Florencino kníhkupectvo

Místo je popsané jako „tady čte jen jeden člověk a ten zase nesnáší lidi“ a hrdinka dle očekávání se svým plánem narazí. Hlavní odpůrkyní je postava dámy Clarksonové, z jejíž povýšené blahosklonnosti ukapává jed i v nejbanálnějších větičkách, natož když se snaží vystrnadit Florence ze starého domu. Mimochodem bitva o budovu představuje vcelku nudnou záminku. Daleko zábavněji se rozvíjí skrytá válka zabalená do zdvořilého přijímání salonních trapasů. Nálada tak trochu připomene klasiku Jane Austenové jako Pýcha a předsudek či Rozum a cit, ovšem modernější maloměstské retro je paradoxně krotší a melodramatičtější. Do značné míry za to může literárně zbarvený průvodní komentář, popisující hrdinčino konání i rozpoložení ve třetí osobě, a to včetně frází typu „odvahu jí nikdo nemohl vzít, i když sen ano“. Místy se také zdá, že původem španělská režisérka Isabel Coixetová zkusila do britské zdrženlivosti propašovat více vášně typické pro ženské příběhy, ovšem převážně bez humoru. Potěšila mě postava Billa Nigha jako samotářského podivína, jenž podnikavou vdovu podporuje svým tichým způsobem: „Nepochybně vás navštívím, pokud někdy půjdu ven, což nedělám.“ Je skutečným požitkem sledovat, jak se stárnoucí rocker z Lásky nebeské mazlí se slovy, jak úzkostlivě si udržuje výraz přirozeného aristokrata vlastní mysli, stranícího se všech vůkolních malicherností. Když se pak ve finále Nighy utká ve slovní přestřelce s Clarksonovou, začne to na plátně konečně jiskřit.Na jedné straně její usměvavě proradná jízlivost, na straně druhé bravura gentlemana, který při zachování veškerých společenských pravidel dokáže zralé dámě sdělit, že je „odpudivá až odporná“. Což postava Clarksonové skutečně je, ale přitom si umí získat i pochopení se špetkou soucitu. Neboť zrod knihkupectví pro ni znamená symbol příchodu vetřelce, ohrožení jejího dosavadního vladařského statutu v ospalé komunitě izolované od zbytku světa. Coixetová už natočila průkaznější filmy, ale Florencino knihkupectví v pravý čas dokládá, že karlovarská čestná cena pro Clarksonovou je ve správných rukou. (29.11.2020)

THE BOOKSHOP má hviezdne obsadenie, krásne prostredie, retro atmosféru a kostýmy, peknú melancholickú hudbu a výborné herecké výkony. Z hercov je najlepší Bill Nighy. Jeho filmová rola osamelého človeka, ktorého vlastne nikto skutočne nepozná, dokáže chytiť za srdce a dojať. Na malom priestore práve on dodáva filmu potrebnú hĺbku a tie správne emócie. Emily Mortimer ako Florence Green je tiež veľmi sympatická postava a to nielen kvôli jej odvahe ísť si za svojim snom a preto, že mám rada meno Florence, keďže tak sa volá moja "adoptívna" babička. Páčilo sa mi ako dokázala inšpirovať mladšiu generáciu a odovzdať svoju lásku ku knihám ďalej a to niekomu, kto o sebe povedal, že nerád číta. Patricia Clarkson už tradične dobrá, tieto chladné typy bohatých paničiek jej sedia. The Bookshop je milý a príjemný film. Myslím si, že ulahodí najmä cieľovej skupine, ktorou sú podľa mňa ženy 40+. Keď som bola malá, často som sa hrala na knižnicu a teraz sa tak hrajú moje deti. Vždy som mala rada knihy a ich vôňu, ale teraz mám radšej filmy🙂. She, more than anything else in the world, loved the moment when you've finished a book and the story keeps playing like the most vivid dream in your head. Mr. Brundish: "Understanding makes the mind lazy." 70%. (12.10.2023)

Ač má film cca hoďku a tři čtvrtě (bez titulků), tak zřejmě nestihnul pojmout dostatečně všechny příběhové linie. Chtělo to navíc minimálně několik scén. Ještě jednu o prohloubení vzájemných sympatií Emily a Nighyho, ještě nějaké studené setkání Emily a Patricie a ještě zobrazit pár dalších postav celého městečka. Když už teda objednala 250 výtisků Lolity, tak těch obyvatel muselo být aspoň tisíc. Bylo to pěkně natočené, jako byste v tom městečku už kdysi byli ... ale ta zkratkovitost lépe řečeno nerozvití toho příběhu tomu uškodila. Docela by mě zajímal názor někoho, kdo četl předlohu a snad mi potvrdil, či vyvrátil domněnku, že kniha toho obsahovala daleko více ... (20.05.2019)

Unavená variace na Čokoládu, akorát bez nadhledu, depresivní a bez happy endu. Ta malá holčička mi tam lezla na nervy. Myslím, že knihy tady byly spíše takovým rukojmím - o ně ani tak nešlo, jako o to poukázání na tu maloměšťáckou prudérnost. Asi tvůrci neviděli od Hugo Haase Mravnost nade vše - tam to je taky a daleko lépe podané. Artový film cílící na festivalové publikum. A ani zde mnohými tak oceňovaná atmosféra maloměsta Anglie 50. let mi tady nepřišla nijak zajímavá a mám pocit, že tady dokonce ani jednou nesvítilo slunce. (To aby byla ta depka, víme? Ve filmech o středověku většinou taky musí být zima a depka, nevím proč. Jistě i na tohle městečko občas svítilo, mají tam jaro, a stejně tak ve středověku to bývalo.). Nemám rád příliš jednostranné filmy hozené jen do černé a bílé. (20.01.2020)

Pěkný film čerpající z odkazu Čokolády. Podobná atmosféra, podobné kulisy, místo čokoládu se tu ale zamilujete do vůní knihy, kterou vám film dobře zprostředkovává. Velmi překvapil Bill Night, jehož scény mě bavily nejvíce. Emily podala svůj tradiční výkon, jen občas mě její příliš upjatý výraz neseděl. Škoda jen trochu nevyrovnané režie a především absence lepších dialogů a silnějšího vyústění. (23.08.2019)