Brinkley

Hračkovým favoritem pro mě zůstává stále dvojka, ale Toy Story 3 je velice milé zakončení celé série. Nechybí řada povedených vtipů, señor Buzz nemá chybu a z Andyho vyrostl dívčí idol. Ani se mi nechce věřit, že se uvažuje o čtyřce, na čem chtějí Pixaři ještě stavět?

Je to komedie, parodie, apokryf, love story? V každém případě nuda. Mno, o historickou přesnost Karlu Steklému zjevně nešlo. Nejen jemu, ba ani kostymérce (jeansy, ženská v kalhotech ve středověku?). Zůstalo aspoň slušné herecké obsazení a jiskření mezi Maciuchovou a Brzobohatým.

Nejsem cílovým divákem paní režisérky, ale dala jsem tomu šanci. Je mi líto, ale i těch 15 minut bylo příliš. Na Líbáš jak ďábel nebudu mrhat časem. Jen poznámka: v podstatě všechny přítomné komentáře zde mi zároveň pasují i na kterýkoli film Jiřího Vejdělka, pročež se divím tomu propastnému rozdílu v hodocení. Ale budiž.

Dekadentní shakespearovský apokryf o smyslu bytí se spoustou slovních hříček. Než naše hlavní - vedlejší hamletovské hrdiny pověsí, Oldmanovi i Rothovi to hraje jak o život.

Time, ty chlape, úplně jsi mě odboural... Výborně napsáno, zrežírovano, sestříháno a skvostní Susan Sarandon se Seanem Pennem dílo dokonali. Rozhodně jsem Mrtvého muže nevnímala jako agitku proti trestu smrti. Vždyť bylo ukázáno hned několik pohledů na věc, postoj jeptišky dostal pochopitelně největší prostor. Pokud někdo (např. MATTY) nechápe její motivaci k podpoře odsouzence Matthewa, neznamená to, že nebyla nastíněna. Osobně jsem si ji vysvětlila jako snahu skutečně věřící osoby neuhýbat před nepříjemnými úkoly a jednat dle Kristova učení. Jsem nejistá ateistka a nemám ani vyhraněný názor na trest smrti - tento film mi naopak přidal ještě mnoho dalších otazníků navíc.

Tak jsem si prohlídla Madse a Souboj Titánů vypnula.

To, co herecky předvádí všichni zúčastnění, bere dech (navíc jsem díky Iris zaznamenala existenci Jima Broadbenta, za což jí zpětně velmi děkuji). Výtky k režii beru, ovšem ústřední čtveřice si ty 4 hvězdy zaslouží, neb právě díky ní se mé emoce z filmu táhly ještě následující den.

Suchý anglický humor, jedinečný Jim Broadbent a jeho dvacetiminutový skvostný herecký koncert pro jediného hráče. Je až k nevíře, jak se na tak malém prostoru dá dokonale vystihnout jeden lidský charakter a celý jeho dosavadní život. Poznámka pod čarou: Broadbent je mimochodem i autorem scénáře.

V době, kdy Auta vznikla byla určitě bombou (i pro mě). S odstupem pár let mohu za sebe prohlásit, že v porovnání třeba s Hledá se Nemo či Ratatouille jeho kouzlo pro mě silně slábne. Místy velmi vtipná, výborně animovaná dětská moralitka o tom, že úspěch a sláva nenahradí lásku a opravdové přátelství, bla bla bla... jednu hvězdu dolů.

Up je kompromisem mezi dětským a dospěláckým přístupem... výsledkem je paskvil. Úvodní příběh mladého Carla a Ellie je polopaticky převyprávěn, aby mu aspoň částečně porozuměly i děti. Já jsem nabyla dojmu, že jsem lacině citově vydírána. Jakmile se domek odlepil od země, odstartovala se průměrná dobrodružná taškařice s více či méně vtipnými hláškami.