black.crow

Byla to celkem zábava, i když trochu zvláštního charakteru. Jednak u filmu o influencerech bych očekával aspoň o dekádu nižší věkový průměr. Docela mě tak zarazilo, že hlavním postavám je mezi třicítkou a čtyřicítkou. Nicméně postavy se jako o deset až patnáct let mladší chovaly. Postrádaly evidentně nejen selský rozum, ale v mnoha případech skoro i svéprávnost, takže jsem měl celou dobu pocit, že to nějak nesedí dohromady. Dějově film nepřekročil úroveň průměrného thrilleru, což je škoda. Zhruba od poloviny jsem totiž očekával, že by to mohlo směřovat k určitému vývoji, který by to celé posunul o úroveň výš. Nakonec se ale vrátila předvídatelná linka a předvídatelně to taky skončilo.

Už jsem si zvykl, že hledat logiku v seriálech japonských televizních stanic je jako hledat jehlu v kupce sena. Ale tohle už bylo dost za hranou. Člověk by si mohl myslet, že v Tokiu je jen jediná banka, jediná nemocnice, jediná policejní stanice, protože jinak by děj prostě nemohl fungovat. Postavy jsou divně černobílé, zápletky překombinované a děj nepravděpodobný. To všechno by se snad dalo odpustit, kdyby to jako celek bylo nějakým způsobem zajímavé nebo aspoň zábavné. Ale není.

Velké zlamámí. Je to bohužel nuda a nic na tom nezmění jméno del Tora ani H. P. Lovecrafta. U Lovecrafta jsem si stejně už předtím myslel, že mu svědčí víc papír než filmové plátno, a Cabinet of Curiosities mě ještě víc utvrdil. Nejlepší částí seriálu je pro mě jednoznačně intro, na to jsem se vždycky těšil. A to je vlastně taky kámen úrazu – mám dojem, že výrazně převážila forma nad obsahem. Ale krásný vizuální styl, který se seriálu nedá upřít, prostě nevyváží obsahovou mdlost.