Brinkley

Smůla filmu spočívá v tom, že tvůrci táhnou diváky do kina na slovní spojení "britská komedie - Láska nebeská". Tu tedy rozhodně nečekejte. Jde o průměrnou romantickou komedii s křečovitě trapným nádražním závěrem, který výsledný dojem sráží až k břehům "odpadu". Z této závěrečné stoky jsem však zpětně ( a čistě subjektivně) vydolovala hodnocení zhruba ve výši 60%. Jednak jsem za vší tou nadsazenou řachandou překvapivě odhalila spoustu situací a vět v mém okolí již prožitou či řečenou, další body dávám za ukrutnou Minnie Driver (z níž padají nepřikrášlené manželské pravdy v celé své holé hrůznosti) a poslední hvězduchu u mě bez jakékoli herecké námahy vybojoval Simon Baker, z něhož testosteron odkapává po litrech.

Americké snímky o upadajícím západu mají k mému vkusu mnohem blíž než samotné marlborovské westerny, pročež moje divácké srdce plesalo. Nikoli díky božské Marilyn, určitě však zásluhou výborné Millerovy předlohy, Mettyho kameře a mistru Hustonovi (duel svobodného mustanga a svobodomyslného Gaye, vývoj Wallachovy postavy a mnoho dalších scén....). Herecky mě taky víc přesvědčili spíš všichni mužští představitelé s Clarkem Gablem v čele, nemohu se tak zbavit dojmu (a teď se na mě pane Millere fakt nezlobte), že Marilyn, byť přirozeně okouzlující, ony emocionálně vyhrocené scény tak trochu nezvládla. Nebo alespoň já jsem jí je moc nevěřila....

Melancholická suicidální pohádka, aneb neobvyklým způsobem zpracované obvyklé téma. Z vrhacích scén (a nemyslím teď jaksi tělesný význam onoho slova vrhat), a zvlášť z té tak precizně rozepsané Enšpíglem, se mi ještě teď klepou kolena. Kvůli nim přivírám oči nad slabšími chvilkami filmu. Paní Paradis si to u mě zcela vyžehlila po katastrofálním (K)lamači srdcí a intenzivní pohled Daniela Auteuila všemu nasadil korunu. Dívka na mostě nic zásadního, novátorského či provokativního nesděluje, ovšem má natolik zvláštní atmosféru, že bych se zdráhala označit ji za romantické drama/komedii, nevím.... je to jedna velká devadesátiminutová pocitovka. V příhodné náladě určitě stojí za pět hvězd. V opačném případě se může divák snad i otravovat - pak už záleží asi jen na tom, zdali jste fanouškem mezírky mezi zuby hlavní protagonistky či nikoli (mně osobně nevadí).

Moje srdcovka... aneb školní osnovy poněkud jinak (inteligentní, vtipnou formou). S excelentním Vladimírem Dlouhým navrch!!

Čarodějky z Eastwicku jsou moje nostalgie a John Updike oblíbený autor (přestože se film inspiroval jen velmi, velmi zlehka). Pro opuštěné maloměstské ženy určitě poučná příručka, jak se nespokojit s ničím menším, než s cynickým Nicholsonem (a že na hysterky platí třešně).

Na Amores perros jsem byla svého času v kině a od té doby bez reprízy . Mezidobí tudíž něco přes deset let, a přesto.... jednotlivé povídky si dokonale pamatuju se všemi tehdejšími pocity. To je docela slušný výkon hodný čtyř hvězd. Během těch 154 minut se charaktery postav odhalují, jednotlivé dějové linie do sebe postupně zapadají jako tetris... až se dobéřeme ke konečnému vyznění, že láska je ale opravdu kurva.... a to vše za nesnesitelného pištění jedné blondýny a kňučení malinkatého smetáka.

Je mi líto, jsem suchar a Hellboy mě neokouzlil ani po šestém pivu.

Tentokrát si Žluťáci ukousli větší kus donutu, než jaký dokázali vtipem strávit. Nicméně vyložená nuda to nebyla.

No, tak Kawasakiho růže to stoprocentně není. Z počátečního mírného znechucení typu "proč se mám koukat na běžné nudné svatební video a hostinu", přes "ten Stanislav Majer je fakt topornej a Jiří Černý nepřesvědčivej...", se Líbánky nakonec docela slušně vyvinuly. Ano, Majer mi do role ultrasamce stále nesedne, Geislerová si jede v tradičně vyjetých kolejích, ovšem v závěru už jsem pocítila i něco jako napětí a konečný Radimův pohled na syna s foťákem v souvislosti se vším okolo mě snad i dostal. Takže pokud to shrnu---- největší problém jsem asi měla s hereckými výkony obou již jmenovaných pánů a s nečekanou absencí kvalitní "stolové" scénky, jež po nějakou dobu byla jakýmsi atributem tandemu Hřebejk - Jarchovský.

Od sledování Renčova pokusu o Sanitku mě zcela a naprosto odradil pouhý spot, kde paní Dagmar vypouští z úst něco ve smyslu " vím si se vším rady, kromě svého milostného života"... Takže vzkaz všem odpad!kářům: v případě, že nesnášíte seriály a především ty české (tak jako třeba i já), tak na to prostě nečumím!