OJan

Zapomeňte na první díl Johna Wicka. Čtyřka je už zcela jiným filmem. A ze všech filmů této série se od něj zatím distancuje nejvíce. Na jedné straně je to pochopitelné a v pohodě, na straně druhé je to velká škoda. Čtvrté Johnatanovo dobrodružství opět přináší naprosto fenomenální akční sekvence. Všechny jsou originální. Až na tu akci u pařížského Vítězného oblouku. Tam jsme mohli akci sledovat v různých jiných snímcích už několikrát. Dále jsou nápadité a po technické stránce jsou samozřejmě zcela bezchybné. Své tomu také přidává skvělá hudba a přehlídka světel. Ano, snad ani v jedné akční scéně nesmí chybět nějaká neonová zářivka. Je to opravdu skvělá věc a bitky či cokoliv jiného, tím získávají zcela jiný rozměr. Ovšem úplně bezkonkurenční je scéna natočená z ptačí perspektivy. To je prostě zlatý fond akční kinematografie. Zde si Chad Stahelski společně s kameramanem Danem Laustsenem a choreografem fakt vyhráli a tuto scénu vypiplali tak, že k dokonalosti moc nechybí. Přesto akční scenérie filmu hanobí pár věcí. Zejména je to už velká neuvěřitelnost. Tu někdo může začít namítat, že všechny počiny s Johnem Wickem byly - minimálně v něčem - neuvěřitelné. Já si to nemyslím, tohle začalo až minulým dílem. Nicméně zde se to posunulo na jinou úroveň. Tak především - slepý bijec je snad nejstupidnější postava v dějinách akčního žánru. Opravdu nevěřím, že dokáže zabít několika zcela přesnými chvaty hojný počet ozbrojenců, kteří proti němu jdou. Místy se tato postava pohybuje a pere jako slepec. Je to ale vše jen na oko, protože jindy provozuje souboj jakoby měl ostříží zrak. To je vážně takový problém, když ho tam navíc ještě pár dalších postav zná, počkat si na něj kdesi za rohem? Dále nevěřím té akci na 222 schodech. Ta je fakt notně přitažená za vlasy, i když je zpracovaná krásně. Na pozadí těchto akcí však podsouvá čtvrtá kapitola Johna Wicka poněkud pofidérní příběh. Ten je dost vachrlatý a někdy nefunguje vůbec. Už to není ten Wick, co se vydal na pomstu. Nyní to sazí pouze na budování univerza kolem hlavní postavy. Do jisté míry to byla zábava, ale tento potenciál byl dohlodán někdy v předchozí části. Teď už to prostě působí ploše a v podstatě už to nedokáže nijak oslovit. Hlavní záporák byl slabý a necharismatický. Jeho zarputilé přesvědčení, že je schopen zabít postavu Keana Reevese se jevilo dost bláhově. Je to škoda. Oponenti byli v této sérii vždy fakt tvrdí a charakterově uvěřitelní. A samotné finále? Vlastně mě moc neoslovilo. A pokud nebude pětka (sice se plánuje, ale podle toho, co čtu, tak kdo ví jestli), tak to ještě nakonec celé ignoruje všechny podstaty této franšízy. Zkrátka jde o audiovizuální bombu, což ale o příběhu nemohu říct. Přesto v mých očích tato čtvrtá kapitola uspěla více, než ta třetí. |65%|

Není častým jevem, aby bylo každé další pokračování v sérii lepší než to předchozí. Tady se to povedlo a Bourneovo ultimátum tak hravě strká do kapsy své dva předchůdce. Film začínal a postupně se rozvíjel takovým způsobem, že jsem si začal říkat, že to trochu ignoruje konec dvojky. Samozřejmě se ukáže, že to tak není, a tak sledujeme pěkně navazující akční jízdu, která ani na chvíli nedovolí divákovi vydechnout. Akční scény jsou dovedeny opět na úplně jiné úrovně, než byly ty předchozí. Jsou velmi nápadité, poutavé a skvěle natočené. Právě tyto typické věci pro Greengrassovu tvorbu - roztřepaná kamera v kombinaci s rychlým střihem - přidávají ve velkém na dynamičnosti jednotlivých scén a utváří dojem, jakoby jste stáli přímo vedle oné bitky, přestřelky nebo honičky. Všechny tyto scény disponují i neuvěřitelným napětím, což umocňuje zážitek a do akčních scén jsem se tím pádem zcela vžil. Sekvence v Maroku je pak jedna z těch úplně nejlepších, co byly kdy natočeny. Při tomto musí prostě každý fanoušek akčního žánru, jakým jsem i já, zákonitě plesat nadšením. To fakt jinak nejde. Matt Damon znovu ztvárnil svou postavu s grácií. Ani ostatní herci však nezůstávají pozadu a se svými charaktery si poradili opravdu mistrně. Ano, v některých momentech si to propůjčuje prvky, které jsme již viděli v minulých filmech série. Nakonec je možná i to rozuzlení příběhu přece jen trochu zbrklé. Je podané v podstatě na stříbrném podnose a nemusí se nad tím tolik přemýšlet. Je to škoda, protože to je přesně ten element, jenž dělal příběhovou linii této série natolik odlišnou. Ve výsledku to ovšem ani tak moc nevadí. Snímek i přesto funguje jako celek naprosto výborně. Na závěr musím zmínit song Extreme Ways od Mobyho, který zazní ve všech částech během závěrečných titulek. To je zkrátka možná úplně ta nejlepší skladba závěrečných titulek, co kdy byla. |95%|

Poslední Andersonova adaptace Dahlovy povídky. A dost se povedla. Tradičně má opravdu bravurní vizuální  provedení. A tentokrát nám svérázné vyprávění líčí i zajímavý příběh. Vedle Podivuhodného příběhu Henryho Sugara je zde nejvíce patrná víceznačnost povídek Roalda Dahla. Tento krátkometrážní počin si zcela s grácií vystačí se 17 minutami. Servíruje nám úderný a vtipný děj, v němž vše vygraduje a zaklapne až během posledních 10 sekund. Ralph Fiennes si s postavou krysaře poradil nadmíru dobře, což celkovou atmosféru snímku posunulo ještě o úroveň výš. |80%|

Ze všech povídek Roalda Dahla, které letos Wes Anderson poctil přenesením na filmové plátno, dopadla Labuť v mých očích nejhůře. Technické zpracování včetně stylu vyprávění a citu pro detail znova samozřejmě chválím. Jenže příběh tentokrát nenabízí nic originálního. Jasně, myšlenku to má, avšak již mnohokrát strávenou. Snímek tak neobsahuje skoro nic, co jsme ještě neviděli. A bohužel se žádný jiný zásadní přesah nekoná. |65%|

Druhá Andersonem zfilmovaná povídka Roalda Dahla už není tak brilantní jako v případě Podivuhodného příběhu Henryho Sugara. Ale jen o kapku. Je to vlastně úplně to samé jako v případě již zmíněného předchozího počinu - po technické stránce jde o něco bezpříkladného. Jen kratší stopáž a ne až tak působivý příběh nadělal své. Ve výsledku to vyzní dost ploše. Jisté metaforické vyznění celého díla tam je, nicméně není už tak zajímavé jako to předtím. Přesto se však stále jedná o zdařilý a zábavný kraťas. Mimochodem Andersonův smysl pro detail, mnou vyzdvihovaný už minule je fakt něco nevídaného a je mistrně zakomponován i zde. |75%|

Mé první setkání s tvorbou Wese Andersona. Nikdy předtím jsem od něj nic neviděl a jediné co jsem tak nějak věděl, že má osobitý styl. A právě proto jsem chvíli přemýšlel, zda bych měl začít s jeho tvorbou zrovna krátkometrážním snímkem. Nakonec jsem v tom nespatřoval žádný problém, a tak jsem si Podivuhodný příběh Henryho Sugara pustil. A už po několika málo minutách jsem věděl, že jsem našel mého nového oblíbeného režiséra. Ze všech čtyř Andersonových adaptací povídek Roalda Dahla se tato zdařila úplně nejvíce. Jde o vynikající víceznačný příběh, který je mistrně rozprostřen a také netrpí jakousi neuceleností jako následující povídky. To je dáno tou zhruba 2x delší stopáží. V ní děj dobře vygraduje a myšlenka je výborně s velkým přesahem sdělena. V těch bezmála 40 minutách to ani jednou nenudí, je to úderné a pořád je na co se koukat. Styl vyprávění je přehlídka originality. V žánru artové komedie je zcela bezkonkurenční. Knižní děj, jevící se jako Brechtovo divadlo byl zcela, takřka bez jediné výjimky, přenesen na plátno. Kdo to kdy viděl? Velké kouzlo pak dodává i technické provedení. Značně saturovaný obraz. Kamera, která je povětšinu snímku statická, což se zde fakt hodí a zážitek to posunuje ještě výše. Práce s kulisami a se světly dovedené do dokonalosti. Dále také geniální dialogy, dvojrole a neskutečný smysl pro detail. To všechno dělá vynikající a nezapomenutelnou atmosféru a také samozřejmě jen stěží zapomenutelný film. Je až s podivem, že tohle všechno uvidíte během pouhých 40 minut. |95%|

Skutečně působivý kousek jednoho z největších artistických bláznů Philippa Petita. Jeho sen projít se po laně skoro 420 metrů nad zemí dokazuje, že takových jako tento Francouz není mnoho. Je docela zajímavou představou, že by se takto někdo producíroval po laně na každém kroku. Naštěstí se tak neděje, a tak tato procházka mezi Dvojčaty neztrácí na jedinečnosti a tento film si jistě zaslouží. Joseph Gordon-Levitt ztvárňuje onoho odvážného provazochodce na výbornou a první půle diváka vtáhne příjemným vyprávěním a příběhem, který se dobře odvíjí. Střetáváme se zde se začátky Phillipa Petita a pozvolným rozkvétáním plánu jeho projektu, který chce zanedlouho dokázat. V druhé polovině pak začne to pravé napětí. I když jsem věděl jak to dopadne, v některých momentech při instalovaní lana na rohy Dvojčat jsem se přistihl, jak se mi tají dech a v hlavě běží myšlenky, zda se jim to fakt povede. Pak jsem už jen zíral jak si Robert Zemeckis společně s kameramanem Dariuszem Wolskim mistrně vyhráli se scénami přímo mezi Dvojčaty. To se skutečně povedlo. Myslím, že těm, co trpí strachem z výšek tato část filmu úplně dobře neudělá. I já jsem mnohdy při sledování těchto záběrů trnul, to jsem dával najevo vykulenýma očima a zvednutým obočím. Ano, jasně. Poté, co se na tom laně prochází stále sem a tam, kouzlo a napětí postupně bere roha. Stále si však představuji, jak bych se cítil, kdybych tam pod těmi mrakodrapy zrovna stál a sledoval to na vlastní oči. Muselo to být vážně skvělé. Přesto se Muž na laně neobešel bez žádných much. Jako největší mínus celého filmu považuji ta nahodilá přepínaní mezi francouzštinou a angličtinou. To bylo prostě zbytečné. |80%|

Ovladači lhát nemůžeš. Ovladač nepodvedeš. - Klik - život na dálkové ovládání je komedií, kterou člověk uvítá po náročném dni. Neurazí, ale ani úplně nenadchne. Námět to není špatný, ale výsledné provedení nakonec nepřináší nic zajímavého či objevného. Zpočátku jsem se dost bavil při jednoduchém nebo lehce fekálním humoru. Ano, někdy není špatné si pustit takovýto jednodušší snímek a smát se u takovýchto vtipů. I když přece jenom musím uznat, že některé byly skutečně prvoplánové a pár se jich opakovalo, což ztrácí na údernosti. Zhruba od poloviny však humor ustupuje stranou. Fóry se sice i nadále objevují, ale hlavní slovo si bere ničím originální myšlenka a počin se čím dál více ladí do depresivního hávu. To nakonec vyvrcholí poměrně nečekaně. A já jsem si začal říkat, že tohle by mohl být opravdu nevídaný konec průměrné americké komedie. Kdyby to tak skutečně skončilo, snímek by ode mne obdržel 4 hvězdy. Tím, že to ale nakonec přesto muselo na sílu skončit happyendem mě trochu vyvedlo z míry. A tak jsem si začal pokládat otázku, jestli bylo opravdu nutné, aby to dopadlo takhle. A má odpověď zní: Ne, nebylo a na veskrze dobrém dojmu z filmu to dost ubralo. Co mě ale ve výsledku dost potěšilo je dobré herecké obsazení a také cameo Dolores O'Riordan z kapely The Cranberries. |60%|

Uvědomil jsem si, že už jsem nějakou dobu nebyl v kině a začalo mi to chybět. A tak jsem chvíli zvažoval, na co zajdu. Jakmile jsem však viděl, že na programu našeho malého městského kina je tento film, už jsem seděl zaražený v křesle před velkým plátnem, v ruce popcorn, vedle půl litru coly a pomalu jsem se připravoval na extrémní délku filmu. V onom biografu se nás nacházelo jen 6, takže jsem se začal těšit v podstatě i na soukromé promítání. Pak to pustili. Následně jsem po bezmála 4 hodinách vyšel z útrob kina dost unuděný. Jak to? Zabijáci rozkvetlého měsíce je neskutečně zdařilý snímek. Je to depresivní a velmi temný vhled do hlav těch, kteří se snaží opravdu nechutným způsobem zbohatnout. Myšlenka, kterou počin přináší je zkrátka pro dnešní dobu tuze důležitá. Je to mistrně natočeno. Kamera je jistá a veskrze statická, což dodává skvělé kouzlo. Toto dílo disponuje i skvělou hudbou, která vše bravurně prolíná a divák se tak díky tomu cítí zcela vtažen do dění na plátně. To je samozřejmě umocněno naprosto excelentními hereckými výkony. Leonardo DiCaprio svou roli zahrál nadmíru zdařile. To samé platí v případě Roberta De Nira a vlastně pro všechny zúčastněné. Film zkrátka krásně plyne v poutavých interiérech i exteriérech, když vám po zhruba dvou hodinách začne něco vadit. Tou věcí je nuda. Najednou se začne zdát, že děj nikam negraduje, a jelikož máte pořád tak nějak v hlavě tu ukrutnou stopáž, začnete se nudit. Mě to fakt bavilo, mohlo to ale být opravdu tak o 50 minut kratší. A že tam těch míst, které by se daly zkrátit je požehnaně. Hlavně bych se obešel bez toho závěru, všechno v něm řečené už totiž divák dávno ví. Když jsem již byl v této fázi filmu, myslel jsem při každém dalším záběru, že asi brzo začnu nudou ohryzávat sedačku přede mnou. Jednoduše bych si úplně vystačil s tím 10 minutovým epilogem, ve němž se vyskytuje i samotný režisér snímku Martin Scorsese. Tím to mohlo v klidu skončit, stopáž by byla více méně přijatelná a kouzlo by to pořád mělo. Ovšem, protože to tak holt nebylo, musím jednu hvězdu srazit. Ale nejen kvůli tomu. Tím, že snímek trvá 206 minut a je navíc obšírně a složitě vyprávěn, se stává pro většinu publika nestravitelným. Není to film primárně pro diváky, nýbrž pro Oscary a slastné pomlaskávání kritiků kdesi pod plátnem. Ano, tohle dílo si obojí určitě zaslouží, vždyť je to film v té nejčistší podobě řemeslně odveden ještě hezky po staru. U obyčejných lidí, kteří na něj zajdou do kina však zase vzbudí větu: Nechápu, proč se už filmy netočí pro diváky. |75%|

Stojím si za tím, že Simpsonovi měli skončit epizodou Flandersův žebřík, jelikož ta závěrečná sekvence by tomuto seriálu dopřála důstojný konec. Ovšem nestalo se tak a tvůrci oznámili další série. Od 30. jsem viděl z každé minimálně jeden díl, z nichž žádný nebyl nikterak kvalitní, a tak jsem se rozhodl zhlédnout celou tuto sérii, abych si udělal komplexní názor, jak na tom nová éra Simpsonů vlastně je. Odpověď zní: prostě průměrně. V některých dílech je patrná velká dávka sebereflexe, že tento seriál šel za ty roky kvalitativně hodně dolů. Dobře, tohle k této žluté rodince vždycky tak nějak patřilo, ale když ve třetím díle zaznělo z úst jedné postavy něco jako: Simpsony sledují už jen lidé, kteří po fotbalovém zápase usnuli a zapomněli vypnout televizi., vletěla mi do hlavy myšlenka, proč se ještě tím pádem pořád dělají nové epizody, když už i samotným tvůrcům zjevně došlo, že už to není tak růžové, jak to bývalo? Asi to zkrátka stále vydělává slušné jmění. No jo, ale ničit jméno starým dobrým dílům pouze pro peníze? To je pod úroveň. Abych zcela nekřivdil, některé epizody jsou zdařilé. Chtějí něco sdělit, jsou vtipné a mají to správné Simpsonovské kouzlo. Za nejlepší díly 34 série považuji tyto: Speciální čarodějnický díl XXXIII a Homer v Říši za čelním sklem. Další díly jsou však jen průměrné, ba co hůř - některé z nich slouží pouze pro vycpání, aby měla série těch 22 částí. Jsou to hlavně tyto: Nejmilejší moderátor, Carl Carlson opět v sedle, Válka foloušků či Škola šaškovských umění. Je pochopitelné, že už není tolik originálních nápadů po všech těch letech, nicméně to zpět vrací k otázce, proč už s tím nesekli. Dále jsou úplně k ničemu ty závěrečné proslovy postav, které vyzradí úplně polopaticky celou myšlenku dílu. Přeci jen je každý schopen tím, jak ta epizoda plyne, ten přesah nějak zaznamenat. Každopádně to zase není až taková slátanina, jak se o nových sériích často říká a koukat se na to dá. I gaučové scény, ač už se objevují v málo epizodách (což je vlastně nakonec možná dobře), jsou stále skvělé. Jsem zvědavý, jak dopadne následující sezóna. |55%|, (počet zhlédnutých epizod: 22)