Malarkey

Jordan Peele mě už jednou přesvědčil, že je zajímavý režisér. A dokázal to i po druhé. A stejně tak, jako u Uteč, tu otevřel témata, které ještě nikdo jiný neotevřel. Nahodil do toho takový ten černošský nádech, který je pro ně typický, přidal mystično, mimozemšťany a westernovou náladu. Že je to nesmysl? Tak si Nene pusťte. Může to působit jako šílenost a vlastně to šílenost i je. Atmosfericky ale naprosto geniální šílenost. Navíc s výbornou kamerou. Dlouho jsem, tak zahleděně, nenahlížel na záběry mraků. jako tady. Nemělo to chybu. Možná i proto, že tu je víc WTF scén, než by Vás vůbec nepadlo. Pro ty, ale i pro závěr, který je hodně dobrý (i když se nečekaně neubránil hollywoodského nádechu v momentě, kdy je tu vše ostatní silně anti-hollywoodské) si ale tenhle kousek pozornost zaslouží. Dlouho jsem na televizi nepohlížel s takovým zájmem a s pocitem vědět, co bude v dalších minutách tak vehementně, jako tady.

Jestli se Jiřině Bohdalové nedá něco upřít, tak fakt, že umí hrát. Ve svých letech dokáže opilou scénu tak, jako nikdo. A navíc má štěstí, že ji Jirka Strach má rád, protože ji už po druhé uvrtal do televizního filmu, který nejen námětem, ale i zpracováním prostě stojí za pozornost. A to i v případě, kdy Jiřinu Bohdalovou rádi nemáte. Především pro její chování nebo politické preference.

Edgara Wrighta mám rád. Je to takovej stylovkář. Točí žánrovky, umí je sestříhat, má to drive a díky tomu máte chuť na jeho filmy koukat opakovaně. To ale úplně neplatí v případě tohoto filmu. Tady si zřejmě trošku odfouknul. Ubral drive, ubral střih a pošetřil si to hlavně na ty scény z těch 60. let. Jakmile jste filmově tam, tak je to super. Jakmile tam nejste, je to ospalé až běda. Jediné plus, které si bez problémů udržel, je soundtrack. Ten je opět fantastický.