Malarkey

Šest dlouhých let, držel jsem s tím seriálem šest dlouhých let. To už je pár pátků, který jsem mu obětoval. A jsem za to všecko nesmírně rád, radši už ani být nemůžu. Ve Ztracených se totiž sešlo taková řada sympatických herců, že mě mrzel každý zářez herce, který s tím seriálem seknul. Je pravda, že bylo období, někdy mezi třetí a čtvrtou sérií, kdy jsem bojoval, abych to všecko vůbec dokoukal, ale nakonec jsem se přemohl a užil si ten úžasný závěr, který ale většina tak strašně zkritizovala. Přičemž já absolutně nechápu proč. Možná čekali víc odpovědí, než dostali, ale pokud do toho seriálu jsou opravdu zabraní, tak si na ně dokážou odpovědět sami a vyhledat si potřebné indície na internetu. Vždyť ten seriál měl tak silnou fanouškovskou základnu, že se pro ně vyráběli různé podpůrné věci, jako stránky plné informací kolem samotného ostrovu. Divák si pak opravdu mohl najít co chtěl a pokud mu samotný seriál nestačil, vyplnil si tak mezery v otázkách, které celou dobu nabývali na čísle enormním způsobem. Tenhle seriál je taky prvním seriálem, se kterým jsem se od začátku do konce sžil. Pamatuju si, když jsem zjistil, že jsou v Americe z něj celý paf a tak jsem se ho rozhodl sehnat. Do dvou týdnů jsem pak zkouknul celé dvě série a měl pak problémy s čekáním na další sérii. Hledal informace, bádal, užíval si celý tajuplný příběh, který se z dobrodružství často měnil na sci-fi, fantasy a zpátky zase na dobrodružství ztroskotaných. Bylo období, kdy jsem myslel, že mi ze seriálu sice houkne, ale nakonec se to všecko dalo zvládnout. Ztraceni jsou tak jedním z největších příběhů, kterým jsem byl svědkem. Jedním z příběhů, který byl tak komplexní, že se do toho kolikrát zamotal, ale také jedním z příběhů, na který nikdy nezapomenu. Nezapomenu ty chvíle, kdy jsem čekal na každý díl, abych věděl jak to bude dál, dlouhých šest let. Nikdy se mi to nestalo a pochybuji, že toho budu někdy svědkem. Setkalo se tu více faktorů dohromady a málokdy to tak bude ještě fungovat. Ono originální chtivý nápad spolu s prakticky celým sympatickým štábem jen tak neseženete. Ztraceni jsou tak jediným seriálem, který mě na sto procent pohltil a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí. Kéžby se na scéně objevilo něco podobného, ale pochybuju, že se někdy setkám s nějakým podobným šílenstvím, jako bylo právě kolem Ztracených.

Nebudu se vyjadřovat ke všem těm sračkám co tenhle magor vytvořil, od toho tu nejsem. Na to jsou jiný lidi. Ale přecijenom bych rád něco dodal, a tak to napíšu k tomu nejmíň sračkovatějšímu, co tady Chorche z Litvy má. A tím je tříminutový epos na problikávání teček. Furt lepší, než když spojí 1000 rámečků s čísly do jednoho a tady z toho udělají film. Fakt mi to nejde do hlavy, proč sem někdo takovýhle srágory vůbec dává. Zasírají tím čsfd, snižují tím kvalitu tohodle webu, zdejší uživatelé se zde vyjadřují, v lepším případě nám poví, že tomu rozumí a fláknou tomu tři hvězdy, a já pak na to, když nemám čtvrt hodiny co dělat, čumim a pak ty trapný kecy těch místních všeznalců musim ještě číst. To už i ten křesťanskej magazín tady strpim, ale minutový načítání čísel nebo problikávání teček? Doprdele, dyť tu databázi většina lidí zásobuje zadarmo, proč si dáváte tu práci sem dávat tohle nic o ničem? Ale je to Vaše věc, když to máte za potřebí...

Na tomhle filmu já nevidím vůbec nic špatného i když hodnocení tu vypadá všelijak. Nicméně za to může ten jeden odpad, který bych tý pštrosí farmě v žádným případě nedal. Je to zajímavá spolupráce neobvyklých zemí, film se odehrává na neobvyklém místě a samotný příběh se také nechá dokoukat. A to i přesto, že nic novýho nepřináší. Pštros mi tak nikdy nebyl sympatičtější, jak v tomhle filmu. A to i přesto, že ve městě máme pštrosí farmu a často na pštrosy cestou kolem čumim.

Film má výborný nápad, ale upadá hlavně díky tomu, že se v něm děje velkej houbeles. Především první půlhodina je skoro k pláči. Jenže když se hlavní hrdinka dostane do Izraele, okamžitě se film mění v daleko zajímavější drama s opodstatněnými scénami. Škoda jenom, že to režisér natočil tak nějak ledabyle a udělal si z toho osobní zpověď než vážnější film, který by mělo vidět daleko víc lidí, než si ve skutečnosti zasloužil.

Komedie, hodnocení spíše k průměru...hmm...co od takového filmu na čsfd očekávat? Především výbornou zábavu, kde pokud nejste debil, anti-humorový typ nebo sériový vrah, tak se příjemně a pohodově pobavíte. Debily myslím především odborníky, který takovéto typické komedie sráží do kolen tak důrazně, až je to k pláči. Proto jsem se zdejším hodnocením neřídil a upřeně se těšil, s čím tvůrci ke mně dorazí. Sex Drive je nakonec naprosto typická komedie, kde pár scén nezapomenete. A tak to má být. Proč z toho dělat něco víc, něco míň, když této komedii evidentně zlatý střed bohatě stačí?

Po shlédnutí jsem konečně pochopil celý název filmu. Vrtalo mi hlavou, proč to jde s těmi čísly tak z kopce. Když jsem pak viděl ten takřka dvouhodinový průvan do života dvou rumunských studentek ještě za totáče, tak jsem to naprosto pochopil. Film o tom, jak je život těžký, nebo spíše o tom, jak si život děláme těžkým. Takže se pořádně obrňte, protože tohle nebude žádná pohoda, ale syrová kýta, která se bude kroutit ve Vašem žaludku ještě dlouho potom. Není nic horšího, než si uvědomit, že na světě je tolik lidí, tolik situací, tolik problémů a jen tak málo cest ven...

Dříve jsem měl na staré americké filmy takový názor, že jak jsou starý, tak jsou senilní. Ze začátku jsem tomu moc nedával, ale po čase mě ony filmy začaly docela zajímat. I mezi nimi se najdou zajímavý kusy se zajímavými příběhy a hlavně jsou plný kvalitních herců a dobrých režisérů. Ale to asi v každém období kdekoliv na světě. Jenže dřív jsem to nechápal a házel všecko do jednoho pytle. Problém amerických filmů je hlavně v tom, že se hrozně dlouho táhnou a pokud mě nedokážou během začátku zaujmout, většinou to u nich protrpím. Maratónec měl na to aby mě chytnul. V hlavní roli má vynikajícího Dustina Hoffmana, zajímavý námět, tehdá ještě velice kvalitní český dabing a brutální začátek. Jenže i přes pár naprosto bezkonkurenčních scén se obrací k pomalému průběhu a táhne se to s ním hůř než chlapská nemoc. Nakonec jsem film dokoukal, ale připomněl mi, že ne každý americký film je pro mě. A nezáleží to moc na námětu, ale hlavně na náladě a umění režiséra mě vtáhnout do příběhu, se kterým se mi zpomalí tep tak o deset čísel.

Těšil jsem se, hodně jsem se těšil. Nakonec jsem během jednoho týdnu viděl tuhle komedii třikrát a pokaždý jsem se smál. I když jsem se setkal s místy, kde mi bylo občas trapně i za tvůrce. Třeba ta holka a její hairaoke. No asi to k dobrým komediím patří, že se občas dostaví jistý nepochopení. Ono totiž nejde uspět u každýho s každou scénou na sto procent. I tak je to ale supr zábava, kde pár scén bude určitě legendárních. Na některé já totiž nikdy nezapomenu a pokud ten film uvidíte i Vy, tak pochybuju, že budete tvrdit opak. Nejsympatičtější na tom všem je nejen nápad, ale samotné zpracování. Herci jsou úžasní, sympatičtí a neskutečně si role užívají. Hudební průmysl tak dostává na koule přes celou čáru. A co mě potěšilo nejvíc, tak to, že pár zpěvaček a producentů se na tom sami podílelo a vůbec jim to nevadilo.

Na tenhle film jsem čekal hodně dlouhou dobu. Nakonec jsem se rozhodl, že si nejdřív přečtu knihu a pak se pustím do samotného filmu. Knihu jsem ale zfouknul během pár dnů, což jsem ani sám nečekal. 550 stránek už je nějaká štangle a tak jsem si říkal, že to bude trošku nadýl. Nakonec jsem se dost divil, když jsem po třech dnech knížku přečet a sám sebe nechápal, když jsem v šest ráno prostě musel vstát, abych si mohl udělat čaj a zbytek dočíst. Přiznám se, že se mi to nikdy nestalo a byl jsem tím dost překvapenej. Nakonec jsem knížku přečet, letěl do práce a po práci okamžitě nalít na film. U filmu mi nakonec vůbec nepřišlo, že trvá dvě a půl hodiny, ale zase jsem se rozčiloval, kolik toho pozměnili. Nečekaně pár věcí pozměnili. Například závěr mě překvapil tak, že to sem prostě napsat musim. Ale to už je na tvůrcích. Na druhou stranu mě zase fascinuje, jak si té knižní série Švédi tak váží, tak moc, že si všecky tři filmy stočili v jednom roce...kdyby jim náhodou jeden z herců umřel, aby to pak nebylo nedokonalý...to mě fakt překvapilo. Popravdě ale svojí práci dokonali výborně. Možná jsem si řikal, že kdybych knihu nečet, tak budu v příběhu dost tápat, ale bylo to spíš tím, že jsem vlastně četl daleko podrobnější příběh, než je samotný film. Ten ale celkový příběh převedl docel schopně do takové filmové podoby, kterou si zaslouží. Od začátku jsem tak počítal s pěti hvězdami. Ty mi nakonec srazil uplný konec, ale na ten se můžu vykašlat. Radost z příběhu mi to prostě nezkazí, nemůže. Další věc je taky fakt, že kniha má ten konec typicky severský, přičemž film už je na tom podstatně hůř. Možná to má ale jistou spojitost s druhým dílem, no uvidíme časem.

...a nevrátí. Proč by to dělala, když o nich pak natočí tak děsně průměrnou ne-komedii s těžce romantickou příchutí?