chamonix

Jedná se o nejvýdělečnější snímek mezi filmy bez umístění na prvním místě žebříčku box office. Čínský válečný film vydělal 902 milionů amerických dolarů i přesto, že měl mimo Čínu ve zbytku světa jen omezenou distribuci.

Filmová adaptace románu „Orlean“ spisovatele Jurije Arabova. Na svůj projekt sháněl Nikolaj Dostal finance celé čtyři roky a během této doby došlo ke zfilmování předlohy jiným režisérem. Pod původním názvem však v tomto případě celý příběh přesunuli do současných reálií – Orleans (2015).

Ani tato komedie neunikla pozornosti sovětských cenzorů. Vyřezány byly tři části filmu: že Perrin (Pierre Richard) přišel o panictví se zdravotní sestrou, nevhodným se zdála i Paulettina (Colette Castel) hláška: „Udělej koně!“ a konečně byli diváci v Sovětském svazu připraveni o celou scénu s vlasy Christine (Mireille Darc) přiskřípnutými do Perrinova zipu od kalhot.

Ikonické černé šaty s hluboko odhalenými zády a zlatým řetízkem, v nichž svedla Christinie (Mireille Darc) hlavního hrdinu, jsou od roku 2005 samostatným exponátem v Musée des Arts Décoratifs du Louvre.

Titulkový úvod nejsou žádné filmové triky, ale reálná karetní magie v podání iluzionisty Gérarda Majaxe.

Diváci na premiéře filmu v kyjevském kině „Ukrajina“ 4. září 1965 byli zároveň svědky výtržností ukrajinských nacionalistů.

Emir Kusturica 5. března 2010 v Jerevanu řekl o tomto dramatu, že jde o nejlepší film, který byl kdy do té doby natočený.

K práci na filmu byl přizván i tanečník, bývalý sólista baletu Velkého divadla Igor Moisejev. Sestry Brumbergovy chtěly nakreslit kozácké tance věrně a bez chyb.

Předlohou hlavní postavy je Ljudmila Mokijevskaja-Zubok, po matce šlechtického původu, po otci poloviční Židovka. Otec byl členem nejvyššího vedení strany socialistů-revolucionářů, ale že se i ona stala eserkou, to nebylo pod jeho vlivem, nestýkali se. Brzy se zapojila do dění ruské revoluce (v Helsinkách), v říjnu se účastnila osobně útoku na Zimní palác. Byla členkou Rudých gard, hlídala Smolný (jako Leonid Mokijevskij). V lednu 1918 byla jmenována komisařem obrněného vlaku bojujícího na Donbassu, už v únoru dostala vlastní obrněnec, který nesl název „3. Brjanský“. Bojovala s bílými na linii Kyjev-Poltava, porazila Němce u Charkova. V červenci dočasně ztratila v souvislosti s povstáním eserů důvěru, ale už v srpnu opět obdržela velení nového obrněného vlaku pojmenovaného „Všechna moc sovětům!“. Zima 1919 je zastihla na východě Ukrajiny a v Luganské oblasti také zahynula, když dělostřelecký granát trefil lokomotivu, kde se právě nacházela.

Skutečný příběh Leonida Andrejeviče Silina (Alexandr Filippenko). Narodil se v Rize a do armády ho ze zdravotních důvodů neodvedli ani k provedení základní služby, ani později jako dobrovolníka po napadení Sovětského svazu. Vystudovaného právníka nakonec přijali alespoň do vojenské justice, jenže padl – raněný – brzy do zajetí. O tom, že pod německým patronátem jeho nemocnice léčila jen „Ukrajince“ a „řadové“ vojáky a že práh jeho zdravotnického zařízení „nepřekročil“ žádný Žid ani komunista, vypovídá tento film. Natáčeno ve vesnici Šeršni, Vinnická oblast, ale v roce 1941/42 se příběh falešného doktora a jeho nemocnice ve skutečnosti odehrával ve vsi Jeremejevka.

Film má v centru arménského hlavního města vlastní památník postavený k třicátému pátému výročí jeho vzniku (a nedožitému 70. výročí režiséra Edmonda Keosajana). Bronzové sousoší čtyř hlavních hrdinů v životní velikosti stojí v parku Martiros Sarian ve čtvrti Kentron.

Režisér Damir Vjatič-Berežnych i scenárista Vladimir Baskakov jsou oba veterány 2. světové války. Režisér bojoval u protitankového dělostřelectva a tento film odráží i jeho vlastní zážitky.

Jen málo chybělo a film skončil katastrofou a zůstal nedokončený. Alexandra Jakovleva (Zenaida) točila až na akrobacii film bez dublu. Při seskocích byla ovšem značně nedisciplinovaná, jednou zdržovala otevření padáku – nízké seskoky jsou už záležitostí zkušených specialistů – tak dlouho, že na zem dopadla opravdu tvrdě. Naštěstí pro ni to skončilo jen rozbitou hlavou a od té chvíle konečně plnila do puntíku vše, co vyžadovali dozorující instruktoři.

Během filmování se Alexandra Jakovleva (Zenaida) seznámila se svým budoucím třetím manželem, jímž nebyl nikdo jiný, než jeden člen parašutistické reprezentace, jež se účastnila natáčení akrobatických scén.

Dramaturg neuhlídal geografickou chybu v příběhu, jednou se hovoří o letních požárech na Šumavě, jen o pár minut se však zachraňují lidé před ohněm jmenovitě v Tatrách.

Kameraman Alexej Mašir natáčející letecké sekvence parašutistické seskoků dubloval Alexandru Jakovlevu (Zinaida) při vzdušné akrobacii. „Běžné“ seskoky pak ona sama točila bez dublu.

Obsazení hlavních postav (včetně jejich charakterů) do značné kopíruje herecký ansámbl seriálu Lodivod Petra Prvního (od r. 1981). Alexandra Jakovleva v hlavní roli (Zinaida/Taisja) miluje Borise Něvzorova (Sergej/Ivan), v dalších podobných rolích dále např. Alexandr Fatjušin, Stěpan Starčikov…

Alexandra Jakovleva musela o postavu Diany Little bojovat, protože režisérka měla o barové zpěvačce jasnou představu – především měla mít velká prsa. I to byl důvod, že v této roli chtěla spíše Olgu Kabo nebo Irinu Rozanovou.

Fjodor Bondarčuk filmoval mj. na Krymu na hoře Lysyj Agarmyš, kde natáčel už o tři roky dříve 9. rotu (2005).

Kaňon v Kazachstánu, kterým prchá Aglaé (India Hair) na cestě do Indie, je kazašský národní park Šaryn.