OJan

Počinů obsahující vydařenou satiru je v Česku jako šafránu. Tady se to ale povedlo, a tak jsme svědky vtipného, svérázného a ne zrovna povedeného vesmírného letu, který je ještě k tomu plný překážek. Ano, jak už možná vidíte, Kosmu se mistrně povedlo ukázat českou společnost. A upřímně bych se ani nedivil, kdyby takto skutečně vypadal český pokus o dobytí Měsíce. Ale co by to bylo za český počin, kdybychom si neudělali pořádnou srandu i z našich sousedů. A tak se zde můžeme vysmát slovenským Tatrám, polské raketě s křížem, a aby se nezapomnělo ani na jiné státy, můžeme se pobavit i nad čínskými raketovými inženýry. Avšak i tato satirická jízda obsahuje pár hluchých míst, které povětšinou sklouzávají do nevtipnosti a někdy prorazí i zeď trapnosti. To se více stávalo posádce, ministři byli vtipní pořád (snad až na ten laciný fór s prsy na konci, to mi prostě přišlo v porovnání s jinými fóry mírně prvoplánové, i když chápu myšlenku, kterou to přenášelo). Kvalitní satira bývá podepřena solidním příběhem, který byl zde znatelný až v druhé polovině epizod. Ze začátku do byly pouze vtipy - povedené, nicméně vyšuměné do ztracena. Konec se hodně vydařil, snad možná nejčistší ukázka Česka celého seriálu. Když se nad tím člověk zamyslí, může nakonec seriál působit poměrně znepokojivě, neboť si uvědomíte, že taková je opravdu česká nátura, jelikož tvůrcům se to opravdu povedlo dobře předvést. Každopádně, my Češi se prostě nezměníme - má to totiž smysl? |70%|

Matrix je kultovní film, o kterém bylo řečeno už snad úplně vše. Je to totiž možná nejlepší sci-fi snímek, který kdy spatřil světlo světa. Bez nadsázky. Ale proč vlastně? Mě k vykonání tohoto verdiktu přiměly dvě věci. Tou první je myšlenka, kterou se film snaží říct. Myšlenka, která je v moderní filozofii dnes poměrně často rozebírána. Je svět, ve kterém žijeme skutečně reálný? Nebo jde jen o výplod našeho mozku či snad jde opravdu jako ve filmu o pouhou počítačovou simulaci. Tuto recenzi píšu dva dny po zhlédnutí. Musel jsem si totiž v hlavě rozebrat složitost tématu, o kterém film pojednává. A přemýšlel jsem nad tím až tak moc, že jsem se dostal do jakési existenční krize. A ještě k tomu jsem se žádné jednoznačné odpovědi nedobral, jelikož se na otázku, zda skutečně žijeme v Matrixu prostě jednoznačně odpovědět nedá. Film je to tedy velmi nadčasový, ale nejen myšlenkou, nýbrž i provedením. A tím se dostáváme k druhé věci, kvůli které považuji Matrix za nejlepší sci-fi. Ten vizuál je prostě něco neuvěřitelného. Naprosto revoluční kamera, choreografie, které jsou vysoce poutavé a nápadité (opravdu klobouk dolů choreografům, protože to je vážně mistrovsky odvedená práce), postavy, hudba a v neposlední řadě také ten zelený odstín, do nějž je celý počin laděn. To vše dává tomuto snímku kouzlo, který snad žádný jiný sci-fi snímek nemá. |100%|

"Jestli umřeš, tak tě zabiju." - Když před časem Netflix vydal Squid Game a stal se z toho totálně komerční seriál, že už jsem pomalu nemohl ani otevřít lednici bez toho, aniž by na mě nevyskočilo video či cokoliv pojednávající o tomto seriálu, tak mě to od toho, abych se na tento korejský počin podíval úplně odradilo. Podobný osud potkal i Wednesday. I tento spin-off rodiny Addamsonových na mě začal všude možně vyskakovat a já jsem, ač jsem nechtěl, všude možně koukal na to, jak se úplně snad každý snaží napodobit onen tanec, který Wednesday předvedla na plesu ve čtvrté epizodě. Tentokrát jsem si však řekl, že bych se na to také měl podívat a zjistit proč je tento seriál momentálně natolik úspěšný. A musím říct, že to chápu. Tim Burton svými čtyřmi epizodami nastartoval docela zábavný a solidní mysteriózní fantasy seriál, který je příjemný a zábavný. Pak, když otěže přešly na Gandju Monteirovou a Jamese Marshalla, však seriál začal ztrácet atmosféru a trochu mě naštvalo, že atmosféru ztratila i sama Wednesday. Jenna Ortega totiž Wednesday ztvárnila natolik mistrně, že když teď nad tím přemýšlím, tak jsem se na seriál koukal snad jen kvůli ní. Co se děje týče, občas působí trochu infantilně a už snad ve druhé epizodě jsem si nebyl místy jistý, zda se náhodou nekoukám na některý z dílů Harryho Pottera, protože jistá podobnost je občas do očí bijící a finále v poslední epizodě se zdá být jako úplně vystřiženým ze světa kouzel a magie. Nicméně jsem rád, že to není předvídatelné a že nebylo vůbec jednoduché odhadnout, kdo by mohl být tou příšerou. Pak je tu scénář, který se někdy jevil jako nedotažený, ale věřím, že ve druhé sérii se dočkám nějakého dovysvětlení některých věcí. Monstrum, kolem kterého se zde všechno točí vypadá docela úsměvně a trošku tím strhává hororové ladění, tudíž je mnohem lepší, když se o něm pouze mluví, než když se ukazuje, protože jeho vzhled je prostě spíše k zasmání, než aby mi měl nahánět strach, což je škoda. A teď se dostávám k samotnému finále. Je prostě divné, plné klišé a atmosféra, která byla v úvodu tak patrná, zmizela. Navíc na mě poslední epizoda působila jakoby to bylo více epizod v jednom, čímž vyzněla mírně zbrkle. Zkrátka to nebylo moc uspokojivé zakončení. To, co ale zůstává bez jedné jediné výtky je Jenna Ortega, hudba, výprava, postavy a v neposlední řadě velmi vtipné a úderné hlášky (mou z nich nejoblíbenější jsem napsal pěkně nahoru). Dobře jsem se bavil a jsem zvědav na druhou sérii, u které doufám, že nespadne do vod přeplácanosti. Taková zajímavost na závěr: původně jsem zamýšlel, že se podívám na jednu epizodu vždy ve středu :D. |75%|

Na tento film jsem narazil zcela náhodou a po přečtení obsahu jsem si řekl, že to není špatné a že bych se na to mohl někdy podívat. Nedlouho před zhlédnutím jsem zjistil, že autorem je Quentin Dupieux, s jehož filmovou tvorbou nemám jedinou zkušenost a jediné co od něj znám je projekt Mr. Oizo a song Flat Beat, který jsem jednu dobu dost poslouchal a dodnes si jej velmi cením, tudíž jsem očekával něco solidního. Jenže to, že jsem doposud neviděl ani jeden snímek tohoto poněkud bizarního francouzského režiséra je právě ta chyba. Nebo spíše štěstí? Jelikož jsem to tedy zapnul totálně neznalý toho, co mě může od tohoto podivína čekat, byl jsem po zhlédnutí totálně vyveden z míry a říkal jsem si: "Co to jako je? Co je toto za film.". Jednoduše řečeno: je to tak podivné, že to už snad ani podivnější nemůže být a tento film právoplatně zařazuji do mé pomyslné sekce opravdu zvláštních filmů. Pár artových počinů jsem již měl možnost zhlédnout a tím pádem jsem se ze začátku vcelku bavil a párkrát jsem se i zasmál. Jenže druhá polovina byla fakt divná a už to vážně nebyla komedie ani trochu. Myšlenku to nějakou má, nicméně je vyjádřena tak podivuhodným způsobem, že i když jsem pochopil co tím autor chtěl říci, tak to nebude úplně to, k čemu bych se v nejbližší době vrátil a to i přes více méně (ano, v tomto případě skutečně více méně) krátkou stopáž. A tak jediné, co se mi na tomto filmu líbilo byla hudba, i když i ta byla místy skutečně bizarní. Takže, co se týče tvorby Quentina Dupieuxe - radši zůstanu pouze u toho žlutého plyšáka, který vystupuje ve Flat Beatu. |15%|

Když jsem si všiml, že se zde pomalu blížím k 300. recenzi, začal jsem uvažovat, který film poctím touto jubilejní recenzí. A pak mě napadlo, že by mohlo být stylové, když to bude právě TŘETÍ John Wick. Nicméně jsem nečekal, že budu udělovat i třetí číslo začínající trojkou - 3 hvězdy. Třetí kapitola Jonathanovy vendety začíná poměrně lákavě, což mě to velmi chytlo, avšak jak se později ukáže - tato úvodní sekvence je jakýmsi dojezdem dvojky. Pak už jsme svědky trochu jiného filmu. Úsporně mluvící Wick kosí další a další nepřátele a odolává sám stále většímu množství lidí. Doposud jsem mu to věřil, ale tady už poměrně často zaznívalo mé udivené: "Neee, to přece není možné, aby tohle přežil.". Tímto film totálně ztrácí jakékoliv napětí, protože se prostě o Jonathana nejde bát a tím pádem působí poměrně ploše některé scény (zejména ta odehrávající se na střeše Continentalu ke konci snímku). A nemohu si pomoct - sekvence v Casablance, jež je zde mnohými opěvována mi přijde překombinovaná a již postrádající kouzlo předešlých částí, tudíž tu surovou akci, která byla a je pro tuto franšízu to, co z ní dělá nezapomenutelnou. V Casablance jsem se jednoduše dočkal pouze velmi klišé akce hodné tak nějakého průměrného akčního počinu, ve které vyčnívala snad jen Halle Berry a její vycvičení psi. Více se mluví. Ano, sice chápu, že se tvůrci snaží udělat kolem Wicka nějaký zajímavý příběh, ale optikou skoro bezpříběhového prvního dějství, kde šlo hlavně o akci, o čemž bezpochyby tato série především je, to působí někdy zbytečně. Já sám jsem si po zhlédnutí jedničky nějaký více promakaný příběh přál, nicméně jsem zjistil, že když je ho tu moc, nesvědčí to. Ale abych filmu zas až tak moc nekřivdil stále je to skvěle natočené a sestříhané poctivé akční řemeslo, které je doplněné excelentním soundtrackem a i když je již stopáž trochu delší, není zde k nalezení vyloženě hluché místo. A finální akce přímo v Continentalu, ve které se zase navrátilo ono kouzlo je zkrátka ukázka toho, že to Chad Stahelski s filmem umí. A upřímně se těším až si vyrazím na čtvrtou kapitolu, které jsou zde dobře otevřeny dveře někdy někde do kina. |60%|

"Vítejte na výstavě 'Odrazy duše' v newyorském muzeu moderního umění." - Tak když tohle zaznělo z toho tlampače ve finální sekvenci filmu, řekl jsem si, že tohle je přesně ta věta, která vystihuje celou podstatu série filmů o Johnu Wickovi. Ano, je to skutečně tak - týpek, který oddělal u baru tři chlápky pouhou obyčejnou tužkou odněkud z papírnictví je zpět, teda pardon týpek - John Wick. A zdá se, že je zpátky mnohem neprůstřelnější než minule, což když vezmu v potaz informaci, která se píše zde v zajímavostech, že se film odehrává 4 dny po jedničce je poněkud zarážející. Ve výsledku to ovšem nevadí a vlastně je to i celkem pochopitelné, když má pověst jednoho z nejlepších. Nicméně, druhá kapitola Johna Wicka působí spíše jako takový dovětek prvního dílu a 1. část dílu třetího. Vlivem tohoto film vlastně ztratil takový dojem plnotučného pokračování a místy působí podobně asi jako první část posledního dílu Harryho Pottera. Na druhou stranu film společně s předchozí částí tvoří kolem Johna Wicka sympatický svět plný pravidel, které tuto sérii odvrací od propadlišť klišé příspěvků do akčního žánru. Navíc když jsem v recenzi na Johna Wicka žadonil o nějaký důmyslnější příběh, tak po spojení s tímto snímkem jsem se jej dočkal. Teď jen doufám, že se podobně zaklapne i s třetí částí. Změnu hodnocení z původních pěti na čtyři hvězdy ale zapříčila ještě další věc - to ze začátku pomalé nabíraní tempa. Dalo by se říct, že v tomto snímek postrádá kouzlo jedničky, jelikož se začalo více mluvit a to této sérii zrovna moc neprospívá. Jinak ale snímek skýtá vše, co divák očekává a chce vidět od Johna Wicka - špičkově promyšlené akční scény, které jsou natočené velmi přehledně, nově nechybí ani trochu více humoru a film (zde tedy až druhá polovina) příjemně odsýpá. Dále je skvělé, že snímek i nadále zůstává u motivu pomsty a vypsání odměny s astronomickou částkou, který kdyby se změnil, tak už by to prostě nebyl ten v obleku oblečený John Wick. Já jsem byl navíc potěšen, že zůstal zachován onen zajímavý styl střihu, který mě u jedničky dostal. |80%|

Když jsem se s někým občas o této sérii bavil, bylo mi řečeno, že působí extrémně nepřesvědčivě, co se akce týče. Já sám jsem zhlédnutí Johna Wicka dlouho odkládal, nicméně včera jsem si řekl, že konečně nadešel čas to zapnout a přesvědčit se na vlastní oči, zda měly zlé jazyky pravdu. Neměly. Myšlenka, že se John Wick vydá vyvraždit polovinu ruské mafie kvůli zabitého psa sice může působit na první pohled nepřesvědčivě, ale není tomu tak. Jediné, co tady působí nepřesvědčivě jsou některé dialogy, které jako jediný aspekt filmu hraničí s klišé, kterému se jednička Johna Wicka mistrně vyhýbá. Zkrátka to opravdu není ten klasický americký akčňák, který po zhlédnutí můžete zapomenout. Díky jedněch z nejlepších režisérů akčních filmů se z tohoto stává opravdu velkolepá akční jízda plná surové akce, která je opravdu poutavá a jak jsem již zmínil, vyhýbá se klišé obloukem. Občas se sice projeví nedotažený scénář a já sám bych ocenil trochu více rozpracovaný příběh, toho se ale snad dočkám v dalším pokračování. Film je však excelentní příklad špičkového akčního řemesla s výbornou kamerou, hudbou skvěle podtrhávající akční sekvence, zajímavým stylem střihu, který mě od začátku zaujal a navrch ještě s několika nezapomenutelnými hláškami. |80%|

Absence střihu se do takového filmu hodí. Přidá to na autentičnosti a přirozenosti a já jsem se do filmu vžil až natolik, že jsem si začal myslet, že to není film, nýbrž realita. Natočit to tak, aby se povedlo před chvílí zmíněné a nevypadalo to divně není vůbec jednoduché. Dále pak film slouží jako věrohodná sonda do míst restaurace, kam běžný host nevidí a často si ani neuvědomuje, že třeba i za kusem hranolky stojí fůra práce, bez které se může podnik zavřít. Ukazuje, že když má restaurace dobré jméno, nemusí být nutně dobré i vztahy mezi zaměstnanci a v neposlední řadě také předvádí, že kuchaři společně s personálem jsou také jenom lidé. Přeci jen se ale i na tomto snímku najde pár stinných stránek: jelikož je to bez střihů, tak je prostě nutné, že občas musí kamera odejít pryč z místa, kde se vyskytuje více postav a sledovat jen jednu. A i když to nejde jinak, občas to vyzní uměle. Především, když jde kamera pouze za šéfkuchařem, kterého v kuchyni všichni potřebují, chtějí, aby jim pomáhal, ale když odejde, tak najednou všichni stíhají a nikdo pomoci nepotřebuje. Další mínus je, že snímek v podstatě nikam negraduje. S výjimkou pár hádek film prakticky stojí na místě a mě 20 minut před koncem nenapadalo, jak může tato předvánoční noc v restauraci skončit. Na jednu stranu je to dobře, ale ve finále to všechno bez té gradace vyznívá docela ploše. Konec je poměrně nečekaný, možná až přehnaný a ještě k tomu, když zvážíte období, ve kterém se to odehrává, tak je i poměrně depresivní. Bod varu nicméně trefně ukazuje, že kuchař a personál tvrdý chleba má, a taky že v profesním a osobním životě je rozdíl. |80%|

Na stromě je přesný příklad filmu, který je tak absurdní, až je vlastně dobrý. Je pravda, že vidět Funèse ve snímku, jenž se celý odehrává na jednom místě je poměrně nepřirozené a zlé jazyky mohou tvrdit, že tím pádem nevynikl jeho herecký styl plný pochodování po místnostech, rozhazování rukama a grimas. Ano, je tam toho znatelně méně než v jeho dalších počinech, avšak paradoxně je díky tomu tato Funèsovka potrhlejší než ostatní a to se mi líbilo. Přeci jen, kde uvidíte Funèse jak si stříká vodu z odstřikovačů do pusy nebo myslí na to, že sní psa Chaplinovy dcery? Jen zde Na stromě. A mimochodem, ten novinář na konci tomu přidává ještě o rozměr navíc. Tudíž jediné a bohužel i velké mínus, které jsem zde našel, jsou četné nelogičnosti, kterých jsem si snažil nevšímat, ale je jich tam takové množství, že to prostě někdy nejde. Dá se na ně však zvyknout, a pokud to přijmete, dá se u filmu i párkrát dlouze zasmát. |70%|

Tento film je králem komorních snímků, kterým k dokonalosti stačí skvělý scénář, 12 kvalitních herců a jedna místnost. Díky jedné vraždě a nesouhlasu o vině vraha jednoho z porotců se dozvídáme o všech porotcích jací ve skutečnosti jsou, jaké mají osobnosti a názory, až se dostaneme mimo jiné i k předsudkům, které, jak víme extrémně ovlivňují člověka. To a ještě mnohem více tvoří z tohoto filmu naprostý nadčasový klenot světové kinematografie, který by měl každý vidět. Mě porotce č. 8, který trval na nevině přesvědčil skoro ihned. Jeho argumenty byly pravdivé a nenechal se zviklat různými předsudky, názory ostatních a ani tím, že šel ze začátku jako jediný proti všem. Ano, je sice od začátku jasné, jak to dopadne, ale ve výsledku to nevadí. Na filmu je rovněž skvělý smysl pro detail (např. sundávání brýlí některých porotců, či čím dál tím větší zpocenost všech kvůli horku). A díky Jiřímu Voskovci je zde i česká stopa. Geniální snímek, který dnes už nikdo nenatočí. |100%|