žije. A jelikož každej rád očumuje život jiných, tak i tady tvůrci těží z toho, že Vám dovolí nahlédnout do života některých lidí a vy jste jakožto divák, celkem dokonalý stalker.