Malarkey

Nevím, ale asi je to dneska moderní točit akčňáky s dobrými herci, ale bez emocí. Přitom Chris Hemsworth je normálně hroznej srandičkář. Potvrdil to už v Thorovi. Věřím, že kdyby dostal trošku prostor, a jenom to tam nekosil jako Robocop, mohla by se z toho stát akční pecka desetiletí. Takhle průměr s jednou mega luxusní honičkou vprostřed filmu, kde si kamera dělala, co chtěla, a já zíral s otevřenou pusou.

Young adult sci-fi o klukovi, kterej jen tak tak uhne kulce. A i když se mu o hlavu štrejchne, způsobí mu v mozku takový průvan, že dokáže ovládat antény a vysílače všech možných typů. Šílený námět, nic moc nevysvětluje, což naštěstí nemá ani jako ambici, ale za to tu hodinu a půl docela baví a nenudí. Navíc s mladými hereckými tvářemi, které určitě nezklamou.

Vlastně docela pohodové rodinné sci-fi, které si hraje s cestováním v čase a odkazuje tím naprosto záměrně na nejslavnější trilogii z oboru – Návrat do budoucnosti. Navíc hned na začátku divákovi nakládá nádherným vstupem Michaela J. Foxe, který jsem si prostě musel užít.

Amíci se z původního found footage filmu Cloverfield rozhodli udělat dojnou krávu a tak v jeho univerzu točí filmy z různého prostředí jak na běžícím páse. Kolikrát by si divák v rámci třeba tohoto filmu mohl říct, co má společného Monstrum s vesmírnou lodí “uprostřed“ vesmíru. To napojení opravdu nedává logiku. Ale dobře, pořád se jedná o nejhvězdněji obsazené béčko na trhu za posledních tak třicet let. Technicky dobré, herecky si nemůžete stěžovat, ale během sledování máte neustálý pocit, že koukáte na hroznou hovadinu, která nedává smysl. Tento film, více než kterýkoliv jiný, dokazuje, že u sci-fi platí tenká hranice nad tím, abychom ho vnímali pozitivně a s myšlenkou nebo jako hroznou slátaninu.

Výhodou tohoto sci-fi z produkce Netflixu je skutečnost, že poměrně obstojně zobrazuje cyberpunkový Berlín. Bohužel ale to a atmosféra města je to jediné, co si z filmu odnesete, jelikož se s podobným tématem v rámci sci-fi nepotkáváme každý den. Příběhově ale poměrně nůďo a herecky se tu objeví postavy, o kterých za pár minut nebudete ani vědět. Bez emocí, bez charakteru, bez ničeho.

Andrew Niccol je podle mě dobrá volba pro Netflix, filmařská avantgarda, ale s kvalitou po ruce. Jen by mě nenapadlo, že režisér filmů jako Gattaca nebo Vyměřený čas najde zalíbení v absolutních technologických sci-fárnách bez špetky emocí. Nápadem ale více než solidní kousek, zpracováním ale chladný, jak kovová tyč v břiše robota. Alespoň, že tady vypadá tím svým kukučem k světu…

David Kross a Frederick Lau je aktuálně to nejlepší, co na současném německém filmu můžete potkat. Ne ale v případě filmu, který mi je svým námětem vysloveně nepříjemný. Podvádět obyčejné lidi umí kdejakej morální ksindl, a když o tom ještě někdo točí, nepřijde mi to úplně jako legrace. O což se zde Němci vlastně snažili.

Zdejší hodnocení mě odrazovalo, ale francouzský důraz pro zfilmování tamních kriminálních vlivů, mě obecně už od šedesátých let vždy spíš těšil. Nu, říkal jsem si, proč to nevyzkoušet. Nakonec jsem se dočkal prazvláštního thrilleru, který je poměrně brutální, což je jeho přednost, a navíc to vypadá, jak kdyby do filmu nahnal samý imigranty a ty na živo kosil jak hadrový panáky. A na to, zdali je to přednost, nebo ne, si raději odpovězte sami. Za mě brutální, ale zajímavý kousek.

Jednoduchá sci-fi jednohubka, která využívá sci-fi nápad starý, jak zákon Boží a rozjíždí nekonečnou časovou smyčku, ve které se děje plno špatností na dvou dobrých lidech. Seriál Hvězdná Brána touto myšlenkou vytvořila s O´Neillem jeden z nejzábavnějších dílů seriálů vůbec. Tom Cruise byl s tímto nápadem součástí jednoho z nejlepších sci-fi blockbusterů desetiletí – Na hraně zítřka. A Netflix z toho udělal takový sympatický pokus, který neurazí a v kontextu s tím, jak se Netflix staví ke sci-fi obecně, spíše i těší.

Mám pocit, že se jedná o první španělský film odehrávající se během druhé světové války, který jsem viděl. Dost možná jich ani moc nebude, ale Fotograf z Mauthausenu přes svoje hodnocení za to určitě stojí. Škoda, že tvůrci z Mauthausenu, jednoho z nejhorších koncentráků vůbec, udělali takový skautský tábor pro pár vyvolených, kteří si ve svém volném čase připraví divadlo. Neříkám, že se to nedělo, ale v podání Španělů mi to přišlo trošku absurdní. Navíc film se zaměřuje jenom na Španěly a tak to vypadá, že v Mauthausenu nebyl nikdo jinej, než Španěl, což je taky poměrně lichá představa. Na obranu filmu ale musím říct, že má pár opravdu zajímavých scén, u kterých ani nedutáte. Navíc i ten příběh je z řady těch neuvěřitelných, o které se otřela válka...a tak minimálně i z toho důvodu by Vám tento film rozhodně neměl uniknout.