Podivuhodný příběh Henryho Sugara

Já jsem si tohle fakt užil. Wes Anderson je skvělý a už od prvních záběrů jsem poznal, že je to jeho filmek. No krátký film..."kraťas" na necelých čtyřicet minut. Zfilmovaná povídka Roalda Dahla je vlastně trochu audiokniha, protože i postavy přednáší vyprávění a dialogy, jako by předčítaly onu povídku. Dovětky typu "řekl jsem" nebo "Henry odvětil" působí i humorně. Právě takřka doslovné vyprávění děje může působit i otravně, ale filmek není naštěstí tak dlouhý, aby tím začal otravovat (alespon u mě...věřím, že někoho to otráví už od začátku). Prostý, ale zajímavý příběh dominuje tím,  co Anderson umí nejlépe - hravost a vizuální hračičkovství. Scény se mění jak ve zrychleném divadle a z každého záběru je znát nápaditost a tvůrčí svoboda. Tvůrci se zkrátka mohli vyřádit. K výbornému zažítku přispívají i herci. Ve filmu se sešla celá řada známých tváří a hvězd. Všichni jsou vynikající. Zkrátka je to moc příjemný "kraťas", který se obejde bez násilí, megalomanských efektů a umí vykouzlit fajn náladu. Je super vidět i dnes takhle nápaditou filmařinu. 90% (28.09.2023)

Mé první setkání s tvorbou Wese Andersona. Nikdy předtím jsem od něj nic neviděl a jediné co jsem tak nějak věděl, že má osobitý styl. A právě proto jsem chvíli přemýšlel, zda bych měl začít s jeho tvorbou zrovna krátkometrážním snímkem. Nakonec jsem v tom nespatřoval žádný problém, a tak jsem si Podivuhodný příběh Henryho Sugara pustil. A už po několika málo minutách jsem věděl, že jsem našel mého nového oblíbeného režiséra. Ze všech čtyř Andersonových adaptací povídek Roalda Dahla se tato zdařila úplně nejvíce. Jde o vynikající víceznačný příběh, který je mistrně rozprostřen a také netrpí jakousi neuceleností jako následující povídky. To je dáno tou zhruba 2x delší stopáží. V ní děj dobře vygraduje a myšlenka je výborně s velkým přesahem sdělena. V těch bezmála 40 minutách to ani jednou nenudí, je to úderné a pořád je na co se koukat. Styl vyprávění je přehlídka originality. V žánru artové komedie je zcela bezkonkurenční. Knižní děj, jevící se jako Brechtovo divadlo byl zcela, takřka bez jediné výjimky, přenesen na plátno. Kdo to kdy viděl? Velké kouzlo pak dodává i technické provedení. Značně saturovaný obraz. Kamera, která je povětšinu snímku statická, což se zde fakt hodí a zážitek to posunuje ještě výše. Práce s kulisami a se světly dovedené do dokonalosti. Dále také geniální dialogy, dvojrole a neskutečný smysl pro detail. To všechno dělá vynikající a nezapomenutelnou atmosféru a také samozřejmě jen stěží zapomenutelný film. Je až s podivem, že tohle všechno uvidíte během pouhých 40 minut. |95%| (27.10.2023)

Velmi hravá a povedená jednohubka. Humor tak subtilní a jedinečný, že jej mnozí ani nezaregistrovali a měli jej za otravné komentování. Věřím že i další plánované povídky budou natočeny s podobnou invencí a pointou. Není tu řečeno nic co bychom neslyšeli už dříve, ale je to řečené tak trochu jinak. Čeká nás ještě: " The Swan, ten dorazí na Netflix 28. září. Povídka pochází ze stejné sbírky jako Henry Sugar. Sleduje dospívajícího a šikanovaného chlapce. Agresoři vybavení střelnou zbraní si krátí čas střelbou ptáků, do čehož nevinného chlapce proti jeho vůli také zatáhnou, což bude mít fatální následky. Den poté, čili 29. září, přijde na řadu nepříliš známý The Ratcatcher, vydaný roku 1954, zaměřující se na osudy profesionálního deratizátora. Literární příběh je koncipovaný jako dialog probíhající takřka v reálném čase. Četba tedy trvá stejně dlouho jako čas předkládaného příběhu. Dahl v něm tematizuje pracující třídu a připomíná, že všichni jsme si rovní. Staví se také proti týrání zvířat na příkladu neoblíbených krys." zdroj kinobox.cz (28.09.2023)

Málo času, rýchle ústa, výprava potiahnutím kulisy do záberu, efektné a efektívne, bez straty prehľadu. Určite na niekoho počudovanie je toto môj prvý Wes Anderson a áno, farby sú sýte, kompozície premyslené a príbeh rozprávkový. Čo dodať, short & sweet a pre mňa len s jednou gigantickou príbehovou dierou, takže sa vidíme opäť a pravdepodobne onedlho pán Anderson. (19.04.2024)

Toto andersonoveské pokoukání mi zprvu přišlo poměrně otravné, protože postavy neustále říkají, co zrovna dělají, udělají nebo udělali, ačkoliv to divák zrovna vidí, uvidí nebo viděl. Film to z očividných důvodů nepotřebuje, ale zde postavy vypráví příběh jako kdyby divákům nebylo dán obraz ke sledování. WA si nejspíš myslel, že by mu to mohlo projít, pokud to bude součástí humoru, ale je to asi tak vtipné, jako když postavy Taiky Waititiho explicitně říkají, jak se zrovna cítí, ačkoliv by to kvalitní scénář umožnoval vyčíst z podtextu. Výsledek mi tedy přijde poněkud debilní a tento dojem převažuje nad faktem, že ony obrazy jsou právě tak úhledné, barevné a členité, jak jen WA dovede. Co se kulis týká, nutno uznat, že režisér si dal opět záležet a 40min stopáž činí film divácky vstřícnější, protože Wesův styl znevažuje drama (čtenář si může zkusit vzpomenout, kdy byl u Andersonova filmu naposled napnutý) a u filmů klasické délky hrozí, že se to divákovi přejí dřív, než film skončí. Nelze totiž utáhnout film jen na hezkých kulisách a rámování a mě tedy příběh Henryho Sugara nezaujal, protože je to celé natolik vyumělkované a narychlo odvyprávěné, že z vyprávění nic neplyne. Obsah je jen věšákem pro autorský styl. (28.09.2023)