Elyv

Úchvatný vizuál a milý příběh.

Neuvěřitelně hloupý snímek, ve kterém figuruje jedna stále dokola opakovaná píseň a arogantní a nadržené prase, které kudy chodí, tudy znásilňuje (tohle bych sexem opravdu nenazývala), neb má bolavou dušičku. Inteligentnější příběh zaručí i (pod)průměrné domácí porno.

Panebože. V originále by to snad nemuselo být ani tak hrozné (vadily mi jen naprosto nelogické střihy a záběry pod sukni či na nohy každé slečně, která se nachomýtla v okolí kamery), ale ty češtinářské hrůzy a popisy jako z náhodného generátoru slov, co v dokumentu zvládli vytvořit "naši" (kromě snad už obligatorních výslovnostních nebo faktických kiksů), to je do nebe volající. Pokud si ale chcete užít pěkné záběry za doprovodu náhodného toku smysl postrádajících slov, určitě neváhejte. Vždyť přeci: „Edo. Tokio. Zdá se, že jejich cesta byla určena už před staletími a náhle v tu nejnepředvídatelnější chvíli přijde něco nečekaného. Vidina se zamlžuje. Domnívali jsme se, že jsme našli správný směr, a náhle se ocitáme někde jinde zbaveni orientačních bodů. V Tokiu se na orientační body snadno zapomene, neboť město je neustále pod vlivem barev, různých technik a odvážných koncepcí, stylů a rytmů. Dnem i nocí hledá město jiné formy, jiné myšlenky. (…) Teprve s dostatečným odstupem se přítomnost vzdaluje a ve světle návěstidel spatříme planetu budoucnost, která bude dost možná velmi blízká planetě Edo.“