CaptainNor

Ožehavá a delikátní společenská témata se pokouší řešit spousta režisérů celého světa. Crash nic takového nedělá. Problém rasismu je v něm postaven na průhledný podstavec, aby na něj bylo vidět ze všech stran. Každá mince má nejen dvě strany, ale také mnoho úhlů pohledu. To že ve filmu souvisí vše se vším jen dokazuje, že se také všech lidí týká – i těch, kteří před ním zavírají oči...

Nikdy jsem nepochyboval o Herzově schopnosti střílet svoje umělecké šípy do všech stran filmových žánrů. Pravda, některé netrefily čistý střed, ale tento zasáhl velice vzdálený terč průzračného artu a zaťal se do něj velmi hluboko. Režisér si přizval mladého slovenského kameramana Jozefa Šimončiče s neopotřebovaným okem a touhou experimentovat a to se mu bohatě vyplatilo. Artově náročný divák ve filmu nalezne rozmanité přírodní a figuriélní kompozice inspirované klasiky impresionismu a normální divák dostane lehounký, minimální příběh mladé, životem překypující pradlenky v maximalisticky vyvedené formě barev, čerstvého povětří a čistoty…

Kde vzít slova k vystižení tohoto skvostu, „ježišmarjá“ kde je vzít? Jak popsat výkon Jana Pivce, který tu pod krásným jménem Vavřinec Konopka ;-) připomíná zašlou slávu českého herectví, bez afektu a póz..? Jak mám hodnotit film, kde se mi sešli u jednoho stolu hned tři mistři z mojí herecké topky? Nikdo z nich mně totiž nechce z hereckého nebíčka poradit, jen se potutelně usmívají. To jsou celí oni! :-) Tak je tam pane režisére Filipe aspoň pozdravujte a dejte mi na ně pozor……a já zůstanu u tohoto patosu. Snad mi ho páni odpustí a zdejší kolegové taky. Každý má právo na slabší chvilku. :-)

Když se řekne nejhezčí pohádka - bez zaváhání vypálím Hrátky s čertem, i kdyby jste mi v půlnoci vzbudili! Nečekám ohromující efekty a kostýmy jako z Amadea, podložené impozantním rozpočtem, nedejbože zahraničním. Od české pohádky očekávám, aby vystihovala národní mentalitu, byl v ní kus srdce, českých tradic a obyčejů a byla točena s prostou pokorou a zápalem. S předlohou Jana Drdy a geniálním výtvarným řešením s ladovskou konturou to tam všechno je, až se mi při scénách z mlýna a skřehotání žab tají dech, jak je to čisté a krásné… Jsem moc rád, že můj 100. komentář patří právě tomuto klenotu!

On prosím pěkně někde někdo oficiálně prohlásil, že to má být ekvivalent a konkurence Uvolněte se, prosím? Pokud ano, dal bych hvězdičku za statečnost. Pokud ne, nechám to tak…:-))

Spousta skvělých Kingových románů byla zprzněna a většině se dostalo puncu šedivého průměru. Časožrouti z něj podle mne přece jen vyčnívají. Tísnivá atmosféra na letišti, kdy se za podivných zvuků „něco blíží“ a začíná psychologický boj povah a charakterů, na mne platí a funguje. Kdyby se film citlivě sestříhal a vyhodilo se tak 35 minut nudného smetí, měl bych se svými 4* úplně čisté svědomí!

Aniž bych chtěl srovnávat zřejmě nesrovnatelné, vzpomínám si velice živě, že měl Třetí princ TV premiéru také na Štědrý večer, tuším že v roce 1983, a ohlasy byly tehdy přesně tak záporné, jako je tomu u premiér už několik let v současnosti. Pohádka ale mezitím uzrála jako víno a to, co jí bylo nejvíc vytýkáno, se stalo její předností. U mne se stala právě pro svojí jedinečně ponurou atmosféru jednou z nejoblíbenějších. Režisér Moskalyk se opět dokázal vzdálit průměru zažitých forem a prosadit svou uměleckou výpověď, zasazenou do rámu perfektního řemesla. Monolog krále, kdy učí syny u ohníčku vládnout, by měli pouštět ve Strakově akademii od rána do večera!

Když to štědrovečerní pohádkové prokletí nezlomil ani Zdeněk Zelenka, tak co bude dál? Producent na něm měl roztrhat nejméně 4 košile, aby se vykašlal na bohatou výpravu a věnoval se tomu, za co je placen - totiž režii! A když už byl v tom trhání, měl roztrhat v první řadě scénář! Na place jakoby vládla nikoliv improvizace, ale tvůrčí anarchie, protože hrají všichni příšerně. Jediné co stojí za pozornost je kamera. Dejdara už definitivně škrtám a o tom princovi se mi bude dlouho zdát. Mám pocit, že přišel na casting jiného filmu. Původně měl hrát šestou dračí tlamu v Bajajovi.

Obvyklé a časté téma problémů a střetů dvou rozdílných generací je v tomto filmu podáno nenápadně a mile, na pozadí prosluněné letní atmosféry. Generaci konzervativní starší dámy Bártlové symbolizuje pochmurná vila, kde má všechno své místo a panuje klid a příšeří, zatímco generaci jejích vnuček Jiřiny a Jarmily bezstarostná volnost, radost ze života a sympatie k dvěma trampům, živořícím v nedaleké boudě. Trampové jsou zde na svou dobu až revolučně představeni v tom správném světle, na čemž má dozajista zásluhu trampský nestor a písničkář Jarka Mottl svou účastí na scénáři. Pozvolný přerod starosvětské dámy na moderní rozvernou a tolerantní ženu, chodící v teplácích, na kopanou a mezi trampy je asi totéž, jako kdyby si dnešní šedesátnice načesala emo patku, sedla na Choppera a vyrazila na technopárty. :-)

V tomto „přírodopisném“ dokumentu se od Jeffa Corwina dozvíme, že slon má chobot, žirafa dlouhý krk a krokodýl spoustu ostrých, nebezpečných zubů.. Krom toho máme v tomto „one man show“ možnost obdivovat nekonečný potenciál Jeffových mimických a komediálních schopností. Ambice jsou naplněny, sledovanost zaručena. Nemám to tvůrcům za zlé, protože americké rodinky by se na to jinak nedívaly…