kdosizrosy

Poprvé, co mě Aronofsky zklamal. A poprvé, kdy mě i nudil. Věčné upírání laních očí na nebe, vyčkávání, až se ten nahoře uráčí něco říct a potom spousta počítačových zvířátek a padlých strážců vesmíru z lega. Nic víc. Podle reakcí okolí jsem tušila, že to asi nebude úplně ono, ale tohle? Žádné emoce, žádné poselství, žádná dechberoucí podívaná. A to se mohl Russel a zbytek jeho na jeden film opravdu pěkného osazenstva snažit jak chtěl. Slabé.

Vivian Maier byla divná chůva s výkyvy nálad a bizarní zálibou uchovávat všechno v krabicích. A taky skvělá fotografka. Kdo trochu sleduje fotografické dění, přišel s ní do kontaktu dřív, než Maloof stihl splácat dohromady tenhle odhalující dokument o šťastném nálezci zlatého valounku v kupce sena, a odnesl si z něj pár informací a omáčky navíc. Naopak kdo o Viv jaktěživ neslyšel, musela ho při sledování začít alespoň trochu fascinovat. Nicméně vydávat tenhle dokument za "mozaiku jejího fascinujícího života" je poněkud příliš. Finding Vivian Maier je dobré pro nastínění představy o tom, jaká byla, avšak jako celistvý obraz o umělci selhává a ve výsledku ho pohlcuje spíš sebestřednost Maloofova génia, kterou tak možná sám ale ani nemyslel.

Na bijáku DonT Stop jsem měla možnost podílet se jakožto tančící křoví na zahradní diskošce. Paní kostymérky mě navlékly do šíleného mundúru z osmdesátek a nikdo ze štábu mi nebyl schopný říct, o čem ten film pořádně je, což nebylo zrovna dobré znamení. Při sledování jsem byla tedy v napjatém očekávání, co se z toho vyklube - bude to fajn, slátanina, nuda? Nakonec z toho vylezlo to třetí - lehce podprůměrná nuda, kde jsou rozhovory a události takřka jen vatou, kterou obstojně dokresluje celkem pěkná kamera a prostředí.