Malarkey

Snadno a rychle já se k tomuhle filmu teda nedostal. Koukám a nestačím se divit. Film jsem chtěl vidět od jeho premiéry. Viděl jsem ho až po sedmi letech. Pořád mi unikal v televizi, pak jsem na něj kolikrát pozapomněl i já, ale nakonec jsem se teda dočkal. Přiznám se, že tenkrát mě na film nalákal hlavně Adam Sandler, to je typ herce, u kterého mi sedí jeho humor a vlastně všechny jeho filmy, které kdy vydal. Taky mě potěšilo, že tenhle film není vůbec blbej a on tam nehraje blázna, ale naopak. Nicméně co se týče preferencí, časem jsem začal názory přehodnocovat a lákala mě ve filmu především Paz Vega. Když jsem se nakonec dočkal, film jsem si užíval. Nejenom, že skončil jinak, než by taková klasická komedie s romantickými prvky měla skončit, ale také z ní byla cítit realita, životní úděl a kolikrát i prázdnota, která je v každém z nás. Film byl hrozně hezký a i přes pár divných scén, kterým jsem dost nerozuměl, nebo spíš jenom životně nesouhlasil, jsem byl víceméně dost spokojený. Adam Sandler je pan herec. Ukázal to už s pár filmy a tady to ukazuje zase. A Paz Vega je nádherná ženská, která se ukazuje v tom nejkrásnějším a nejpřirozenějším světle. A nejhezčí na tom všem je, že ten film díky tomu ukáže rozdíly dvou národů a ukáže je neuvěřitelně krásně. Zaplať pánbůh za náhody a zaplať pánbůh za fakt, že se na světě najdou lidi, kterým naše duše dokáže porozumět, respektive, že si ty duše ta naše duše dokáže najít. Bez nich bychom ten život totiž přežít nedokázali.

Italský komedie jsou v současnosti dost specifický. Svižný, ale když se do toho míchá romantika, tak málokdy vtipný. Pohodu filmu upřít nemůžu, ale je to takovej ten typ filmu na zabití času. Nepřinese nic, neodnesete si z toho nic a ještě po pár dnech přemýšlíte, co jste to vlastně viděli. Ale minimálně za tu atmosféru Itálie ten film přežít docela jde.

Stmívání v bleděmodrym. Stejný filtry, stejný chování postav, láska, závist, nenávist, odpuštění, podvody...do toho až mystický příběh červený karkulky, ze který si tahle režisérka udělala červenou knihovnu. Na jednu stranu to bylo docela hezký. Hlavně kulisy se mně moc líbili a měl jsem skutečně dojem, jako kdybych se s filmem přenesl do nějakého středověkého městečka. Postupem času se to ale vystříbřilo a vznikla z toho nefalšovaná romance na druhou. A to mě naštvalo, už jenom proto, že jsem se na tenhle film docela těšil.

Kamera se sice klepe, ale vypadá to líp, než když prostě doprostřed čehosi hodíte pár rádoby herců, kameramana s příruční kamerou a snažíte se natočit autentický horor. První díl této série tak možná vypadal, ale tahle dvojka je na tom už daleko líp a dokonce má v příběhu výborný nápad. A nejen ten. O ten se totiž podpírají naprosto brutální, dokonalý hororový scény, kterým pomáhá atmosféra a chování aktérů. Fakt mě to překvapilo. Poslední dobou totiž klepací kameru nesnesu, ale tady jsem jí naprosto v pohodě zvládl. A ani mě z ní nebolela hlava. Teď jsem o to víc zvědavej na třetí díl, který by to všechno měl zakončit.

Co dodat, chyběl tam Charlie Sheen a jeho hypnotizující, absolutně nicneříkající, scény.

Už za mlada jsem tuhle sérii obdivoval. Na dvojce jsem ale nejvíc obdivoval to, jak ten chlap ze žhavejch výstřelů z jedný scény, kde jenom sedí, čumí a ani se pořádně nepohne, dokáže udělat takovou brutální nábojnici od který nejsem schopnej odvrátit zrak. Teď už to chápu. Charlie Sheen musel bejt na drogách, vožralej nebo bůhví co. Protože to jeho pohupování v některejch scénách neuvěřitelně postrádalo smysl, ale na druhou stranu bylo neskutečně chytlavý. Já si dycky řikal, že je to frajer, když jenom ksichtem dokáže ze scény udělat něco, co nezapomenu. A ono to asi ve skutečnosti bylo uplně jinak...:D

Myslel jsem si původně, že je Megan Fox větší kost. Ale to jsem si myslel i o Amandě Seyfried a pak jsem si pustil tenhle film a nestačil se divit. Trošku mě uklidnilo, když jsem tady čet komenty, kde si na tuhle skutečnost stěžuje víc lidí. Jinak bych tehle holky měl za takový dvě mejkapový divy. Oni ale stejně nejspíš jsou a tady na tom filmu to chtěli zahrát do autu, aby jsme se my, obyčejní fanoušci, nic nedozvěděli. Film samotnej je jinak kravina. Ještě aby ne. Je to horor spojenej s komedií. Komedii jsem v tom ale moc neviděl a horor vlastně taky ne. Vlastně ani nevím, co jsem viděl. Byla to kravina, ale nedala se jí upřít technická kvalita. Proto jsem to taky dokoukal a celou dobu přemýšlel, proč si někdo dá práci natočit...a docela dobře...takovou sračku.

Pohoda! To je to, co jsem potřeboval a co jsem od tohodle filmu dostal během typického nedělního dopoledne. Co víc byste čekali Vy?

Doteď nechápu, jak mohlo pár českých herců napadnout, že si s finskými kamarády natočí tenhle neuvěřitelně zvláštní horor. Na druhou stranu to nebylo vůbec špatné. Jen jsem většinu času měl problém pochytit, oč se ve filmu vůbec jedná. To všecko mi vysvětlil až samotný obsah filmu, co je napsaný zde, jinak bych se v tom asi ztratil. Každopádně atmosféra byla perfektní a Finové ukázali, že když chtějí, dokáží zabrousit do své minulosti, na kterou neradi vzpomínají.

Hra o trůny se nejprve jevila jako naprosto originální, neuvěřitelně zajímavá, filmová série, kterou si HBO stočilo do seriálové podoby z knihy, o které jsem nikdy neslyšel, ale teď se o ní mluví, jako o jedné z nejlepších fantasy sérií vůbec. Dobře, věřím tomu, že knihy opravdu dobré jsou a mám děsnou chuť si je přečíst, ale zajímalo mě, jak na tom bude samotný seriál, který si HBO nachystalo. Četl jsem, že tím chtěli nadhodit konkurenci i Pánu Prstenů. Vždyť to byl jeden z nejdražších seriálů, co kdy natočili. Taky proto jsem od seriálu čekal opravdu hodně. Nakonec jsem ale dostal co? Klasický HBO výplach. Tudíž...hromada postav, pár příběhových linií, hromada problémů, které se mezi postavami řeší a vlastně nic jiného se v seriálu taky ani neděje. Takže jsem se vlastně dočkal seriálu z prostředí perfektního fantasy světa, který svým obsahem přípomíná další seriály z HBO jako jsou Řím, Tudorovci, Borgiové a bůhví co dalšího...Někdy v půlce seriálu mi to přišlo skoro jako derivát všech těhlech příběhů, jenom převlečených do jiného prostředí. Je to skoro jako kdyby jste koukali na vznešenější rodinná pouta. Tady se ale se ženskými nespí za účelem průseru, tady se pro změnu vraždí. A do toho se ještě míchá fakt, že je to vlastně fantasy seriál, což mi prakticky došlo až na konci první série. Každopádně i přesto ve mě Hra o trůny dokázala vyvolat hromadu pocitů a emocí. Hlavně v posledních dvou dílech, které mě dokopali k tomu, abych seriálu udělil plnou palbu. Teď už jenom musím sehnat všecky knihy, co vyšli a ještě vyjdou a počkat si na další sérii, která brzo přijde. Po první sérii je totiž velké množství nezodpovězených otázek. A já bych opravdu hodně rád znal odpovědi. HBO...snaž se.