Malarkey

Jon Favreau se asi pro novou animační technologii doslova nadchnul, protože po krásné Knize džunglí se pustil do neméně úžasného Lvího krále. A i když je příběh známý a hudba tisíckrát přehrávaná, ale stále úchvatná, něčím mě tento remake přeci jen zaujal. A je to právě ta technologie, při které mám pocit, jak kdyby v tom prostředí buše chodili doslova živí tvorové. Až mě při sledování tohoto filmu zaděsilo pomyšlení, aby děti za několik století nekoukali na podobné filmy a neříkali si, jak úžasný svět jsme tu dřív měli...

Španělé a horor už dlouhodobě patří nevyhnutelně k sobě. Sem tam se to ale zvrtne. La influencia třeba byl hodně slušnej blázinec. Po příběhové stránce jsem tápal a bloudil, dumal a přemýšlel. Tvůrci tu duchařský horor převrátili a kolikrát dali přednost abstraktním záběrům před nějakou alespoň prvoplánovou kvalitou. Na jeho omluvu je horor alespoň sem tam krvavý, což poslední dobou rozhodně není standard. Od výsledného hodnocení dvou hvězd ho to každopádně neuchrání.

O tři roky později a Eddie Murphy si opět střihl roli, která rozhodně stojí za shlédnutí a opět se mírně odlišuje od toho, v čem ho všichni tak dobře známe. Dolemite je pro mě pojem, o kterém jsem nikdy neslyšel, ale už teď mi je jasné, že ho zařadím do seznamu filmů, kam patří například kousky Ed Wood nebo The Disaster Artist. A originál jednou rozhodně budu chtít vidět! Po filmové stránce je to dlouho na tři hvězdy, ale jakmile se samotný Dolemite začne natáčet, silně mi film začne připomínat Trhák pana Bowfingera. Eddie se i naprosto stejně ksichtí a stejně tak i paroduje kung-fu. Nevím, jestli mě tento melancholický návrat k Bowfingerovi trošku nezastínil kvality filmu, ale ve výsledku jsem skončil u solidní čtyřhvězdy, kterou si tento film podle mě prostě zaslouží.

Odkaz na Zamilovaného profesora je zjevnej. Marlon Wayans si tu střihne sedm rolí a do setkání se ségrou ve vězení mu to docela i jde. Pak už to osciluje mezi trapností a komedií. Pořád jsem ale neměl problém to dokoukat. Spíš mě ale udivuje, že herec, který si před mnoha lety střihl více než luxusní roli v Rekviemu za sen se zasekl u komedií a parodií, které jsou sice relativně fajn, ale vracet se k nim rozhodně nikdy nebudu.

Drsnej Shaft u mě nikdy nebyl kdovíjakej boreček. Ale černoši v Americe z něj asi nemůžou. Samuel L. Jackson je koneckonců solidní volba pro takovou roli a chápu i pokračování z letošního roku. Ale přijde mi to obdobný, jako když Bruce Willis poučoval svého syna v pátém dílu Smrtonosné pasti. Působilo to spíš trapně, než zábavně. Stejně tak je to i tady. Akce v pohodě, muzika solidní sedmdesátková, černošský přístup k vtipu mi rozhodně nevadí. Ale ten jeho syn? Ten byl prostě na pěst.

Na "duchařský" horor docela dost invencí, což mě opravdu mile překvapilo. Ty čtyři hvězdičky rozhodně nedávám bezdůvodně, naopak jsem se nestačil divit a doslova si to užíval.

Netflix se zřejmě rozhodl fušovat do evropských historických velkofilmů. Za poslední dva roky totiž pod jeho patronátem natočili dva nejlepší za posledních několik let. Outlaw King a The King. Názvy stejné, témata obdobná, zpracování obdobně kvalitní, nicméně The King na mě působil větším profesionálním dojmem. Možná je to tím odkazem na Shakespeara, skvělými dialogy, ale i herci, samotnou komorností příběhu, nebo i akčními scénami, kde velkolepý je závěr a dovětek, ze kterého jsem stříkal blahem. Na komorně laděný historický film plný politiky je v něm až moc akčních scén a chytrých řečí, což je rozhodně dobře. Připomíná to osmdesátá a devadesátá léta, kdy se ještě točily kvalitní velkolepé historické kousky. Mimochodem, také jste se zarazili nad tím, jak tu Timothée Chalamet s viditelnými francouzskými kořeny hraje anglického krále a jasnej Angličan Robert Pattinson vtíravého francouzského sviňáka? Dost mě to jejich herectví bavilo...

Po americku příjemně koukatelný rodinný seriál, na kterém není vysloveně nic špatného, ale zároveň nějak nevím, proč bych z něj měl být u vytržení. A navíc si úplně nemyslím, že tu ty postavy jsou tak originální, abych se s nimi bavil každou další scénou. Ano, je to o autistovi a ano, snaží se mu podhazovat zdánlivě běžné věci, aby to jako mělo nějakou komediální šťávu. A neříkám, že jsem se kolikrát nepobavil. Upřímně si ale myslím, že seriál zapadne v množství dalších rodinných dramedií a sitcomů, kam prostě patří. Příjemné, pohodové, ale zapomenutelné. Na běžné odpolední popracovní relax koukání ale na pohodu.

Musím říct, že Klaus se po shlédnutí okamžitě zařadil do vítězné salvy vánočních pohádek a stojí bok po boku s Polárním expresem a Vánoční koledou, tudíž pohádkami, které musím vidět každé Vánoce. Tak krásnou a přitom originální animaci ve spojení s neméně originálním příběhem jsem popravdě sakra dlouho neviděl!

Je to vlastně brutálně ulítlá osudová pohádka, ale neměly by filmy sem tam divákovi dělat i radost a pohladit po duši? Hallmark standard, ale nějak mi to nevadilo...