chamonix

Když prošla Louna Espinosa castingem na roli učitelky tance, stál před ní další velký úkol – naučit se vůbec tančit. To jí pod vedením Denitsy Ikonomové trvalo několik měsíců.

Jako Krasnyj cvět paporotnika jde o TV seriál s cca čtyřmi hodinovými díly. Jako Pěreprava jde o film pro kino sestříhaný do dvou cca 1 a půl hodinových dílů.

Příjmení Isajev není ve skutečné historii VČK neznámé. Bylo to jedno z krycích jmen Jakova Grigorjeviče Bljumkina, jednoho ze zakladatelů sovětské kontrarozvědky, též jednoho ze zakladatelů íránské komunistické strany, atentátníka na německého vyslance von Mirbacha, rezidenta sovětské rozvědky v Turecku, Palestině atd. V roce 1921 působil ilegálně i v estonském Tallinu a tato jeho operace byla pravděpodobně předlohou k Semjonovovým Briliantům pro diktaturu proletariátu (1975), resp. tomuto seriálu.

Prakticky hned po natočení tohoto filmu, který bojuje proti zakořeněnému antisemitismu, představitel hlavní postavy Dimitri Buchowetzki (v anglické verzi filmu v titulcích chybně jako D. Bukoetsky) emigroval do Německa.

Film byl dokončen a viděl jej i J. V. Stalin, avšak až po smrti režiséra. Měl k němu přesně dvanáct poznámek. Tehdy se mu nikdo neodvážil říct, že Igor Savčenko je už mrtev, a až později nechali do filmu zapracovat tyto poznámky jeho žáky Alexandra Alova a Vladimira Nauma. Tímto začala dlouholetá spolupráce těchto dvou filmařů.

Německou loď zastoupil v tomto příběhu lehký křižník „Alexandr Něvskij“ a účast ve filmu téměř završila jeho historii v sovětském námořnictvu. Ze služby byl vyřazen brzy poté – 30. května 1989.

Ve filmu je Júnis milujícím otcem, ve skutečném životě jeho představitel Ahmed Ezz odmítá uznat otcovství dvou dětí egyptské zpěvačky Zíny. Popírá ho, nicméně podrobit testům DNA, jak požadoval soud řešící kauzu na podnět matky dvojčat, se odmítl. Kasační soud mezitím uznal nároky žalobkyně a přiznal dětem od herce výživné 20 tisíc liber. Kauzu řešil i další soud, kde Ezz obvinil zpěvačku z padělání rodných listů, a i tento prohrál.

Původně zamýšlený název byl prostě „Júnis“ podle hlavního hrdiny. Premiéra byla podobně jako u mnoha dalších filmů kvůli pandemii covid-19 odkládána a proběhla cca s ročním zpožděním až v červenci 2021.

Žena, která poráží své kolegy v simultánce, je skutečná šachistka – velmistryně Nana Ioseliani. Později se přestěhovala do Prahy, kde podnikala.

Jednoho z partyzánů hrál Rostislav Šmyrjov (též autor scénáře), skutečný syn hlavní postavy filmu baťky Minaje (skutečný, třebaže adoptivní – legendární partyzánský velitel se oženil s jeho matkou během nejtěžších chvil oddílu v roce 1942 a jeho přijal za vlastního).

Dvojice hlavních hrdinů má své skutečné předobrazy. U Čapajeva sloužili v době občanské války i tři takto mladí bojovníci, jež se také osvědčili u průzkumu: 14letý Peťa Kozlov, 13letá Lida Jagunova a 12letý Miša Gavrilov, který padl v bojích u Uralska. Peťa Kozlov byl později konzultantem při natáčení tohoto filmu.

S nápadem natočit film Hamla faraún přišel režisér Peter Mimi – měla to být jeho pocta Kurosawovým Sedmi samurajům (1954). Režie se však nakonec ujal Raouf Abd El Aziz.

Ve druhé sérii z politických důvodů málem vůbec nehrála představitelka Sapir – Maya Landsman. V květnu 2021 v souvislosti s operací izraelské armády známou jako „Guardian of the Walls“ veřejně vyjádřila podporu Arabům v pásmu Gazy slovy: „Nemusíte být muslim, abyste podporovali Gazu, stačí být lidská bytost,“ a dokonce si na Facebooku vystavila nové profilové foto s palestinskou vlajkou. Tvůrci seriálu určitou dobu koketovali s myšlenkou přistoupit na její úplný bojkot požadovaný částí veřejnosti. Nakonec se s ní rozloučili elegantněji, přímo na obrazovce na začátku druhé epizody.

Mezi představitelkami pěti hlavních postav je jeden neherec – Alma Keni první hodiny herectví absolvovala až když získala roli. V době, kdy ji autorka a režisérka Atara Frish zaregistrovala na YouTube (recitace poezie) a pozvala přes Facebook na konkurz, se chtěla živit malováním obrazů a ke studiu animace si zajišťovala minimální příjem jako pokladní v divadle. Nakonec si za 19 dní filmování přišla na sumu odpovídající celému jejímu ročnímu platu z divadla.

Jedná se o příběh, který má skutečný základ nejméně ve dvou případech, kdy došlo spolu s domácím odbojem na okupovaném francouzském, resp. holandském ostrovu k povstání zajatců. V Holandsku se vzbouřila Gruzínské legie, kterou Němci přestali považovat za spolehlivou jednotku už dávno. Tato vzpoura byla zfilmovaná věrněji i ve filmu Jvartsmuli kundzuli (1968).

První zcela ruský film, tzn. natočený bez účasti jakýchkoli cizinců i zahraničního kapitálu.

Jedná se o skutečný příběh sovětského rozvědčíka Dmitrije Bystroletova, který se podílel i na scénáři k filmu. Hlavní hrdina a autor se dokonce zúčastnil natáčení – můžeme jej osobně, téměř o 40 let staršího, vidět v čase 2:15 jako rektora univerzity.

Roli rudoarmějce Suchova chtěl získat Georgij Jurmatov. Jenže poté, co opilý na natáčení vyprovokoval rvačku, kde mu rozbili obličej, režisér Vladimir Motyl požádal, aby místo něj hrál Anatolij Kuzněcov.

Jediná zmínka o původu Tomaszova auta zazní až ke konci filmu, kdy svoji rychlost vysvětlil namontovaným motorem z Ferrari 410. Jinak jde o ze všech možných součástek poslepovanou bezejmennou všehochuť. Naproti tomu vůz v hlavní roli navazujícího pozdějšího seriálu Pan Autíčko a templáři (od r. 1971) už bude značkový, půjde o obojživelný KDF 166 Schwimmwagen nacistického Wehrmachtu, byť s mírnými úpravami.

Režisér Lee Byeong-heon má sám zkušenost s provozováním restaurace (udon). On sám ale nebyl úspěšný a zkrachoval.