Sarkastic

Po nevtipném a nudném začátku jsem si už pomalu začal říkat, proč se o tomto filmu svého času mluvilo jako o diváckém hitu, ale při "pohovoru" to naštěstí začalo chytat šťávu a občasný humor. Ten nebyl ani tolik založen na hláškách jako hlavně na sehranosti nesourodé dvojky K&J. Masky byly nápadité, triky a efekty samotné mi už ale přišly celkem obyčejné. Potěšil však pěkný závěr. MiB jsou docela zábavnou a pohodovou jednohubkou, ideální na odreagování, která je (v daném žánru) tak na slabší 4*.

Neznám moc oscarových konkurentů v tomto roce, přesto to asi musela být docela bída, když ho dostal zrovna Lepší svět. Ne že by šlo o špatné drama, to vůbec, ale ničím výjimečné taky není. Film přetřásá hlavně otázku pomsty a nenávisti, což dělá velmi vděčně, problém ale vidím v tom silném morálním podtextu. Snaží se být zbytečně moc výchovný a přitom se míjí účinkem. Jednou scénou za všechny by mohla být návštěva autoopravny s názorným "hlupák jenom dává rány, chytrého to nebolí". Možná humánní a div né pobožné, rozhodně však mimo realitu. S tímto postupem by děti v současné době nikam v životě nedošly a těžko mě někdo přesvědčí o opaku. Proto jsem fandil Christianovi a nelíbilo se mi, jak mu ostatní neustále házeli klacky pod nohy (jeho skutky byly samozřejmě přehnané, ale šlo mi o jejich podstatu, která byla svým způsobem oprávněná). Dokonce jsem se naladil na jeho emoční vlnu dřív než u hrdinů třeba ve Zlu mezi námi či Zkažené mládeži. Co se týče toho dění v Africe; někdo ho považuje za vhodné doplnění děje, mně tam přišlo tak nějak navíc, především jde totiž o morální rozhodování doktora, ne obyčejného člověka jako takového (a já "dr" před jménem nebo za ním nemám, takže mi to moc neřeklo :-) ). A konec byl přespříliš umírněný (nebo na to u severské kinematografie v žánru drama nejsem zvyklý). Za tu pro mě osobně příliš provokativně předkládanou naivitu dávám pouze lepší 3*.

Nadprůměrný film, jenž začíná jako drama a zhruba po půl hodině se změní v krimi s prvky thrilleru. V daném žánru jde o slušnou konkurenci hollywoodu, bohužel i co se týče šťastných náhod, občasné blbosti postav a jejich skřípající nezranitelnosti, a to jsou zároveň největší nedostatky filmu (ale z profilu snímku jsem byl připraven na akční scény, které tyhle nedostatky předznamenávají, takže zklamání není tak velké). Na druhou stranu Lovci hlav přináší několik dobrých nápadů, svižné tempo, chvílemi slušnou dávku napětí, nějaké ty drsnější scény a pro někoho možná až moc "přechcávací" konec (já s ním nijak zvlášť velký problém neměl). A taky si asi dám větší pozor na Aksela Hennieho, po filmu Max Manus to bylo naše druhé setkání a znovu jsem s jeho hereckým výkonem spokojen. Slabší 4* pro film s velmi příznačným názvem.

Taková škoda nevyužitého potenciálu, přitom tenhle film mohl mít políčeno na hodně zábavnou parodii. Režisér Edgar Wright si navíc pozval silnou komediální hereckou sestavu, parťáky Simona Pegga a Nicka Frosta, veterána Billyho Nighyho a dvojku z Black Books, konkrétně se tu objevili Dylan Moran a v pidiroličce Tamsin Greig. Bohužel ani baviči nepomohli zvednout úroveň humoru, zhruba polovinu filmu to ještě mělo docela šťávu a já se několikrát zasmál, ale pak snímek začal upadat, zábava se vytrácet a ke konci jsem sledoval už jen klasickou "zombie-vyvražďovačku" s jediným rýpnutím, konkrétně do filmu Mlha. A zabitým koncem mě pan režisér zklamal už podruhé (předtím to bylo u Jednotky příliš rychlého nasazení). Takže to vidím bohužel jen na průměr, a to jsem si od téhle parodie tolik sliboval.

Karamazovi mají několik slabších bodů. Jedním z nich je provázanost, která občas drhne, poněvadž herci si chodí po prostorách oceláren kudy se jim zachce a řeší záležitosi mimo představení. Dalším je polština (pro starší ročníky angličtina), protože tato jazyková bariéra, přestože není nijak drastická, ruší (i když uznávám, že to může být můj problém). Nejhorším bodem je ale polský ocelář a jeho tragédie. Přišlo mi to jako falešné vyvolávadlo dalších emocí, vložka/vycpávka, která se tam nehodila. Jinak jsou ale Karamazovi výborným záznamem absolutního herectví. Nad tím co předvádějí třeba Ivan Trojan a Radek Holub jsem docela žasl. Pak je tento film také dost o atmosféře, na které má lví podíl skvělá hudba. A kladné dojmy převažují, takže hodnotím slabšími 4* a ještě jednou tleskám hercům za jejich chvílemi až strhující výkony.

No, můžete mě přesvědčovat, že je film výbornou satirou a perfektně reflektuje dobu , nic to však nemění na tom, že Kouř je v podstatě hovadina. Naštěstí pro diváka docela zábavná. Specifický humor je zde dobře poznatelný, Jana Slováka si sice pamatuju více jenom z Mazaného Filipa, ale jeho gestikulace mi velmi připomínala Vávrův a Hanákův herecký projev z Kopytem sem, kopytem tam (takže, jestli Radek99 považuje příspěvěk Divadla Sklep v tomto filmu za spíše menší než větší, tak já ho tam cítil celkem zřetelně). A ono vůbec obsazení herců se v tomto filmu podařilo (třeba Čtvrtníček s Duškem byli výborní). S čím mám ale hodně velký problém je "muzikálová" složka. Ty písničky, přesněji "písničky" se nedaly poslouchat, vlastně to byly jen recitativy textů (v nichž se hrálo se slovy) na pozadí nějaké úchylné melodie. Asi v tom mám hledat umění, ale nějak jsem ho nepostřehl. A Arnoštek...tenhle buzík mě se svým "...fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový..." po vtipném prvním použíti brzo začal unavovat. Třeba nechápu velké umění a skvělou reflexi tohoto díla, možná jsem jenom nebyl správně naladěn, každopádně tuto občas vtipnou absurditu vidím pouze na průměr. "Ostatně já doufám, že i vy se zapojíte Mirku...můžu vám tak říkat?" - "Ale jó tak...můžem si rovnou tykat." - "Nó to zase...podívejte se zase všeho do času."

Což o to, animace se mi líbila, ale v porovnání třeba s filmy Valčík s Bašírem, Renesance či naším Aloisem Nebelem mi příjde, co do její bohatosti, chudší. Jinak líčení života v Íránu (a částečně v Rakousku) je zajímavé (i z historického hlediska), přesto jsem čekal trochu větší nadhled a více humoru, film občas sklouzával do docela depresivního dramatu a když už v něm byl, tak ho zase brzdilo určité "zjemňování", takže žánrově mi Persepolis moc vyrovnaný nepřišel. Jinak z filmu docela dost vyzařuje ženský pohled na věc, vůči kterému rozhodně nic nemám, ostatně hlavní postavou je žena, ale dost skutečností v něm to podle mě ovlivňuje. Jen je škoda, že si tvůrci trochu více nevyhráli s jazykovou složkou, slyšet skoro neustále francouzštinu i v nefrancouzských prostředích trochu ubralo na autentičnosti. Možná jsem trochu sklouzl do kritiky, což nebylo úplně mým záměrem, každopádně Persepolis rozhodně stojí za zhlédnutí, i přes těch několik much, a za sebe to vidím na slabší 4*.

Budování dřevěného domova na vodě a pohledy kamery na krásnou přírody sice zaměstnaly moje oči a krásná houslová hudba uši (k té "melodii" v hospodě se radši vyjadřovat nebudu :-) ), ne však mozek, který se dožadoval zodpovězení otázek, na které se mu bohužel odpovědí nedostalo. A proto mi zde chyběl prvek, který by mě dokázal odvést od tohoto přemýšlení, podobně jak to udělal žánrově ne tolik odlišný ruský Návrat, jenž mi nabídl výborné herecké výkony a propracované postavy. On vůbec ten vztah mezi bratrem a sestrou mi přišel divný. Nehledě nato, že nebylo poznat, jsou-li v přímé pokrevní linii či ne, protože chování sourozenců nasvědčovalo tomu, že se viděli poprvé v životě. Silné momenty tu byly vlastně jen 3, a to "odchod z domu" a "pojídání melounu" + následná tragédie (na druhou stranu čemu se divit, když si člověk pozve na večer k sobě domů bandu nadržených zmetků, kteří ho už od začátku nemají rádi, a ještě do nich lije chlast proudem). Původně jsem chtěl hodnotit slabšími 4*, ale těch nezodpovězených otázek bylo moc, navíc se tu našla nudnější místa (délka jen 90 minut), takže pouze průměr. P.S. Blizzarde, tu reinkarnaci otce do těla sestřiny želvy si vzal kde? :-D

Vzhledem k faktu, že cesta ke zhlédnutí tohoto díla byla dlouhá, čekal jsem hodně. A k mému velkému potěšení se mi dostalo krásného filmového zážitku. Možná ne dokonalého, přece jenom ta stopáž mohla být kratší a taky jsem moc nechápal přítomnost té "ohnivé koule", ale jinak nemám co vytknout. Ona počáteční pohodová slunná atmosféra totiž nevydrží dlouho. Michalkov sice pokračuje v milém letním vypárvění a dělá jako by se nic nestalo, ale přitom divákovi dává jasné indície, že něco v pořádku není. Na povrch se pozvolna dere minulost a její křivda, která společně s politickou situací dokoná dílo pomsty. (Zprvu) nenápadné vylíčení doby stalinistických čistek se ohromně vydařilo (a také poslední pohled hlavního hrdiny na společné foto s Josifem Vissarionovičem byl velmi výmluvný). A vztah otce a jeho dcery byl tak krásně vykreslen, že až srdce plesalo. Nutno podotknout, že malé Naděždě byla role opravdu napsána na tělo a její postava rozdávala dětskou přirozenost a radost na všechny strany. Unaveni sluncem asi úplně nebude film pro velkou diváckou obec, přesto si svoje publikum, které ho náležitě ocení (třeba jako já, 5*), určitě najde. Jinak vzhledem k závěru moc nechápu vzniklé pokračování, které díky znalosti konce jedničky považuju za nesmyslné a nemám zájem ho vidět.

Katka mi utekla na festivalu, potom i televizi, ale nakonec přece jenom došlo na její projekci. Tak obsah filmu je bez diskuze obrovsky silný, ale to jsem tušil už před jeho zhlédnutím. Zajímala mě hodně forma. V dokumentech má velký význam hudba, která může film vhodně podpořit, nebo také zadělat na citovém vydírání. V Katce zazněly melodie jen při scénách s vodou, kdy zrovna o nic nešlo a pak ještě u putování hlavní hrdinky a jejího přitele na cestě za domovem, a to kvituju. Stejně tak oceňuju, že režisérka se sice během filmu sem tam na něco zeptala (nebyla však v záběru), ale jinak nezasahovala, až 10 minut před koncem při rozmluvě s Kateřinou. Helena Třešítková se zkrátka snažila co nejméně vměšovat a pokusila se o co největši autenticitu, a to se jí myslím celkem dařilo. Závěrečné "Že se jí omlouvám" jenom podtrhlo podstatu hlavní hrdinky, se kterou se snad dalo dlouhou dobu alespoň trochu cítit a fandit jí při jejích snahách, ale když nezabralo ani narození dítěte a nové šance, proč bych měl takového člověka litovat (čistě můj subjektivní názor).