CaptainNor

Často si v této uspěchané a bláznivé době říkám, že by bylo nejlepší zalézt do útulného Pašíkova chlívku, či s Pepíkem a Mikešem na pec a vyprávět si pohádky, aby se člověk vrátil na zem a uvědomil si čisté a pokorné hodnoty života. Právě tak, jako to dělal Josef Lada ve své úžasné tvorbě, ve které až dojemně prostým způsobem vystihl českou mentalitu a povahu i krásu a kouzlo této země tak, jako nikdo před ním, ani po něm. Josef Kluge, tyto milé postavičky oživil více než důstojným způsobem a Karel Höger jim definitivně vdechl život. Díky za to! Ladův odkaz je naší symbolikou a národním pokladem, který nedokáže nikdo napodobit a na rozdíl od korunovačních klenotů a státního pokladu ani ukrást!

Barva peněz rozhodně není velikána Martina Scorsese nedůstojné dílo, ale v kontextu jeho celkové tvorby trochu vybočuje z jeho schémat. Rozhodně ovšem nepostrádá mistrovu typickou psychologickou propracovanost postav a oné doby. Napětí při kulečníkových scénách ukazuje, že by tým pod vedením Scorseseho, s vynikající kamerou a střihem, dokázal udělat drama i z šachové partie! Paul Newman se s Eddiem dokonale sžil, ale to u takového herce asi nikoho nepřekvapí. Ani Tom Cruise nepodal nijak šedý výkon a zdatně mu sekunduje, ale pohled na jeho vyfoukanou čupřinu, která mu dělá hlavu zvící expremiéra Miloše Zemana, se neblaze dotýká mého estetického cítění…

Vlastimil Brodský svým hereckým stylem, naturelem a nakonec i fyziognomií přímo sváděl scénáristy, aby mu psali postavy vzbuzující lítost a soucit přímo na tělo. Namátkou: Smích se lepí na paty, Případ Platfus, Babí léto atd. Jeho postavy tak, alespoň u mne, trpí schématismem a přesto, že jsem si vědom jeho mistrovství, je to důvod proč ho nemám ve své první desítce českých herců. Symbióza s Milošem Kopeckým, zde neuvěřitelně zchátralým je však zajímavá a originální. Film je však pro mne dost fádní a za to odebírám po jedné hvězdičce jak Františku Filipovi, tak i Zdeňku Svěrákovi. Všichni víme, že oba jsou schopní vyšší kvality.

Šedou mlhou průměru probleskuje jen několik barevných fragmentů v podobě zdařilých akčních scén. Kdyby v záhlaví profilu chybělo zařazení Thriller, Mysteriózní a Drama, vůbec by mě to nepohoršilo. Film je slušným akčňákem, pro Novu dobrým, pro kino a DVD málo. Ale i tak je moje představa o akčním hrdinovi poněkud odlišná od dětského obličejíku Matta Damona a moje soudné „já“ se zuřivě brání uvěřit mu byť jen nos mezi očima. Být hostinským, budu mít problém natočit mu pivo bez občanky, přestože měl v pinglu průkazů víc než dost.

Znechucen dnešním světem a způsobem západního života, který je nám tak nepokrytě podbízen a vnucován jsem velmi, velmi často, dá se říci denně mezi 7. a 8. hodinou večerní! Z konzumního způsobu života jsem téměř zcela vyvázán a moje rebelie je všeobecně známa, ale nikdy jsem nepocítil nejmenší chuť naplňovat jí řezáním do něčího ksichtu nebo se nechat řezat do svého. David Fischer udělal ve své tvorbě úkrok stranou a rozehrál mistrovskou filmařinu, která mne však uvádí v úžas svou formou, nikoliv obsahem. Obávám se, že procento lidí kteří se v brutalitě protestu a schizofrenii samotné doby s velkým zalíbením shlédnou je nepoměrně vyšší, než procento, které film pochopí v rozsahu, v jakém byl zamýšlen. Pokud by se někdo z kolegů o generaci mladších domníval, že jsem snad suchar, který do druhé skupiny nepatří, pak se mohu jen pousmát – ;-)

Jestliže Pierre Brice zůstal Vinnetouem, Michele Mercierová Angelikou a Vladimír Brabec majorem Zemanem - Pavel Landovský pro mne zůstane navždy Tondou Boháčkem. Hřejivá a přirozená komedie o starém mládenci, kterého chce matka, jíž by sotva někdo zahrál lépe než Stella Zázvorková, stůj co stůj oženit! A jak pasuje do úvodní analogie František Filip? Jednoduše! Ten zůstal vždy Františkem Filipem - mistrem lidskosti a pohlazení po duši. Jen jedno mu mohu vytknout. Že takových filmů nenatočil mnohem víc…

Karel Smyczek se zhlédl v této kouzelné době a povzbuzen úspěchem seriálu Bylo nás pět ztvárnil další Poláčkovu předlohu. A ne náhodou se zde objevuje i většina stejných herců a to herců prvotřídních kvalit. Jejich přirozené, jakoby divadelní výkony povyšují poněkud prostý a místy fádní děj na lehce stravitelnou a příjemnou podívanou. Ještě větší devízou je však pedantská práce výtvarníků scény a kostýmů. Útulné secesní interiéry krásně voní i přes obrazovku a hladí po duši všechny milovníky meziválečného období. A já jsem pyšný, že jsem jeden z nich.

Mimořádně zdařilá a hodně kořeněná jednohubka pro labužníky. Paní režisérka dokázala vybudovat kouzelnou, lehce mysteriózní hororovou atmosféru, nepostrádající vtip a lehkost a udržet diváka v napětí a očekávání. Skvělá kamera si hraje s detaily, zejména bramborovitého obličeje pana Lafflera a podivně krvavých očí záhadného personálu restaurace. Herecký výkon Jiřího Lábuse je famózní a jeho repliku „doma nepřijímám“ používám od té doby také - když mám doma neúnosný bordel. A ještě něco je zde příznačné: Totiž pozvolné propadání až do úplné závislosti trávit večer, co večer v restauraci U Poma - pardon U Sbirra!! ;-)

Autor tohoto úchylného projektu a realizační tým, jenž zplodil tyto odporné zrůdičky, nechť je uzamčen v nevelké místnosti bez oken a držen po celý měsíc o chlebu a vodě. Ve všech rozích budiž nuceni sledovat na velkoplošných obrazovkách 24 hodin denně svoje zvrácené dílo. Autor samotný nechť je dále v kacířské čepici pohnán na mučidla a torturou III. stupně přinucen odvolat svoje učení o blahodárnosti projektu na duševní rozvoj předškolních dětí.

Chceme-li škatulkovat, je filmová kronika jakýmsi malým subžánrem, který nás zpravidla seznamuje se životem prostých lidí žijících na určitém místě, ať už fiktivním nebo konkrétním a zachycuje delší časové období tak, jako to kroniky ve všech formách dělají. Seznamuje nás s obyčejnými lidičkami, kteří by jinak zapadli do propadliště dějin a je jen na nás, jak ochotně je přijmeme. Vnímavý divák si může z vyprávění odnést do dnešního uspěchaného světa trochu pokory a třeba i ponaučení a divák povrchní je prostě nazve burany.. Martin Šulík vsadil na velice poetické vyprávění, Štrbovu senzibilní kameru, výtečné herce a u mne tak uspěl víc, než u daleko protěžovanější Zahrady. Tím víc je pro mne záhadou proč se na jeho hlavu snesla kritika především slovenských komentátorů…