Claw

Vřele doporučuji zavedeným fanouškům filmu „Zootopia“. Myslím, že i náhodní diváci by si to mohli užít! Animace, soundtrack a hlasové projevy jsou na jedničku a scénář je srdečný, zábavný i vtipný. Líbí se mi, že tyto kraťasy doplňují malé kousky děje z filmu, to je opravdu skvělé. Až se na film podívám znovu, budu mít na něj nový pohled :-). Škoda, že má tento seriál jen šest dílů. A ještě k tomu jsou hrozně krátké. Jelikož se jedná o antologii, některé epizody jsou zábavné více, některé méně, ale kvalita zůstává stejná. Všechny příběhy jsou kreativní a každý je jedinečný. Zejména epizoda „Kmotr nevěsty“ je mistrovské vypravěčské dílo. Celkově bych to označil za další skvost od Disneyho, který mi zvedl náladu. Příště bych ale raději ocenil plnohodnotné pokračování filmu, než jenom kraťoučký spin-off. /80%/

Z tohoto filmu mám rozporuplné pocity. Líbila se mi ta upřímná pocta T'Challovi (Chadwick Boseman). Zobrazené emoce působí opravdově a dokáží dojmout. Herecké výkony jsou v tomto ohledu dobré. Nejsem z těch, kteří by se bránili nahrazení Atlantidy Talokanem, protože to dává další skvělou záminku ukázat v gigantických produktech, jako jsou filmy MCU, nějaký obsah, který vychází z univerzální kultury. Namor je výborným přírůstkem do řad marvelovských superhrdinů, který okamžitě ukazuje, jak mocný je a čeho všeho je schopen. Akční sekvence jsou zábavné, jak už jsme u Marvelu zvyklí. Také se mi líbila skvělá hudba, která se sem náramně hodí a umocňuje zážitek z filmu. A nakonec je třeba ocenit i garderobu. Za každým z obleků je vidět velká snaha a smysluplnost, která se úspěšně snaží míchat různé kultury s novou dobou plnou technologií. Je to vynikající příspěvek k designu postav. Nelíbilo se mi, že celý příběh působí příliš odlehčeně a když se nad tím zamyslíte, tak i dost směšně. Motivace Namora neodpovídají jeho plánům ani jeho činům v celém filmu. Marvel opět selhává při psaní a vývoji svých záporáků. Vše působí jako pouhá záminka pro střet postav. V příběhu není nic skutečně nosného, kromě smrti T'Chally, která také není dobře využita a zneužívá dramatičnosti, kdykoliv může. Tempo filmu je nekonzistentní. Je dost monotónní až do akčních scén, které jsou dobré, ale krátké. Někdy se příliš mnoho informací odehrává příliš rychle, aniž by bylo možné plně ocenit každou sekvenci a každou zúčastněnou postavu. Speciální efekty jsou podle očekávání dobré, což už je v dnešní době tak trochu povinnost. Ale moc se mi nelíbila kompozice národů. Jak Wakanda, tak Talokan mají problém s kontrastem a barvami, což brání jejich plnému docenění. Ani finální bitva mi nepřinesla žádné uspokojení. Celkově je film zábavný, pokud se chcete jen bavit souboji a vizuálními efekty, ale myslím, že je nejvyšší čas, aby Marvel začal brát své filmy vážně a uvědomil si, že superhrdinské filmy konzumují i dospělí. /50%/

Protagonisté nového netflixovského sci-fi nosí na zádech nenápadné krabičky, kterými jsou jim do těla vypravovány různé substance. S jejich pomocí jim může být navozena paralyzující deprese nebo naopak nálada tak veselá, že se budou chechtat i rwandské genocidě. Muži a ženy pohybující se rozlehlým komplexem jsou vězni a vězeňkyně. Dějištěm filmu, který se neumí rozhodnout, jestli bude raději sci-fi thrillerem nebo satirickou fraškou, je věznice nazvaná Spiderhead. Uzavřené vězeňské prostředí tvůrcům slouží především k navozování hypotetických situací a rozvíjení filozofických úvah nad svobodnou vůlí nebo přetechnizovanou konzumní společností. Ústřední premisa je dílem amerického esejisty George Saunderse. Spousta náznaků z kratičké předlohy byla při převodu do filmové podoby zbytečně dovysvětlena a závěr, kdy morální dilema střídají tvrdé rány, a příběh se zvrhává v grotesku, je mnohem hollywoodštější. Podnětné myšlenkové jádro ale bylo zachováno. „Spiderhead“ se však k satirickému portrétu naší současnosti propracovává dost dlouze. První polovina je jen dlouhá expozice bez žádného děje. Jakkoli je Kosinski nadaný režisér, což nedávno prokázal pokračováním Top Gunu, suverénně zvládá především akční a dojemné scény. S ironickou komedií, ke které má nadsazené vyprávění nejblíž, si moc neví rady a také během četných dialogových scén bude vaše pozornost ochabovat. Streamovacím platformám bývá vytýkána neschopnost vyprodukovat žánrový film, který by se kvalitativně mohl poměřovat s produkcí zavedených hollywoodských studií. Rytmicky nevyrovnaný film, v němž na sebe narážejí různé tóny, žánry i styly herectví, dává těmto hlasům za pravdu. /50%/

Ze všech sérií v historii filmové tvorby se žádná nemůže pochlubit lepším třetím filmem než „Poslední křížová výprava“. Ze všech pokračování se jen málokteré může s „Poslední křížovou výpravou měřit“. Tento film nastavil a zvedl laťku pro všechna následující dobrodružství - laťku, které dosud žádný film nedosáhl. Indiana Jones se tímto dílem stává filmovou legendou. Má všechny prvky dokonalého filmu: sympatické postavy, kvalitní herecké výkony, úžasné akční scény, vynikající kaskadérské kousky, vynalézavou režii, chytrý a hluboký scénář, perfektní hudební doprovod od Johna Williamse, nádhernou kameru a svižné tempo. „Poslední křížová výprava“ je nejen úžasným pokračováním, ale řadí se mezi mé nejoblíbenější filmy všech dob. Bez nadsázky tento film střílí na všechny strany, bez debat zasahuje všechny cíle a zcela upřímně potvrzuje, že Steven Spielberg je jedním z nejlepších režisérů moderních dějin. Harrison Ford JE Indiana Jones, nemohu si v této roli představit někoho jiného. Stejně působivý je i Sean Connery v roli Indyho otce. Ti dva spolu sdílejí zábavnou směs napětí, trapnosti a humoru, když se snaží snášet vzájemné výstřelky a metody přežití. I všechny ostatní vedlejší role byly výjimečně dobře zvládnuty. Zvláštní pochvalu si zaslouží Denholm Elliot jako zábavný Marcus Brody a Alison Doody, která skvěle kombinuje ženskou drsnost s trochou zranitelnosti. Všechny akční scény byly vymyšleny a provedeny skvěle, přičemž mezi ty nejlepší patří úvodní honička ve vlaku, další senzační honička v Benátkách a epické zúčtování na poušti s německým vojenským tankem. U všech tří zmíněných scén vidíme jedny z nejlepších kaskadérských kousků v dějinách filmu. I když je zábavné vidět Indyho, jak mlátí padouchy, je to především archeolog, což je jeden z nejzajímavějších aspektů této postavy. V tomto dílu nejvíce vyniká jeho inteligence jako vědce. Zdá se, že je skutečně nadšený z práce, o níž se dozvídáme, že je inspirována učením jeho otce. O to větší uspokojení přináší závěrečná cesta za Svatým grálem, kdy Indy i jeho otec využívají svých znalostí, aby unikli nástrahám, porazili padouchy a našli pravý pohár. Indiana Jones zůstává jedním z nejikoničtějších výtvorů v dějinách kinematografie. Jeho jméno je dnes synonymem dobrodružství, akce, nebezpečí a kvalitní filmové tvorby. Podtrženo, sečteno: Poslední křížová výprava, jeden z nejlepších filmů všech dob a zdaleka nejlepší film roku 1989 převyšuje druhý i čtvrtý díl o celou ligu a spolu s prvním dílem tvoří nejlepší dvojici dobrodružných/akčních filmů, které kdy uvidíte. Upřímně zde není jediná zásadní chyba, protože vše od režie až po výjimečný hudební doprovod se povedlo na výbornou. Pokud máte rádi filmy, je vaší povinností se na něj podívat a užít si jeho epické dobrodružství. Filmová dokonalost je něco, čeho dosáhne jen málo filmů, a ještě méně sérií toho dokáže dosáhnout vícekrát. /100% + FILM ROKU/

Na „Black Adama“ jsem šel s optimismem. Mám rád The Rocka, baví mě komiksové filmy a chci se dozvědět víc o postavách, které neznám. Navíc se mi líbily oba trailery, takže jsem se na film od začátku těšil. Byl jsem prostě připraven na další klišovitý, ne moc hluboký blockbuster, kterým „Black Adam“ bezpochyby je. Určitě by se zde našlo několik dobrých momentů a interakcí mezi postavami spolu s obstojným příběhem a dynamickým tempem. Jedná se pravděpodobně o nejzběsilejší komiksový film tohoto roku. Příběh sice není ničím výjimečný, ale díky svižnému tempu funguje dostatečně a pomáhá mu i solidní humor. Film mi tu a tam vykouzlil úsměv na tváři. Scénáristé věděli, že tu mají neporazitelného hlavního hrdinu, takže dělali, co mohli, aby se s ním pobavili. Black Adam jako postava je přinejmenším zajímavý. Dokáže vyhrát jakýkoliv souboj, aniž by na sobě měl nějaké škrábance. Jakékoli zásahy, které schytá, má proti útočníkům s lehkostí. Výkon Dwaynea Johnsona se mi líbil. Je vidět, že se této roli věnuje s velkým nasazením a má stále velké charisma. Zbytek hereckého obsazení je dost nevýrazný. Vedlejší postavy nedostali moc prostoru. Snad jenom Pierce Brosnan jako Doctor Fate vyniká. Je to skvělá postava, která oplývá moudrostí a vtipem. Má také pár těch nejvtipnějších scén ve filmu. Hlavní záporák Sabbac je nejslabší a nejzapomenutelnější postava filmu. Je to jen generický záporák, který chce hlavně ovládnout Kahndaq a herecký výkon je dost dřevěný. Vizuální stránka a akční scény jsou trochu nekonzistentní. Je zde několik skvěle vypadajících efektů, kostýmů a kulis. Kostýmy v tomto filmu vypadají nádherně a barevnost dobře zapadá do tónu filmu. Ve filmu je tolik CGI, až jsou některé scény do očí bijící. Hlavní hrdinové mají opravdu zajímavé schopnosti, které jsou podpořeny dobrými efekty, ale ne všechny vizuální efekty vypadají vypilovaně. Co se týče akce, docela se mi líbila. Je vidět, že se tento film inspiroval Mužem z oceli. Sledovat Black Adama v akci je opravdu zábavné už jen proto, že s takovou lehkostí ničí armády lidí. Bitva Doktora Fatea proti Sabbacovi vyniká také způsobem, jakým je natočena a sestříhána. Film však spoléhá na zpomalené záběry, které vizuální stránce spíše škodí. Jinak je ale zábavné sledovat akční scény, které jsou pěkně natočené a je jich tu dostatek. Hudební doprovod je také parádní a do filmu se skvěle hodí. „Black Adam“ je zábavný blockbuster, který podle mě mohl být o něco lepší. Líbil se mi a nikoho bych od jeho zhlédnutí neodrazoval, ale ve srovnání s některými jinými blockbustery, které vyšly letos, mi připadal poněkud nedotažený. Fanoušci The Rocka a DC by si na tomto filmu měli přijít na své. /60%/

Záchrana thajských fotbalových juniorů a jejich trenéra, kteří uvízli v jeskynním komplexu Tham Luang Nang Non, představovala akt neobyčejného hrdinství, kdy se skupině potápěčů podařilo něco zdánlivě nemožného… Režie Rona Howarda je téměř dělnická. Žádné kudrlinky, žádné zbytečné dějové linky a jen zřídka, pokud vůbec, nějaká manipulace s příběhem. Ve filmu „Třináct životů“ se drží toho, co mu jde nejlépe - předkládá fakta a nechává příběh, aby si sám vybudoval napětí. Film je velmi záměrně natočen z pohledu vnějšího světa. O tom, jak chlapci prožívali situaci v jeskyni se téměř nic nedozvíme a žádný z nich nám není představen jako jednotlivec. Ve skutečnosti zmizí z plátna od okamžiku, kdy vstoupí do jeskyní, až do chvíle, kdy s nimi první potápěči navážou kontakt - stejně jako zmizeli ve skutečném životě. Zpočátku se mi tento přístup moc nezamlouval, protože chlapci byli redukováni na pouhé šifry, ale pak mi došlo, že právě takoví byli pro tehdejší zpravodajské kanály: dvanáct neznámých chlapců (plus jejich trenér) uvězněných v jeskyni v daleké zemi. Třeba důležitá zmínka, že několik dětí a trenér jsou bez státní příslušnosti a nemají tak přístup k sociálnímu systému, není rozvedena. Viggo Mortensen a Colin Farrell hrají skutečné potápěče Ricka Stantona a Johna Volanthena. Svých fyzicky náročných rolí se zhostili znamenitě. Oběma se daří vystihnout nuance povahově odlišných hrdinů. Mortensen jako Stanton je emociálně odtažitější. Dává si hlavně záležet na dobře odvedené práci, city nechává stranou. Farrellův Volanthen je oproti němu mnohem vřelejší a coby otec se snáz dokáže vžít do pozice rodičů čekajících, zda se jejich potomky podaří zachránit. Na to, že většinu rozmáchlé stopáže tvoří plavání tam a zpět, máte pocit, že se příběh stále někam vyvíjí a že jsou vám hrdinové bližší a bližší. O to urputněji zatínáte pěsti, aby svůj smělý plán dokázali realizovat. Myslím, že se jedná o jeden z nejpovedenějších režisérových projektů. Kvalitní obraz, výborné lokace, střídání klaustrofobických záběrů jeskyní s nádhernými krajinnými scenériemi místních lokalit, kvalitní herecké výkony… - to vše umožnilo, aby se snímek stal silným a inspirativním dílem. /90%/

Další film, který pokračuje v trendu biografických filmů o hudebních celebritách. Vím, že každý jedinec měl své vlastní životní zkušenosti a je nefér je srovnávat, ale to, co tyto filmy jako „Bohemian Rhapsody“, „Rocketman“ a nyní „Elvis“ zobrazují, je ve své podstatě stejné: hudební umělci, kteří měli obrovský talent a chtěli jen hrát hudbu, jsou většinou ztraceni v područí bezohledné slávy a všech excesů, které s ní přicházejí, přičemž je bohužel využívají lidé z jejich okolí, kterým na nich vůbec nezáleží a nic kromě peněz je nezajímá, což způsobuje, že jejich život končí tragicky... Nicméně jako životopisný film mi to přišlo z některých důvodů podivně provedené. Střih byl špatný a příliš se fixoval na zachycení stylu, až to bylo téměř zdrcující. Střihy a použití hereckých výkonů nedává divákovi dostatek času na reakci nebo strávení toho, co se stalo. Neustále se přepíná mezi silně emotivními scénami, ohromující uměleckou kamerou a střihem. Zkrátka je tento film doslova sestříhaný jako 160minutový videoklip. Film je příliš dlouhý s mnoha opakujícími se dějovými úseky a zaměřený spíše na vedlejší postavu Toma Parkera (Tom Hanks). Po celou stopáž filmu působil Elvis jako velmi pasivní postava, nevím, jestli to bylo záměrně, aby se posílil fakt, že jeho život „vlastnil“ Tom Parker, ale téměř nepůsobil jako trojrozměrná osoba. Z filmu jsem odcházel s tím, že si plně neuvědomuji, kdo vlastně Elvis jako osobnost byl. Také dost zamrzí celkové osekání (drogových) trablů a paranoidních stavů, které provázely krále rock and rollu na konci jeho životní cesty. Vyvrcholí to tím, že film nezobrazuje jeho skon a vyřeší se to až v samotném závěru titulkem s datem jeho úmrtí. Nepatřím k těm, kteří by Elvisovu hudební tvorbu vehementně adorovali, rozhodně se ale najdou songy, co vešly do povědomí. Když se na jednom z vystoupení rozeznělo „Suspicious Minds“, tak se dostavil příjemný pocit, znásobený impozantně zvládnutou imitací pěveckého idolu, včetně jeho pohybové sestavy. Většina filmu je ale sáhodlouhá nuda, v níž převládá obrazová a technická kvalita nad tou obsahovou. Celkově je těžké něco plně docenit nebo pochopit, když je to přehnaně provedené, „Elvis“ je jeden z takových filmů. /60%/

Mám takové tušení, že v případě třetího snímku šikovného režiséra Jordana Peelea budu patřit – co se hodnocení týče – k opozici. Film totiž sklízí povětšinou pochvalné recenze a hodnocení po celém světě. A i když nadšené argumentaci jeho obdivovatelů rozumím, nemohu se zbavit pocitu, že je – stejně jako tvůrce samotného – postihla jistá zaslepenost, kvůli které přehlížejí evidentní nedostatky. Jordan Peele se blýskl chytrým hororem „Uteč“ v roce 2017, za který dostal dokonce Oscara za nejlepší scénář. Po právu. Již v té chvíli byl Peele zmiňován jako nástupce Hitchcocka a Shyamalana, s jejichž tvorbou má ledasco společného. Pak přišel snímek „My“. Troch komplikovaný horor, ale opět postavený na chytrém nápadu. Z hlediska scénáře „Nene“ nepřekvapí svou zápletkou ani rozuzlením, ale spíše drobnými detaily, dramatickými oblouky a odkazy, které jsou rozesety na ploše celého filmu. A to je zároveň deviza i Achillova pata celého díla. Peele se natolik soustředil, aby do sebe vše zapadalo, že ve snaze natočit skutečný spektákl zapomněl na to, že své diváky nesmí nudit. Jenže to se tu právě děje. Pro danou zápletku, kterou jsme v různých obměnách už měli tu čest vidět, jsou dvě hodiny a deset minut opravdu moc. A nepomáhají ani odbočky – jako třeba ta s hvězdou sitcomu a šimpanzí nehodou. Po pravdě mám pocit, že právě šimpanzí historka je jediným prvkem, který do výsledné skládačky absolutně nezapadá a je tam navíc. Pokud mi ale něco uniklo, omlouvám se. Každopádně film má unylé tempo, chybí mu skutečné napětí a paradoxně funguje především v humorných momentech, což je Peeleova silná stránka. Bohužel takových momentů zde zase není mnoho. Všechno je to zaměřené na obrazovou složku. I postava bravurního kameramana naznačuje, že Peele chtěl tentokrát stvořit svůj nejumělečtější a nejucelenější snímek, ve kterém nebudou hluchá místa. Jenže – a zde je možné, že se mnou nebudete souhlasit – to dle mého trochu přepískl. I díky tomu se film potácí mezi žánry (sci-fi, thriller, horor, komedie, drama), aniž by úspěšně do jednoho z nich, byť na chvíli, zapadl. Chybí tu razantnější tempo, když dojde na akci, a strach, když bychom se měli bát (něčeho nebo o někoho). Za mě je „Nene“ spíše zklamáním. Nikoliv po řemeslné stránce, tam nelze mít výhrady, ale z hlediska filmové zábavy, kde celá ta dokonalost přichází vniveč. Je to taková parádní bublina bez pořádného obsahu. /65%/

Dost bylo Supermanů, Aquamanů, Batmanů a dalších hrdinů. Přežili se a jak to vypadá, mají víc slabin, než by se čekalo. Jenže to dost možná bude tím, že soupeřem není proradný padouch formátu Lexe Luthora, nýbrž živočich, do něhož byste to rozhodně neřekli. Dějová linie v podstatě kopíruje příhody Supermana a záhy zapojí do akce všechny jeho kolegy. Pak už jsou odstaveni na vedlejší kolej a ke slovu se dostávají mazlíčci. Naštěstí pro další vývoj nesvázaní žádným předchozím musterem, ale čas od času upomínající na některé jiné opusy (např. prozření Crypta po ztrátě jeho superschopností jako by z oka vypadlo myšlence filmu „Bolt, pes pro každý případ“). Jsou tu i další podobnosti, ale žádná z nich není natolik marginální, aby to zkazilo dojem ze zábavy. Stále je třeba brát na zřetel, že jde film primárně určený dětem, takže kromě tradičně roztomilých zvířátek s obrovskýma očima je třeba jim připravit po mnoha zklamáních a ústrcích i náležitý happyend. Dalším kladem je počáteční rozkolísanost budoucí Ligy. Tady by se dalo říci, že příběh může zafungovat i jako jemné postrčení publika ke zhodnocení vlastních vztahů a onoho pochopení „sám nezmůžeš nic, společně všechno“. Pracuje se zde i s důvěrou a zradou, pocitem odpovědnosti a nutnosti pomoci, ale nijak křečovitě, vše vlastně vyplývá z ubíhajícího příběhu a vše do sebe příjemně zapadá. Nejsou sem implementována různá povinná témata – v tom mají animované filmy ještě určitou výhodu. Proto se určitě budou těšit skutečně rodinnému publiku, protože starší diváci si při něm – bez hanlivého podtónu – mohou odpočinout bez nějakého uvažování, co tím vlastně chtěl autor říci. Vyvstává nám tedy nový fenomén? Nedivil bych se, kdyby se už v této době rozeběhly práce na dalších osudech DC Ligy, protože pořád je co zachraňovat, zvláště když s Lulu ještě Crypto a jeho přátelé definitivně neskoncovali. Ba co víc, Luthor si to polepil na všech stranách a kolegové možná už šťastně ženatého Supermana mají nové kamarády. Takže máme před sebou případ, kdy by „dvojka“ – při zachování určitých kreditů – mohla být očekávána s nadšením, nikoli s obavami, jak se povede původní záměr zničit. /70%/

Tom Cruise očividně popírá zákony stárnutí, protože ve svých 60 letech vypadá prakticky stejně jako v roce 1986, kdy natáčel první „Top Gun“. Navíc, kromě toho, že skvěle vypadá a je v parádní kondici, nadále si vybírá velmi zajímavé projekty, ve kterých může uplatnit svou vášeň pro adrenalinové akce a které navíc potěší nejenom jeho, ale i diváky. Původní „Top Gun“ patří mezi kultovní filmy, a i když je jeho dějové schéma takové klasické "osmdesátkové" lze na druhou stranu říci, že je esencí toho nejklasičtějšího z daného období, a to v míře takové, že ho můžeme směle označit za vrcholný artefakt své doby. Jde v něm o lovestory zasazenou do akčního rámce v prostředí špičkové školy pro nejlepší stíhací piloty, přičemž příběh koření rivalita mezi jednotlivými aktéry i trauma hlavního hrdiny. To vše v okázalé výpravě Jerryho Bruckheimera a zvládnuté režii Tonyho Scotta. O druhém dílu se hovořilo dlouho, a nakonec byl po 36 letech realizován, což je nejdelší časové období mezi prvním a druhým dílem v historii kinematografie. Cruisovou podmínkou pro jeho vznik bylo natáčení v reálných létacích strojích. Herci tak museli podstoupit náročný trénink, aby se naučili snášet přetížení a vklouzli do svých postav. „Maverick“ také nese českou stopu, protože než herci usedli do F/A-18 Hornet, létali v tréninkových strojích Aero L-39 Albatros vyráběných v Aero Vodochody. Upravené Albatrosy byly také využity přímo při natáčení, kdy nesly kamery upravené pro snímání obrazu ve vysokých rychlostech. Většina scén tedy byla natáčena v reálu, nikoliv před zeleným pozadím, což je obrovský klad filmu. Nový „Top Gun“ je paradoxně ještě větší "osmdesátková" jízda než film původní. Od nepravděpodobné zápletky, přes všechny očekávané i neočekávané příběhové kličky, jasnou sázku na zábavnost na úkor realističnosti, až po to mňamkózní finále (a kopírování „Star Wars“). První film respektuji, ale nikterak jsem jeho kouzlu nepodlehl. Rozhodně to ale nemohu říci o filmu druhém, kde to tvůrcům baštím i s navijákem. Film, který dokáže strhnout všechny, kdo byli odkojeni na filmech oné éry před čtyřiceti lety a zároveň i mladé diváky. Za mě je „Top Gun: Maverick“ první trefou letošního roku a parádním letním blockbusterem, který šlape jako hodinky, sluší mu fakt, že byl natočen z velké míry v reálném prostředí a má všechny ty správné ingredience filmového dobrodružství, při kterém se vzdálíte skutečnému světu a jen si užíváte dění na plátně. Klobouk dolů, pane Cruisi (a spol.). /95% + FILM ROKU/