Malarkey

Levná verze Fincherovy Hry s minimem mysteriózních thriller prvků a maximem americké chlapské hysterie. Která je mimochodem ještě o level horší, než americká ženská „whoo girl“ hysterie.

V Argentině asi netuší, že Norsko je v Evropě (a docela i v Česku) poměrně častým tématem diskuze, když se otevře téma, jak se starat o děti. To by je pak nenapadlo natočit takový film, jaký natočili. Psychologické drama to ale bylo solidní. Jen kdyby mělo i pointu, tak pak by bylo vysloveně skvělé.

Tak, jak se zachoval hlavní hrdina, by se zachoval asi jenom blázen…nebo psychopat. Nevím, úvod filmu jsem úplně nepochopil, ale je pravda, že bez něj by se průběh filmu neodvíjel. Pak už se to sralo solidně a z realistična se to přesunulo na zajímavý komorní thriller. Lidi se už nechovali tak, jak byste předokládali sami, ale za to bylo na co koukat a napětím jste nedutali.

Hodně jsem se těšil na Nikolaje Corster-Waldau, kterého jsem se herecky nakonec dočkal. Jen s tím rozdílem, že jeho postava přišla z vězení a kam vstoupila, tam to schytala. Až to chvílemi bylo neúnosný..až trapný. Film pak zacházel do takových krajností, aby přidal na filmovosti, že vlastně ulítával do čím dál větších šíleností. Nakonec je Nikolaj to jediné, co je na filmu fajn, všechno ostatní je o ničem.

Španělé se tu pokusili natočit svojí verzi Purpurových řek a i když se jedná o druhý díl z trilogie, tak v rámci příběhu vůbec nevadí, že ho divák vidí jako první. Atmosféra je v pohodě, téma je zajímavé, jen herecky by to mohlo být výraznější. Některé televizní detektivky mají kolikrát zajímavějšího vyšetřovatele, než je tady Marta Etura.

Docela sranda a docela úlet. Vlastně takový pohodový kousek vzorově odkazující na to nejlepší a nejujetější od bratrů Coenů. A musím teda říct, jak je hrozně fajn, že v rámci jejich odkazu v dnešní době někdo natočí film a ten film ještě k tomu všemu baví. Melanie Lynskey a Elijah Wood byla parádně ujetá dvojka a celé to do toho stejně ujetého příběhu sedlo. Filmová jednohubka, ale zato zábavná jednohubka.

Matthias Schoenaerts (dlouhodobě) a Reda Kateb (po loňské pecce Výjimeční) se u mě jevili jako slušná dvojka pro francouzskou kriminálku. Jenže takhle temně, ponuře a bez emocí se francouzské kriminálky netočí. Naopak.

Měl jsem podobný pocit, jako kdybych koukal na filmy od dánského režiséra Nicolase Winding Refna. Jen s tím rozdílem, že Goslinga tu vyměnil Jared Leto. Jinak je to vizuální lahůdka čerpající z japonských gangsterských tradic. Plus tedy vizuálno negativně pohltilo ducha filmů a tak je to navíc chvílemi strašná nuda. Ale s tím se u podobných filmů musí trošku počítat.

Ze začátku jsem měl pocit, jak kdybych koukal na nějakou technicky vyspělejší verzi Záhady Blair Witch, což teda není nejtěžší, že. Tento film se ale naštěstí posunul do zajímavější vrstvy a z craftbush hororu udělal regulérní fantasy horor s prvky skandinávského božstva, což ho navíc posunulo na úplně novou úroveň bytí. Když tedy pominu Marvelovky, tak ne každý si dovolí do svého filmu pozvat vikingské božstvo z Valhally. Pokaždé to působí tak zvláštně, nadpozemsky. A tady se to teda navíc ještě povedlo použít. Švédsko z toho sice vyšlo poměrně zálesácky, ale pořád lepší, než kdyby se to odehrávalo v Krkonoších, že.

Solidní španělské rodinné drama, které má jasnou myšlenku. Ta sice v průběhu jejího dění osciluje mezi zaujetím a letmou nudou (kvůli pomalému rozjezdu), ale v závěru solidně šokuje, čímž upravuje výsledný dojem na středně dobrý.