Tengoku daimakjó

Recenzi je třeba hned ze začátku rozdělit, jelikož se v anime nacházejí hned 2, na první pohled na sobě nezávislé příběhy, které se však v pozdějších dílech začínají prolínat. První se odehrává ve zničeném Japonsku evidentně po nějaké velké katastrofě a druhý je jakási moderní škola, kde žijí děti, které nemají tušení o existenci ničeho mimo ono místo, kde vyrůstají. Už z popisu bude pravděpodobně znít lákavěji ta post-apokalyptická, ale rozhodně tu nečekejte zombíky nebo tak. Jediné, co je tu nevšední jsou neznámé příšery Hiruko, které umí hlavní postavy likvidovat. Maru a jeho ,,ségra" Kiruko je dvojce, která nás tu bude provádí. Oni sami mají docela neurčité cíle a tak si nikdy nejste jistí, kam je jejich cesta povede dál (a oni sami si tím pravděpodobně nesou jistí). Je zajímavé, že navzdory tomu, kde se nacházejí, berou všechno relativně v pohodě a dočkáte se mnoha vtipných scének. Rozhodně tu není málo ani akčních nebo smutných scén, ale s ohledem na zasazení, tam všechno tak nějak zapadlo, několikrát se objeví menší informace, která vás nutí přemýšlet a uvažovat nad tím, co se tam skutečně stalo a děje. Druhá polovina nejde tak lehce popsat bez spoilerů. Ze začátku to vypadá, že to bude oproti první podstatně víc klidná i vtipná. Máme tu mnoho sympatických postav, i nějaké ty náznaky romantiky, prostě takové příjemné. Nebo tak se to může zdát na začátku. Ve výsledku je tahle část mnohem, ale MNOHEM více znepokojivá a zvláštní než ta z pohledu Kiruko a Marua. Začíná Vám docházet, že je s těmi dětmi i s celou akademií něco špatně a to hodně špatně a celkově má tahle část silně Neverland vibe. Postavy byly super. O animaci ani nemá smysl mluvit, je k tomuhle příběhu perfektní a hudba je taky úžasná. Po všech stránkách skvělé, jediný problém je, že konečné vysvětlení nedostanete, musíte prostě teoretizovat. A proto opravdu doufám v druhou sérii. 9/10 (10.03.2024)

Kdybych měl Heavenly Delusion popsat jen jedním slovem, tak by mi stačilo tohle – znepokojivý. Je to kombinace dvou dějových linek, kde jedna může někomu připomínat nedávno vysílané The Last of Us, ale já bych to, díky té bizarnosti a absenci zombíků, spíš přirovnal k herní sérii Fallout a druhá linka se školou je zase něco mezi Promised Neverlandem a From the New World a obě linky divákovi přijdou už během prvního dílu vážně hodně znepokojivé. Stačí jeden pohled na zdejší školu a už tušíte, že je tu něco hodně špatně, stačí jedno setkání Kiruko a Marua s podivnou příšerou a už jste zase jak na trní, plus hned z prvních náznaků začnete mít nepříjemný pocit i o tom, jak by mohli být obě linky provázané. Každou chvíli přichází nové znepokojivé otázky, odpovědi na ně jsou však ještě znepokojivější. Kiruko má tajemství, její tajemství je krajně znepokojivé, navíc v momentě, kdy sledujete, jak si Kiruko prohlíží vlastní tělo a spojíte si to s jejím tajemství, je to celé vlastně až nepříjemně znepokojivé. Děti ve škole jsou zvláštní, celá škola je zvláštní, vše tu působí velmi znepokojivě a když se začne ukazovat, jakou agendu má zdejší vedení, je to zase krajně znepokojivé. V momentě, kdy vám začne docházet, jak spolu obě linky souvisí a začnete přemýšlet nad tím, jestli jste v epizodě s názvem Kuku neviděli onu Kuku vlastně dvakrát, je to celé ještě znepokojivější. A pak je tu samotný závěr, kdy nastávají i chvíle, které už vlastně nejsou znepokojivé, které už mi začínají být až nepříjemné, ovšem to, jak se s nimi některé postavy vypořádávají je opět velmi znepokojivé. Konec? Ani náhodou, já chci vědět víc, nechat mě bez všech odpovědí je pro mě – ano – znepokojivé! Zkrátka musím tenhle seriál pochválit, pořád se tu něco děje, pokaždé se tne do živého, skvěle to vybudovalo můj zájem o zdejší svět a jeho postavy a všechno působí promyšleně, jak v rámci příběhu, tak i v efektu, který to má na diváka mít. K tomu bych přidal vysoké produkční hodnoty, kdy animace určitě patří k tomu nejlepšímu v sezóně a až na jeden díl, kde se viditelně změnil styl, byla poměrně konzistentní. Takže to byl zážitek, sice ne vždy úplně příjemný, občas i mírně za hranou toho, co bych potřeboval vidět, ale i tak jsem zvědavý co bude dál, i když je mi jasné, že to i dál bude hodně znepokojivé. 8/10 (24.06.2023)

Toho bylo pro mě opravdu překvapení. Nečekal jsme že mě toto anime tak chytne. Ono se nejedná zrovna o žádné velké dílo v rámci anime. Ale má za mě úžasné ústřední postavy které jsem si oblíbil od prvního dílu. Příběh je rozdělen na dvě dějové linie. A i když to vypadá že každá jde kino cestou tak postupně se propojují. Za mě rozhodně překvapení. (05.07.2023)

Tohle anime mě okamžitě pohltilo a jsem pěkně nasraná, protože je ve mě ke konci víc otázek než odpovědí! Můj zájem šel s každou druhou scénou nahoru a hrozně doufám, že se někdy někde dočkám rozuzlení. Poslední dobou moc na anime nekoukám a když jo, tak jsem s něčím nespokojená. Tohle mě ale nalákalo okamžitě - drsný post-apo/utopia příběh, zajímavé postavy, krev, násilí, stvůry, špetka humoru a hlavně se tu nekňourá. Akce dokáže být překvapivě brutální, až mi místy zůstala pusa dokořán. Chci víc. (23.08.2023)

Dlouho jsem v anime nenarazil na takovou dokonalost, jakou je právě Tengoku Daimakyou! V první řadě se mi líbilo zasazení do post-apokalyptického světa, který se i navzdory sem tam se objevujícím monstrům (nejprve) neznámého původu pomalu dává dohromady a formují se zde nové osudy, jež si lidstvo utváří samo nehledě na následky katastrofy. Neskutečně mi sedlo ústřední duo, kolem nějž se děj točí a s nímž tento zničený svět prozkoumáváme. Dynamika mezi nimi byla funkční a z důvodu jisté „rozpolcenosti“ hrdinky sem tam i dost napjatá a komplikovaná. Eskort misi, v níž jako náklad figuruje šedovlasý chlapec, doplňuje i druhá příběhová linka zabíhající do podivného zařízení plného dětí, jež jsou vychováváni za přísných bezpečnostních podmínek, což jim nebrání objevovat samy sebe a samostatně růst nehledě na to, co jim vedení tají nebo netají. Obecně se v ničem nechodilo okoro horké kaše a co nebylo řečeno, bylo jasně naznačeno, nebo odvyprávěno jinými způsoby, aby to postupem času dávalo smysl a zapadlo do sebe jako jedna velká skládačka. Žádné prvoplánové prodlužování, žádné napínání, vše plynulo jako voda a bavilo. Děj se nebál být i místy kontroverzní a nevyhýbal se jak lechtivějším tématům, tak i násilí, z čehož všechno nicméně servíroval velice elegantně a bez zbytečného tlačení na pilu. S tím vším přišla i značná předvídatelnost, resp. jsem si prakticky všechno snadno domyslel a témeř nic pro mě nebylo překvapením - akorát jsem si vždycky potvrdil svou teorii a cítil spokojenost, že jsem se nezmýlil a vyprávění pochopil do posledního detailu. Nicméně to stále neubírá dílu všestranné kvality, jak po charakterové stránce, tak i v případě scénáře, nebo parádní animace a choreografie letmých, nicméně stále působivých soubojů, které nebyly jen s již zmíněnými monstry, a každý byl velice sofistikovaný. Jedinou vadou na kráse je 10. epizoda, která ohavně šetřila a animace na valnou většinu dílu úplně ztratila na své líbivosti - byl z toho místy až rozpohybovaný obraz. Ale kromě toho? Nemám absolutně co vytknout, nenudila mě ani minuta, těšil jsem se na každý díl a i když tohle normálně nedělám (a z části mě k tomu dotlačila nutnost kvůli videorecenzi), všech 13 dílů jsem zkoukl za jedno jediné odpoledne bez toho, aniž bych s tím měl vážný problém (byť bych si to raději nadávkoval tak po třech denně, jak mám ve zvyku). Pevně doufám, že se dočkáme pokračování a odpovědí na stále ve vzduchu visící otázky. (12.10.2023)