Malarkey

Zajímavý námět, pro Turky dost zásadní, ale pro běžného diváka nesnesitelně dlouhý. Měl jsem co dělat, abych setrval ve zdravém stavu do zdravého konce. Fatih Akin má určitě lepší filmy.

Grímur Hákanarson ví, co točí, takže i zde můžete počítat s hodně solidním islandským dramatem. Jak jinak. Nádherné islandské exteriéry a těžké islandské nátury jsou jednoznačně plusem. Tedy o to větším plusem, pokud Island máte rádi a zažili jste ho na vlastní kůži. V námětu mě pak trošku udivuje ten družstevní spolek. Nechce se mi věřit, že na Islandu může něco takového vůbec nastat. Ve zbytku světa - bez problémů, ale Island? Tam nemáte šanci jakýkoliv podvod zamést pod Gejzír...vyplave na povrch do pár minut a nestihnete si to napáchané zlo ani užít.

Chápu, že tímto filmem jdou naproti originální předloze, ale já musím říct, že jako divák se v tom měl strašnej bordel. Godzilla neustále někoho kosila a poznat se to dalo jenom podle barevného filtru, do kterého tvůrci zrovna v tu chvíli zasadili kameru. Jinak to byl snad nejhorší digitální maglajz, co jsem za poslední léta viděl. Ale čínští producenti asi právě toto mají, řekl bych, docela rádi.

Nejlepší silvestrovská zábava roku 2020, se kterou jsem se mohl v televizi potkat.

Amerika je země neomezených možností. Říkali to už první vlny utečenců po první světové válce a říkají to i filmaři současné doby. Námětem totiž zfilmují abstraktně neuvěřitelný thriller, do hlavní role dají, námi všemi oblíbenou, Kaley Cuoco, která tu víc chlastá, než jedná...no a světe div se, myslí si, že to takhle splácaný hodí před zákazníka a ten se z toho posere. No...a sice jsem se neposral, ale i když to byla kvalitou taková nenásilně nelogická jednohubka, docela jsem se u té jednohubky pobavil.

Filmy jsou občas zatraceně magické záležitosti. Romy Schneider sice již není mezi námi, ale němečtí tvůrci i tak natočili krásnou dialogovku s Romy Schneider, díky které se můžeme dostat do její hlavy a trošku taky tušit, jak těžký život měla. Což ostatně řeknou i fakta na wikipedii, ale vidět to přeci jen "na živo" a s úžasnou herečkou Marií Bäumer, to se Vám prostě každý den nepoštěstí.

Víc mě u tohoto filmu fascinoval fakt, že si režisér Mani Haghighi něco takového v Íránu vůbec dovolil natočit. Zřejmě už to tam asi bude trošku benevolentnější, než tomu bylo dříve. Námět je nicméně zajímavý, trička Hassana super, ale na mě to byl možná zbytečně velký úlet. Chování Hassana bylo na úrovni dvanáctiletého instagramera současnosti, což byl jistě záměr.

Duo Benoît Delépine a Gustave Kervern mi není neznámé. Tenkrát mě oslnili svým debutem Aaltra a od té doby jsem na ně štěstí moc neměl. Když ale budete chtít něco podobného vidět, musíte se připravit na humor na způsob finských bratrů Kaurismäkových. Ve filmu se objeví série postaviček, kterým byste přiřadili tu nejzapadlejší sběrnu surovin v Praze. A s těmi se odvíjí neotřelý příběh, který svojí absurditou baví. Horší už je ale s vyprávěcí formou, která může někoho nudit. Je to takové tiché pozorování bláznů na hranici bláznovství a reality. A Jean Dujardin je tu se svým entusiasmem strůjce všeho. Tyto komedie nejsou pro každého, ale jakmile Vás jednou pohltí ten neotřelý humor, nebudete na ně chtít zapomenout.

Na rovinu přiznávám, že jsem to čekal daleko horší. Příjemná oddechovka a to lepší, co filmy z DC světa za poslední léta nabízí. A co na tom, že je to infantilní a dětské až běda. Pokud očekáváte rodinný film, zřejmě budete spokojeni. Pokud ale očekáváte novou superhrdinskou sérii, tak si raději nechte zajít chuť.

Mám rád knihy. Možná i proto jsem přidal tu pátou hvězdu, ač se to tu vymyká od normálu. Pořád ale musím říct, že se jedná o krásně obyčejné lidské drama Florence Greenové, která se lopotí se svým životem, až se rozhodne na krásném anglickém místě otevřít knihkupectví. Kolem ní ale korzují lidé jak z klasického shakespearovského dramatu. Jednou dobří, podruhé zlí a tento film je právě o vztazích s těmito lidmi. Emily Mortimer tu melancholií nasáklou dámu zahrála s naprostou grácií a musím říct, že o chlup lepší byl už jenom Bill Nighy, který ten její mužský protipól zahrál s takovou lehkostí, a přidal k tomu myšlenky tak vznešené, že se mi rázem tato jeho postava stala jednou z těch nejmilejších a nejzajímavějších, které kdy zahrál. Florencino knihkupectví mi neskutečně sedlo. Je pro mě zážitkem, který mohu zažít jen v případě, kdy od filmu nic neočekávám (zde je v modrých číslech) a pak mě uchvátí svojí náladou, která mně osobně neskutečně sedla.