Updated_Cake

Já si v tomhle libuji: romcomy a obecně drama/romantické příběhy jsou u anime vážně něco speciálního, když se tedy autoři trefí. Když bych to měl shrnout se vším, co jsem doposud viděl v rámci romantiky u anime, tak tohle je podprůměr. Příběh se staví prakticky na středoškolských stereotypech, které zkouší každý 2. příběh, jenže tenhle k tomu nic moc navíc nepřidává. A jak příběh postupuje dál, tak si pozornější divák může všimnout, že postavy nemají nic moc jako character development ale spíše se točí v jakémsi kruhu. Některé postavy vlastně nejsou absolutně důležité ani pro vyústění příběhu a troufal bych si říct, že ani pro jeho průběh. Co mě ale pochopitelně asi nejvíce štve u podobného typu anime - je to brutálně odtržené od reality. Tyhle příběhy mají ve zvyku většinou někde něco nedotáhnout nebo naopak někde něco přehnat, ale tohle je vážně brutálně odtržené od reality v mnoha aspektech. Člověk může u podobného typu anime většinou mít takové ty až na kraji pocity divnosti, protože některé scénky jsou na hraně, ale má z nich většinou na konci dobrý pocit a dobrou zábavu, která dává smysl. To se tady někdy v půlce anime láme a anime je divnější a divnější až je toho možná i škoda. A jelikož většina anime působila spíše průměrně (něco pobavilo, něco ne) a ke konci se to vážně dost zhoršovalo, vyšší hodnocení tomu dát nemůžu. Prakticky bych tím tak trochu znehodnotil ty ostatní kousky, které mají domyšlené detaily, jsou více realistické a více zajímavé.

1. série: pomalejší záběr ze začátku a nutno představit hlavní postavy. Chvíli to trvalo, než se mezi některými rozběhla chemie, ale nakonec z toho vzniklo dost povedené psychologické drama, které umělo i pobavit. Psychologické drama, které prakticky vytrhlo tradiční středoškolský příběh a povýšilo ho na kompetitivní úroveň. I když by tam pár věcí šlo zlepšit, do cíle to dojelo zdařile. To především díky závěrečným epizodám na ostrově, kde se anime poprvé naplno projevilo příběhem a character developmentem. 8/10... 2. série: 2. série začala na podobné notě, ovšem už přibližně od poloviny bylo poznat, že ta kvalita se zvyšuje. Mj. i skvělé venkovní soutěže a "side ploty" některých postav hodily divákovi hodně možností, jak si užít příběh. Série držela prakticky celou dobu velmi konzistentní vlnu napětí skrz několik postav a nových pravidel. 9/10 3. série: To co 2. série načala se ovšem nevezlo dál. Ve 3. sérii se veze několik zvratů, stejně jako konec školního roku. Přichází nová postava trochu zamíchat kartami a některé vztahy mezi postavami dostávají jasnější kontury nebo jsou konečně více vysvětleny. Konečný díl postavený na několika cliffhangerech je skvělý. Tohle vše ale trochu zabil začátek série, který byl neskutečně pomalý a nudný. A pokud člověk sleduje anime po čase a nesjel si nějaký recap, je ke všemu ještě dost matoucí. Měla by být práce anime přilákat diváka a udržet ho u příběhu, ne ho unudit. Proto je 3. série trochu rozporuplná (SPOILER) a nezachraňuje to ani závěrečná scénka Kiyotaky, kde začíná mít vztah, který dle light novely potrvá dost dlouho. 7/10

Jakožto nadšenec do sci-fi, VR, virtuálních světů a elektroniky obecně, mi tento film sedl přesně do noty. Těžko bych hledal na této více jak 2 hodinové radosti něco negativního. Je tam romantická linka, skvělý záporák, skvělý svět, tak bambilion známých, očividných i méně zjevných narážek na hry, filmy, seriály a anime všeho druhu. Korunu tomu prakticky nasazuje to, že to dostal pod svá křídla Spielberg. Více než akční film je tohle vlhký sen každého, kdo sní alespoň o vzdáleně podobném VR systému a každého fanouška sci-fi dobrodružných filmů.

Neotřelá klasika a můj oblíbený kousek. Sci-fi film na kterém dodnes staví mnoho knížek, povídek, příběhů, filmů, seriálů... I když by se možná po všetečném pátrání dala najít chybka nebo dvě, celá trilogie stojí za to. Na to, že je film z 85., přináší vlastně dost aspektů, které moc filmů dodnes nepřekonalo. Ikonický Delorean spolu s Foxem a Lloydem je něco, co by měl každý fanoušek sci-fi alespoň 1x zažít. Škoda, že už to není kinová záležitost.

Přečetl jsem mangu, viděl film a jsem spokojený. Pokud se člověk u něčeho potřebuje vybrečet a chce vidět vážně zajímavý romantický příběh, který paradoxně skoro v ničem není jako typické romantické anime, tak tohle je to pravé. Manga a film se s menšími detaily trochu liší, ale vlastně ani jedno není na škodu, protože ty detaily nemění nějak pointu. Po nějakých zkušenostech s romcomy byla tohle příjemná změna. Tenhle typ příběhů je často dost složité uchopit, protože autor může zanechat v divákovi pocit prázdnoty nebo naopak do něj naládovat tolik pocitů, že to přestane být výjimečné. A jelikož tento film naprosto perfektně balancuje mezi těmito extrémy, člověk může odejít se skvělým zážitkem. Název filmu a věta hlavní hrdinky tomu dodává trochu satirický nádech, který rozhodně přináší do trochu ponuřejší atmosféry i trochu humoru.

Shokugeki no Souma je jedno z těch zajímavějších anime, kde chcete vidět souboje v jiné kategorii než jsou donekonečna vyčerpávaná témata jako katany, hvězdice, ruční souboje, atp... Anime o vaření je něco, co by tomu bohatě stačilo. Shokugeki no Souma má totiž od začátku jeden aspekt, který mi tam absolutně nepasuje - ecchi. Když takový typ anime nevyhledávám a anime samo o sobě má solidní základ, tohle je spíše rušivý element. No, navzdory tomu jsou první série vážně dobré a překvapilo mě, kolik jídel tam má vážně realistický základ. Čekal jsem nějaký imaginární mišmaš, ale jakožto člověk, který se o gastronomii v několika zemí aktivně zajímá, jsem byl velmi potěšen. Pochopitelně některé věci tam jsou přehnané, ale to k tomu trochu patří. 3. série byla myslím roztržená na 2 poloviny a upřímně to nebyl moc problém. Postupně anime trochu upouští od přehnané ecchi stránky a 3. série byla podle mě peak celého anime. A to začíná být problém hned v další sérii, kde kvalita dramaticky spadla na polovinu. Příběh sám ze sebe dělá tombolu a rozdává komukoliv co chce a ve finále přiváží ještě celý cirkus soutěže, která nedává po několika stránkách smysl. Dialogy jsou mdlé, samotné jídlo se místy taky více vychyluje z reality. Když už příběh neví co by dál udělal, hodí tam pochopitelně nějakou ecchi scénku. 4. série tudíž v kontrastu se 3. je totálně někde jinde a ten propad působí ještě o to hůř. 5. sérii jsem nedokončil, protože už od začátku mi to přišlo jako blbost a viděl jsem akorát svůj budoucí ztracený čas u 13 epizod. Ve výsledku je první polovina anime až do 3. série včetně vážně skvělá a i na chybky tady a támhle je to něco, co by člověk měl zkusit. Hudba je parádní a dodává tomu další zážitek. 4. a 5. série jsou propadáky, které neměly vůbec vzniknout, protože kazí celistvý úspěch tohoto anime. Skončit to 3. sérií nebo vést 4. sérii trochu jinak, mohlo to jako celek fungovat dohromady o dost lépe.

Všemi oslavované Tengoku Daimakyou byl pro mě těžký problém a zatvrzelý průměr. Anime pochopitelně očividně hodlá pokračovat, jenže takhle bychom mohli omlouvat hodně věcí. Když vytvořím samostatnou sérii, měla by mít hlavu a patu nebo alespoň diváka na další pokračování solidně nalákat. Anime vytváří ke konci vlastně více otázek než má odpovědí, jenže ne každého zajímají odpovědi na ně. A zatímco je část fanbase u vytržení z toho, že (menší spoiler) hlavní hrdinka je de facto muž a měla tam s hlavním hrdinou pár zajímavých scének, mně to vážně nepřijde jako něco, na čem stavět úspěch anime. Ostatně ani příběh tolik nezaujal, do cca poloviny to bylo zajímavé, od cca poloviny už to byl větší a větší chaos, který se tvůrci rozhodli odložit do další série. Jenže to takhle fungovat nemůže. Po stránce monster a nějakého tajemna to je rozhodně záživnější a animace to taky docela dost zachraňuje. Další sérii dám šanci, ale toto u mě nezabodovalo tolik, jak jsem čekal. A to jsem prakticky perfektní cílovka.

Tenhle psychologický horor jsem moc nepobral a je to jeden z mála kousků, které jsem musel dropnout a pravděpodobně se k němu už ani nevrátím. Slibný začátek s vykreslením hlavních postav se zvrtl v to, že v půlce anime to byl pořád "jen začátek". Bylo to nemastné, neslané a v půlce mě to nudilo až tak moc, že jsem ztratil vůli to vůbec dokončit. Mít tyto postavy v trochu jiném prostředí, určitě by to bylo zajímavější...

Black Clover je definitivně jeden z těch lepších typical shounenů, které člověk může najít. 170 epizod (a plánované pokračování) prakticky zamezuje tomu, že by to člověk dal za den. I tak jsem v tom anime ale našel hodně aspektů, které dělají rozdíl mezi tímhle a typickými shouneny. Začátek je pravda pomalý a diskutabilní. Zvlášť Asta na začátku je vážně k nevydržení a člověk to chce chvílemi i dropnout, což je škoda, protože to určitě šlo uchopit i lépe. Pokud chci slabou nebo neoblíbenou postavu v příběhu, dá se to udělat i tak, aniž by ji člověk ze začátku nenáviděl. To se ale pochopitelně postupně mění a anime se mění v typický shounen o přátelství, magii, "klanech", atp... V dost aspektech mi to ve finále připomínalo Naruta, jen s tím rozdílem, že tu nejsou otravné fillery a vyjít to o 10-15 let dříve, určitě si to získá stejnou, ne-li větší popularitu a oblíbenost. Takhle to pochopitelně musí čelit porovnávání, které mnohdy není lehké. Na druhou stranu, tyhle shouneny mají většinou stejný typický cíl: posadit diváka do nějakého příběhu, vybudovat vazby mezi postavami a ukázat, že síla vůle a lidí kolem dokáže zázraky. Následně to zakončit epickým soubojem s kvalitní hudbou, který může skončit všelijak. Black Clover se v tomhle ovšem nebojí jít trochu dál a dává prostor hlavním postavám pro chyby - nejsou perfektní, vše jim hned nevyjde jen protože chtějí a často mohou selhat. Rovněž zde není focus jen na hlavní postavu, která zázračně vše má zvládnout sama. Spíše to je opačně - nějaká týmová spolupráce tu je hodně prosazovaná a žádaná. Největší peak zažívá anime v asi posledních 30 nebo 40 dílech, kdy se příběh dramaticky mění do takové temnější atmosféry a uzavírá hlavním postavám možnosti a prakticky je tlačí do slepé uličky. Oněch 170 dílů končí docela brutálním cliffhangerem a pokračování bude zajímavé. Black Clover čelí tak ve finále největší nevýhodě a to je datum vydání. Vyjít dříve a předběhnout ostatní typické shouneny, bylo by tohle pravděpodobně na vrcholu žebříčků. Já jsem ale naopak rád, že se objevil delší shounen, který, alespoň v mých očích, napravuje hromadu chyb právě třeba z Naruta a snaží se nenasekat další. Takže ve výsledku to anime je hodně o tom, jestli diváka zaujme příběh nebo ne. Protože postavy jsou vysekané vážně parádně a jediné větší mínus, které bych na tom mohl najít, byl ten začátek.

Po dokončení 2. série musím říct, že tenhle seriál byl příjemné překvapení. Od začátku to je narvané zajímavými postavami, zvraty, akcí, spletitou zápletkou a nakonec i úžasným koncem. O Jakeovi Adelsteinovi jsem nikdy neslyšel a i když to je velmi volně inspirované, ten příběh mě vážně vtáhl a nepustil. Od jednoduchého pohledu Američana na japonskou společnost přes velmi přesné vyobrazení japonské kultury a jejího chování. Herci jsou prakticky všichni sympatičtí a vědí, co dělají. Zvláště Ken Watanabe v roli detektiva je přímo úžasný a dává tomu příběhu další hloubku svojí mimikou a aurou, která do toho přesně pasuje. Ajumi Tanida je taky úžasný, protože díky jeho chování a prakticky velmi důrazných detailech je postava mafiánského bosse a hlavního záporáka na plný plyn uvěřitelná. Korunu tomu dodává vlastně hlavní postava Jake v podobě Elgorta a i když není zapleten prakticky ve všem na 100% (díky bohu, protože jinak by to nebylo tak záživné), jeho vždy ne zcela taktní chování a promyšlené plány tomu dávají další rozměry. Ve výsledku seriál nabízí okénko do japonské kultury, s nějakou romantikou, akcí a hlavně nekonečnou dávkou dramatu. 2. série je oproti 1. více nabitější a už nedává prakticky jedinou chvíli na oddechnutí a to je velice dobře. Je to něco, co divák od tohoto typu seriálu čeká a mnohdy i vyžaduje. Nemám tomu asi moc co vytknout, bylo to mnohem lepší než jsem čekal z prvních nástřelů a ten čas u toho stál za to.