Malarkey

Zde jsem, jakož již pravidelně, Polákům věřil, aniž bych se podíval na jakékoliv recenze. A to se mi u nich po delší době vymstilo. Poláci tu totiž natočili romantickou komedii se všemi těmi vymoženostmi obecně neurážlivého filmu pro masového diváka po vzoru nás, Čechů, kteří se v podobných trapných a jednoduchých filmech, vyžívají.

Není to poprvé, co Skandinávci otevírají Sámská témata. A mně se to líbí. Zase je to jiný pohled na věc. Jiný pohled na skandinávský svět, který u polárního kruhu řeší témata, o kterých nemáme ani ponětí. Sice nečekejte žádný filmařský zázrak, ale vzhled do života Sámů s příchutí detektivky je to fajn.

Z podstaty věci na český film hodně odvážné téma. Zároveň na debut si myslím, že i poměrně solidní zpracování. O hereckých výkonech pak ani netřeba hovořit. Natalia Germani je skvělá a to, že na roli kývla si zaslouží od diváka respekt a uznání. Největší problém ale spočívá podle mě ve dvou věcech. Jednak tu film námětem jde hodně opatrně po povrchu (úplně ignoruje například jakýkoliv vztah Andrey s rodinou a předkládá obecně jasná fakta) a zároveň tu citlivě vypráví složitý životní příběh, aby nečekaně a naprosto uměle šokovala extrémní pornografickou scénou. To mi zde úplně nesedlo a navíc i dost otrávilo. Šokovat se dá i jinak.

Tímto filmem jsem doufal, že mi bude jednoznačně vysvětleno, proč bratři Mašínovi založili odbojovou organizaci a konali to, co konali až do jejich útěku na západ. Problém ale je, že první polovina filmu je podle mě dost zmatečná. Důvody vzniku odbojové skupiny pro mě nejsou natolik platné, aby je neměl po druhé světové válce s příchodem komunistů i zbytek národa, který se komunistům v tu chvíli nehodil. Celkově jsem v tom musel hledat hromadu souvislostí, než abych vše na první dobrou pochopil. Druhá polovina už je spíš takový survival thriller, který ale má pro změnu super atmosféru. Ve výsledku ale spíše zklamání, hlavně tedy po scénáristické stránce. Čekal jsem od toho větší vyjasnění jednotlivých souvislostí a snahu přesvědčit diváka, že Mašínové nejsou vrazi (nejsem ani pro jeden názor), což se reálně podle mě úplně nestalo.

Nestává se každý den, aby někdo zfilmoval knižní hard sci-fi příběh. Problém tří těles totiž (jako u každé těžké sci-fi literatury) není jednoduché uchopit, ale musím uznat, že tvůrci to zvládli na jedničku. A to i na úkor toho, že tu jsou místy slabší epizody. Jako celek ale seriál působí konzistentně a řekl bych, že se i drží myšlenky knihy. Za mě tedy palec nahoru a důvod pustit se do druhého a třetího knižního dílu trilogie. Konečně. Třeba se do něj pustí i tvůrci tohoto seriálu. Koncem mají jednoznačně nakročeno.

V rozmezí deseti cirka patnáctiminutových dílů tu tvůrci tohoto pořadu rozkryli to, jak se v Česku na přelomu 80. a 90. let zrodila herní vývojářská scéna. Musím uznat, že první dva díly byly pro mě absolutní šok. Ve své době jsem neměl potuchy o tom, že kluci o deset let starší jak já vytvořili hru, kterou se já jako dítě bavil. Nota bene na základní škole. Takže těžkej respekt. Pak už to bylo trošku slabší a šlo to dost po povrchu. Těch her, které stojí za povšimnutí tím, že udělali díru do světa, tu bylo víc, než zde ukázali. Škoda. Ale díky za každý takový dokument, mohlo by toho být klidně víc.

Jedno z těch lepších rodinných dramat, která se tu za poslední léta urodila. Herecky naprosto perfektní a i scénáristicky to dávalo nejen smysl, ale i to vytvářelo celou řadu emocí. Tedy vše takové, jaký by správný evropský dramatický film měl být. Joo, kéž by se v Česku více otevíraly tyto na první dojem běžná lidská témata nás všech. Natočené s citem, logicky a s úctou ke všem, co něco podobného dnes a denně prožívají.

Už jsem si zvykl na to, že česká komedie tu na ČSFD dostává docela solidní nálož od diváctva. Pořád mě to ale baví zkoušet doufajíc, že někdy se zadaří a já se u filmu upřímně pobavím. Občas se to totiž zadaří a zrovna zde se to i stalo. První minuty jsem byl sice takový nejistý, ale pak se to rozjelo a mě bylo jasné, že tady to ztráta času nebude. Pravda, mnohdy u podobných komedií stačí málo a půjde to do kytek. A tady se váhy osudu pořád nakláněly na jednu, i druhou stranu. Jenže ve výsledku se to prostě povedlo. Upřímně jsem se zasmál.

Na fantasy žánr se jedná o neuvěřitelně povrchní záležitost. Žádné složitosti, žádné hluboké vymýšlení. Prostě tu Millie Bobby Brown místo sňatku s princem vhodí do chřtánu drakovi a ona dělá všechno pro to, aby setkání s ohnivcem přežila. Pro fantasy diváka povinnost a pro nefantasy diváka možná pokus se žánrem, který by nemusel dopadnout špatně. A při nejhorším se tomu pořád dá říkat pohádka. Vizuálně povedená pohádka, která zároveň pracuje i s neotřelým námětem.

Pravda, hodně ženské. Ale pokud si to pustíte po darování krve a chcete si u televize trošku pohovět a odpočinout, tak to musí zkousnout i chlap. Celé je to totiž neskutečně milé a plné dívčího dospívání v současné Americe. Natočené s radostí a citem k tématům nejen ženským, ale i náboženským.