Malarkey

Když pominu první dva vysloveně úvodní díly, tak musím uznat, že Slow Horses je hodně povedené špionážní drama, které mě v poměru této první série vysloveně dost bavilo. Bavilo mě to prostředí agentů, kteří jsou vyřazeni a odklizeni do skupiny Slow Horses, kde od nich nikdo nic nečeká, neočekává a spíše jsou všichni z MI5 rádi, když o nich nikdo ani neví a neslyší. A tak od nich vlastně ani nic neočekávají. A bavilo mě i to napětí, které tu tenhle seriál postupně vybudoval až do vrcholného finále. Poslední dva díly třeba byly vrcholová špionážní pecka. K tomu je tu největší tahoun geniální Gary Oldman coby šéf skupiny pomalých koní, který je cynik jako prase, navíc je to dobytek a vypadá jak kdyby vylezl někde z popelnice, kde týden přebýval. Pokud máte špionážní náměty rádi, tak věřte, že tohle prostě chcete vidět.

Pravděpodobný problém tohoto filmu je ten, že se nejedná o typické sci-fi, jako spíš o existenciální drama, což jednoznačně není pro každého. A to, že v něm hraje Adam Sandler, který je mimochodem výbornej, tomu úplně nepomáhá. Průměrný divák totiž uvidí jeho jméno a bude očekávat zábavu a ne emotivní kolotoč člověka, který ve vesmíru bojuje sám se sebou. Trošku to tu působí, jako takový příběh Terence Malicka z vesmíru. Mně se ale tenhle film moc líbil. Má hloubku, zajímavé vizuální momenty a hlavně finále, které je naprosto fantastické. Až mi mimozemšťana Hanuše, kterého fantasticky namluvil Paul Dano, bylo dost líto. Nicméně fantastické je i to, že Netflix zfilmoval příběh českého autora. Sice s příběhem získal více ocenění za oceánem, než u nás, ale obdiv si to zaslouží. Pravda, že pár momentů působí pro Čecha trošku úsměvně (pár dobrých narážek na českou historii nebo český vesmírný program), ale když se přes to překlenete, tak musíte cítit hrdost. Tohle vidí celý svět a Adam Sandler tu nosí oblek, na kterém je našitá česká vlajka. Kolik takových filmů to má?

Mám za sebou zřejmě nejen nejočekávanější film letošního roku, ale mám ten pocit, že i to nejlepší, co letos uvidím. Druhý díl Duny si dal sice trošku načas, ale pokud mám na takovou kvalitu čekat tři roky, vůbec se zlobit nemůžu. Nevím totiž, jak tento díl pojmenovat, než že je to totální sci-fi epos, který se po právu bude řadit mezi to nejlepší, co Hollywood vyplivnul ve 21. století. Hans Zimmer se opět překonal. Sice tu není z jeho strany žádná výrazná melodie, ale ve spojení s prakticky dokonalým vizuálem jde z Arrakisu až nepopsatelný strach a respekt. Herecky se tu také sešla současná herecká smetánka, které evidentně vůbec nevadí dílčí role, aby splynuli v jeden kvalitou těžko popsatelný celek. Nelze jinak, než říct, že tady se Denis Villeneuve opět překonal. Věrně totiž zfilmoval knižní román, o kterým v 80. letech mluvili jako o nezfilmovatelném.

Musím říct, že už jsem zažil lepší detektivky, kde jsem si tu ryzí londýnskou angličtinu poslechl radši, než je tomu zde. Pravda, Peter Capaldi tu má až démonicky zajímavou postavu. Jenže co naplat, když on je to jediné, co je na seriálu zajímavé. A to se tu ještě hlásí z pozice druhé barikády, takže hajzl, který čeká na svou chvíli udeřit. Sice se tomu nedá technicky nic vytknout, ale krom něj tu není nic, co by ze seriálu dělalo kousek, který by se v dnešní době vyjímal.

Stává se to málokdy, ale tady to Česká televize dokázala. Nejenom, že natočila moderní evropské drama (byť remake belgického originálu), ale ještě k tomu dokázala námětu dát přesah do naší běžné reality. V obou případech každopádně klobouk dolů. Moderní soundtrack, akční střih, fantastické herecké výkony, kde se střetává starší (Brodská, Řezníček) herecká generace s tou mladou (Březina, Malá). A v obou případech je to totální paráda. Jen je třeba překlenout se přes první díl, který je záměrně sebevědomý až běda. To jsem trošku kousal a přemýšlel, jaká je pravda a jak moc se to prostředí studentů doktorandského studia, byť jenom, přibližuje. Jakmile se ale námět rozjede logickým krokem, je to jízda, která nebere konce. Chápu, že ne pro každého, ale osvěta není nikdy na škodu. Navíc ten přesah, ten se mi hodně líbí. Může to někomu pomoci, což je super. Zde se hodně nad námětem přemýšlelo a vytěžilo se z něj maximum. Za mě tedy klobouk dolů. Prosím, více takových námětů, více takových sebevědomých filmařin...

Mám pocit, že jsem ze dna Apple TV vyhrábnul klenot, o kterém se tam vůbec nikde pořádně nemluví a přitom jednoznačně stojí za to. Samuel L. Jackson tu hraje postavu Ptolemyho Greye, který trpí klasickou demencí důchodového věku. Pamatuje si, co se dělo před padesáti lety, ale neví, co dělal před pěti minutami. Jeho postavu hraje naprosto geniálně, ostatně jak je u Samuela zvykem. Po druhém díle se navíc z klasického smutného životního dramatu stává honba za pokladem a má to až takový thrillerový nádech. Což mě bavilo. Divák si na ten neuvěřitelný posun v životě Ptolemyho musí trošku navyknout, protože původně to směřovalo trošku jinam. Jakmile se ale stane, tak bude po zásluze spokojen. Šest epizod je tak na podobný příběh přesně tak akorát, tak se nemusíte bát, že by tu někdo něco zbytečně natahoval. Doslova povedený kousek.

Námět mi trošku připomínal takovou epizodní scénku legendárního italského snímku Bio Ráj. Jen s tím přídavkem, že to tu je s atmosférou čínské kulturní revoluce. Takže notně poetičtější, typicky čínské a asi i dost melancholické. Také ale mnohdy těžko uchopitelné, ale díky námětu pořád zajímavé a v klidu stravitelné.

Vincent Lindon je Auguste Rodin. Sice jsem Rodina neznal, ale musím uznat, že Vincent ho hrál tak věrohodně, že jsem neměl důvod mu nevěřit. Jen škoda, že mě film vůbec nebavil. Když si pouštím životopisný film někoho, koho neznám, tak jsem zvědavý, co se dozvím. Tady se ale dozvím tak maximálně to, že Rodin měl velice rád ženské křivky a proto tvořil fantastické sochy.

Netušil jsem, že nezvládatelné dítě se v Německu označuje jako narušitel systému. Nicméně jsem byl fascinován, jak živelně, lidsky a syrově autorka vkradla tento námět do svého debutu. Nestačil jsem zírat a užíval si každou minutu tohoto námětu. Jedná se totiž o skvělý film, u kterého jsem se zamýšlel nad tím, zdali je to u nás jiné nebo tu také narážíme na nekonečnou byrokracii a absenci jednat lidštěji, než jen to, pokud mi umožňují pravidla. Řekl bych ale, že u nás to jiné nebude. Jen je spíš otázka, kolik takových narušitelů systémů dnes vyprodukovává náš stát…

Je až s podivem, kolik známých dánských hereckých tváří se v této ptákovině objevilo. Taková dánská akční absurditka, ve které je šílené všechno, co Vás jenom napadne. Na zaplácnutí hodiny a půl, odpočinku u TV nebo čistého relaxu ale dostačující záležitost.