sedm.1

Opravdu zoufalá nuda, kdy z totální divácké letargie dokážou vytrhnout jen scény s výborným, přesvědčivým Jamesem McAvoyem z jeho zajetí, které působí vážně syrově a silně, ovšem v podstatě zároveň i jakoby vytržené z úplně jiného filmu, jelikož u jeho zbytku je udržet si pozornost opravdu srovnatelné snad až se zázrakem, tak marně to celé totiž působí. Ať už milostné střetnutí ústřední dvojice, které je zpracováno velmi nepřesvědčivě a emočně chladně, tak veškeré dění kolem postavy Alicie Vikander, kdy to její neustálé kňourání a stýskání po několikadenní známosti působí více než nevěrohodně, ale především infantilně a až otravně, nehledě na to, že i ta její ponorková anabáze nemá pro film jakýkoliv přínos. Zápletku jinak tvoří v podstatě jen sled nepodstatných dialogů a prázdných monologů, které měli vyvolat jen další vlnu emocí, nicméně vyvolávaly tak akorát pocity spánku. No a úplný závěr mě pak definitivně dorazil, to jsem jako nepobral už vůbec, jeho význam, či smysluplnost vyústění, co to jako mělo být? Já zkrátka tuto podívanou absolutně nedal, možná že citově vnímavější publikum si v tom je schopno najít nějakou hloubku, pro mě se ale jedná skutečně jen o silně nezáživný a naprosto emočně prázdný snímek.

V porovnání s jedničkou se jedná v souvislosti s tímto pokračováním o hodně strmý kvalitativní sešup směrem dolů, a to naprosto ve všech ohledech, nicméně tím nejzásadnějším problémem je opuštění sídla, ve kterém se odehrával prakticky celý první díl, díky čemuž tam fungovalo jak napětí, tak především velice působivá atmosféra, což zde ovšem nahrazené prostředí nedokázalo ani zdaleka vyvolat, čímž zde tak obě tyto velmi důležité ingredience chybí a tvůrci to nedokázali ničím jiným nahradit, takže veškerá záživnost a působivost tohoto pokračování je v těchto ohledech prakticky nulová. Dále zde došlo k neadekvátní změně v obsazení, kdy sympatickou a sexy Lauren Cohan nahradila mdlá a vydranděná Katie Holmes, a nikdo jiný zde nedokázal nahradit, aby alespoň on na sebe strhl nějakou výraznější pozornost. Zápletka je pak celkově dost tuctová, nezajímavá a nezáživná, a to včetně závěrečné pointy, která nestojí vůbec za nic, jelikož nepřinesla ani napětí, ani překvapení, ani nějakou gradaci, prostě nic. A opomenout samozřejmě nemohu ani zprznění ústřední postavy Brahmse, který v prvním díle působil vážně tajemně a zajímavě, jenže zde ho tvůrci prakticky jen otravně změnili v Chuckyho nepovedený klon, čímž ztratil veškeré kouzlo a působivost. Mnou očekávaných odpovědí na několik otázek, vyvolaných v jedničce, jsem se zde jinak také nedočkal, tak možná se dočkám až v trojce, ke které si nechali díky poslední scéně tvůrci otevřená dvířka, jenže zatímco po prvním díle jsem se na dvojku těšil, tak nyní po dvojce se k případnému pokračování budu muset už vyloženě jen donutit.

Škoda závěrečné pointy, která v podstatě dost zásadně znehodnotila celý film, a to nejen díky tomu, že nebyla jednak ani příliš nápaditá, ani zajímavá, a ani zábavná, ale především kvůli tomu, že zcela popřela smysluplnost veškerého dosavadního dějového vývoje a chování postav. Přitom do onoho odhalení, co se vlastně tedy skrývá ve sklepě, se jednalo o bez přehánění opravdu velmi povedený filmový zážitek, a to hlavně díky perfektní působivé atmosféře a až nevídaně fungujícímu napětí, navíc mě ale bavila i celá ta zápletka, kdy jsem si po celu dobu vážně užíval onu navozenou hru kočky s myší, kdy navíc divák ani moc netuší, kdo ovšem vlastně je ta kočka a kdo myš, a opomenout nemohu ani další významné pozitivum, kterým mám na mysli ústřední trio postav, které jsou nepředvídatelné a výrazné, a to samozřejmě i díky jejich hereckým představitelům, tedy sympatickému Luke Benwardovi, svůdné KaDee Strickland a především opět velice zábavně maniakálně přehrávajícímu Cageovi, který mě v těchto výstředních rolích jednoduše kurevsky baví. Zkrátka, na to, že se jedná o poměrně laciný a neambiciózní béčkový thriller, tak výsledek je nadmíru vydařený a musím zopakovat, nebýt fakt nesmyslného závěrečného vyústění, jednalo by se o parádní filmovou záležitost.

Přestože se Daniel Radcliffe snaží všemi možnými filmy a rolemi roztříštit tu auru Harryho Pottera, která se nad ním neustále vznáší, tak mám upřímné obavy, že jde o snahu veskrze marnou a už se oné nálepky bohužel pro něj nikdy nezbaví, nicméně pokud bude i nadále brát podobné role jako zde, tak si jistě najde alespoň pár nových příznivců, neboť se tu jako fakt už rozdivočel, ale to je jen takové konstatování, každopádně co se týče přímo tohoto filmu, tak to je velká zábava, a jediné, co mu mohu vytknout, je až příliš přestylizovaná první půlhodinka, která významně narušuje přehlednost dění, naštěstí postupem času si to ale tvůrci zřejmě uvědomili a i když je ono výrazné stylové zpracování znát až do konce, tak se postupně uklidňovalo a druhá polovina byla skutečně už jen parádní našláplou jízdou, která mě zatraceně bavila. Já tyhle úlety mám prostě opravdu upřímně rád, šílený postavy, praštěný dialogy, bláznivá zápletka a absurdní krvavé řádění s hromadama nekompromisně zlikvidovaných mrtvol, navíc v pořádně zběsilém tempu a s funkčním nadhledem navrch, to je prostě to pravé ořechové, co mě baví. Guns Akimbo je zkrátka taková rozdováděná efektní divočina, kde se nešetří krví, vulgaritami, ani nápaditými momenty, a jak jsem již zmiňoval, výrazná stylizace tomu pak už jen dodává punc ojedinělosti a svéráznosti, takže sice to není asi pro každého, ovšem já se bavil prvotřídně! P.S. Samara Weaving je tu sice absolutně k nepoznání, ovšem její postava je naprosto TOP!

Dolph po druhé za sebou v Itálii a podruhé za sebou je to slabota. Já mám pro tohoto mého dětského idola tedy sice dodnes slabost, nicméně kvalita jeho filmů opravdu pořád klesá a klesá, a přesun na jih Evropy na tom rozhodně nic nezměnil, tudíž Hard Night Falling je jen další lacinou podívanou, kde již opravdu pomalý a těžkopádný Lundgren už v soubojích absolutně nestíhá, což si tvůrci ale též zřejmě uvědomovali, takže akce je tu zaměřena především na střílení, které je poměrně krvavé, ovšem i jeho zpracování působí vyloženě trapně a naivně, co se pak týče zápletky, tak zde si tvůrci hlavičky příliš nezaměstnali, je to tuctové, hloupé a nezábavné, a tak jsem alespoň doufal, že když už si pronajali takovou ruinu, tak jí alespoň pořádně zdemolují, ale ani to neklaplo, spádem jinak tento film docela disponuje, ovšem že by to vyloženě něco zachránilo, tak to moc ne, stejně tak jako casting a atmosféra, které též sice nepůsobí úplně mimo, pořád je to ale málo na to, aby si divák neustále neříkal, jak moc slabě to celé působí. Zkrátka, to co poslední roky Lundgren točí, je opravdu už jen pro jeho skalní příznivce, mezi které se mimochodem určitě řadím, ovšem pro ostatní diváky se nejedná o nic jiného, než o naivní laciné akční béčko, které právem nabízí tak akorát posměch a pohrdání.

Začnu pozitivy … aha, tak vlastně nic, tak budu pokračovat negativy. Zbytek. Jednoduché, ale bohužel nejvýstižnější. Nicméně, abych byl krapet konkrétnější, tedy v těch negativech, jelikož těmi pozitivy tato podívaná skutečně nedisponuje, tak alespoň zmíním ta nejpodstatnější. Jednak na to, že se má jednat o ryzí komedii, tak jsem se ani jednou nepousmál, natož abych se za břicho popadal. Nebylo to ovšem způsobeno tím, že by se tu tvůrci o vtipné scény, či hlášky snad ani nepokoušeli, ale naprosto veškeré tyto momenty působily buď zcela nevtipně, případně vyloženě trapně, zoufale, nepatřičně, v nejednom případě až doslova nesoudně. Dále pak sice nechci kritizovat přímo zápletku, jelikož vzhledem k ústřednímu tématu, tedy uspořádání divoké párty, očekávat něco převratného nemělo asi stejně ani cenu, spíš mi ale zásadně vadilo, že tvůrci onoho tématu absolutně v žádném směru nevyužili, žádná divočina, žádné nápady, žádné ulítlosti, prostě nezáživné plkání, hádání, následné usmiřování, a kde nic, tu nic, a to nezmiňuji závěrečné slaďoučké ňunínkování a moralizování, to by se jeden z toho zblil. No a na závěr jsem si nechal sračkoidní casting, v čele s dvěma nesympatickýma, přehrávajícíma a zoufale nevtipnýma herečkama, Amy Poehler a Tinou Fey, kdy především prvně jmenovaná byla vážně trapná, tu jsem fakt jako nedával. Jenže co ještě horší, zbytek osazenstva působil snad ale ještě hůř, všichni též přehrávali jako amatéři, jinými slovy, s tak zoufalým hromadným obsazením jsem se už dlouho nesetkal, prostě hrůza, šíleně mizerní herci v šíleně mizerných postavách. Celý tento snímek je zkrátka naprosto nezábavnou triviálností, která nefunguje absolutně v žádném ohledu, tudíž tahle trapnost vážně nestojí ani za minimum pozornosti.

John Travolta alespoň pro mě znamená jistotu určité kvality, pod kterou jdou filmy, ve kterých hraje, jen velmi málokdy a i v případě tohoto snímku mohu konstatovat, že jsme celkově spokojený, samozřejmě s vědomím toho, že se jedná o béčkovou produkci, respektive o to větší pochvalu by si měla tato podívaná vlastně ještě zasloužit, jelikož zde ve většině ohledech není skutečně příliš co zásadního kritizovat. V podstatě se každopádně ale jedná o takovou nenudící noir kriminálku, která samozřejmě disponuje pár negativy, mezi které musím určitě zařadit zbytečně kostrbatě překombinovanou zápletku a především vážně nezáživnou pointu, zbytek ale v rámci možností docela šlape, kdy hlavě casting je bohatý na množství kdysi známějších, nyní ale již značně zaprášených jmen, jako Janssen, Patrick, Stormare, které vidět v jejich již pokročilém věku byl zvláštní zážitek, ovšem krom toho tu hraje i oceňovaný Morgan Freeman a jako „lahůdka“ se zde objeví Brendan Fraser, minimálně kvůli kterému je potřeba tento film fakt vidět, neboť jestli si někdo o sobě myslí, že je v prdeli, tak ať se koukne na Brendana a hned si uvědomí, že může být ještě daleko hůř 8D, ty vole, ten dopad. No a samotný Travolta jednoduše baví, hrát umí, tomu prostě nemám co vytknout. Zápletka pak trpí na zmiňovanou překombinovanost, kdy ovšem nejde ani tak o to, že by se v tom divák nevyznal, nebo by to bylo náročné na sledování, ale spíš se tvůrci pustili do zbytečného košatého vyprávění, které následně nedokázali ukočírovat, což pak též navíc výrazně přispělo k onomu silně nepovedenému finále, které jinak hodilo na veškeré předchozí dění nepěkný stín. Jinak má ona zápletka ale spád, nenudí a úplně předvídatelná též není. Atmosféra je pak poměrně působivá, stejně jako celkový vizuál, škoda ale absence jakéhokoliv napětí, či nějakého zásadnějšího, či nápaditějšího zvratu. Celkově se zkrátka ale jedná o zábavný snímek, který ihned nejspíše právem zapadl, ovšem zároveň kdo mu dá šanci, jistě neprohloupí.

Po veškerých zdejších zničujících hodnoceních a zdrcujících recenzích jsem očekával, že se bude jednat v souvislosti s tímto snímkem o definitivní filmové dno Bruce Willise, který se tam jen tak mimochodem stejně ale už pěkných pár let rochní, bahní, nicméně mé dojmy z tohoto filmu nejsou nakonec vůbec tak zlé, jak je všeobecně avizováno, ba co víc, za poslední roky se dokonce možná jedná až o jeden z nejsnesitelnějších snímku, kterého se právě výše zmíněný plešoun zúčastnil. Vážně příliš netuším, proč naprosté většině uživatelů, diváků, zrovna tato podívaná leží tak v žaludku, i když beru, že třeba převést pacientku do sedmého podlaží čtyřpatrové budovy nepoukazuje na nejšťastnějším tvůrčí talent, každopádně já i přesto viděl na možnosti produkce a tvůrců opravdu poměrně zábavný akční thriller, disponující funkční dávkou napětí, skutečně svižným spádem a výrazným obsazením, kdy mám na mysli především opravdu zatraceně sexy Nicky Whelan, která svou hrdinku navíc obdařila i přesvědčivostí a upřímně jsem jí veškerý ten strach a v závěru zlost věřil, a co se přímo Willise týče, tak ten tu sice nemá úplně nejhlavnější roli, ale i on mi po delší době přišel poměrně „zúčastněný“. Samotná zápletka pak určitě patří k těm tuctovějším, svým vývojem předvídatelnějším a scénáristicky naivnějším, což by ale až tak nevadilo, kdyby ovšem zároveň neobsahovala fakt nemalé množství tak debilních, znehodnocujících scén, že nechápu, jak se mohli v tak jinak docela funkční podívané doslova z ničeho nic zjevovat a narušovat jinak smysluplný děj, nicméně stalo se, ale znovu musím zopakovat, až na tuhle devastující výtku se jedná skutečně o příjemné překvapení, samozřejmě myšleno v rámci očekávaného průseru.

Po technické stránce nelze tomuto dramatu příliš co vytknout. Jak vizuální stránka filmu, tak ta atmosférická, jsou opravdu působivé a jsou z nich přesvědčivé cítit poměry panující v dané době, kdy to skutečně pro ženské pokolení nebyla zrovna idylka, všude přítomná špína, syrovost, chudoba a zoufalost zde dosahují vážně vysoké věrohodnosti a celkově se tak jedná v tomto ohledu o opravdu silnou podívanou, po které není případnému divákovi dvakrát do skoku. K tomu, když pak ještě přidám vážně výrazný výkon Carey Mulligan, zdálo by se, že by mohlo jít o skutečně výrazný snímek, jenže celý tento dojem podkopává dost nezáživná a ne zcela přesvědčivě zpracovaná zápletka. Jistě sice obsahuje i několik silných momentů, nicméně z komplexního hlediska tu jde o vážně slaboučký příběh, bez nějaké intenzity, spádu, gradace, zajímavě rozehrané scény, dialogy, či další s tím spojené souvislosti jsou nepatřičně osekané, či úplně zazděné, díky čemuž se pak nedá ani příliš s většinou postav sympatizovat a ani závěrečné vyústění nemělo ten správný divácký dopad, jako že se spíš jednalo jen o takové suché konstatování. Po emancipaci prahnoucí něžné pohlaví si zkrátka tuto podívanou užije možná i o něco víc, než zbytek publika, jinak ale jak jsem již zmiňoval, krom vizuální podoby a výkonu herečky v ústřední roli nejde úplně o film, který by bylo nutné vidět, ovšem je nutné podotknout, že potenciál tu určitě byl, leč zůstal nevyužitý.

Ačkoliv se od první do poslední minuty jedná o rutinní béčko, s opravdu tuctovou, předvídatelnou a nenápaditou zápletkou, tak přesto mě až překvapilo, o jak poměrně lehce snesitelnou podívanou se jedná. Především mě tu bavily postavy a jejich herečtí představitelé. Cage tu sice nemá úplně nejhlavnější roli, respektive se tu spíš o ní dělí ještě s dalšíma dvěma, třema, nicméně ten jeho mlčenlivý polda mě fakt bavil a především ty jeho likvidace těch parchantů mě dostávali do varu, vážně nesmlouvavá nekompromisnost, a to já rád. Oslovil mě ale i „zlý“ právník Dona Johnsona, nicméně i ostatní si myslím, že byli fajn a své role odehráli v rámci možností dost přesvědčivě, tady až na tu malou, nesnesitelně afektovanou pizdičku, která byla obsazena vážně snad jen kvůli nějaké hloupé protekci. O neduzích zápletky jsem se již zmiňoval, nicméně má jistě i svá pozitiva, jako spád, záživnost, či napětí, a překvapivě funguje i v těch dramatičtějších momentech, včetně emocí. Velká škoda jinak je, že se tvůrcům nepodařilo navodit i nějakou tu výraznější atmosféru, dále pak osobitější styl zpracování a celé by to vzhledem k příběhu sneslo i daleko více syrovosti, i tak ale musím zopakovat, že jako nenáročné béčko to poslouží spolehlivě.