Brinkley

Slušná atmosféra, perfektní obsazení, klasická hudba 60. let, která patrně zvyšuje hvězdičkové skóre filmu. Nic dalšího či dokonce výjimečného jsem ale na Pirátech nevypozorovala. Moje bránice zůstala po celou dobu v relativním klidu a nevidím tedy důvod, proč bych si měla tuto Curtisovu komedii znovu pustit někdy v budoucnosti.

Při sledování Kind Hearts and Coronets jsem si vzpomněla na Broadbentův Smysl pro historii.... především pro stejný lhostejný odstup vraha - vypravěče při glosování svého řekněme cílevědomého, morálně diskutabilního, jednání; a samozřejmě vtip. Jak je pro Brity příznačné, jde o komedii ukecanou (diváka pobaví dialogy, nikoli akce), břitkou a místy cynickou. "Co to dělám? Hraješ si s ohněm. Ten alespoň hřeje".Šlechetná srdce mě navzdory ostrovnímu klimatu rozhodně zahřála na duši. Nezměrnou zásluhu na tom měl určitě Alec Guinness a jeho ztvárnění mnohonásobné oběti.

Nejslabší dialog z filmových Kafí a cigár. A navíc.... zatímco v rámci celku do sebe všechny povídky zabývající se klábosením během vstřebávání kofeinu a nikotinu bezvadně zapadají, samostatný rozhovor Benigniho (kterého zrovna moc nemusím) s Wrightem o zubaři moc nefunguje.

Jak je Jarmuschovým dobrým zvykem, jde o velmi neobvyklý snímek. Základem je sice klasický námět o nájemném vrahovi a pomstě - ovšem beze známky plytkosti, obalený zajímavými myšlenkami i poetikou. Nepřicházím na nic, co bych mu vytkla: kamera, střih, sympatická malá čtenářka, mihnutí Garyho Farmera z Mrtvého muže, nejlepší přátele (kteří si rozumí a zároveň nerozumí jedinému slovu). Snesla jsem i hip hop, neb jiný hudební styl nepřicházel v úvahu. ... I po druhém shlédnutí mi výkon Foresta Whitakera vzal dech

Nuda, nuda, nuda. Hankse adoruji, ovšem na poli romantických komedií je v jeho případě asi bezpečnější, když se svěří do rukou a scénáře Nory Ephron. Julii učitelskou profesi nebaštím už od dob Úsměvu Mony Lisy a její postava Mercedes mi byla tak nesympatická, že jsem Larryho vzhledem k očekávanému výústění filmu od prvopočátku litovala. Podruhé už ani odpočinkově.

Jaký jiný animovaný seriál/film by mi nabídl vtípek: " Vyměníš dva Sartry za jednoho Nietzscheho? Jasně. Jsi hlupák." Jen těžko lze uvěřit, že něco takového vysílá tupovize Disney. Není to hloupé, ani vlezlé.... navíc neotřelá animace. Jako rodič hodnotím víc než kladně.

Naposledy vidění, avšak pro mě asi nejpovedenější X-meni. Jak už jsem psala u letošního (a na můj vkus poněkud překombinovaného) dílu této série, nejsem skalním pro-mutantím fanouškem. Přiměla jsem se jim věnovat svůj čas pouze kvůli McAvoyovi, jehož scény s Fassbenderem byly pastvou pro mé oči (nejen u rozehrané partie šachu). Konec konců zábavná mi přišla i mutantská omladina a vteřina s Jackmanem, takže 4 hvězdy.

Fiktivní dokument, který se nadčasově strefuje do všech pseudo metalových kapel 80. let. Stále aktuální hláška: "Je toto konec Spinal Tap, nebo budete ještě pár let dojit Evropu?" mě opravdu odrovnala (a nebyla jediná).

Za 4 hvězdičky stojí už jen samotná Lillianina jízda vlakem do Německa (vyjukaná Fonda) a především setknání dávných kamarádek v berlínské kavárně (skvělá Vanessa Redgrave). Navíc potěší přítomnost Meryl Streep.

Další Meyersovská padesátnická variace ála Lepší pozdě nežli později..... a opět bezvadně obsazená, příjemná oddychovka. Po (pro mě) nestravytelných Prázdninách se paní režisérka dostala zpět na svůj standard. Hlavní herecký trojlístek je bezchybný... Maryl Streep snad neumí odehrát průměr (navíc stále skvěle vypadá), Alec Baldwin je svým komicko - samčím způsobem okouzlující a Steve Martin překvapivě sympaticky civilní. Na druhou stranu jedno scénáristické klišé střídá další, jehož vrchol představuje mladý nastávající zeťák - tak nelidsky dokonalý, až jsem čekala, kdy mu scénář začne lézt z pusy tak, jako bankovky Stepfordským paničkám.