Sarkastic

„Takže mám padáka?“ – „Ne. Jen tvé místo se stalo nadbytečným. Pamatuj, že nejde o nadbytečného člověka, ale o místo!“ Hodně zvláštní, absurdní, jistým způsobem poutavý a originální film. Vyváženost dramatických scén a černého humoru je překvapivě slušná vzhledem k obsahu jednotlivých příběhů, stejně tak v případě samotných povídek (akorát Měkkejš nepůsobí tak „mimózně“). Všechny 3 ale mají společné špinavé skotské ulice, jejich povětšinou primitivní a nějakým způsobem jeté obyvatele, losera/y mezi hlavními postavami, odzbrojující přízvuk (u kterého bych si bez titulků zřejmě vůbec neškrtnul) a zoufalé konce (dokonce i symbolické). Nechybí také ponaučení typu: „Neser Boha, promění tě v hmyz.“ (kolika lidem asi tato pasáž nadzvedla mandle?) či „Měkkejš se nikdy nezmění.“ (a ne jak v hollywoodských filmech, že…). A jako bonusy jsou zde 2 psychojízdy v podání masařky (originální a vtipný let za pomstou) a sjetého Coca při bouřce (jeho představitel Ewen Bremmer je opravdovou hereckou hvězdou filmu) + jeho dětského převtělení po porodu (velmi vypiplaného). Jistě ne každému film sedne (třeba kvůli fantasy složce, nesympatickým postavám, typu humoru), mě však Acid House velmi pobavil a přiklepávám mu solidní 4*. „Začínám mít plný zuby toho věčnýho ospravedlňování. Nemáte žádný právo mě kritizovat. Dal jsem vám tuhle zemi a udělal vás, čůráci, k obrazu svýmu. Tak se taky trochu starejte sami. Ten pitomec Nietzsche neměl pravdu, když říkal, že jsem mrtvej. Nejsem mrtvej. Jen na všechno seru!“

„Když přijdu, není doma nebo říká, že příště.“ - „Musíš je sledovat 24 hodin denně. A furt jim to připomínat. Jako ten Turek. Udělal chybu, že Milovi dlužil 30 táců. Musel jsem tam jít. Nejdřív jsem ho slušně požádal. Nakonec jsem na něj musel s nožem. Bodnul jsem ho do kolena. Bodnul jsem ho a celý koleno mu vypadlo. Často si říkám, že bych radši dělal něco jinýho.“ Jenže zatím Radovan ubližuje lidem, co neplatí, a Frankův dluh se prohlubuje…Hlavní hrdinové Frank a Tonny, okázale primitivní frajírci, si žijí vcelku bezstarostný život z prodeje drog. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť. A divák tuší, že se těm 2 může snadno stát, že si ukrojí až příliš velký krajíc. Což se díky školácké chybě potvrdí. Film pak dostane novou šťávu, postupně nabírá solidní grády a stejně tak začne přibývat napětí. A mohlo by ho být ještě víc, kdyby divák k hlavním hrdinům cítil o něco větší sounáležitost, což není tak snadné. Naštěstí Bodnia i Mikkelsen jsou ve svých rolích dost odzbrojující. Otevřený konec navíc nabízí příslib v podobě pokračování, 1. dílu dám slušné 4*.

Tak zoufale nevtipnou tragikomedii jsem už dlouho neviděl. Zasmál jsem se přesně…ano, ani jednou (a čemu taky? Synovi, který říká otci vole? Studentovi, co „komicky“ vypadává z auta? Či „roztomilosti“ holčičky s plnou pusou…nebo snad takovému setkání Maxe a Oskara na prknech? To bylo pro mě snad nikdy nekončícím utrpením). Jenže o moc slavnější to nebylo ani co se týče dramatické složky filmu, i když pár míst bylo dobrých, to nepopírám. A snaha o mezinárodní spolupráci je pěkná, ale…takový Flamand je v pohodě jen do té doby, než se mu zadíváte na rty a je vám trapně, jak mu do nich nadabovaná čeština „krásně“ nesedí, podobně je to s Outinen, která rozhodně ve své roli zaujme, jen nesmí otevřít ústa (jako by snad bylo nutné, aby její postava mluvila). Podtrženo, sečteno, za technickou, vizuální stránku + sem tam nějakou podařenější vážnou scénu či herecký výkon dávám ještě 2*.

„Kdo je to?“ – „To jsem já. Max Bialystock.“ – „Výborně. Já myslela, že je to lupič.“ Producenti jsou dosti švihnutým, absurdním filmem a takový je i jeho humor. Začátek se starými dámami, získávání si nejistého účetního, najmutí sekretářky, muzikálová část (s geniálními texty a tematickou choreografií) a pak stylový dojezd s návratem do starých kolejí. Úroveň zábavy je místy jako na houpačce (což ovlivňuje i ústřední dvojice, která místy perlí a jindy zas přehrává až přes míru), přesto převládá kvalita a v mnoha směrech i originalita (nebo neotřelost, chcete-li), a když si k tomu připočtu fakt, že film velmi dobře funguje i jako satira (pro někoho možná především), dávám slušné 4*. „Pánové, málokdo to ví, ale Vůdce byl skvělý tanečník.“ – „Skutečně? To jsem netušil...“ – „Protože jste byli obětí spojenecké propagandy! Samá lež! Lhali vám! O Winstonu Churchillovi vám neřekli ani slůvko špatný, co? To byl jejich Winnie! Churchill s tím svým doutníkem! Se svou brandy a ohavnejma malůvkama! Jo, Hitler, to byl malíř! Za odpoledne vymaloval celej byt. Dvěma nátěry!“

Velmi (!) působivý začátek, pak přijde uklidnění, ale to jen na oko, a postupně začne houstnout atmosféra nedůvěry, podezřívání a až posedlosti. Napětí přibývá a dostavuje se adrenalin…jenže (místy skoro směšné) akční scény směrem ke konci toto pečlivé budování narušují (jak mám být napjatý, když pan Jezdec svými kaskadérskými kousky strká nejednoho akčního hrdinu do kapsy a jeho neohroženost mě bije do očí). Samotnou kapitolou je závěr. Z určitého úhlu pohledu předvídatelný, ale přesto překvapivý (což se mu musí nechat). Nebo pro někoho možná spíš znepokojivý, paranoidní či dokonce až manipulativní (co když je můj soused, na první pohled ničím zvláštní, sympatický, mající v pořádku rodinný život a normální práci, někdo úplně jiný….neměli bychom se bát lidí kolem nás, podezírat je?!). Tak či tak konec jistě nenechá žádného diváka chladným a bude ho nutit přemýšlet. Za mě tu budou slabší 4*, přece jenom se mi většina filmu velmi líbila.

„Tady kámoši mého muže vyhazovali mrtvoly.“ – „Výborně. Ukažte mi další pamětihodnosti!“ Nostalgické, hořké, ale i úsměvné vzpomínání na obětavého manažera a jeho neobyčejné svěřence. Přesto, od filmu, který se prezentuje zábavným vyprávěním, jsem čekal podstatně více humoru (zvlášť když jde o Woodyho počin). Danny Rose z Broadwaye je tak snímkem příjemným, nikoliv však vybočujícím z průměru. „Lou a blond fuchtle? Lou má úroveň!“ – „Taky jsem si myslela!“ – „Zahýbá jen s vámi. Je solidní. Vždy jen s jednou osobou.“

Tento film je, jak už to má i v názvu, (velmi) milý. Další přívlastky, které by ho mohly vystihnout, jsou „hřejivý“ a „dojemný“ (nikoliv však emočně vydírající). Milý Frankie se může plně opřít o velmi sympatické (a dobře zahrané) hlavní hrdiny a také poutavý příběh, kterému i ty malé berličky v podobě takřka dokonalé schopnosti odezírat ze rtů, stejně jako přespříliš dobrovolného „táty“, rádi odpustíte, protože se na něj moc příjemně dívá. A co na snímku hodně oceňuju je také jeho překvapivý konec (jasně, nejde o americký nýbrž britský film, ale stejně). Silné 4*, kvalitní podívaná.

„Připravujeme loď na metamorfózu, pane.“ – „Dobře. Do toho!“ – „Připraven, Kafko?“ Byl jsem velmi zvědavý, jak se s parodií na můj milovaný fenomén Star Wars (bez jehož znalosti bych ani zhlédnutí nedoporučoval) Mel Brooks vypořádá, a musím konstatovat, že docela dost se ctí. Spaceballs obsahují mnoho vtipných narážek na (nejen) SW a jiné (John Hurt!) sci-fi díla (bohužel stejně tak i příklady jednoduššího a podstatně méně zábavného humoru), ovšem jestli se filmu něco podařilo na výbornou, tak je to jeho sebeuvědomělost, která přitom zdaleka není odbytá pohledy postav do kamery, nýbrž si velmi kouzelně pohrává s faktem, že hrdinové vědí o procesu natáčení (reklamní předměty, Brooksova filmografie, videokazeta s již dokončeným snímkem, narážka na možný druhý díl atd.). Je fakt, že určité scény by nezaškodilo prostříhat (úvodní zdlouhavý záběr na loď), některé trefné fóry zbytečně nenatahovat/neopakovat (doslovné pročesávání + Yogurt a „the Schwartz“), a stejně tak se podle mého názoru dalo z dané tématiky vytřískat ještě víc, přesto na slabší 4* to mně osobně ještě stačí. „Ty nevíš, odkud jsi?“ – „Ne. Našli mě na prahu dveří kláštera.“ – „Kláštera? Kde?“ – „Někde ve Fordově galaxii.“

V jednoduchosti filmu spočívající v 1 herci, prostoru (auto), nekonečné jízdě a spoustě hovorů (s několika protagonisty, jejichž tvář divák nepozná) může někdo najít jeho největší slabost stejně jako sílu. Já v něm našel především to druhé. Tak či tak, pokud se vám podaří vcítit do hlavního hrdiny zažívajícího naprosto extrémní situací ústící v problémy na všech „linkách“ (a každé další zazvonění může znamenat jeho ještě větší průser), máte šanci si vychutnat tuhle jeho životní jízdu naplno a sami dumat nad tím, co byste udělali vy, s jakým rozhodnutím přišli. Jediné co mi opravdu hodně vadilo byla linie s otcem, jehož „přispění“ do synova života se určitě dalo vyřešit v rámci nějaké telefonátu, ne takto schizofrenně. Až na tuto kaňku mě Locke velmi chytil a hodnotím ho silnými 4*.

„Leopolde, kousni mě! Víc, víc!“ – „Nemůžu. Nemám své zuby.“ Zpočátku jsem si říkal, jestli si ze mě Woody nedělá s těmi záběry na faunu a flóru srandu, že musí určitě hned najet lovci na koních a s puškami, aby tuhle líbivou podívanou patřičně zničili. Nic takového ovšem nepřišlo. Postupně jsem si začal uvědomovat, že v tomto filmu půjde především o atmosféru, letní, prosluněnou, pohodovou a škádlivou. Humoru a úsměvných situací se mi nakonec také dostalo, avšak jen místy a hlavně až směrem ke konci. Nevadila mi nijak zvlášť ani ta fantasy složka s koulí, přesto jsem mírně zklamán občasnou nudou, a nemůžu proto dát více než lepší 3*. „Maxwell tě miluje!“ – „Ten doktor Casanova!“ – „Je skvělý člověk i lékař. Pacientky mu neumírají. Nanejvýš otěhotní.“