Sarkastic

„Přenos tepla byl obrácený. Jsi první případ podchlazení z výbuchu benzínu v historii.“ - „V tomhle bodě mě už nic nepřekvapuje.“ Nolan mě (opět) nezklamal. Snímek je naprosto precizní, a to ve všech ohledech. Při jeho sledování instinktivně víte, že se díváte na kvalitní filmařinu. Navíc ozvláštněnou hrátkami s časem…a ta až zdánlivá „překombinovanost“ a neschopnost publika (min. při prvním zhlédnutí) vysledovat, zda tu opravdu všechno sedí, nebo je divák jen umně ošálen všemi těmi efektními serepetičkami (které jsou do něj neustále pumpovány po litrech) mě vlastně vůbec nevadily, naopak jsem si je užíval, stejně jako nadupanou akci. I ten fakt, že operaci a de facto celé lidstvo ohrožuje labilita jedné blondýny, jsem přešel jen s pobaveným úsměvem. Za co ale už 1* srazím, je jistá emocionální vyprázdněnost (v tomhle ohledu mi víc sedl tématem nepříliš vzdálený Počátek, který v Nolanově tvorbě řadím výš). „Mohu vám doporučit krejčího?“ - „To zvládnu. Vy Britové nemáte monopol na snobství.“ - „Ne monopol, ale spíš kontrolní podíl.“

„Pravda je bolest, pot, placení účtů a milování se s ženou, kterou už nemiluješ. Ve skutečnosti se sny neplní a tvoje jméno otisknou v novinách až když umřeš.“ A o pravdu a lež tu jde především…Kočka na rozpálené plechové střeše je jedním z těch filmových příspěvků, které hezky ilustrují, jak vypadá skutečná narozeninová idyla v kruhu milujících příbuzných, a přitom ukazuje, jak „krásné“ rodinné vztahy panují mezi jednotlivými příslušníky (z nichž někteří opravdu nejdou vystát…ostatně i ty „bezkrké“ zrůdy byly přesně tím, čím je Maggie nazývala, ehm). Ano, najde se pár nedostatků. Konec byl už trošku vybájený, citové výlevy občas kapánek přepjaté a výstupy teatrální. To ale nic nemění na tom, že jde o solidní emocionální jízdu, navíc výborně herecky podpořenou, mnohými pravdivými postřehy protkanou. („Bez peněz můžeš bejt mladej. Ale starej bez nich být nemůžeš.“). A jistá „divadelnost“ téhle konverzačky na údernosti také nijak zvlášť neubírá. Za mě to budou solidní 4*. „Já mám odvahu umřít. Ale chci vědět, jestli ty máš odvahu žít?“

„Samotný peníze ještě šťastný manželství nedělají.“ - „Ale on má na část statku právo. Ty bratrovi nepomůžeš?“ - „Sotva uživím sám sebe.“ - „Dobrá, tak si Signe Oleho nevezme.“ - „Vždyť se maj rádi.“ - „Z toho se nenajedí.“ Jensovi dochází majetek, peníze, ale stářím také dech. Snaží se, aby uživil rodinu, ale je rád, že vůbec jakžtakž vyžijí. A tak nezbývá, než vsadit vše na jednu kartu…Po Severozápadě jsem už měl od Noera jistá očekávání a ta dokázal naplnit. Vše tu je nasáklé chudobou, špínou, zimou, hladem, těžkou prací, odříkáním a obětmi. Už to neustálé smlouvání je řádně cynické, jedno zda jde zrovna o krávu či vlastní dceru. Jensovy ústupky, motivované zajištěním sebe i rodiny, jsou čím dál větší a člověk se ptá, kam až je ochoten zajít, za jakou cenu. A co na to všechno jeho svědomí? Nejvíc zamrazí u rozhovoru o krysách, ona vůbec ta postava Gustavovy matky stála za to („Podívej, jak jsou šťastní. Co člověk neudělá pro děti."). Závěrečné veselí pak pořádně zhořkne...silné 4*, takovou poctivou severskou filmařinu mám rád.

„Plukovníku, říkal jste…slyšel jsem dobře?! Říkal jste, že se zabijete?!“ - „Ne, říkal jsem, že si zatmím mozek…zkus tenhle rohlíček, Charlie. Namazal jsem ti ho.“ Plukovník Slade (žádný „pan“!) má plán. Zaletět si do NY, naposled si užít a vše ukončit zbraní, kterou umí složit rychle jako málokdo. A ten najatý, vyjukaný studentík, co ho má hlídat, mu v tom přece nemůže zabránit….Al Pacino a oslava jeho herectví, které se dá v tomto případě označit za absolutní. Jeho postava má styl, šarm a humor, ať už popisuje ženy, utužuje „milující“ rodinný kruh, tančí tango či prohání ferrari ulicemi nic netušícího NY. Jeho herecký kolega mu sice jen „přicmrndává“, ale zas je typově přesný. Hudba perfektní (zajímavé spojení Newmana a Tango Project). Konec působí (samozřejmě?) až příliš pohádkově, naivně a celkový dojem sráží, což ale nelze říct o skvělém plamenném projevu, který mu předchází. Dávám solidní 4*. „Jo, Charlie, ještě k tomu tvému problému…na světě jsou 2 druhy lidí. Ti, kteří vstanou a přežijou, a ti, kteří se schovaj. Schovat se je lepší.“

„V tom je problém Staten Islandu. Nemáme tu žádný super lidi z ostatních čtvrtí. Nikdo sem nepřijde. Zbývají nám jen ti kokoti, co tu bydlí.“ - „To mluvíš o nás. A před náma!“ - „Tak trochu..“ K filmu jsem se dostal díky Davidsonovi, který mě zaujal v o rok starším Big Time Adolescence. A do určité míry si byli Zeke a Pete podobní, přesto v novějším snímku dostal herec mnohem větší prostor a dobře se s tím popasoval. Navíc to téma pro něj bylo i osobní. Ale těch vyloženě vážných míst tu není zase tolik, vlastně bych si troufl říct, že pohodové převládají. A pokud vypnete a necháte se vtáhnout uvolněnou atmosférou, tak si třeba užijete i ten sice jednodušší, přesto ale povětšinou fungující humor (ať už Pete zrovna hulí u Spongeboba, bojuje v restauraci o dýška, dělá vzornou chůvu či třeba profesionálně hlídá při přepadení). A pak přežijete i trochu toho (nezbytného?) sentimentu. Konec byl též docela fajn, takže celkově dám slušné 4*. „Možná jsi k tomu už dozrál a ani to nevíš.“ - „Takže mě vyhazuješ?!“ - „Ne…jen chci, aby sis do léta našel vlastní byt.“

„Nemůžu letět.“ - „Proč?“ - „Slyšels.“ - „To si musíš vymyslet nějakou pěknou výmluvu.“ - „To nemusím, protože je to pravda. Trpím aerofobií.“ - „Co to je?“ - „To znamená, že nemůžu létat. Taky trpím akrofobií a klaustrofobií.“ - „Něco ti řeknu. Jestli nebudeš spolupracovat, budeš trpět i pěstifóbií!“ Já si k mému milému překvapení tenhle žánrový mišmaš užíval. Nejvíc pochopitelně pohodovou atmosféru s hudbou, spoustu drobných vtípků a chemii mezi ústřední dvojkou, potažmo jejich herectví (perfektně je doplňuje hlavně Yaphet Kotto a jeho věčně nakrknutý federál). A kupodivu to netáhne jen ironický Robert De Niro, ale místy snad ještě víc Charles Grodin, jehož mimika byla parádní (zejména jako falešný agent, který je na stopě penězokazům). Akční scény byly též docela fajn (i když na nich film nestojí) a konec mi přišel ještě pořád vkusný (čekal jsem horší), tudíž dám solidní 4*. „Nechceš bejt milovanej?“ - „Hodně lidí mě miluje.“ - „Fakt? Kdo?“ - „Mám bejvalku a dceru v Chicagu.“ - „Jak snášejí tvůj sarkasmus?“ - „Krásně. Neviděl sem je 9 let.“

„Musíš si to udělat před tím, než deš šukat holku. Chápeš, o čem mluvim? Protože jestli ne, uděláš se děsně rychle a ona se ti bude smát, jasný?“ Aneb není nad životní rady staršího kámoše, který bývá v pohodě trochu víc, než je zdrávo…Orley si pro svůj režijní debut vybral poměrně bezpečný žánr, protože se u něj nedá příliš pokazit, pokud přidáte ty správně přísady. Na druhou stranu, pokud vsadíte jen na ty již mnohokrát „provařené“, moc neoslníte. Big Time Adolescence není špatný film, má několik světlých momentů, scén či hlášek, které pobaví, bohužel originality je málo a koncentrace žánrových klišé zas až příliš velká (nebo jsem jen podobných a lepších filmů viděl až příliš mnoho). A tak zbývá jen pohodář Zeke, příjemná (i když nijak zázračná) atmosféra a ve výsledku vlastně jen jednostranné, opravdové přátelství, z čehož mi bylo spíš smutno. Dávám čistý průměr. „Dobře, dobře, jako tvůj kámoš ti musím říct, že se chováš fakt hloupě. Tý holce je tak kolem 16tti let. Styď se!“ - „Nicku, mně je 16 let!“ - „Přesně tak…cože?!“

„Život ovce je závislý od pastevce, jeho těžké práce a vytrvalosti. Pokud je ovce šťastná, slunce hřeje a všemu žehná. Pokud je ovce nešťastná, je noc temná a zrádná.“ A tenhle proslov je pro film fatálnější, než se může na první pohled zdát…Nemluvit spolu více než 40 let, to úplně nesvědčí o vřelém a láskyplném bratrském vztahu. A Gummi na tom neplánuje nic měnit, tím spíš, když se jeho bratr Kiddi rád napije, ustele si venku na sněhu a mrazu, nebo si jde večer procvičit střelbu, to, aby člověk chodil radši spávat do sklepa. A za sourozencem posílal raději jen psaníčka prostřednictvím psího pošťáka. Dokážou však bratři kvůli sdílené tragédii najít společnou řeč? Poněkud odtažité islandské drama, které mě však pomalu, postupně dokázalo vtáhnout do sebe. A já si u toho navíc užíval ještě krásný vizuál, pár černohumorných míst (vede nabírání ožralce buldozerem) a minimalistické herectví hlavních představitelů. To jsem ovšem ještě netušil, jak moc mě k mému překvapení emocionálně sejme závěr, který kvalitu filmu ještě zvedá. Dávám solidní 4*.

„Jak dlouho si myslíš, že to se mnou tady vydržíš?“ - „No tak samozřejmě, než mě začne srát tvůj parfém, že jo, to je jasný.“ Aneb jak někomu „elegantně“ říct, že ho už nechci ve svém bytě…Čekal jsem přímočarou „vztahovku“, která bude stát jen na Bokové a…chyba lávky! Film nabízí hlavně spoustu dialogů a myšlenek. Navíc má tahle konverzačka natolik civilní postavy, že většina z nich působí velmi přirozeně. Největší překvapení se ovšem týkalo protagonistů. Hlavní postavu Alexandry (na Lva nominovanou Bokovou) totiž téměř zcela zastínil „neherecký“ Dušan (ztvárněný samotným režisérem). Asi tomu pomohlo i to, že jsem mu rozuměl nejvíc a zklamal mě až cca 10 minut před koncem (což se ale dalo pochopit vzhledem k předešlému). A ten žánr komedie….film sám o osobě není vtipný, některé ze situací vám tak přijdou nejspíš jen tehdy, pokud jste je na vlastní kůži zažili (a já se zasmál hned několikrát). Podtrženo sečteno, slušné 4*. „Co ty? Jak se máš?“ - „Tak to nevím.“ - „Ty nevíš, jak se máš, jo?“ - „Tak…asi tak, jak si zasloužím.“

„Proč sis nabarvila vlasy? Kvůli tomu buzíkovi? Proč jsi s ním spala?!“ - „Proč jsi spal s jeho ženou?!“ - „Spala s každým, stejně jako ty!“ A Ethel ochotně ukáže a nastaví…ehm, svou (nejen) tvář každému. Po dílech Na stříbrném glóbu a Posedlost mi došlo, že jsme s režisérem každý někde trochu jinde. Přesto mně to nedalo a dal jsem mu (už opravdu) poslední šanci. Nevyšlo to. A kvůli tomu, že jsem mohl porovnávat právě s Posedlostí, mě tenhle snímek už neměl moc čím překvapit. Postavy předhánějící se v tom, které víc hrabe, teatrální, ukřičené, přehrávané výstupy protagonistů, „mimózní“ dialogy, přehršel erotických pasáží (z nichž zajímavější je jen ta s úzkou uličkou v bytě…naopak groteskní „výrazové“ focení jsem nepobíral), čím dál větší chaos a anarchie…ale hlavně totální režisérova zahleděnost do sebe sama. A já k téhle nekončící tvůrčí exhibici (sloužící k sebeukájení jednoho přerostlého ega) cítil stále větší apatii. Překvapivě kvalitní technická stránka (navzdory všemu ostatnímu) a české odkazy jsou pak trochu málo, končím na 2*.