OJan

Rambo: První krev je dnes již legendární příspěvek do akčního žánru. Nicméně by to tak nebylo, kdyby tento film neměl jednu opravdu zásadní ingredienci. Snímek totiž skýtá výbornou myšlenku a dělá tak z něj i psychologické drama, jenž vytváří skvělé pozadí akčním scénám. Kdyby první Rambo tuto věc neobsahoval, nepůsobil by tak kompaktně a vyzněl by jako pouhý béčkový počin. Je pravdou, že rozpočet 14 milionů dolarů není zrovna hodně, a tak by se tento film klidně béčkovým nazvat dal, nicméně není tomu tak. Režisér vesměs televizních projektů Ted Kotcheff, který zde musel čelit těžkému natáčení si s omezeným rozpočtem poradil nadmíru dobře. Tím pádem je úvod Rambovy série také komorní, což však není vůbec špatně. A tak nám tento film mistrně předkládá jednu skvělou akční scénu za druhou, u nichž jsem se náramně bavil. A lesní sekvence tvoří možná jeden z nejlepších momentů akční kinematografie. Dále se musím pozastavit u postavy samotného Ramba. Sylvesteru Stalloneovi tato role padla přesně na míru a onu postavu tak ztvárnil naprosto uvěřitelně a s přehledem. A jelikož se v 93 minutové stopáži příliš dialogů nedočkáme, vykreslují Rambův charakter akční scény. A to je moc dobře. Přidává to na svižnosti a vlastně i přirozenosti. Co také oko divákovo velmi potěší jsou kamera a hudba, které umocňují zážitek ještě o pár úrovní výše. |90%|

Povídky z New Yorku, to jsou 3 příběhy z prostředí tohoto velkoměsta. A každý z nich se dá hodnotit zvlášť, jelikož jediné, čím jsou spojené je právě místo. Jinak je od sebe každá povídka diametrálně odlišná a všechny se zdají být určené pro jiné obecenstvo. Nenesou se na stejné vlně a ještě k tomu je jedna z nich dost mizerná. Že tím pádem vyznívá film nepospolitě? Že by povídky mohly být uvedeny spíše jako samostatný krátkometrážní formát? Ano a ano. Je zkrátka škoda, že je to vydáno jako bezmála 2 hodiny trvající počin. Ke zhlédnutí to láká především jako práce tří uznávaných režisérů. A jak tyto práce dopadly? První povídka z New Yorku je od Martina Scorseseho. Skvěle zrežírovaná a mistrně natočená věc s dobrou myšlenkou. Avšak trochu se to hledá, dialogy jsou někdy docela nonsens a v divákovi to nezanechá zrovna moc emocí. Poté následuje příběh Francise Forda Coppoly. Při porovnání s povídkou předchozí je to až nechutný kontrast. Holt se to nepovedlo. Nemá to špatnou myšlenku, nicméně to je tak všechno. Někdy je to nezáživné, někdy přeplácané. Hledá se to ještě víc, než Scorseseho počin. Tuto skvělou myšlenkou šlo prostě zaobalit jinak a myslím, že ve skoro všech případech by to dopadlo mnohem lépe. A taky nechápu, proč to končí v Athénách. Snímek uzavírá vyprávění Woodyho Allena o obyčejném muži, kterého ale jeho matka stále bere jakožto malé dítě a takřka na každém kroku jej stihne ponížit. Allen do newyorkských povídek jako první vnesl vtip. Nic jiného byste od něj asi nečekali, ale právě humor, navíc Allenův, sem přináší jakýsi nový rozměr a vlastně i osvěžení. Je to naprosto skvěle napsané, zrežírované a zahrané. Allen tak nakonec tuto přehlídku povídek vyzvedl na solidní tři hvězdy. Ovšem kdyby to byl jeho samostatný krátkometrážní počin, je to nepochybně na hvězd pět. |65%|

Adama Drivera jsem viděl pouze ve filmu Paterson, a tak bylo vcelku zajímavé vidět jej v další, zcela odlišné roli. 65 je komorním snímkem, který v některých ohledech může připomínat Jurský park nebo chcete-li Jurský svět. Zcela neurazí, avšak nepřináší nic originálního, snad kromě elementu s asteroidem. Je to dílo plné klišé a náhod, až to vyzní jako snadno zapomenutelná, plochá jednohubka s dobrými triky. Ano, pár světlých, napínavých či prostě jen zábavných momentů se v tom nevýrazném ději najde, ale záhy to zcela vynuluje některý z otravných klišé zvratů. Co se ale filmu daří, je alespoň občas diváka vylekat. Nicméně ani to nepovznese počin do výšin kvalitní kinematografie. Zkrátka se leknete, ale tím to končí. Žádné navazující napětí se nekoná. Občas jsou k vidění nějaké smutné scény, jenže ty ve mně nezanechaly žádnou emoci, protože jsem se nedokázal vžít do postav. Tohle je problémem celého filmu. Ač jsem se totiž snažil jakkoliv, tak jsem jim mnohé z jejich jednání nevěřil. A to, že tvůrci dali přednost vymyšleným dinosaurům místo těch, co opravdu po naší planetě někdy kráčeli, dílu také moc nepřidává. |40%|

"Ta žena stále umírá." - Když se chce člověk podívat na film obsahující inteligentní humor, Woody Allen je sázka na jistotu. Není tomu jinak ani zde. Tajemná vražda na Manhattanu však navíc obsahuje ještě prvky noiru, u Allena na první pohled neobyčejné. Když si však uvědomíte, že je to milovník kinematografie a dává to ve svých počinech najevo četnými odkazy na snímky jiné, už to tak nezvyklé nezdá. Noirové aspekty, jenž zde představují mistrně odvedenou Allenovu poctu Orsonu Wellesovi, jsou patrné zejména v závěru. A nutno říct, že tuto detektivní komedii pozvedávají do úplně jiných rovin. Jinak je to ale už klasický Woody Allen a jeho rukopis, který nemůže nikdy zklamat. Je to nabité inteligentním humorem (výtahová scéna či noční sekvence hlavních postav v jejich bytě jsou absolutním vrcholem), údernými prupovídkami a v neposlední řadě také velmi zajímavým dějem. Ten v takřka dvouhodinové stopáži nenápadně graduje, prolíná se se skvělými vtipy, až to na konci připomíná některý z filmů Alfreda Hitchcocka akorát v komediálním hávu. Dále jsou zde k vidění některé prvky jako z čistokrevné detektivky (např. sestříhání hovoru), což z filmu vytváří kompaktní podívanou. A pak je tady samotný Allen, který vytváří s Diane Keaton dokonale sehranou dvojici lidí, kteří jsou již dlouho v chomoutu a svým způsobem chtějí oba najít nové životní dobrodružství. Dále je zajímavý styl natočení filmu, jelikož je celý natočen na ruční kameru. Snímek tím získává jakýsi civilnější rozměr. Zkrátka velmi povedená Allenova komedie s mnohými přesahy do jiných žánrů, jejíž jediné mínus činí zbytečné vysvětlování příběhu postavami. Bez nich bych nad dějem přemýšlel ještě mnohem déle. |90%|

Zajímavý námět. A šlo z něj rozhodně vytěžit více než pouhou nic neříkající komedii, která ještě k tomu není vůbec vtipná. Někdo může říct, že je to film vhodný po náročném dni. Takového člověka považuju za lháře na plný úvazek, protože kdybych přišel večer domů utahaný a pustil si tohle, tak půjdu spát spíš naštvaný a unuděný, než s veselou náladou. Podstatou to může připomínat mnohonásobně lepší snímek Lhář, lhář. Zdejší zápletka je však položena trochu více ve fantasy, což by vůbec nevadilo. Bohužel tvůrci ani z tohoto fantasy ladění nevytěžili mnoho a počin tak do vod naprosté nudy propadá ještě hlouběji. Ničím nezaujmou ani postavy, všechny jsou totiž nevýrazné. Nezábavné jsou také vyobrazené lži. Naplno jsem se nezasmál ani jednou, i když pár vydařených vtipů přece jenom bylo. Jinak to ale byla 93 minut dlouhá nuda takřka bez ničeho, čemu se dá říkat komedie. Proti francouzské komediální kinematografii nic nemám, jen tohle je fakt přešlap, který snadno zapadne a mě fakt nezaujal. |5%|

Lhář, lhář je především skvělou one man show Jima Carreyho, který v roli advokáta, jenž nemůže den lhát exceluje. Sledovat jeho počínání, které vypadá jako 83 minut dlouhý nervový záchvat rozhodně nenechá výraz na vašem obličeji kamenným. Film navíc nabízí mix různých stylů humoru. Na jedné straně je zde totálně ujetý humor, doprovázený Carreyho nenapodobitelnými ksichty a extrémním, leč dokonalým přehráváním. Na straně druhé je tu pak k mání lehce sexuální humor, který navíc z úst hlavní postavy vždycky vyletí naprosto kulantně, což zapříčiňuje to, že se občas fakt nahlas a dlouze zasmějete. Podepřeno je to tím, že Carreyho postava je vlastně strašný smolař a svým způsobem i docela hajzl. To dodává snímku ještě o rozměr navíc. Navzdory tomu všemu musím říct, že kdybych film někdy viděl podruhé, tak si podobně jako napoprvé užiju pouze některé scény (například notoricky známý Carreyho souboj s propiskou). Finále snímku bylo přehnané. Se zbytkem filmu nekorespondovalo. A jediný, kdo tento počin vlastně nakonec táhnul byl jen Jim Carrey. Další postavy byly vcelku nevýrazné. |70%|

Po Doughu Limanovi, který mistrně zrežíroval první díl, převzal otěže Paul Greengrass. Tomu se povedlo nejen udržet atmosféru a tempo již zmiňované jedničky, ale povýšil tímto dílem akční sérii s Jasonem Bournem ještě o pár úrovní výše. Je sice pravda, že někomu se snímek nemusí zamlouvat kvůli Greengrassově smyslu pro kameru. Ten styl natáčení je prostě některými zbožňován a některými nenáviděn. Mi ale vždycky seděl a akčnímu počinu jako je tento přidá na dynamičnosti i přirozenosti. Děj hned na úvod svým způsobem popře celou předchozí část, a pak už jen se spadlou čelistí sledujete další pouť Jasona Bournea. Už ona jednička měla příběh snad až revoluční, ale nyní jsme svědky příběhu ještě mnohem zajímavějšího. Má totiž o pár významných aspektů navíc - jakousi Bourneovu mstu, kterou je velmi zajímavé sledovat a zároveň jeho větší touhu zjistit, kým vlastně je. To už tato část vykresluje mnohem více než ta předešlá a můj mozek zase pracoval na plné otáčky po celou stopáž, abych zase o něco víc z Bourneovy minulosti pochopil. Co se akce jako takové týče, je jí zde veskrze méně než v úvodním snímku série. Ve výsledku to však není vůbec na škodu. Navíc opravdu bravurně natočená finální honička po moskevských cestách to všechno vynahrazuje. Nezapomenutelný zážitek dělá z Bourneova mýtu dále také naprosto skvělý soundtrack Johna Powella. Nad tím jsem se rozplýval už v recenzi k jedničce, ale zde se hudba povedla ještě o kousek víc. V neposlední řadě potěší oko divákovo také dobrá výprava. Ač jsem měl za to, že to snad ani nelze, tak Bournův mýtus překonal svého předchůdce a stal se skutečně důstojným pokračováním jedné z nejlepších akčních sérií vůbec. |95%|

Rukopis Michala Suchánka, který mě vždycky hodně bavil v Partičce či Tele Tele, v celovečerním formátu zkrátka nefunguje. Večírek začíná poměrně slibně. Postupně je však čím dál bizarnější a trapnější až se v druhé půli zvrtává úplně. Za celou dobu jsem se z plna hrdla zasmál pouze 2x, a pak už jsem jen celý znuděný čekal, jak to celé dopadne. Přál jsem si nějaký dobrý konec, který by to aspoň trochu pozvedl, ale místo toho to skončilo vlastně nijak - nejasně a poněkud zvláštně. Až jsem měl chvílemi pocit, že se tvůrci pokouší ne zrovna zdařile o artovou komedii. Jaké bylo divadelní představení nevím, avšak tento úlet ukazuje, že humor Michala Suchánka je funkční pouze v kratších formátech, kde dokáže být úderný a vtipný. Jedinými klady je tak nakonec pouze sporadicky se objevující dobrý fór a poměrně zajímavé obsazení. I když i nad tím zůstává rozum trochu stát. |40%|

Dlouho jsem sérii filmů s Jasonem Bournem přehlížel. Avšak po zhlédnutí prvního dílu potvrzuji, že zcela neprávem. Tento úvod do skládačky Bourneova života je mistrným akčním filmem, který má opravdu vše, co má takový snímek mít. A možná má ještě něco navíc. Jason Bourne nezabije 200 lidí, ale pouhých osm. Zde si můžete říkat, co je to za novodobý akční počin, nicméně v pozadí těchto 8 obětí graduje zajímavá atmosféra, která se nachází v akčním žánru málokdy. Člověk se musí při sledování soustředit, aby si mohl vypracovat kostru mozaiky Bourneova života, kterou nám film v dynamickém tempu servíruje. Musím říct, že budu potřebovat ještě minimálně jedno zhlédnutí, abych první dílky minulosti tohoto agenta plně pochopil. Neznamená to, že by se člověk během filmu ztrácel, ale jen napoprvé nedocvakne úplně všechno. Další velké plus pak vidím v obsazení. Matt Damon nevypadá jako superagent, což přidává na uvěřitelnosti a Franka Potente, ačkoliv se narodila v Německu, zde vypadá velmi francouzsky - to zase dodává filmu jakési kouzlo. Navrch ještě zažijete pár nezapomenutelných akčních scén, skvělou hudbu Johna Powella a zajímavou kameru od Olivera Wooda. Tohle všechno je Agent bez minulosti. |90%|

Měl jsem doma VIP vstupenku do nedalekého multiplexu a opravdu dlouho a poctivě jsem rozmýšlel, na jaký film ji využiju. Uvažoval jsem nad tím tak dlouho, až se její platnost začala chýlit ke konci. Nezoufal jsem, protože jsem věděl, že chvíli před tím, než na konci června propadne, vychází nový a zároveň poslední Indiana Jones. A tak jsem ji popadl a vyrazil do onoho multiplexu na předpremiérové promítání. Zabořil jsem se do té kožené sedačky, do pusy jsem průběžně dával popcorn a sledoval jsem jak páté dobrodružství archeologa v klobouku dopadne. Začalo to velmi slibně a já jsem si začal říkat, že veškeré mé obavy z výsledku filmu mohou vzít za své. Digitálně omlazený Indy kosil jednoho nacistu za druhým, do toho mu hrála opět skvělá hudba Johna Williamse, při níž když si uvědomíte, že je to jeho poslední filmový soundtrack, tak je to něco víc, než jen hudba a celý film v oldschoolové atmosféře zábavně ubíhal. Tohle platilo zhruba do poloviny, pak jsem si na filmu začal všímat mnohých chyb. Této sérii nikdy neprospívalo přílišné mluvení. Vadilo mi to i v předchozí části, ale tak nějak jsem měl pocit, že to zde bohužel pozvedli ještě o level výš. Záporáci, ačkoli se mohli zdát zpočátku velice silnými, se později ukázali jako banda opravdu slabých a nevýrazných záporáků, což zážitku ze snímku taky zrovna moc nepřidalo. Navíc nebyli vůbec rozpracovaní, což vlastně nejde říct o žádné postavě kromě Indyho, kterého už ale všichni znají z předešlých filmů. A postava Heleny byla ze všech nejdivnější. Jestli někdo pochopil její počínání, tak bych se s ním opravdu rád setkal, aby mi to vysvětlil. A to, co mě mrzí ze všeho nejvíc je fakt, že tento film bohužel také podlehl trendu posledních asi 2 let - překombinovaný konec. Už i v Království křišťálové lebky byl konec poněkud zvláštní a jaksi nekorespondoval s touto sérií. Nicméně závěr tohoto snímku byl tak přehnaný a podivný, že jsem v tom sále začal uvažovat, jestli jsem náhodou omylem nepřišel na nějakou parodii. Ten konec byl opravdu šílený a nebýt jistého sentimentu a schovívavosti, že je to přece jen poslední Indy, bylo by to jen za dvě hvězdy. |55%|