Florencino kníhkupectvo

Florencino kníhkupectvo je ten typ filmu, u ktorého si poviete, že je presne zo života a že ľudia sú skrátka takí a ani nevedia prečo. Nižšie hodnotenie pričítam tomu, že mnohí asi očakávali druhú Čokoládu a dostali niečo temnejšie, avšak niekde v hĺbke stále víťazí odvaha a optimizmus. Herecky úplne dokonalé a som rád, že niekto dokáže stvárniť boj protagonistu s antagonistom takým spôsobom, že sa tieto dve postavy videli počas sujetu iba raz a absolútne to neprekáža, skôr naopak. Film odkazuje na lásku ku knihám aj voiceoverom, pričom v závere sa dozvieme, kto je rozprávačom príbehu a možno si kvôli tomu aj poplačete. Mne je skôr do plaču z nedocenenia tak kvalitného filmu širšou verejnosťou. (20.12.2023)

THE BOOKSHOP má hviezdne obsadenie, krásne prostredie, retro atmosféru a kostýmy, peknú melancholickú hudbu a výborné herecké výkony. Z hercov je najlepší Bill Nighy. Jeho filmová rola osamelého človeka, ktorého vlastne nikto skutočne nepozná, dokáže chytiť za srdce a dojať. Na malom priestore práve on dodáva filmu potrebnú hĺbku a tie správne emócie. Emily Mortimer ako Florence Green je tiež veľmi sympatická postava a to nielen kvôli jej odvahe ísť si za svojim snom a preto, že mám rada meno Florence, keďže tak sa volá moja "adoptívna" babička. Páčilo sa mi ako dokázala inšpirovať mladšiu generáciu a odovzdať svoju lásku ku knihám ďalej a to niekomu, kto o sebe povedal, že nerád číta. Patricia Clarkson už tradične dobrá, tieto chladné typy bohatých paničiek jej sedia. The Bookshop je milý a príjemný film. Myslím si, že ulahodí najmä cieľovej skupine, ktorou sú podľa mňa ženy 40+. Keď som bola malá, často som sa hrala na knižnicu a teraz sa tak hrajú moje deti. Vždy som mala rada knihy a ich vôňu, ale teraz mám radšej filmy🙂. She, more than anything else in the world, loved the moment when you've finished a book and the story keeps playing like the most vivid dream in your head. Mr. Brundish: "Understanding makes the mind lazy." 70%. (12.10.2023)

Místo je popsané jako „tady čte jen jeden člověk a ten zase nesnáší lidi“ a hrdinka dle očekávání se svým plánem narazí. Hlavní odpůrkyní je postava dámy Clarksonové, z jejíž povýšené blahosklonnosti ukapává jed i v nejbanálnějších větičkách, natož když se snaží vystrnadit Florence ze starého domu. Mimochodem bitva o budovu představuje vcelku nudnou záminku. Daleko zábavněji se rozvíjí skrytá válka zabalená do zdvořilého přijímání salonních trapasů. Nálada tak trochu připomene klasiku Jane Austenové jako Pýcha a předsudek či Rozum a cit, ovšem modernější maloměstské retro je paradoxně krotší a melodramatičtější. Do značné míry za to může literárně zbarvený průvodní komentář, popisující hrdinčino konání i rozpoložení ve třetí osobě, a to včetně frází typu „odvahu jí nikdo nemohl vzít, i když sen ano“. Místy se také zdá, že původem španělská režisérka Isabel Coixetová zkusila do britské zdrženlivosti propašovat více vášně typické pro ženské příběhy, ovšem převážně bez humoru. Potěšila mě postava Billa Nigha jako samotářského podivína, jenž podnikavou vdovu podporuje svým tichým způsobem: „Nepochybně vás navštívím, pokud někdy půjdu ven, což nedělám.“ Je skutečným požitkem sledovat, jak se stárnoucí rocker z Lásky nebeské mazlí se slovy, jak úzkostlivě si udržuje výraz přirozeného aristokrata vlastní mysli, stranícího se všech vůkolních malicherností. Když se pak ve finále Nighy utká ve slovní přestřelce s Clarksonovou, začne to na plátně konečně jiskřit.Na jedné straně její usměvavě proradná jízlivost, na straně druhé bravura gentlemana, který při zachování veškerých společenských pravidel dokáže zralé dámě sdělit, že je „odpudivá až odporná“. Což postava Clarksonové skutečně je, ale přitom si umí získat i pochopení se špetkou soucitu. Neboť zrod knihkupectví pro ni znamená symbol příchodu vetřelce, ohrožení jejího dosavadního vladařského statutu v ospalé komunitě izolované od zbytku světa. Coixetová už natočila průkaznější filmy, ale Florencino knihkupectví v pravý čas dokládá, že karlovarská čestná cena pro Clarksonovou je ve správných rukou. (29.11.2020)

Můžete to brát jako film o naději a o lidech, kteří za ni bojují, nebo jako já, jako film o hořkosti a faktu, že stačí jedna vlivná osoba a všechno snažení je marné. Pochopila jsem to špatně? Snad, každopádně tak depresivní film už jsem dlouho neviděla. Místo, kde se děj odehrává je úžasné, ale jinak by to za mne mohla být rozhlasová hra - minimálně by to přidalo na tajemnosti. (11.06.2019)

Takový pěkný film a takhle ho zdepresit... Úmorná, uplakaná hudba, uondaná atmosféra, beznadějné, bezútěšné, smutné celé, přitom stačilo málo. Odlehčit to kvalitní hudbou, přidat o špetku víc úsměvných, drobných momentů a jinak bych neměnila nic. Stala by se z toho sice variace na Čokoládu, tvůrci se toho asi chtěli vyvarovat, ale udělali chybu. Já bych šmrncovní, nostalgický příběh o anglickém knihkupectví milovala. A Bill Nighy? Ten byl NEJVÍC! Romantika největší! Patricia Clarkson v roli mrchy- excelentní. (02.12.2020)