Malarkey

Jednou za čas se na Netflixu objeví film, který je zde hodnocen spíš průměrně, ale já jsem z něj naopak nadšený. Stává se to málo, ale o to větší nadšení z podobných filmů mám. Jeden takový zážitek mi připravil film Nádherná hra. O mistrovství světa bezdomovců jsem neměl ani ponětí, ale tvůrci to tady napojili na různé smutné příběhy tak hezky, že na to byla od začátku do konce radost koukat. Navíc Bill Nighy v roli trenéra byl prostě boží.

Je to přesně to, co si pod tím představíte – příběh rozhovoru, který na britských ostrovech opravdu může být považován jako rozhovor dekády. Takže jednoznačně anglické téma a pro ostatní spíš zajímavý pohled na žurnalistiku a jednu dobře odvedenou práci. Ale bez napětí a nijak zásadních hereckých výkonů.

Kolem tohoto filmu jsem na Netflixu neustále potichu našlapoval. Nezdálo se mi to, vypadalo to hrozně už v té aplikaci. Jenže jsem nějak měl pocit, že kombinace fantasy, drama a romantický nemusí být úplně shit. Dokonce i první scéna mi přišla docela dobrá. Taková stylovka s dobrou epickou hudbou. Jenže když se rozjedou cukrkandly a vztahy jak ze Stmívání a původně zajímavý hudební námět slyšíte už po sté v další z mnoha přecitlivělých scén, musí Vás to zákonitě začít pekelně srát. Každopádně dobře, svoje diváky to asi mít může. Hlavně teda dnešní citlivou generaci. Jinak nechápu, na koho jiného tu tvůrci cílí. Slzotvůrce je totiž hrozná sračka. Dlouho mi u filmu nebylo tak trapně.