Claw

ŠÍLENSTVÍ!!! Jinými slovy tento film nelze popsat... George Miller v tomto rebootu staré dobré klasiky povyšuje akci a násilí na skutečné umění. "Šílený Max: Zběsilá cesta" je nepřetržitá vzrušující jízda horkou pustinou postapokalyptické budoucnosti. Akční sekvence jsou fascinující a jsou dílem skutečného mistra řemesla v akci. Co je na filmu asi nejúchvatnější, je naprosto absurdní příběh a budování světa. Miller vytvořil fantaskní svět, kde muži hrající na plamenometné kytary a proskakující vysokorychlostní honičky na tahounech vypadají jako denní chléb. Film si udržuje neúprosné akční tempo, díky němuž se všechny ty absurdity zdají být tak úplně obyčejné, což je možná pravé kouzlo tohoto filmu. Je to skutečně možné jen proto, že režije, akce, kamera, výběr kulis a hudba jsou tak geniální, že tomu šílenství, které se před vámi odehrává, prostě musíte věřit. Chcete věřit fikci kvůli kvalitnímu zpracování. Herecké výkony všech zúčastněných jsou skvělé. Hlavní hvězdou filmu je úžasná Charlize Theron, přičemž Tom Hardy jako Mad Max je dost v pozadí, ale to vůbec nevadí, protože tady jsou všechny postavy cool jako sviň. Tenhle film bude roky čekat na konkurenci a osobně pochybuji, že se jí někdy dočká. Jeden z nejlepších filmů, který jsem kdy v životě viděl. Chybělo tomu jen gore, ale na druhou stranu je to výborný důkaz, že i bez hektolitrů krve a roztrhaných těl, se dá natočil GENIÁLNÍ akční námrd. /100% + FILM ROKU/

"Renfield" s Nicholasem Houltem a Nicolasem Cagem v hlavních rolích je divoký a neokázalý gorefest, který nepochybně uspokojí choutky milovníků žánru. S litry krve, rozřezanými částmi těl a neúprosným tempem tento film přesně ví, čím chce být, a neštítí se pustit do extrému. Hoult a Cage podávají energické výkony a své role v tomto šíleném dobrodružství si očividně užívají. Hoult jako titulní Renfield je radostně rozervaný, zatímco Cage v roli nechvalně proslulého upířího lorda přežvykuje kulisy se svou typickou maniakální intenzitou. Chemie mezi oběma hlavními představiteli je elektrizující a baví diváky po celý film. Je však důležité poznamenat, že Renfield má své nedostatky. Děj působí uspěchaně, v důsledku čehož trpí vývoj postav. Vztahy mezi postavami se vyvíjejí zrychleně, takže diváci nemají příliš času na to, aby se s nimi skutečně sžili nebo pochopili jejich motivace. Kromě toho může některé diváky zahltit bezdůvodné používání krve a částí těl ve filmu. Těm, kteří nejsou fanoušky tohoto žánru, může nadměrné množství krve vadit a může jim ubírat na celkovém požitku z filmu. Závěrem lze říci, že "Renfield" je velmi zábavný, i když poněkud průměrný film. Přináší veškerou krvavou a přehnanou akci, po které fanoušci žánru touží, a výkony Nicholase Houlta a Nicolase Cage z něj dělají sotva zapomenutelný zážitek. Navzdory uspěchanému ději a nedostatečně rozvinutým vztahům mezi postavami je to pro fanoušky hororu a akce povinnost. /65%/

Když se mi naskytla příležitost podívat se na tento film, využil jsem ji, protože má výjimečnou pověst. Ale film mě vyloženě zklamal a lituji, že jsem se na něj vůbec díval. Jedna z prvních věcí, která mě zarazila, je, že film je extrémně dlouhý a rozvleklý. Mnoho scén se vleče a ukazuje nudné nedůležité detaily po směšně dlouhou dobu. Ulevilo se mi, když skončil dlouhý a nudný úvod a začaly dialogy. Bohužel dialogy byly krátké a po zbytek filmu jich bylo pramálo. Většinu filmu jsem napínal pozornost, abych našel zajímavý a logický děj, ale ten byl minimální a nijak poutavý. Některé aspekty byly také nejasné a nesouvislé. To málo děje, které bylo ukázáno, bylo přehlušeno nudnou výplní obsahu, která tvořila většinu filmu. Řada scén zobrazujících koncepty související s vesmírem je zajímavá z vědeckého hlediska, stejně jako by mohlo být zajímavé sledování fotografií a videí zveřejněných NASA. Ale to není to, co jsem při vstupu do filmu hledal; chtěl jsem něco poutavého a zábavného s dobrým příběhem a charismatickými postavami, které by bylo zajímavé sledovat. "2001: Vesmírná odysea" nic z toho nemá. Dokonce i závěr filmu byl příšerný. Byl natahovaný a přehnaný a zároveň nesmírně nejasný a matoucí. Naprosto neuspokojivý. Celý film jsem čekal, kdy se to "rozjede" a začne to být zajímavé, ale nikdy se to nestalo. Takhle nějak vypadá to staré klišé, že forma překonala obsah. Doporučuji lidem, kteří mají rádi umělecké filmy se samou symbolikou a bez smysluplného děje. Zpětně tuším, že film je oblíbený proto, že v době svého uvedení před více než 50 lety byl aktuální a neotřelý a zároveň realisticky zobrazoval některé aspekty vesmíru. Každopádně jeden z nejvíc WTF filmů, co jsem kdy viděl. /5%/

"Enter the Dragon" je můj TOP 3 film, který jsem kdy v životě viděl. Ve třech prvních filmech mám jasno... První "Se7en", druhý "8 MM" a třetí tento... Poslední film předčasně zesnulého mistra bojových umění Bruce Lee se stal základní ikonou pro akční film, zejména pro filmy s bojovou tématikou. Při sledování tohoto filmu se i dnes tají dech před choreografií soubojů, které jsou jasně jedna po druhé detailně propracované a naplánované. Mistr Lee zde ukazuje západu i východu, jak má vypadat kvalitní film s bojovým uměním. Pro milovníky bojového umění klasika a povinnost. Z hlediska filmu jako takového jde o jednoduchý akčňák á la James Bond, kde se Lee vydává na ostrov vyřešit pár problémů s místním mafiánem. Herecké výkony jsou zcela průměrné, ne-li špatné. Ale to lze filmu jistě odpustit, protože nebyl vytvořen pro zážitek jiný, než zážitek z akčních scén a ty jsou na tak profesionální úrovni, že se jim i dnes v žánru bojových filmů těžko něco vyrovná... /100% + FILM ROKU + TOP 10/

„Strážci Galaxie Vol. 3“ jsou třetím a posledním dílem populární marvelovské série, která sleduje dobrodružství nesourodého týmu vesmírných hrdinů. Slouží jako důstojné rozloučení s jednou z nejoblíbenějších a nejvýraznějších franšíz filmového světa Marvelu. Režisér a scénárista James Gunn přináší napínavý, zábavný a emotivní závěr své trilogie, v němž Strážci čelí dosud největší výzvě: záchraně jednoho z nich před šíleným vědcem, který ho stvořil... Gunn úžasně vyvažuje akci, komedii, drama a zároveň se soustředí na postavy a jejich vztahy. Líbilo se mi, že všechny postavy tentokrát dostaly svůj zasloužený čas na plátně. Všichni podávají vynikající výkony, přičemž Chris Pratt procítěně ztvárňuje Star-Lorda, který se stále trápí ztrátou milované Gamory. Gamora (Zoe Saldana) a Nebula (Karen Gillan) opět září a jejich komplikované sesterství se v průběhu filmu vyvíjí. Drax (Dave Bautista), přináší některé z nejvtipnějších hlášek, zatímco Mantis (Pom Klementieff) dodává sladkost a šarm. Skvělí jsou také Groot (Vin Diesel) a Kraglin (Sean Gunn). Film také představuje Adama Warlocka (Will Poulter), zatím trochu kontroverzního hrdinu, který je teď připraven na budoucí příběhy. Rozhodnutí udělat z Rocketa (Bradley Cooper) a jeho velmi rozsáhlé minulosti hlavní hybnou sílu děje bylo chytré, protože Rocketova minulost a to, jak se stal tím, čím je dnes (fyzicky i psychicky), je naprosto srdcervoucí a je rozhodně nejsilnější částí příběhu. Akční scény jsou dobře sehrané a napínavé, navíc film obsahuje tu nejlepší akční jednozáběrovku celé MCU historie. Film je vizuálně úžasný, s živými barvami a nápaditým designem, který oživuje Protizemi a další vesmírné lokace. Kamera je dynamická, vynalézavá a s citem zachycuje akci i emoce. Střih je pevný a plynulý, udržuje svižné a poutavé tempo. Hudba je epická a chytlavá, mísí orchestrální tóny s klasickými rockovými písněmi, které odpovídají tónu a náladě každé scény. Humor je tentokrát dobře načasovaný a opravdu vtipný, na rozdíl od ostatních marvelovek neubírá na vážnějších momentech ani nepřebývá jako v posledních marvelovkách. „Strážci Galaxie Vol. 3“ jsou zkrátka uspokojivým zakončením úžasné trilogie, která pobavila a dojala miliony fanoušků po celém světě. Upřímně se nebojím říct, že toto je moje nejoblíbenější marvelovka z MCU. /90%/

Než vysvětlím, proč si myslím, že si tento film nezaslouží tolik chvály, kolik se mu zde dostalo, upozorním, že jsem nečetl žádnou z knih „Pána prstenů“, takže to může ovlivnit můj úsudek. Hlavní důvod, proč se mi film moc nelíbil, je ten, že si myslím, že mnoho postav nebylo příliš dobře propracováno. Jakmile se vytvořilo společenství, zdálo se mi, že mám s jeho členy sympatizovat, i když o nich nebyly podány téměř žádné informace. Od té doby se film začal opakovat, přecházel z jedné bojové sekvence do druhé, s emocionálními mezihrami, které mě příliš nezaujaly. Nejvíce jsem ztratil pocit vzrušení při bitvách, protože v mnoha případech jsme o protivníkovi nevěděli vůbec nic - zmínil se název něčeho a začal boj bez většího vysvětlení. Film měl i dobré stránky - celkově dobré herecké výkony, pěkné záběry krajiny a speciální efekty. Mnoho filmů by si vystačilo s přehlídkou akčních scén, ale myslím, že tento ne, protože většina soubojů není dobře natočená. Jsou zde rychlé střihy a roztřesené pohyby kamery, které mají pravděpodobně navodit pocit většího napětí, ale přišlo mi, že prostě jen matou a snižují volnost sledování toho, co se vlastně mělo dít. Můj požitek z tohoto filmu možná ovlivnil obrovský zdejší humbuk. Kdybych neočekával tolik, možná by se mi líbilo víc prostě jako zábavný sled bitev a scenérií. Takhle mohu říct, že to nebyl vyloženě hrozný film, ale znovu se na něj rozhodně nepodívám. Poslední věc, která mě zklamala, byl konec. Vím, že to nechává otevřený prostor pro pokračování, ale i tak si myslím, že konec byl obrovským zklamáním. U filmu, který má již naplánované pokračování, by mělo být něco, co se alespoň tváří jako konec, nebo alespoň nějaký cliffhanger. Přišlo mi, že „Společenstvo prstenu“ prostě skončilo na náhodném místě. "Pán prstenů" je jenom soubor průmyslově vytvořených filmů pro mainstreamové publikum a tenhle názor mi nikdo nevyvrátí... /60%/

Přestože je to mimo mísu, srovnání se nevyhnu - "Vetřelci" jsou v mých očích ještě o stupeň kreativnější a zábavnější než jednička. Cameron je neskutečný borec, co povýšil už tak dokonalý vesmírný survival na ultimátně vybroušenou a neskutečně vyváženou akční pecku. Je to po vzoru originálu až infarktově napínavé (u sekvence před prvním kontaktem se slizouny skoro nedýcháte), ale zároveň adrenalinové a suprově nahláškované terno pro filmové i počítačové geeky (takže ve své době i dost nadčasové), které je dodnes názorným příkladem, jak využít filmový prostor s co největší efektivitou a jak pracovat s charaktery v akčním příběhu, kde jich musí většina postupně skapat. Vymýšlením různorodých nástrah v souladu s udržením tempa a oddalováním vyvrcholení ve prospěch momentu překvapení až nehorázně sexy a cool. Famózní Weaver, boží Henriksen. Společně s "Terminátorem 2" nejlepší "dvojka" v dějinách filmu a TOP 20 mých osobních nejoblíbenějších filmů všech dob. /100% + FILM ROKU/

„Tetris“ je fascinující film, který se inspiruje skutečným příběhem Henka Rogerse a ikonickou videohrou, kterou pomohl přivést na svět. Film režírovaný Jonem S. Bairdem je chytrou směsí faktů a fikce, která vnáší vzrušení a drama v hollywoodském stylu do příběhu, který by se jinak mohl zdát suchý nebo všední. Postavu Henka Rogerse skvěle ztvárnil Taron Egerton. Jako zakladatel společnosti Bullet-Proof Software, průkopnické videoherní společnosti, neustále hledá další velkou věc v oblasti hraní. A když vidí ukázku Tetrisu na kongresu v Las Vegas v roce 1988, ví, že ji našel. Zbytek filmu se točí kolem Henkových pokusů získat mezinárodní práva na Tetris, což je úkol, který se ukazuje být mnohem složitější, než si kdy dokázal představit. Při cestě, musí proplouvat zrádnými vodami mezinárodního obchodu, čelit ruským vládním úředníkům, mazaným miliardářům, a dokonce i agentům KGB, kteří jsou odhodláni udržet hru pod kontrolou. Navzdory někdy hutnému tématu je film přinejmenším poutavý. Baird používá chytrou směs napětí, humoru a nostalgie, aby diváky vložil do příběhu, a film je tak plný překvapivých zvratů, které nás nutí hádat až do samého konce. Jednou z nejpůsobivějších věcí na filmu je způsob, jakým dokáže zachytit ducha samotné hry. Film je plný odkazů a přikývnutí ke klasické logické hře, od ikonické hudby až po hranaté vizuální prvky, které jsou okamžitě rozpoznatelné. Ale co víc, film dokáže zprostředkovat stejný pocit posedlosti a nutkání, jaké hráči cítí, když jsou hluboko ve hře. Vidíme Henkovu vášeň pro Tetris a jeho ochotu riskovat všechno, aby ho přinesl světu, a je těžké nenechat se strhnout jeho nadšením. Velkou zásluhu na úspěchu filmu má samozřejmě Taron Egerton. Herec vnáší do role Henka Rogerse hloubku a lidskost, díky čemuž nám na jeho postavě záleží, i když je zapletený do složité a často matoucí obchodní dohody. Většina ostatních rolí má danou svoji typologii, což je případ vrchního komunistického padoucha Valentina Trifonova (Igor Grabuzov), takže druhým výborným výkonem, a je škoda, že tato postava nedostala více prostoru, je Toby Jones coby Robert Stein. Jako osvěžující lze vnímat archaickou počítačovou grafiku a členění filmu do jednotlivých levelů, i když závěrečné Game over nedává smysl - Tetris totiž patří do nekonečné hry. Už od počátku je jasné, že jde o filmovou licenci, ale nelze tvůrcům upřít, že pohled na ni - při zachování rozumného náhledu - je příjemný a určitě se během těch dvou hodin přistihnete, že držíte palce. Ať už jste fanouškem Tetrisu nebo prostě oceníte dobrý příběh, tento film rozhodně stojí za zhlédnutí, protože ona ta historie kolem padajících kostiček tak důvěrně známá není. /75%/

Vymítání démonů je oblíbenou součástí hororového žánru. Nejnověji se této problematice věnuje „Papežův vymítač“, který má na rozdíl od jiných hororů tu výhodu, že vychází ze skutečných událostí. Film sice čerpá inspiraci ze života reálné postavy, ale upravuje si ji k obrazu svému. Hlavní je pro něj vyprávět napínavý příběh, nikoliv podat pravdivý záznam reality. A to se mu, byť s drobnými nedostatky, daří. Ačkoliv se „Papežův vymítač“ pravděpodobně nestane klasikou tohoto žánru, hororového fanouška dokáže zabavit. Kromě dobové atmosféry a pocitu vzrůstajícího děsu na tom má zásluhu především Russell Crowe v hlavní roli, který ztvárňuje jednoho z nejlepších filmových kněží posledních let. V jeho podání se z Gabriela Amortha stává cynický zkušený vymítač, kterému nechybí charisma ani smysl pro humor. Díky tomu film navzdory svému zařazení mezi horor dokáže vykouzlit úsměv na rtech a všichni Croweovi fanoušci by si ho neměli nechat ujít, neboť Crowe si roli vychutnává. Ani vedlejší obsazení nezklamalo. Nejvíc z něj vyčnívá Franco Nero, který si vystřihl úlohu papeže. Příběhově se filmu dá vytknout určitá předvídatelnost. Čím lépe jste s náboženskými horory obeznámeni tím snazší pro vás bude odškrtávat si povinné položky, které jako by se musely objevit v každém filmu tohoto žánru. Nechybí pochmurné prostředí starého opatství, vymítací rituály, strašidelné zvuky a kamera, která se občas utrhne ze řetězu a během okamžiků exorcismu dovádí stejně jako posedlý mladík Henry. Po stránce speciálních efektů „Papežův vymítač“ příliš nenadchne, ale výbušné, krví nabité finále to do určité míry vynahrazuje. Kromě očekávatelných příběhových zvratů na filmu v neposlední řadě zamrzí i nedostatečná prokreslenost postav s výjimkou otce Amortha. Kvůli toma divákům na Henrym a jeho rodině nezáleží tolik, jak by si zasloužili. „Papežův vymítač“ se tak stává hororem balancujícím na hranici mezi průměrem a nadprůměrem. /65%/

Jak je Michael B. Jordan šikovný a nadaný herec, tak je rozpačitý ve své úloze režiséra. Je vidět snaha přijít s nějakými svěžími nápady, ale leckdy je to spíše kontraproduktivní. Pokus obrazově a zvukově vyjádřit samotu boxera v ringu, o kterou se pokouší při finálním souboji, totálně maří jinou snahu – a sice tu o dramatické finále. Změna tempa i atmosféry je sice ozvláštněním, ale ze všeho nejvíce připomíná scénu ze „Spider-Mana: Daleko od domova“, kdy je Peter Parker zajatý v iluzích Mystéria. Dalším neduhem je kvapné ukončování scén. Chybí prostor pro doznění některých situací a některé pro hlavní hrdiny klíčové momenty (např. smrt jedné z důležitých postav) jsou zase trestuhodně odbyté. Stejně tak zamrzí, že Damianův boxerský styl líčený jako zákeřný, založený na snaze zranit soupeře, se ve finálním souboji vůbec neprojeví (ty tři rány pod pás nepočítám). Adonis ani Bianca neprocházejí žádným vývojem, ač se nám to snaží namluvit. Jejich pocity a pohnutky prostě nejsou věrohodné, ač je hrají skvělí herci. Příjemným překvapením jsou ale dvě nové postavy. Creedova dcera Amara je sice další nevyužitou figurou, ale život jí nádherně vdechla šikovná Mila Davis-Kent. Cenu za nejlepšího herce na place by si ale zasloužil Jonathan Majors. Jeho Damian je asi nejvíce živoucí postavou. Hudební složka dává poctu skvostným motivům Billa Contiho. Jeho fanfára zazní jen jednou, ovšem i během té chvíle dokazuje, jak výjimečný soundtrack Conti pro Rockyho napsal. Z boxerského hlediska je snad zajímavý je Damianův neobvyklý kryt. Jinak se dá vlastně konstatovat, že jsou zápasy odbyté. Není divu, že při tom kalupu je „Creed III“ nejkratším filmem série. A po hříchu také nejslabším. Postrádám slibovanou temnotu, uvítal bych Stalloneho sentiment, ale především silnější příběh. /65%/