CaptainNor

Nevím jaký podíl měl na této „podivnosti“ druhý režisér R.S., ale John Frankenheimer už mnohokrát dokázal, že má všech pět pohromadě. Já si to o sobě myslím také (někdy) a přesto mě tenhle film fascinuje, jako had v teráriu!! Marlon Brando si v pozdějším hereckém věku úplně bahnil v převlékacích rolích a jako Dr.Moreau byl vskutku odporný. Tento remake mi prostě zraje a přestože bych s ním při prvním shlédnutí mrštil bez rozmýšlení do odpadu, dnes si myslím, že to není ani béčko, ale pestrá a výpravná umělecká výpověď a vize klasické předlohy. Anebo je tu ještě jedna možnost: Že jsem blbej buď já nebo režisér!!! :-)

Týmový režijní a autorský tandem Papoušek-Forman-Passer sehrál v „nové vlně 60.let“ patrně vůdčí úlohu. Dalo se logicky očekávat, že každý z nich pocítí touhu projevit své vlastní umělecké ambice. Poslední na řadě byl Jaroslav Papoušek a ten to vzal od podlahy! Stvořil perem i režií, již zcela sám rodinu Homolků, která se stala okamžitě populární a na světě tak byl další národní fenomén - prototyp české rodinky své doby a neskrývanou satirou i české mentality a povahy. Jediný skutečný neherec je Josef Šebánek, původem automechanik a později taxíkář, což ovšem vůbec nesnižuje jeho přirozený komediální talent a v tvrdé konkurenci nijak nezaostává, ale spíš vyčnívá. Na poměrně malém prostoru obyčejné neděle, vymačkal Jaroslav Papoušek z naší rodinky maximum a diváci jí přijali za svou a přijímají dodnes.

Jestliže jsme byli v prvním dílu o roztomilé rodince Homolků seznámeni s jednotlivými povahami, charaktery a prostředím kde žijí, prožívají rodinné strasti i radosti a neustále se handrkují, pak jím musel režisér v pokračování logicky nasadit křídla, aby se odlepili od země a vyrazili trochu do světa. Koupil jim proto nové auto, což v oné době nebyla zase taková samozřejmost a z našich hrdinů se rázem stala hogo fogo rodina! Kdyby ho neměli, nemohl by se děj rozvinout do více linií, což byl přece jenom malý krůček do průměru, ale nemohli bychom tak poznat pradědečka s prababičkou z malé jihočeské vesničky a to by byla věčná škoda. Jejich prostinké a přirozené výkony dávají druhému filmu nový půvab a rozměr, díky němuž nehodlám pitvat trochu komerčnější schéma a už vůbec snižovat nejvyšší hodnocení. To by si totiž zasloužila už jen typicky „česká“ reakce sousedky Suchánkové na nové auto…

Na třetím pokračování je patrný už značný ústup od kvality prvních dílů, ale proč? Tísnivá atmosféra počínající normalizace pozvolna dusila svobodu uměleckého snažení všech směrů a euforie nadějí a touhy po svobodě byla nenávratně pryč. Dle mého názoru je spíš zázrak, že se Jaroslavu Papouškovi podařilo zrealizovat třetí pokračování Homolků, i když se tak stalo za cenu mnoha ústupků a kompromisů za které nenesl nejmenší vinu, protože už dokázal, že je skvělý umělec. Homolkovi jsou tentokrát na horách a jejich věčné hádky se protínají s osudy mnoha dalších postav. V těch se objeví poměrně dost známých herců a to je to, co filmu ublížilo víc, než barevný kabát. Za kameru se tentokrát postavil Miroslav Ondříček, což může spolu se stabilním scénářem znamenat jediné: Perfektní filmařina, řemeslo a i v kontextu tehdejších paskvilů stále vynikající a vyčnívající komedie. Ale hlavně – Homolkovi jsou pořád Homolkovi tak, jak jsme je měli rádi dosud..

Nebudu předstírat, že jsem unešen ze Schormovy „kožené a suché“ filmařiny, nepřetržitého sledu metafor a alegoriíí jen proto, abych neztratil tvář. Úsměv a humor je intelektuálně zakódován a skryt za unylé cukání koutky a ospalé mžourání Evalda Schorma i Josefa Škvoreckého a příliš ho neuvolňuje ani precizní kamera Jaromíra Šofra. Z„nové vlny“ je mi Schormova tvorba nejvzdálenější, přestože jsem si dobře vědom její hodnoty. Farářův konec není výjimkou. Má všechny atributy kvality, ale já je ocenit nedokážu - až na jediný :-) Zbožňuji scény s babičkou v posteli, ostatně jako Josefu Pechlátovou ve všech filmech.

Zařadit Rituál mezi Mysteriózní, Drama, Thriller nebo Horor je urážka filmů, které si tuto charakteristiku opravdu zaslouží. Tento film patří do žánru Degradace - v tomto případě talentu člena slavného filmařského rodu Coppolů – Nicolase Cage. Když má dirigent odfláklou a naškrabanou partituru a ještě mizerně diriguje, pak hraje falešně i první houslista!

V době, kdy jsme Bullittův případ hltali, ještě nikdo neznal škatulku akční, ani krimi, byla to prostě detektivka, na svojí dobu vynikající. Přesto že je to film USA a odehrává se v San Franciscu, nikdy jsem se neubránil jisté podobnosti s francouzskými delonovkami. Hvězdné zastoupení tvoří 2/7 ze Sedmi statečných Steve McQueen a Robert Vaughn, ale nedá se říct, že by film stál jen na jejich výkonech. Stojí na propracovaném scénáři s třešničkou na dortu, která i po letech neztrácí nic ze své dokonalosti. Jistě, je to legendární honička v autech, přestože je sestříhaná (především v městě) dost průhledně a záběry několika kamer na křižovatce jsou použity vícekrát, než je zdrávo. Za velkou, ale opravdu velkou nostalgii dávám čtvrtou hvězdičku!

Bůh dal Joskovi Platejsovi hodně. Píli, samostatnost, smysl pro humor a značnou dávku šarmu a kouzla osobnosti. Takoví lidé bývají středem obdivu, ale s odhadem lidí, důvěřivostí a naivitou bývají při své sebestřednosti na štýru. Joska je svým způsobem velmi šťastný i ve své samotě a já si umím docela žřetelně představit, že bych mohl takhle jednou žít.. Jen bych měl problém s vyvařováním pro bandu dřevorubců, to ať po mně prosím nikdo nežádá! :-) Obsazení a režie staví film na jedno z předních míst v Bočanově pestré tvorbě. Jen jednu velkou chybu Joska udělal: Svojí vysněnou Borodyiovou si měl ponechat jenom snem a byl by ještě šťastnější…

Něco málo na téhle zhovadilosti být musí, když jsem jí celkem v pohodě dokoukal. Může to být způsobeno tropickým prostředím, půvabnou Brittany Daniel, ale hlavně nepřetržitým kroucením hlavou nad tím, jak budoucnost Ameriky, dospělé děti, skotačí, zhulení do sebe lijí Tequilu, poskakují v příšerných kostýmech a domnívají se, jak jsou veselí a šťastní.. Jediná hvězda Bill Paxton nabídku na roli Banánového Peta, přijal nepochybně pod vidinou mnohých rozkoší při natáčení a já se mu vůbec nedivím!

V kontextu tehdejší tvorby film nijak nevyčnívá, ale na to že to byl debut téměř neznámého režiséra, nedopadl zase tak nejhůř. Scénář je poměrně učesaný, na čemž má pravděpodobně zásluhu jeho spoluautor Karel Poláček. Ale film stojí především na slušných hereckých výkonech a to především Jiřiny Štěpničkové, jejíž herectví je nepoměrně lepší, než herectví krásnějších a slavnějších hvězd. Frekvence výskání Antonie Nedošínské je v únosné míře a zdárně jí sekunduje i nádeník vedlejších rolí Václav Trégl. V roli Berty je zajímavé odhalit ještě velmi mladou Ljubu Hermanovou! Z dobových reálií mne nemůže nechat chladným cena 20 cigaret za 1 Kč, přičemž je Anežka svému milému koupí, strčí do pusy a dokonce i zapálí!! Krásná doba… :-)